Kostel svatého Jana Křtitele (Staré Město)
Staroměstský kostel svatého Jana Křtitele Na zábradlí (též zvaný Na brodu či Na smetišti[1]) je zaniklý římskokatolický farní kostel v Praze na Starém Městě.
| Kostel svatého Jana Křtitele Na zábradlí | |
|---|---|
 Kostel sv. Jana Křitele, stav před zbořením 1896 | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Obec | Praha |
| Čtvrť | Staré Město |
| Souřadnice | 50°5′5,98″ s. š., 14°24′51,03″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | česká římskokatolická |
| Provincie | Česká církevní provincie |
| Diecéze | Arcidiecéze pražská |
| Status | farní kostel |
| Zasvěcení | Jan Křtitel |
| Datum posvěcení | 12. století |
| Zánik | kostel zrušen 1789 (stavba zbořena 1896) |
| Architektonický popis | |
| Architekt | neznámý |
| Stavební sloh | románský, gotický |
| Typ stavby | kostel |
| Výstavba | 1119–1130 |
| Další informace | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie kostela editovat
Kostel stával na místě dnešního domu čp. 205/I na rohu Smetanova nábřeží (resp. ulice Karoliny Světlé) a ulice Na Zábradlí. Byl postaven při panském dvorci ve druhém desetiletí 12. století v románském slohu jako centrální stavba na půdorysu čtyřlistu shranolovou lodí zaklenutou jednou křížovou klenbou a třemi polokruhovými apsidami zaklenutými konchou. Ve čtvrté apsidě byl vchod. Mohutná osmiboká dvoupatrová věž se sdruženými okénky byla krytá jehlancovou střechou. Představoval ojedinělý architektonický typ chrámu s byzantskými vzory, jehož jediná stojící analogie v českých zemích se dochovala v jihomoravských Řeznovicích. Řeznovický chrám je však o čtyři desetiletí mladší. [2]
Farnímu obvodu, ustanovenému v polovině 14. století, již kapacita kostela nedostačovala, a proto byla na západní straně přistavena obdélná gotická loď. Ke stejnému řešení došlo i v Řeznovicích.
Kolem kostela byl farní hřbitov, fara a farní škola, později (1604) bylo přistavěno ještě skladiště.
V letech 1725–1730 celý komplex připadl pod správu staroměstského dominikánského kláštera u kostela svatého Jiljí.
V roce 1789 byl kostel zrušen a přestavěn na obytný dům podle plánů Ignáce Jana Nepomuka Palliardiho. Z kostela byla před definitivním zbořením viditelná pouze jeho východní část – apsida. Celá budova pak byla v roce 1896, tj. v rámci pražské asanace, stržena.[3]
Jacobus Gallus editovat
Od roku 1586 až do konce svého života v kostele jako kantor a kapelník působil pozdně renesanční hudební skladatel slovinského původu Jacobus Gallus Carniolus. Na domě v ulici Na zábradlí je pamětní deska s jeho podobiznou a letopočtem od jeho krajana architekta Josipa Plečnika.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ M. Lašťovka, V. Ledvinka a kol.: Pražský uličník – Encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství – 1. díl (A–N), Libri, Praha, 1997. Heslo „Na zábradlí“
- ↑ CHALOUPECKÝ Václav-MENCL Václav-KVÉT Jan: Praha románská. Pražské nakladatelství V. Poláčka, Praha 1948, s. 100-101, 112-113.
- ↑ MÁDL, Karel B. Zbořený kostel sv. Jana na Zábradlí. S. 425–438. Památky archaologické a místopisné [online]. 1896-1897. S. 425–438. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Jana Křtitele na Wikimedia Commons
Literatura editovat
- VLČEK, Pavel a kol.: Umělecké památky Prahy. Staré Město – Josefov. Praha: Academia, 1996: s. 211–212. ISBN 80-200-0563-3
- EKERT, František. Posvátná místa král. hl. města Prahy: dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů i jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v hlavním městě království Českého. V Praze: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1883-1884. 2 svazky (vi,479,xiii stran; 539,xiii stran). Svazek II. S. 392 - 393. Dostupné online.
- ČECHURA, Martin. Zaniklé kostely Čech. 1. vyd. Praha: Libri, 2012. 344 s. ISBN 978-80-7277-507-1. S. 211 - 212.
- RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. V Praze: Pavel Körber, 1903-1904. 5 sv. Díl II. S. 567. Dostupné online.
- MÁDL, Karel B. Zbořený kostel sv. Jana na Zábradlí. S. 425–438. Památky archaeologické a místopisné [online]. Roč. 17, 1896-1897. S. 425–438. Dostupné online.