Divadlo Na zábradlí

divadlo v Praze

Divadlo Na zábradlí je jedno z nejznámějších menších divadel v Praze a představuje přední scénu současných divadelních tendencí.

Divadlo Na zábradlí
Divadlo Na zábradlí z ulice Na Zábradlí
Divadlo Na zábradlí z ulice Na Zábradlí
Základní informace
StátČeskoČesko Česko
MístoPraha
Typ divadlascéna hl. m. Prahy
Zaměřeníčinohra
Vznik1958
ScényPruhovaný sál, Eliadova knihovna
ZřizovatelHlavní město Praha
Budova
Otevření1958
Kód památky38324/1-107 (PkMISSezObrWD)
Osobnosti
ŘeditelPetr Štědroň
Umělecký šéfDora Štědroňová
Další informace
Souřadnice
AdresaDivadlo Na zábradlí
Anenské náměstí 209/5
Praha 1, Staré Město
115 33   Praha 1
UliceNa zábradlí a Anenské náměstí
Oficiální webhttp://www.nazabradli.cz/
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bylo založeno roku 1958 Helenou Philippovou, Ivanem Vyskočilem, Jiřím Suchým a Vladimírem Vodičkou. Během jeho existence se zde vystřídalo mnoho i v zahraničí známých režisérů a herců (Václav Havel, Jan Grossman, Evald Schorm, Jiří Pokorný nebo Petr Lébl).

Od roku 2013 zde působí nové vedení ve složení Petr Štědroň (ředitel), Dora Štědroňová (umělecký šéf), Jan Mikulášek (kmenový režisér), které určuje nové umělecké směřování DNz. V sezoně 2014/15 získalo divadlo ceny ve všech kategoriích Cen divadelní kritiky, včetně prestižního ocenění Divadlo roku.

Historie

editovat
 
Divadlo Na zábradlí z Anenského náměstí

Založení

editovat

Zakladateli divadla byli Helena Philippová, Ivan Vyskočil, Jiří Suchý, Vladimír Vodička. Ti dali svému profesionálnímu divadlu název podle uličky vedoucí z Anenského náměstí, kde divadlo leží, na nábřeží. Jako první představení uvedli 9. prosince 1958 divadelní leporelo s písničkami Kdyby tisíc klarinetů.

Ulice Na zábradlí dostala svůj název podle dnes už neexistujícího kostela sv. Jana Křtitele Na zábradlí (zvaného též Na brodu nebo Na smetišti). Ulice dostala název Na zábradlí až ve 20. letech 20. století, do té doby byla součástí Anenské ulice. Název Na zábradlí naznačuje, že zde byla branka v městském opevnění, které chránilo Staré Město ve směru k Vltavě.[1]

Pantomima

editovat

3. března 1959 se k činohernímu souboru divadla připojil Ladislav Fialka se svou pantomimickou skupinou, aby tak vrátil slávu opomíjenému divadelnímu žánru. Činohra a pantomima vedle sebe existovaly až do roku 1991, kdy Ladislav Fialka zemřel.

Absurdní divadlo

editovat

Na počátku šedesátých let s příchodem režiséra Jana Grossmana, scénografa Libora Fáry a kulisáka, později dramaturga a dramatika Václava Havla začalo Divadlo Na zábradlí rozvíjet českou podobu absurdního divadla.

V té době se hrály takové hry jako například:

Divadlu se dostalo značného uznání doma i v zahraničí, přesto v roce 1968 museli Jan Grossman a Václav Havel z divadla odejít. V sedmdesátých a osmdesátých letech se Divadlo Na zábradlí stalo útočištěm některých filmových režisérů české nové vlny šedesátých let, kterým byla normalizačními praktikami znemožněna filmová práce. Byl to především Evald Schorm, který od roku 1976 vytvořil v Divadle Na zábradlí řadu vynikajících až kultovních inscenací. Byly to například

Po roce 1989

editovat
 
Propagační plakát s herci divadla Na zábradlí

V roce 1989 se do divadla vrátil Jan Grossman jako režisér a pozdější ředitel. Po jeho smrti v roce 1993 bylo jmenováno nové vedení – ředitelka Doubravka Svobodová a umělecký šéf Petr Lébl. Petr Lébl byl jedním z nejtalentovanějších režisérů svébytné imaginace, který provokoval svými interpretačními objevy. Jmenujme například

Ve 2. patře budovy nechal přebudovat původní zkušebnu pantomimy na malý sál zvaný Eliadova knihovna, v níž se konají představení s potřebou menší dekorace. O mnoho let později se stane stálou scénou Studia Masopust.

Po tragické smrti Petra Lébla v roce 1999 pokračovalo v linii podoby současného Divadla Na zábradlí umělecké vedení ve složení dramatik a režisér Jan Antonín Pitínský, herec a režisér Jiří Ornest a dramaturgyně Ivana Slámová.

V roce 2003 vystřídalo tento „triumvirát“ umělecké vedení Ivana Slámová a dramatik a režisér Jiří Pokorný, které se pokouší texty klasické dramatické literatury prokládat českými i světovými premiérami současných dramatických autorů evropské, angloamerické i české provenience. Uváděly se například hry

V letech 2005–2007 iniciovali a se statečnou podporou celého divadla realizovali náročný a ojedinělý divadelní projekt Československé jaro, jehož úkolem bylo uvádět ve světových premiérách původní hry českých současných autorů. Po odchodu Jiřího Pokorného z Divadla Na zábradlí ustanovila jeho ředitelka jako svůj poradní orgán uměleckou radu ve složení Igor Chmela, Juraj Nvota, Jiří OrnestIvana Slámová.

S příchodem nového uměleckého šéfa Davida Czesanyho v roce 2010 začalo DNz s tematickými sezónami:

  • sezona 2010/2011 nesla podtitul „Koho nebe přijme?“
  • sezóna 2011/2012 se vztahovala k veřejnému prostoru a městu jako místu pro život a měla podtitul „Čí je to město“
  • sezóna 2012/2013 – zaměřená na téma hledání identity člověka – byla prezentována titulem "Nepřizpůsobiví?"

V rámci těchto podtitulů se uskutečňoval dramaturgický výběr, ale i širší dění kolem divadla. V rámci jednotlivých sezon proběhly například tematické večery s pamětníky jednotlivých městských částí Prahy; v Eliadově knihovně s tématy pracovali studenti uměleckých škol v rámci projektu Eliadova knihovna nové generace, v jehož rámci divadlo uvádělo klauzurní práce, autorské projekty či pohádky.

Také se s příchodem Czesanyho proměnil soubor, ansambl se rozšířil o tři nové členy – Ivana Luptáka, Natálii Řehořovou a Ondřeje Veselého.

Současnost

editovat

V roce 2013 skončila po 20 letech ve funkci ředitelky Doubravka Svobodová. Od sezóny 2013/2014 působí v Divadle Na zábradlí nové umělecké vedení ve složení Petr Štědroň (ředitel), Dora Štědroňová (umělecký šéf), Jan Mikulášek (kmenový režisér). Od té doby se jim podařilo nejen změnit dosavadní repertoár, ale také herecký soubor, který se rozšířil o několik nových členů. Repertoár divadla nyní tvoří převážně inscenace v českých, evropských či světových premiérách v pestré škále žánrů, režisérů i hereckých osobností. Nové vedení obnovilo také tradici úspěšných zahraničních zájezdů (Bogota/Kolumbie, New York/USA a řada evropských zemí) a sklízí úspěchy u domácích diváků i odborné kritiky.

V roce 2014 zrušil sousední Pachtův palác divadlu pronájem zadního foyeru a tím odřízl divákům cestu do Pruhovaného sálu. Situace byla řešena operativně pomocí plátěných stanů na dvorku, z něhož vedly dva boční vchody do hlediště. Toto řešení však bylo nanejvýš provizorní, a zvláště v zimních měsících pro diváky krajně nepříjemné. Proto se zřizovatel divadla – hl. m. Praha – rozhodl o přebudování dvorku na zasklené atrium, tj. rozlehlé foyer propojené schodištěm s prvním patrem budovy, kde se nalézá osvětlovací a zvuková kabina, a kde vznikla také galerie – horní část foyeru pro diváky. Tato největší rekonstrukce v dějinách divadla probíhající od září 2017 do října 2018 je dílem ateliéru TaK pod vedením ing. architekta Marka Tichého. Rekonstrukce zahrnovala též modernizaci designu a nové vybavení předního foyeru, divadelní kavárny, pokladny a sociálního zařízení. Kapacita pruhovaného sálu se zredukovala na 165 míst a 30 míst na balkóně.

Sezona 2022/2023 je 10. úspěšnou divadelní sezonou současného vedení Divadla Na zábradlí. V prosinci 2023 oslaví 65 let své existence.

Ocenění

editovat

Herecký soubor

editovat

Současní členové hereckého souboru:

editovat

Dřívější členové souboru:

editovat

V souboru divadla v minulosti působili mimo jiné (v abecedním pořadí):

Inscenace

editovat

Aktuálně má Divadlo Na zábradlí na repertoáru následující tituly:

K významným inscenacím po derniéře patří například:

Reference

editovat
  1. M. Lašťovka, V. Ledvinka a kol.: Pražský uličník – Encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství – 1. díl (A–N), Libri, Praha, 1997. Heslo „Na zábradlí“

Externí odkazy

editovat