Otevřít hlavní menu

Ladislav Smoljak

český herec, humorista, pedagog, režisér a scenárista

Profesní životEditovat

Poté co v roce 1952 odmaturoval na gymnáziu a nebyl přijat ke studiu divadelní režie na DAMU, vystudoval matematiku a fyziku na Vysoké škole pedagogické. Stal se asistentem na Fakultě technické a jaderné fyziky Karlovy univerzity a byl i středoškolským učitelem na Gymnáziu v Brandýse nad Labem. V 60. letech se stal redaktorem Mladého světa, během působení v jeho redakci se podílel na založení čtenářské ankety Zlatý slavík. Později pracoval jako nakladatelský redaktor Mladé fronty, v 70. letech se stal scenáristou Filmového studia Barrandov. Společně se Zdeňkem Svěrákem a Jiřím Šebánkem založili Divadlo Járy Cimrmana. Se Zdeňkem Svěrákem psali pro toto divadlo i "jeho" hry a společně se také autorsky a herecky podíleli na řadě úspěšných celovečerních filmů, z nichž některé Smoljak i režíroval.

V počátcích jeho kariéry si ho lidé pletli se zpěvákem Petrem Spáleným. Smoljak doufal, že jednou nastane situace, kdy se budou lidé domnívat, že se setkali se Smoljakem a on to ve skutečnosti bude Petr Spálený.[1]

Osobní životEditovat

 
Hrob Ladislava Smoljaka od Jiřího Laštovičky na Olšanských hřbitovech

Jeho rodina z otcovy strany pocházela z Podkarpatské Rusi. Byl třikrát ženatý a rozvedený, měl 4 dětiDavida (* 8. února 1959), Filipa (* 17. října 1965), Kateřinu (* 27. května 1977) a Alžbětu (* 7. července 1979).

Působil v divadle prakticky až do své smrti, zemřel na rakovinu dne 6. června 2010 v kladenské nemocnici.[2][3]

Studio LáďaEditovat

Vedle Divadla Járy Cimrmana byl činný také ve Studiu Láďa Ladislava Smoljaka (původně Studio Jára).[4]. Pro toto uskupení napsal několik her (například Hymna aneb Urfidlovačka)[5]

Politická angažovanostEditovat

Sledoval politickou scénu a často se k ní vyjadřoval. Před sametovou revolucí nacházeli diváci v jeho divadelních hrách politické paralely, které také přispěly k jejich popularitě, ačkoliv se vyhýbal prvoplánové politické satiře. To se odrazilo také v přístupu vládnoucího režimu k Divadlu Járy Cimrmana, které se muselo často stěhovat. V roce 1989 podporoval změnu režimu, později často politickou scénu komentoval a angažoval se v občanských protestech. V roce 1997 se připojil k výzvě divadelníků na podporu tehdejší vlády před chystaným hlasováním o vyslovení důvěry. V následujícím roce se podepsal pod otevřený dopis umělců předsedovi vlády Miloši Zemanovi protestující proti odvolání ředitelky pražské vinohradské nemocnice Zuzany Roithové. V roce 2000 v průběhu televizní krize podpořil stávkující zaměstnance. V roce 2007 podpořil stavbu radarové základny USA v České republice.[6]

Podezření na spolupráci s StBEditovat

Podle Cibulkových seznamů byl spolupracovníkem StB v kategorii důvěrník, krycí jméno Stožický, evidenční čísla 23 047, 8 823 047.[7] V oficiálních seznamech ministerstva vnitra však uveden není. Dle nálezu Ústavního soudu totiž nelze prokázat, že důvěrníci byli vědomými spolupracovníky Státní bezpečnosti. Nejnověji se prokázalo, že došlo k chybě při metodice přepisu a Smoljak byl označen jako spolupracovník StB, kterým nikdy nebyl.

Literatura o Ladislavu SmoljakoviEditovat

Ladislav Smoljak hrající, bdící – Zdeněk Svěrák, Nakladatelství Fragment

FilmografieEditovat

Divadelní hryEditovat

Hry Divadla Járy CimrmanaEditovat

Byl režisérem[P 1] i hercem všech her DJC, z nichž většinu napsal společně se Z. Svěrákem. Výjimkou jsou pouze první tři hry repertoáru.

Vlastní hryEditovat

PřekladyEditovat

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. L. Smoljak nerežíroval hru Domácí zabijačka a původně ani Akt. Neshody mezi ním a J. Šebánkem a také spor o to, zda by měl Smoljak režírovat Hospodu Na mýtince, byly příčinou rozkolu v souboru a následného odchodu J. Šebánka a režisérky Heleny Philippové z DJC. (Své další setrvání v souboru podmiňovali odchodem L. Smoljaka.)[8]

ReferenceEditovat

  1. HRBEK, David. Všechno je sázka. 1. vyd. Praha: Máj, Švandovo divadlo na Smíchově, Dokořán, 2006. 223 s. ISBN 80-7363-093-1, ISBN 80-86643-20-4. Kapitola Zdeněk Svěrák – Věty si kroužím, jak mi chutnají, s. 78. 
  2. Týden.cz. Odešli Petr Muk, Vladimír Dlouhý a Ladislav Smoljak. Týden.cz [online]. 2010-12-31 [cit. 2014-08-25]. Dostupné online. 
  3. Novinky.cz. Zemřel Ladislav Smoljak, jeden z otců Járy Cimrmana. Novinky.cz [online]. 2010-06-06 [cit. 2010-11-14]. Dostupné online. 
  4. STUDIO LÁĎA Ladislava Smoljaka [online]. Praha: Jára Cimrman [cit. 2010-11-15]. Dostupné online. 
  5. JUST, Vladimír. Ladislav Smoljak: Hymna aneb Urfidlovačka (hra se zpěvy s prologem „Hymny šumí po krajinách českých“) [online]. Praha: Jára Cimrman, 2000-12-27 [cit. 2010-11-15]. Dostupné online. 
  6. ČTK. Smoljak se angažoval v politice. Politici litují jeho smrti. Novinky.cz [online]. 2010-06-06 [cit. 2010-11-14]. Dostupné online. 
  7. Cibulkovy seznamy: Ladislav Smoljak [online]. Cibulkovy seznamy [cit. 2010-11-15]. Dostupné online. 
  8. Fenomény - Cimrmani
  9. CHUCHMA, Josef. Historická, ne však divadelní lekce učitele českého národa Ladislava Smoljaka [online]. iDNES.cz, 2.12.2009 [cit. 2014-11-07]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637-1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 879. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 593. 
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 643. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q-Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 158. 

Externí odkazyEditovat