Otevřít hlavní menu

Ljuba Hermanová

česká herečka, zpěvačka a šansoniérka

ŽivotEditovat

Rodina, studiaEditovat

Narodila se jako druhé dítě (prvním byl syn Jan) Anně a Janu Hugovi Herrmannovým; pokřtěna byla Luběnka.[1] Otec byl středoškolsky vzdělaný (vysokou školu nedokončil) a byl úředníkem na státní dráze ve Všetatech. Matka byla absolventkou rodinné školy v Jablonci a byla ochotnickou herečkou. V roce 1924 se rodina přestěhovala do Prahy a Ljuba Hermanová studovala na klasickém gymnáziu v Hálkově ulici na Vinohradech (pozdější Londýnská ul.), ze kterého přestoupila na reálné gymnazium Minerva ve Vojtěšské ulici. Studovala francouzštinu, byla zapsána také do hodin klavíru a s divadlem začala v dětských představeních v Hudebním divadle v Nuslích [2].

Před druhou světovou válkouEditovat

Studia na pražské konzervatoři nedokončila, už jako sedmnáctiletá začala vystupovat ve smíchovské Aréně, odtud přešla do Švandova divadla. Začínala jakožto operetní subreta v Národním divadle v Bratislavě, později zpívala v Praze v Moderní operetě (která působila ve Varieté Karlín), dále v Theater an der Wien ve Vídni a v divadle ve Stýblově pasáži v Praze. Pohostinsky vystupovala v Brně i v zahraničí, např. v Paříži. Ve třicátých letech 20. století již byla velice známá i populární. V roce 1934 se stala hlavní ženskou pěveckou hvězdou Osvobozeného divadla, kde si jako jediná žena zahrála a zazpívala v předscéně s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem.[3] Již před tím se ale v roce 1932 objevila ve filmu V+W Peníze nebo život, kde zpívala společně s Hanou Vítovou evergreen Život je jen náhoda. Byla ale dost přelétavá a v žádném angažmá nikdy nevydržela dlouho, proto až do začátku druhé světové války vystupovala s hereckou společností Nového divadla Oldřicha Nového.

Za druhé světové válkyEditovat

Vzhledem k tomu, že byla poloviční Židovka (ze strany otce.[4]), nesměla z rasových důvodů po dobu šesti let v období Protektorátu vůbec veřejně vystupovat [5][p 1]

Podle bulvárního tisku se proslýchalo, že se zúčastnila lynčování českého režiséra Jana Svitáka[6]. Původní zdroj této informace, spisovatel Stanislav Motl, však v knize Mraky nad Barrandovem jméno Ljuby Hermanové neuvedl pro rozpory ve svědectvích a i s ohledem na to, že herečka již byla mrtvá.[7]

 
Rodný dům Ljuby Hermanové v Neratovicích

Po druhé světové válceEditovat

Po válce v roce 1947 začala hrát v Karlínském hudebním divadle, kde tehdy působil i Oldřich Nový, Jan Werich a Vlasta Burian. V roce 1958 ovšem opět z divadla odešla a začala jezdit po celé republice s estrádním hudebním programem společně s tehdy velmi populárním zpěvákem Rudolfem Cortésem. Šťastnou náhodou se ovšem dostala i do Reduty a do poetické kavárny Viola, posléze i do Divadla Na zábradlí, kde si zahrála několik zajímavých divadelních rolí. Zde jí také Václav Havel (tehdejší dramaturg tohoto divadla) společně s Milošem Macourkem napsali její první recitál s názvem Nejlepší rocky paní Hermanové. V té době se začala programově věnovat šansonu, zde spolupracovala s vynikajícími textaři, jako byl Pavel Kopta, Ivan Vyskočil či Jiří Suchý. Další úspěšný recitál v Divadle na zábradlí pro Ljubu Hermanovou napsal Jaroslav Dietl s názvem Kdo jste, Ljubo Hermanová?.

Od roku 1960 též vystupovala v pražské Pantomimě Na zábradlí (dnes Divadlo Na zábradlí) ve staropražské revue Devět klobouků na Prahu, kde zpívala devět šansonů mezi pantomimickými částmi.[8]

 
pamětní deska na rodném domě v Neratovicích
 
Mozaiková deska na Kulturním domu v Neratovicích
 
Truda Grosslichtová, Ljuba Hermanová a Oldřich Nový v operetě Mam'zelle Nitouche, 1938

Od roku 1964 také začala vystupovat i v kabaretu Večerní Brno v parafrázi Krále Lávry Karla Havlíčka Borovského (autor Milan Uhde a v pořadu šansonů Mít zelené tělo sestaveném Ludvíkem Kunderou.[9]

Po brněnském hostování následovalo zahraniční angažmá ve Spolkové republice Německo ve Stuttgartském kabaretu Renitenztheater. Další zahraniční nabídku na angažmá v pařížské Olympii již odmítla a zůstala zpívat doma. V závěru svého života vystupovala se šansoniérem Igorem Šebem. V celém kontextu české populární hudby je právě Ljuba Hermanová považována za ženu zakladatelku moderního českého šansonu, která předznamenala pozdější tvorbu dalších vynikajících českých šansoniérek jako byla Eva Olmerová, Judita Čeřovská či Hana Hegerová.

