Západní Německo

Spolková republika Německo v letech 1949–1990

Západní Německo (německy Westdeutschland) je historické a neoficiální označení území Spolkové republiky Německo (německy Bundesrepublik Deutschland, neoficiální zkratka BRD, česky NSR) v rozmezí od 23. května 1949 do 3. října 1990 před připojením území Německé demokratické republiky a Západního Berlína. Během období studené války byla západní část Německa součástí západního bloku. Jeho (prozatímním) hlavním městem byl Bonn. Západní Německo z dob studené války je také retrospektivně označeno jako Bonnská republika.[1]

Spolková republika Německo
Bundesrepublik Deutschland
 Americká okupační zóna Německa
 Britská okupační zóna Německa
 Francouzská okupační zóna Německa
 Sársko (1947–1956)
19491990 Spolková republika Německo 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Hymna: Ich hab mich ergeben (do 1952),
3. strofa písně Das Lied der Deutschen (od 1952)
Motto: Einigkeit und Recht und Freiheit
geografie
Mapa
rozloha:
248 577 km²
obyvatelstvo
počet obyvatel:
63 254 000
národnostní složení:
státní útvar
vznik:
23. května 1949 – vytvoření z okupačních zón
zánik:
1990 – znovusjednocení Německa
státní útvary a území
předcházející:
Americká okupační zóna Německa Americká okupační zóna Německa
Britská okupační zóna Německa Britská okupační zóna Německa
Francouzská okupační zóna Německa Francouzská okupační zóna Německa
Sársko (1947–1956) Sársko (1947–1956)
následující:
Spolková republika Německo Spolková republika Německo

VývojEditovat

 
     Západní Německo

Federální republika vznikla během spojenecké okupace Německa po druhé světové válce z jedenácti států zformovaných na území třech spojeneckých okupačních zón, které držely Spojené státy, Velká Británie a Francie.

Na počátku studené války byla Evropa rozdělena na západní a východní blok. Německo bylo de facto rozděleno na dvě země a dvě zvláštní území, Sársko a rozdělený Berlín. Spolková republika Německo původně požadovala výhradní mandát pro celé Německo a považovala se za jediné demokraticky reorganizované pokračování Německé říše z let 1871–1945. Vycházelo z toho, že Německá demokratická republika (NDR) byla ilegálně ustaveným loutkovým státem. Přestože NDR pořádala pravidelné volby, nebyly ani svobodné, ani spravedlivé. Ze západoněmeckého pohledu proto byla NDR nezákonná.[pozn. 1]

Tři jihozápadní země západního Německa se v roce 1952 spojily a vytvořily Bádensko-Württembersko. Sársko se ke Spolkové republice Německo připojilo v roce 1957. Kromě výsledných deseti států byl Západní Berlín považován za de facto jedenáctý stát. Zatímco právně nebyl součástí Spolkové republiky Německo, protože Berlín byl pod kontrolou Spojenecké kontrolní rady, Západní Berlín se politicky se západním Německem spojil a byl zastoupen ve svých federálních institucích.

Základ pro dnešní vlivné postavení Německa byl položen během německého hospodářského zázraku (Wirtschaftswunder) v 50. letech, kdy se západní Německo přeměnilo z válkou zničené země na třetí největší ekonomiku na světě. První kancléř Konrad Adenauer, který zůstal ve funkci až do roku 1963, pracoval spíše na úplném příklonu k NATO než na neutralitě. Zajistil nejen členství v NATO, ale byl také zastáncem dohod, ze kterých se vyvinula dnešní Evropská unie. Když byla v roce 1975 založena skupina G6, nebylo pochyb o tom, zda se Německá spolková republika stane členem.

