Jiří Menzel

český filmový režisér, herec, scenárista, spisovatel a vysokoškolský pedagog

Jiří Menzel (23. února 1938 Praha5. září 2020[1][2] Praha) byl český režisér, herec a spisovatel.

Jiří Menzel
Jiří Menzel v roce 2017
Jiří Menzel v roce 2017
Narození 23. února 1938
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 5. září 2020 (ve věku 82 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Bydliště Praha
Alma mater AMU v Praze
Ocenění Oscar za nejlepší cizojazyčný film (1967)
Zlatý medvěd (1990)
medaile Za zásluhy mzz 1. stupeň (1996)
Artis Bohemiae Amicis (2013)
Řád umění a literatury řul
Manžel(ka) Olga Menzelová (2004–2020)
Rodiče Josef Menzel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se v roce 1938 v Praze jako syn spisovatele a scenáristy Josefa Menzela. V roce 1962 ukončil studium režie u Otakara Vávry na FAMU v Praze. V šedesátých letech 20. století byl spoluzakladatelem filmové československé nové vlny. Jeho první celovečerní film Ostře sledované vlaky podle literární předlohy jeho oblíbeného autora – Bohumila Hrabala – z roku 1966 získal Oscara za nejlepší zahraniční film. Další z jeho filmů Vesničko má středisková byl na Oscara nominován v roce 1985. Trezorový film Skřivánci na niti obdržel v roce 1990 cenu Zlatý medvěd na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně, on sám pak roku 1996 získal Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu.

V roce 1977 podepsal tzv. Antichartu, která odsuzovala prohlášení Charty 77.[3] Později v rozhovoru uvedl, že komunistickému režimu tehdy sloužila většina Čechů a on se za svůj podpis nestydí, protože je to ostuda především těch, kteří ho k podpisu donutili.[4]

V letech 1977–1979 byl členem souboru Divadla Járy Cimrmana.[5] Od sedmdesátých let se věnoval i divadelní režii (sám o sobě prohlašoval, že je hlavním povoláním divadelní režisér, který se jen pouhou náhodou dostal k filmování). Jako divadelní režisér působil také v zahraničí, například v bulharské Sofii i v bývalé Jugoslávii. Spolupracoval zejména s pražskými divadly – Činoherní klub, Vinohradské divadlo.

 
Bývalý ministr Vladimír Dlouhý, Jiří Menzel a jeho manželka Olga na pohřbu Václava Havla

Vyučoval na pražské FAMU a byl zahraničním členem Americké filmové akademie. Je nositelem vysokého francouzského uměleckého titulu Řád umění a literatury (Chevalier des Arts et Lettres). Stal se zakladatelem kabelové televize CS film.

Koncem října 2004 se ve svých šestašedesáti letech oženil, během cesty po Asii si v Thajsku po pětileté známosti vzal o čtyřicet let mladší Olgu Kelymanovou (* 25. ledna 1978).[6] 11. prosince 2008 se jeho manželce narodila dcera Anna Karolína. Bulvární média přitom spekulovala, že jejím otcem není Menzel, nýbrž režisér Jaroslav Brabec.[7] V roce 2012 manželka Olga prohlásila: „K Jiřímu mám dobrý vztah, jsem jeho manželka, i když s ním nesdílím společnou domácnost.“[8]

V rozhovoru z dubna 2017 označil československého prezidenta Edvarda Beneše za pozitivní postavu našich dějin.[9]

V listopadu 2017 podstoupil náročnou operaci, která trvala několik hodin.[10] Zemřel dne 5. září 2020 ve věku 82 let.[11]

FilmografieEditovat

 
Menzel převzal na mezinárodním filmovém festivalu v indickém Goa cenu za celoživotní přínos kinematografii
 
Jiří Menzel v německém Wiesbadenu v roce 2016

RežieEditovat

HerecEditovat

Divadlo Járy CimrmanaEditovat

Jiří Menzel působil v letech 1977–1979 v Divadle Járy Cimrmana.

Jiří Menzel v divadle skončil, protože byl buď v cizině, nebo točil: „Sezóna 1980/81 máme o dva muže míň. (Jsou myšleni Josef Koudelka, který emigroval do Západního Německa, a František Petiška, který zemřel na infarkt.) Ani Menzel nám není nic platný – buď je v cizině, nebo točí. Teď Postřižiny.“

KnihyEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. V osmdesáti dvou letech zemřel režisér Jiří Menzel. Deník N [online]. N Media, 2020-09-06 [cit. 2020-09-06]. Dostupné online. 
  2. V 82 letech zemřel oscarový filmový režisér Jiří Menzel. CNN Prima News [online]. FTV Prima, 2020-09-06 [cit. 2020-09-06]. Dostupné online. 
  3. Anticharta se podepisovala a podepisuje denně, říká režisér Jiří Menzel. Český rozhlas [online]. 2017-01-12 [cit. 2017-04-03]. Dostupné online. 
  4. Rozhovory: Za podpis Anticharty se nestydím, říká filmový režisér Jiří Menzel. Seznamzpravy.cz [online]. 3. dubna 2017. Dostupné online. 
  5. 50 let DIVADLA JÁRY CIMRMANA [online]. Cimrman.at [cit. 2017-10-04]. Dostupné online. 
  6. ČTK. Režisér Jiří Menzel se oženil. iDnes.cz [online]. 2004-11-24. Dostupné online. 
  7. Lucie Trpkošová. Manželka režiséra Menzela Olga porodila holčičku Annu Karolínu. iDnes.cz [online]. 2008-12-12. Dostupné online. 
  8. Je to normální, říká Menzelová o životě mezi dvěma muži. iDnes.cz [online]. 9. července 2012. Dostupné online. 
  9. Český divák blbne, řekl filmový režisér Jiří Menzel v jednom ze svých posledních rozhovorů. Seznam Zprávy [online]. 6. září 2020. Dostupné online. 
  10. Režisér Jiří Menzel se probral z umělého spánku. V listopadu podstoupil náročnou operaci hlavy. Lidovky.cz [online]. 24. prosince 2017. Dostupné online. 
  11. Zemřel Jiří Menzel. Novinky.cz [online]. 2020-09-06. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • ČERMÁKOVÁ, Dana. Pábitel Jiří Menzel. Praha : Imagination of People, 2010. 216 s. ISBN 978-80-904214-8-6.
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha: Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 186–189. 
  • GAVALIER, Peter. Hrabalovský svet očami Jiřího Menzla. Bratislava : Slovenský filmový ústav, 2012. 161 s. ISBN 978-80-85187-60-1.
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 601. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 419. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 457. 
  • POŠOVÁ, Kateřina. Jiří Menzel. Praha : Český filmový ústav, 1992. 46 s. ISBN 80-7004-042-4.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 376–377. 

Externí odkazyEditovat