Otevřít hlavní menu

Truhlář

řemeslník vyrábějící nábytek
Další významy jsou uvedeny na stránce Truhlář (rozcestník).
Německá truhlářská dílna, litografie kolem roku 1880
Pracovní stůl truhláře z počátku 20. století, tzv. ponk
Truhlář při práci
Truhlář v dílně, Norimberk kolem roku 1425

Truhlář (stolař) je řemeslník, který vyrábí a opravuje dřevěný nábytek, dřevěné části staveb (okna, dveře), případně i jiné užitkové předměty ze dřeva.

Původ slovaEditovat

Označení truhlář, jehož užívání převládá v Čechách, pochází z německého die Truhe – truhla. Na Moravě se používá spíše výraz stolař[1], který je odvozen od stůl podobně jako německé der Tischler od der Tisch – stůl (podobně je tomu i na Slovensku a v Polsku).

PopisEditovat

Na rozdíl od příbuzného tesařství pracuje truhlář s prkny a hranoly, případně s dýhami. Dřevo ke své práci získává na pile. Typické pracovní úkony jsou řezání, hoblování a broušení, dlabání čepů a čepování, klížení a lepení, dýhování a lakování. V moderní době k tomu přistupuje ohýbání, frézování a další nové techniky.

Truhlářské nástroje a strojeEditovat

Nářadí, nástroje a zařízení pro ruční opracováníEditovat

Dřevoobráběcí strojeEditovat

Materiály pro truhlářská dílaEditovat

  • Rostlé dřevo (masiv). Tradiční truhlařina, často z tvrdého dřeva. Dnes se tento způsob používá u replik starého nábytku ("nostalgie"), protože je nákladný a nábytek z tvrdého dřeva je těžký. Zato se obnovuje výroba masivního nábytku z měkkého dřeva ("rustikál"): borovice, modřín, smrk.
  • Z nových hmot – na trhu je nepřeberný výběr laminátových desek a kování. Výrobky jsou levnější a lehčí, ale také méně kvalitní.

Specializace profeseEditovat

Truhlář a jeho specializace jsou zařazeny do Národní soustavy kvalifikací (NSK).

  • Nábytkový truhlář vyrábí dřevěný nábytek, v moderní době často doplněný umělými hmotami. Při živnostenské výrobě na zakázku zpracovává prkna, desky, hranoly a vyrábí samostatně celé kusy.
  • Stavební truhlář – se soustřeďuje na dřevěné součásti staveb - vyrábí okna, dveře, schodiště, podlahy, obklady stěn a stropů, někdy i méně náročné tesařské konstrukce
  • Umělecký truhlář – opravuje či restauruje historický nábytek a vyrábí jeho repliky, toto umělecké řemeslo hraničí či se překrývá s restaurátorstvím; způsobilost k této práci vysvědčuje samostatná licence Ministerstva kultury České republiky.
  • Modelář – ve slévárenských provozech se zabývá výrobou dřevěných modelů, z nichž se následně dělají pískové formy. Modelář pracuje většinou truhlářskými postupy, velký význam má broušení složitějších tvarů.
  • Příbuzná a související řemesla: řezbáři, tesaři, parketáři nebo dřevosoustružníci.

HistorieEditovat

 
Trůn faraona Tutanchamona

Truhlářství je velmi staré řemeslo, které dosáhlo neobyčejné dokonalosti už ve starověkém Egyptě a v Římě. Tradiční truhlářské nářadí (dláto, pila, hoblík atd.) je také známo už od starověku. V Evropě se truhláři rozšířili v raném středověku, když si knížecí dvory začaly na hradech zařizovat interiéry nábytkem (stoly, lavice, postele a truhly). Od poloviny 13. století se rozvinulo truhlářské řemeslo ve velkých městech, kde truhláři zhotovovali vybavení měšťanských domů. Podle toho, který druh nábytku v dané době převládal, se truhláři někdy nazývali také stolaři.

CechyEditovat

Cech byl profesním sdružením městských truhlářů od vrcholného středověku až do poloviny 19. století. Na Starém Městě pražském truhláři vytvořili cech v polovině 14. století, patrně jako první v zemi. Na Novém Městě dostal cech "pilařů, prknařů a struhařů"roku 1457[2] svá statuta, ve kterých se uvádí přesný výčet jejich výrobků. Roku 1524 zdejší truhláři společně s mistry dalších cechů složili přísahu králi[3]. V malých městech a na vesnicích se příbuzné profese sdružovaly v jediném cechu (truhláři s koláři, bečváři, tesaři a soustružníky dřevěného nádobí). Proto se v angličtině a v románských jazycích truhláři a tesaři označují stejným termínem.

Patronem cechu byl svatý Josef, pěstoun Páně, protože sám vykonával profesi truhláře.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=4680
  2. Archiv český 14, artykuly cechů pražských [1]
  3. Zikmund WINTER, Dějiny řemesel a obchodu ve XIV. a XV. století. Praha 1906, s. 582.

LiteraturaEditovat

  • E. Josten a kol., Dřevo a jeho obrábění. Praha: Grada 2010
  • W. Nutsch a kol., Příručka pro truhláře. Praha: Europa 2006
  • J. Vigue, Praktická kniha o dřevě. Čestlice: REBO 2009
  • K. Havránek a kol."Odborná nauka truhlářská". Domov, Trutnov,1948
  • S. Prokeš "Obrábění dřeva a nových hmot ze dřeva". SNTL Praha 1965
  • F. Jirout "Dřevo v přírodě a řemeslech". Zemědělské knihkupectví Praha 1928

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat