Wikipedie

Jože Plečnik

slovinský architekt

Jože Plečnik, v Česku známý též jako Josip Plečnik, (23. ledna 1872 v Lublani – 7. ledna 1957 tamtéž) byl slovinský architekt a urbanista, který svou prací ve 20. a 30. letech 20. století pro československou prezidentskou kancelář významně přispěl k současnému vzhledu Pražského hradu. Významně ovlivnil také své rodné město, které díky tomu bylo zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.

Jože Plečnik
Narození23. ledna 1872
Lublaň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí7. ledna 1957 (ve věku 84 let)
Lublaň
Socialistická republika Slovinsko
Místo pohřbeníCentralno pokopališče Žale, Ljubljana
Alma materAkademie výtvarných umění ve Vídni
Povoláníarchitekt, vysokoškolský učitel, urbanista, designér a učitel
Významná dílaKostel Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze
Bežigrad Stadium
Villa Loos
Zacherlhaus
Fountain Karl-Borromäus
… více na Wikidatech
OceněníPrešernova nagrada (1949)
Řád Tomáše Garrigua Masaryka mzz in memoriam (2017)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jože Plečnik v roce 1943

Dětství a studia

editovat

Narodil se jako třetí ze čtyř dětí v rodině Andreje a Heleny Plečnikových. Podle přání otce měl převzít rodinnou truhlářskou dílnu. Ve škole příliš neprospíval, jeho slabinou byly zejména exaktní předměty. Už od dětství velice rád kreslil. Tuto zálibu musel ovšem často skrývat před otcem, který se obával, aby se z jeho syna nestal bohém.

Díky státnímu stipendiu se v roce 1888 dostal na průmyslovou školu ve Štýrském Hradci, kde studoval truhlářství a příbuzné obory. Zde se dostal do kontaktu se studenty stavitelství. Naučil se od nich tolik, že ho profesor Leopold Theyer přijal jako kresliče do svého ateliéru. Studoval na vídeňské umělecké akademii pod vedením Otto Wagnera.[1]

Nečekaná smrt jeho otce (mezi roky 1889–1892) zapříčinila to, že se z něj nestal truhlář, ale světoznámý architekt. Matka se starším bratrem se shodli na tom, že na převzetí otcovy dílny je ještě příliš mladý. V roce 1892 odjel do Vídně, kde dva roky pracoval v továrně na nábytek k.k. Hof-Bau-Kunsttischlerei J. W. Müller. Byla to pro něj dobrá, i když velmi tvrdá škola a sám na toto období svého života vzpomínal jen velice nerad.[2]

Koncem roku 1920 byl jmenován profesorem architektury na nově založené universitě v Lublani. Oproti pražské zde panovaly zcela odlišné poměry. Škola nedisponovala velkými financemi, chyběly prostory, odborná literatura. Vyprojektoval tedy skromnou jednopodlažní budovu v Aškenazově ulici a na podzim následujícího roku v ní přivítal první studenty. Ve dvacátých letech dvacátého století byl z popudu prezidenta nové republiky T. G. Masaryka pozván do Prahy, aby pracoval na obnově Pražského hradu a později i úpravách lánského zámku.

Dílo

editovat

Vídeň

editovat
  • Langerova vila (1901)
  • Zacherlův palác (1905)
  • kašna Karla Boromejského (1906)
  • kostel sv. Ducha (1910–1913)
  • Guttenbergův pomník (1898, sochař Othmar Schimkowitz)
  • vily na předměstí (od 1901)

Česko

editovat

Lublaň

editovat
Dílo Jože Plečnika v Lubjani
Světové dědictví UNESCO
Smluvní státSlovinsko  Slovinsko
Typkulturní dědictví
Kritériumiv
Odkaz1643 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení2021 (44. zasedání)

Projekty a urbanistické studie rodného města, jejíž podobu významně ovlivnil (plán regulace města 1928–1929):

  • Trojmostí (1929–1932)
  • park Tivoli (1931)
  • kostel sv. Cyrila a Metoděje (1933–1934)
  • Kněžský seminář (1936–1941)
  • Národní a univerzitní knihovna (projekt 1930–1931, realizace 1936–1941)
  • přestavba domu (včetně interiéru) rodiny Prelovšeků (1932–1933)
  • letní divadlo Križanke (1952–1956)
  • dále stadion, rekonstrukce Křižovnického náměstí, obytné budovy, hřbitov, pomníky, kašny, mříže, osvětlovací tělesa, interiéry aj.

