Posel z Liptákova

divadelní hra

Posel z Liptákova je divadelní hra z repertoáru Divadla Járy Cimrmana. Autory jsou Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, jako spoluautor je uváděn rovněž velký český vynálezce, filosof a dramatik Jára Cimrman. Hra měla premiéru 20. dubna 1977 v pražském Branickém divadle. Do roku 1986 se uskutečnilo celkem 508 repríz.

Posel z Liptákova
Autor Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak
Premiéra 20. dubna 1977
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah představeníEditovat

Posel z Liptákova vychází z tradiční struktury představení Divadla Járy Cimrmana, kdy po sérii odborných referátů o různých aspektech Cimrmanova života a díla následuje jeho rekonstruovaná divadelní hra, ale zde k tomu dojde v každé půli představení zvlášť. Výsledná struktura je tedy: 1. část semináře – 1. hra (Posel světla) – přestávka – 2. část semináře – 2. hra (Vizionář).

Na zkrácené zvukové verzi je vedle některých referátů vypuštěna celá hra Posel světla, která se z toho důvodu stala podstatně méně známou než Vizionář, jehož popularitu navíc umocnilo zařazení do filmu Nejistá sezóna, kde je předveden prakticky v plném rozsahu.

Referáty odborného seminářeEditovat

  • Cesta z Prahy do Liptákova
  • Svědectví liptákovské kroniky
  • Objev nástěnných nápisů
  • Dopis záhřebskému monologistovi
  • *První zemědělský pyrotechnik
  • *Univerzální ptakopysk
  • Cimrman sportovec
  • Cimrmanův potomek
  • *Jizerské hory po stránce geologické (zbude-li čas)

Referáty označené * jsou na zvukové verzi vynechány.

Obsah hry Posel světlaEditovat

Hra Posel světla se odehrává (z pohledu Cimrmana) v daleké budoucnosti, kdy lidé mimo jiné již nepoužívají nadávek a vulgarismů – taková slova lze najít pouze ve starých slovnících.

Klid Otce a Matky sledujících Zábavného Artura (androidní obdoba naší televize nebo rozhlasu – i zde je vidět jasnozřivost Cimrmana) je narušen příjezdem jejich syna Standy potrubní osobní dopravou. Ten jim oznámí, že jejich chaloupku potřebuje pro svou manufakturu na výrobu ručních svítilen (baterek) – oni se mají vystěhovat do útulku pro přestárlé v Dědově Míse.

Matka se snaží Standu přesvědčit, aby od svého záměru upustil, protože až celá věc dojde Otci (který vzhledem ke svému stáří pomaleji chápe), stane se něco strašného. To se jí nepodaří, Otci vše opravdu dojde, a s pomocí svého starého slovníku Standovi nejen vynadá, ale praští jej (podle návodu) do zátylku ukázkovou baterkou. Rodiče pak Standu odešlou potrubím zpět do Prahy. Na cestě se Standa srazí se svým chemikem, který veze zásobu TNT na výrobu baterek, takže vše dobře dopadne.

Stojí za povšimnutí, že v budoucnosti podle Cimrmanovy vize lidé cestují potrubní dopravou. Stejný nápad se totiž objevuje i v americkém seriálu Futurama. Podobné rysy vykazuje také princip hyperloopu.

Obsazení (současné i minulé)Editovat

1 – alternace z audionahrávky – (2005)Editovat

2 – alternace z audiovizuální nahrávky – ČT – (1997)

3 – alternace z amatérské audionahrávky kolující po webu

4 - alternace z audiovizuální nahrávky kolující po webu (1991)

5 - alternace z amatérské nahrávky kolující po webu (1977)

6 - alternace z amatérské nahrávky kolující po webu

Obsah hry VizionářEditovat

K vesnickému věštci Hlavsovi, který předpovídá budoucnost pohledem do rozpálené pece, přichází pražský uhlobaron Ptáček. Potřebuje poradit, zda se jeho dcera má vdát za pražského továrníka Kolbena, nebo za pražského továrníka Daňka. Rozhodujícím kritériem je, zda některý z nich náhodou nechrápe. Hlavsovi se v troubě povede oba nápadníky zahlédnout, ale bohužel ve chvíli, kdy nespí, takže Ptáčkovu otázku není schopen zodpovědět.

Během věštění připomíná Hlavsův syn František svému otci, že má (Hlavsa) toho dne zemřít – a opravdu, brzy se ozve zaklepání a vchází pan Smrtka. Hlavsa ho požádá, aby ještě chvilku počkal, protože potřebuje vyřídit poslední vůli. Smrtka mu neochotně vyhoví, načež Hlavsa odkáže celé své hospodářství přítomnému Františkovi. Ten ale dědictví odmítne, protože nechce být bohatý.

Z dalšího rozhovoru vyplyne, že Hlavsovi viděli v peci podivné věci týkající se majetku bohatých lidí – to zneklidní Ptáčka natolik, že přemluví Smrtku, aby ještě počkal, a Hlavsu, aby se do budoucnosti ještě jednou podíval. Hlavsova vize, podle které je v budoucnosti Ptáčkův důl Terezka přejmenován na Petr ("něco červenýho") Bezruč, kupodivu Ptáčka nezneklidní, protože věří, že důl Bezručovi prodá.

Hra končí, když si Smrtka uvědomí, že se „zakecal“, takže Hlavsu mu „už nevemou“. Odchází za svým posledním pracovním úkolem, kterým je „nějakej Ferdinand, Sarajevo“. Po něm ale přijde "novej, mladej - ten se nezakecá".

Obsazení (současné i minulé)Editovat

1 – alternace z audionahrávky – (1982)Editovat

2 – alternace z audiovizuální nahrávky – ČT – (1997)

3 – alternace z filmu Nejistá sezóna (1987)

4 - alternace z amatérské nahrávky kolující po webu

VýrokyEditovat

POSEL SVĚTLA

matka: "Sama dobře vím, že dnes už jsou lidé k sobě laskaví a hrubé chování známe jen z knih."


Standa: "Osobní potrubní doprava se tak rozmohla, že dnes už jezdí rourou kdejaký halama. Až do Bakova jsem před sebou tlačil křupana v okovaných botách."


otec (poté, co matka zhasla): "Maminko, zase vypli proud!"


matka: "Počkej, Stáníčku, abychom si to ujasnili. Nemyslíš snad, že bychom měli opustit tento dům a přestěhovat se jinam?"
Standa: Ale ne. O žádné stěhování nepůjde. Prakticky tu všechno necháte. Do ruky si vezmete jen uzlíček."


Standa: "Tak dost. Ve chvíli, kdy přede mnou stojí úkol dát lidstvu více světla a před vámi třicetikilometrový ostrý pochod do hor, není čas na řeči. Běžte balit."


otec (uvědomí si pravý stav věci): "Maminko, podej mi hůl!"
Standa: "Konečně rozumný slovo! Hůl a dobrý boty a do večera jste tam."
matka: "Počkej, Stáníčku, kdoví, k čemu on tu hůl chce. On čte teď ty staré knihy a tam kolikrát otec vzal hůl a nikam nešel!"


otec: "Víš, co my se ti na tu tvou baterku?!"
matka: "Tatínku, jen žádné archaismy!"


matka (k Standovi): "Teď ti povím to slovo, které se říkalo za starých časů, když na sebe byli lidé ještě zlí. Tak zlí, jako jsi ty na nás! Teď poslouchej! Víš, co jsi? Ty jsi... průduch!"


Standa: "Nepište mi, nebudu mít čas ani na čtení, ani na psaní, budu zcela ponořen do salmiaku a dehtu."


VIZIONÁŘ

František: "Tatínku, promiň, že ruším, ale nezapomněl jsi, že máš dneska umřít?"
Hlavsa: "No jo! Ta moje hlava! A já nejsem vůbec nachystanej. Já na to zapomněl jako na smrt."


Smrtka: "Dobrý den, tak jsem tady."
Ptáček: "Já jsem tu jen na návštěvě!"


Ptáček: "To jsem ještě neslyšel! On nechce být bohatý! Vám snad, mladý pane, přeskočilo!"


Hlavsa: "To jsem to dopracoval. Celej život se od slunka do slunka dřu na poli, po večerech ještě přivydělávám u trouby, a nakonec mi syn oznámí, že o to hospodářství nestojí. To ti není hanba, říct takovou věc starýmu tátovi v jeho poslední hodině?"
Smrtka: "No tak hodinu ne, pane Hlavsa, to jsme si nedomluvili! Já nemám jenom vás!"


Ptáček: "Mladý pane, viděl jste někdy důl? To je díra v zemi, chodby tak a tak. Prosím, peněženku mi můžou vzít, kočár mi můžou vzít. Ale důl? Ten se může zatopit, zasypat, ale nikdo vám ho nemůže vzít!"
(Smrtka se zasměje)
Ptáček: "Pane Smrtko, vy se pořád jen smějete. Když to víte, tak to řekněte, nebo alespoň něco naznačte."
Smrtka: "My nesmíme ani naznačovat."

OdkazyEditovat

Související článkyEditovat