Opukový lom u Přední Kopaniny

přírodní památka v Česku

Přírodní památka Opukový lom u Přední Kopaniny, ev. č. 1109, je významnou geologickou lokalitou. Správu této přírodní památky (PP) provádí Magistrát hlavního města Prahy. Nachází se zde stratotyp bělohorského souvrství. Je zde odkrytý profil hranice cenomanu s turonem. Zlatá opuka z tohoto lomu je používaná už od středověku a kámen je v posledních sto letech užíván zejména při rekonstrukci pražských památek.

Zdroje k infoboxu
Přírodní památka
Opukový lom u Přední Kopaniny
IUCN kategorie III (Přírodní památka)
Celkový pohled od jihu na činnou část lomu
Celkový pohled od jihu na činnou část lomu
Základní informace
Vyhlášení 1. září 1988
Vyhlásil Národní výbor hl. m. Prahy
Nadm. výška 330-351 m n. m.
Rozloha 1,94 ha
Poloha
Stát ČeskoČesko Česko
Okres Praha
Umístění Přední Kopanina
Souřadnice
Opukový lom u Přední Kopaniny
Opukový lom u Přední Kopaniny
Další informace
Kód 1109
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videaCommons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přírodní památky v Česku
Opukový výchoz nad přístupovou cestou.
Detail opukového výchozu

LokalitaEditovat

Přírodní památka Opukový lom u Přední Kopaniny, ev. č. 1109,o rozloze 1,94 ha[1] se nachází na samém severozápadním pomezí Prahy při jižním okraji místní části Přední Kopanina mezi dálnicí D7 (na Kladno a Slaný) a ulicí K Tuchoměřicům. Stěna lomu se nachází na jihovýchodě území památky. Přístup hlavní příjezdovou cestou od severu přes budovy správce lomu je uzavřen. Ke stěně lomu je možný přístup cestou z východní stany. Velká část přírodní památky mimo samotný těžební prostor zarůstá vegetací.

 
Hlavní příjezdová cesta k Opukovému lomu u Přední Kopaniny

HistorieEditovat

 
Zlatá opuka z Přední Kopaniny

Lom byl pro těžbu opuky užíván jíž od 1. poloviny 12. století, kdy z ní byla postavena zdejší rotunda sv. Maří Magdaleny[2], avšak první písemně doložené využití této opuky najdeme až v 2. polovině 19. století, kdy byla použita pro výrobu oltářů pro kostel sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně (1863). V letech 1868-1873 se používala při rekonstrukci chrámu sv. Víta, který byl postaven z bělohorské opuky, která v té době byla již vytěžená. Dále se kopaninská opuka používala k mnoha sochařským, architektonickým i stavebním dílům, zejména při obnově pražských památek.[3]
V červenci roku 1988 vyhlásil NV hl. m. Prahy tento lom za zvláště chráněné území. V roce 2006 bylo pozměněno vymezení území památky. [4]


Lomy se v obci původně nacházely dva a až v roce 1948 došlo k jejich spojení v jeden. [1] Momentálně je těžba v lomu pozastavena.[5] Doposud vytěžená opuka se nadále využívá při opravách pražských památkových budov, jelikož nahrazuje původní kámen, který byl na jejich stavbu využit.

Těžba zde se musela provádět ručně jen s minimální mechanizací, jelikož by odstřely a těžká technika poškodily trhlinami skalní bloky, které by pak nebyly použitelné pro sochařství. Nejžádanější je vrstva zlaté opuky.

 
Pohled na hranici přírodní památky z jihozápadní strany

Přírodní poměryEditovat

GeologieEditovat

V lomu byly těženy křídové sedimenty. Jedná se o jemnozrnné, šedé až žlutavé opuky bělohorského souvrství (spodní turon), kterým se také říká zlatá opuka. Petrograficky se jedná o písčito vápnité prachovce až jílovité vápence. Velký podíl v nich mají i jehlice houbovců, takže se jedná o spongilit. Sedimenatace probíhala v relativně klidném prostředí. To nastalo po prohloubení moře ve spodním turonu. Najdeme zde také pyritové konkrece někdy zvětrané na limonit. V lomu je odkrytý sled cca 12 m, samotná Zlatá opuka - tedy nejkvalitnější materiál - je 80 - 120 cm mocná a nachází se na bázi zpřístupněného sledu vrstev. Podloží opuk je tvořeno měkkými vápnitými slínovci a jílovci. Tato vrstva ukazuje na eustatický zdvih hladiny na hranici cenomanu a turonu.[6] Nachází se zde uznávaný stratotyp bělohorského souvrství. [7]

PaleontologieEditovat

Kopaninské opuky jsou chudé na makrofosílie. Najdeme zde úlomky schránek mlžů a dírkonošců (foraminifera). Řídce se zde vyskytují i mlži Inoceramus labiatus, Inoceramus hercynicus, Inoceramus cuvieri. Z hlavonožců jsou to amoniti Lewesiceras paramplum a Collignoceras woolgari. Také zde můžeme najít plže Leptomaria seriatogranulata a Turitella multistriata.

Flóra a faunaEditovat

Původně činná část lomu je území bez botanického významu - naopak je nutno bránit zarůstání. Ale do okrajové části areálu zasahuje cenná enkláva skalní kostřavové stepi a fragmeny květnané stepi. Vhodné podmínky pro tyto stepi umožňuje opukové podloží s vysokým obsahem vápníku.

Z plazů zde byla pozorována ještěrka obecná (Lacerta agilis), z ptáků rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus). [8]

 
Zarůstání periferních částí lomu rostlinstvem

OchranaEditovat

Důvodem ochrany je zajistit nerušenou existenci geologických objektů a umožnit jejich další studium, zachovat poslední zbytky přirozených společenstev (skalní step) a zajistit lomové stěny.[4] Jedná se o uznaný stratotyp bělohorského souvrství (spodní turon), kde je dobře patrná hranice s korycanskými vrstvami.[1] Ložisko a lom Přední Kopanina jsou významnou geologickou lokalitou.[7]
Je nutné bránit zarůastání a další těžbě, dále udržovat přístupnost ke geologickému profilu. [4]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c Přední Kopanina - Opukové lomy [online]. [cit. 2019-10-26]. Dostupné online. 
  2. Přední Kopanina - Rotunda svaté Máří Magdaleny [online]. [cit. 2019-10-26]. Dostupné online. 
  3. Praha: pražská příroda [cit. 2019-10-26]. Dostupné online. 
  4. a b c Plán péče o přírodní památku Opukový lom Přední Kopanina, 2017 [cit. 2019-11-04]. Dostupné online. (česky) 
  5. Kamenolomy: Fakulta životního prostředí UJEP [cit. 2019-11-04]. Dostupné online. 
  6. CHLUPÁČ, Ivo. prof.. Praha: AVČR, 1999. ISBN 80-200-0680-X. Kapitola Přední kopanina, Tuchoměřice a Tiché údolí u Roztok, s. 211-113. 
  7. a b ZELENKA, Přemysl. Česká geologická služba, 1.10.2003, rev. 9.9.2009 [cit. 2019-12-26]. Dostupné online. 
  8. Chráněná území Prahy

LiteraturaEditovat

  • CHLUPÁČ, Ivo. Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí. Praha: Akademia, 2003. 279 s. ISBN 80-200-0680-X. Kapitola Přední Kopanina, Tuchoměřice a Tiché údolí u Roztok, s. 211 - 213. (česky)