V roce 2021 byly nejvýznamnější autorovy stavby v Lublani zapsány na seznam světového kulturního UNESCO. Zdůvodní zápisu znělo: Plečnikovy stavby představují příklad urbanistického designu zaměřeného na člověka, který postupně změnil identitu města po rozpadu Rakousko-Uherska, kdy se změnilo z provinčního města na reprezentativní hlavní město slovinského národa. Architekt přispěl k této proměně svou osobní, hluboce lidskou vizí města, založenou na architektonickém dialogu se starším městem a zároveň sloužícím potřebám vznikající moderní společnosti 20. století. Pod ochranou UNESCO je několik veřejných prostranství (náměstí, parky, ulice, promenády, mosty) a budov veřejných institucí, které byly citlivě začleněny do již existujícího městského, přírodního a kulturního kontextu a přispěly k nové identitě města. Tento vysoce kontextuální urbanistický přístup, stejně jako Plečnikův osobitý architektonický styl, se vymykají ostatním převládajícím modernistickým principům své doby. UNESCO zapsalo celkem sedm lokalit:

  • Trnovský most
  • zelená promenáda podél Vegovy ulice (včetně Národní a univerzitní knihovny)
  • promenáda podél nábřeží a mosty na řece Ljubjanici
  • římské hradby v Mirje
  • kostel svatého Michaela
  • kostel svatého Františka z Assisi
  • Plečnikove Žale - vstupní objekt centrálního hřbitova

Další

editovat

Nerealizováno

editovat

Restaurování

editovat

Restaurování kostelů ve Slovinsku, Chorvatsku a Srbsku: v Bogojině, Trsatu, Prekmurju, Bělehradu a posléze v Záhřebu (1947)

Fotogalerie

editovat

Praha

editovat

Vídeň

editovat
  •  
    Zacherlův palác
  •  
    kašna Karla Boromejského
  •  
    kostel sv. Ducha
  •  
    Langerova vila

Lublaň

editovat
  •  
    ulice Vegova

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ LUKEŠ, Zdeněk. Jože Plečnik - průvodce po stavbách v České republice. Praha: Foibos books, 2012. ISBN 978-80-87073-41-4. S. 6. 
  2. ↑ PRELOVŠEK, Damjan. Josip Plečnik. Šlapanice: ERA, 2002. ISBN 80-86517-07-1. S. 4. 

Literatura

editovat
  • Margolius, Ivan. (1995) „Jože Plečnik: Church of the Sacred Heart.“ Architecture in Detail series. London. Phaidon Press.
  • Kolektiv autorů: Josip Plečnik – architekt pražského hradu, Správa Pražského hradu (1996), ISBN 80-902051-3-5
  • LUKEŠ, Zdeněk. Pardubická architektura Plečnikova žáka [online]. Lidové noviny, 2004-01-27 [cit. 2009-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-01. 
  • LUKEŠ, Zdeněk. Plečnikův žák Karel Řepa [online]. E-architekt, 2004-01-28 [cit. 2021-11-11]. Dostupné online. 
  • Chrám Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze 12., na Královských Vinohradech : Dle projektu prof. arch. Jos. Plečnika. Praha: [s.n.], 1932. Dostupné online. 30 pohlednic dokumentuje postup stavby kostela Nejsvětějšího srdce páně a jeho vysvěcení dne 8. května 1932 a doplňuje je stručný úvod jednatele spolku pro zbudování kostela Alexandra Titla. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jože_Plečnik&oldid=24358848“