Po pádu komunistických režimů ve střední a východní Evropě v roce 1989, symbolizovaném otevřením berlínské zdi, došlo k rychlému posunu k opětovnému sjednocení Německa. Východní Německo hlasovalo v roce 1990 o rozpuštění a přistoupení ke Spolkové republice. Jeho pět poválečných států (Länder) bylo rekonstruováno společně se sjednoceným Berlínem, který ukončil svůj zvláštní status a vytvořil další spolkovou zemi. Formálně se ke Spolkové republice připojili 3. října 1990 a počet států se zvýšil z deseti na šestnáct, čímž bylo ukončeno rozdělení Německa. Sjednocení nevedlo ke vzniku nové země; místo toho byl tento proces v zásadě dobrovolným aktem o přistoupení, přičemž západní Německo bylo rozšířeno o další státy východního Německa, které přestalo existovat. Rozšířená Spolková republika si udržela západoněmeckou politickou kulturu a pokračovala ve svém stávajícím členství v mezinárodních organizacích, jakož i v západoevropské zahraniční politice a přidružení k západním aliancím, jako jsou OSN, NATO, OECD a Evropská unie.

Spolkové zeměEditovat

 
Hranice mezi Bavorskem a Československem (z Německé strany) - fotografie z roku 1980.
Číslo (staré) Spolkové země Zemské
hlavní město
Rozloha
(km²)
1 Bádensko-Württembersko (od roku 1952) Stuttgart 35 752
Württembersko-Bádensko (do roku 1952) Stuttgart  
Württembersko-Hohenzollernsko (do roku 1952) Tübingen  
Bádensko (do roku 1952) Freiburg im Breisgau  
2 Svobodný stát Bavorsko Mnichov 70 552
3 Svobodné hanzovní město Brémy Brémy 404
4 Svobodné a hanzovní město Hamburk Hamburk 755
5 Hesensko Wiesbaden 21 115
6 Dolní Sasko Hannover 47 387
7 Severní Porýní-Vestfálsko Düsseldorf 34 085
8 Porýní-Falc Mohuč 19 853
9 Šlesvicko-Holštýnsko Kiel 15 799
10 Sársko (přistoupilo roku 1957) Saarbrücken 2 569
Celkem 248 271

Zkratka státuEditovat

Komunistický režim v Československu zavedl český název státu Německá spolková republika, se zkratkou NSR.[2] Po znovusjednocení Německa jsou v českém prostředí používány pro označení Německa (Spolkové republiky Německo) zkratky SRN a NSR, zkratka NSR se již od poloviny devadesátých let přestala používat.[3]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Tato pozice se však časem změnila. Ve svém prohlášení z 28. října 1969 spolková vláda poprvé oficiálně uznala existenci dvou německých států. Na jaře 1970 došlo mezi kancléřem Willym Brandtem a předsedou vlády NDR Willi Stophem ke dvěma významným setkáním – v březnu ve východoněmeckém Erfurtu a v květnu v západoněmeckém Kasselu. V prosinci 1972 pak byla podepsána „Smlouva o základech vztahů mezi Spolkovou republikou Německo a Německou demokratickou republikou“ (Vertrag über die Grundlagen der Beziehungen zwischen der Bundesrepublik Deutschland und der Deutschen Demokratischen Republik, zkráceně Grundlagenvertrag). Obě země vzájemně uznaly po 23 letech suverénní existenci toho druhého, nicméně mezi oběma státy nedošlo k úplnému vzájemnému diplomatickému uznání. Smlouva znovu upravovala dopravu a pohyb občanů mezi oběma státy a dovolovala ze závažných rodinných důvodů návštěvu občana NDR v NSR.

ReferenceEditovat

  1. The Bonn Republic — West German democracy, 1945-1990, Anthony James Nicholls, Longman, 1997
  2. Federální shromáždění schválilo smlouvu, která normalizovala vztahy mezi SRN a Československem, Vyprávěj, Česká televize
  3. Spojení NSR s NDR 1990, Euroskop.cz. www.euroskop.cz [online]. [cit. 2010-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-06-04. 

Externí odkazyEditovat