Býčí schodiště
Býčí schodiště spojuje III. nádvoří Pražského hradu se zahradou Na Valech. Navrhl jej hradní architekt Josip Plečnik v roce 1927 a postaveno bylo v letech 1929–1931.[1]
| |||
|---|---|---|---|
 Vstup do schodiště z III. nádvoří | |||
| Umístění | |||
| Stát |  Česko | ||
| Město | Praha | ||
| Městská část | Praha 1 | ||
| Čtvrť | Hradčany | ||
| Poloha | 50°5′25,08″ s. š., 14°24′4,32″ v. d. | ||
| Začíná na | III. nádvoří Pražského hradu | ||
| Končí na | zahrada Na Valech | ||
| Další údaje | |||
| Typ | veřejné schodiště | ||
| Kód památky | 11719/1-922 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Pražský hrad) | ||
 | |||
 multimediální obsah na Commons | |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Popis editovat
Vstup na schodiště z III. nádvoří je rámován čtyřmi hranolovými sloupy s parapety z lipovského mramoru. Na sloupech jsou bronzoví býci, kteří nesou válcové trámy se zlacenou reliéfní výzdobou, přes které je přehozen bronzový koberec. Užití koberce souvisí s teorií G. Sempera o textilních kořenech architektury.[1] Středomořský mytický motiv býků dal schodišti jméno.
První část schodiště je jednoramenná a prochází románskou Soběslavovou hradbou v místech o něco západněji, než byla tehdejší hlavní jižní brána do hradu. Stěny a valená klenba v horní části jsou z režného cihlového zdiva se zvýrazněnými světlými spárami.
Za románskou hradbou se schodiště mění na dvouramenné. Podesty směrem do zahrady vyčnívají z fasády v podobě vyhlídkových balkonů s železným mřížovým zábradlím. Obvodové zdi schodiště jsou obloženy hlazenou kopaninskou opukou, na podestách jsou v ose střední zdi po vzoru Knósského schodiště[1] sloupy z broušeného černého prachatického dioritu. Schody a trámy jsou z šedé mrákotínské žuly.
Zajímavost editovat
Většina tehdejších umělců sahala po kamenech z ověřených evropských dolů se staletou tradicí a kvalitní produkcí. Plečnik si velice dobře uvědomoval, jak důležitou pozici zaujímá Pražský hrad ve sféře národního cítění, a proto, ač cizinec, snažil se využívat materiály výhradně z českých zdrojů. Díky tomu také došlo k velké propagaci místních kamenolomů a k oživení odvětví těžby kamene v tehdejší ČSR. Vedle druhů, které patřily v našem prostředí mezi běžně využívané, jako mrákotínská žula použitá na schody a trámy, se nebál sáhnout i po zcela netradičních typech. Nazlátlou opuku, která byla do té doby využívána jen jako stavební materiál, poprvé použil na obklad stěn a uplatnil tak její estetické vlastnosti. Velice exoticky působí černé sloupy z broušeného prachatického dioritu, známého předtím jen v jižních Čechách. Výrazná kresba mramoru použitého na soklu baldachýnu na III. nádvoří účinně nahrazuje dekoraci ornamentem. Býčí schodiště spolu s dlážděním I. a III. nádvoří se stalo poctou českým nerostům a jejich zpracování.
Odkazy editovat
Reference editovat
Literatura editovat
- EMANUEL, Poche. Prahou krok za krokem. Praha: Paseka, 2001. 534 s. ISBN 80-7185-373-9. Kapitola Napříč Prahou, s. 27–176.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Býčí schodiště na Wikimedia Commons - Býčí schodiště - bakalářská práce na stránkách Masarykovy univerzity