 
Hrob na Vyšehradském hřbitově

Je pochována na Vyšehradském hřbitově v Praze v hrobě[10] označovaném jako „Pomník českým hercům“, který byl odhalen v roce 1999 a je ve společné péči Herecké asociace a Nadace Život umělce. Za svůj život byla čtyřikrát vdaná.

Posmrtná připomínkaEditovat

Od roku 2013 pamětní desku – skleněnou mozaiku na společenském domě v rodných Neratovicích.[11]

Od téhož roku má i pamětní desku se jménem a datem narození na rodném domě v Neratovicích.[12]

DíloEditovat

Filmografie (výběr)Editovat

Ljuba Hermanová hrála v 31 filmech, v dalších zpívala či vystupovala sama, např.:[13]

DiskografieEditovat

OceněníEditovat

CitátEditovat

Ljuba Hermanová, jak se tak na ni dívám a ji pozoruju, má takové kvality jako víno; ona je z velice dobré úrody, z velice dobré sklizně. A věkem v té lahvici – která je stále půvabná a která má stále docela pěkný tvar – ono to víno nabylo na kvalitě. Já mám takový dojem, že Ljuba Hermanová s přibývajícími léty nabyla ke svému talentu i potřebné zkušenosti a že se z ní stalo něco, čemu se říká po celém světě – a znamená to velkou chválu – čemu se říká profík. Profesionál.
— Jan Werich [18]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Denní tisk zaznamenal její vystoupení v Německém (nyní Havlíčkově) Brodu ještě 14. 11. 1939.[1]

ReferenceEditovat

  1. a b Index narozených, Lobkovice 09, 1831-1915, snímek 43
  2. Ondřej Suchý: Ljuba Hermanová...a co jsem ještě neřekla, Melantrich, Praha, 1986, str. 7–30, ISBN 80-7023-149-1
  3. Krátký výstup Ljuby Hermanové v závěru předscény „Mravoučná přísloví“ je zachycen (v improvizačně rozvinuté podobě) v záznamu z divadla z počátku listopadu 1934. In: Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2, třetí oddíl knihy "Osvobozené divadlo neznámé".
  4. Ondřej Suchý: Ljuba Hermanová...a co jsem ještě neřekla, Melantrich, Praha, 1986, str. 9, 14, ISBN 80-7023-149-1
  5. Ondřej Suchý: Ljuba Hermanová...a co jsem ještě neřekla, Melantrich, Praha, 1986, str. 20, ISBN 80-7023-149-1
  6. Rozlícený dav zlynčoval českého režiséra. K jeho smrti přispěla i známá česká herečka.
  7. MOTTL, Stanislav. Mraky nad Barrandovem. [s.l.]: Rybka Publishers, 2006. ISBN 80-86182-51-7. Kapitola Otazníky zůstávají, s. 253–254. 
  8. Česká divadelní encyklopedie: Pantomima Na zábradlí
  9. Česká divadelní encyklopedie: Večerní Brno
  10. společný hrob na Vyšehradském hřbitově v Praze ve kterém je uložena Ljuba Hermanová.
  11. Slavnou neratovickou rodačku připomene skleněná mozaika Zdroj: https://melnicky.denik.cz/kultura_region/hermanova-ljuba-pametni-deska-neratovice-rodacka.html. Mělnický deník. 30. 4. 2013. Dostupné online. 
  12. Výroční zpráva města Neratovice za rok 2013, Dotace a granty města/Kultura, s. 25
  13. Filmová databáze FDb.cz: Ljuba Hermanová
  14. Písně z leporela Kdyby tisíc klarinetů
  15. http://www.semafor.wdr.cz/main.php?left=146&top=39&profil=disk&sablona=4&detail=1&temaN=trilobit_se_divi&oborI=1
  16. http://www.supraphon.cz/cs/novinky/archiv-dle-kategorii/&list%5Bsort%5D=&list%5Boffset%5D=202?item=594
  17. Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 90
  18. Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 79

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat