Daniela Špinar

česká režisérka
(přesměrováno z Daniel Špinar)

Daniela Špinar (* 7. července 1979, Praha) je česká divadelní režisérka, v letech 2015–2022 umělecká ředitelka Činohry Národního divadla. V roce 2021 udělala coming out a prochází tranzicí.[1]

MgA. Daniela Špinar
Narození7. července 1979 (43 let)
Československo Praha, Československo
VzděláníDAMU
Alma materAkademie múzických umění v Praze
Povolánírežisérka, umělecká ředitelka Činohry Národního divadla
Webwww.danielaspinar.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

KariéraEditovat

Nejprve vystudovala herectví činoherního divadla na pražské DAMU (1998–2004), kde absolvovala rolí Tima ve hře Marka Ravenhilla Polaroidy. Následně pokračovala studiem režie činoherního divadla na téže škole (2003–2008), jež zakončila inscenací vlastní dramatizace Dostojevského Bratrů Karamazových v Divadle DISK.

V roce 2002 založila a po tři roky vedla Divadlo Valmet. Během studií se zúčastnila několika zahraničních hereckých a režijních workshopů, např. Letní kurs herecké metody Jacquese Lecoqa ve Španělsku (2003) či Intenzivního kursu studia a inscenování antického dramatu v Epidauru (2005).

Po studiu, v letech 2008–2010 působila jako kmenový režisér Divadla na Vinohradech, kde zinscenovala Vojcka Georga Büchnera (2009), za nějž obdržela Cenu Alfréda Radoka a Cenu Josefa Balvína, a Schillerovu Marii Stuartovnu (2010).

Poté spolupracovala s mnoha pražskými i mimopražskými divadly jako režisérka na volné noze a vytvořila na tři desítky titulů, např. pro Švandovo divadlo na Smíchově (Heda Gablerová, Hamlet), Divadlo Reduta Brno (Valmont, Anna Karenina, Kabaret Kafka – Cena Josefa Balvína), Divadlo F. X. Šaldy Liberec (Figarova svatba, Lakomec), Divadlo Petra Bezruče Ostrava (Britney goes to heaven, Táňa-Táňa, Můj romantický příběh), A studio Rubín (Kauza Salome, Kauza Médeia, Kauza Maryša, Dresscode: Amis a Amil, Zakázané uvolnění), Klicperovo divadlo v Hradci Králové (Zimní pohádka, Maškaráda, Morgiana, Žebrácká opera)[2], Městské divadlo Kladno (Portugálie, Racek, Miláček, Marie Antoinetta) a další.

Než se stala její kmenovou režisérkou, spolupracovala s Národním divadlem hned několikrát. Podílela se na projektu Bouda Bondy s inscenací Návštěva expertů (2007), dále zde režírovala Anglickou milenku Marguarete Durassové (2007, Divadlo Kolowrat), Být či nebýt Nicka Whitbyho (2010, Stavovské divadlo).

Na začátku sezony 2014/2015 nastoupila do stálého angažmá Národního divadla jako kmenová režisérka Činohry.[2] Od té doby na první české scéně režírovala mj. Ze života hmyzu (2014, Národní divadlo), Othello, benátský mouřenín (2014, Stavovské divadlo), operu Z mrtvého domu (2015, Národní divadlo), Zemětřesení v Londýně (2015, Nová scéna), Spolu/Sami (2015, Nová scéna) a Manon Lescaut (2016, Národní divadlo), Sen čarovné noci Williama Shakespeara (2016, Národní divadlo), Čechovovy Tři sestry (2016 ve Stavovském divadle), aj.

Koncem roku 2014 zvítězila s koncepcí Nová krev ve výběrovém řízení na post uměleckého ředitele Činohry Národního divadla v Praze, kde vystřídala Michala Dočekala.[2][3] Ve své funkci byla od září 2015 do roku 2022.[4][5]

OceněníEditovat

Cena časopisu REFLEX na festivalu Zlomvaz

Divácká cena festivalu Zlomvaz

  • 2006 Divácká cena za inscenaci Homo '06

Ceny Evalda Schorma

Cena Alfréda Radoka

  • 2009 Spolu s Petrem Kolečkem byla nominována za hru Kauza Salome (A studio Rubín) v kategorii „Hra roku“ 2009.

Cena Josefa Balvína

Cena Alfréda Radoka

  • 2010 Za hru KAUZA MÉDEIA (A studio Rubín) byla nominována v kategorii "Nejlepší poprvé uvedená česká hra"

Cena Alfréda Radoka

Cena Diva

Cena festivalu České divadlo

  • 2011 druhá inscenace roku (Racek, Městské divadlo Kladno)

Cena Diva

Cena Josefa Balvína

Cena Marka Ravenhilla

Cena Grand festivalu smíchu

Inscenace roku 2015 dle ankety Divadelních novin

  • 2016 Druhé a třetí místo v anketě o inscenaci roku (2. místo Z mrtvého domu, Národní divadlo; 3. místo Othello, benátský mouřenín, Národní divadlo)

Soukromý životEditovat

Otevřeně se prezentovala jako gay. Poté sdělila světu, že se cítí být heterosexuální ženou. Pochází z rodiny adventistů sedmého dne, oba její dědové byli funkcionáři této církve a sama Špinar do ní do svých 18 let pravidelně docházela. V té době procházela coming-outem.[3]

V listopadu 2021 prohlásila, že se vnímá jako heterosexuální trans žena a začne s tranzicí.[6]

ReferenceEditovat

  1. Po odchodu od adventistů jsem život zalepila divadlem, po coming outu se konečně věnuju sama sobě, říká režisérka Daniela Špinar. Vltava [online]. 2022-04-15 [cit. 2022-09-28]. Dostupné online. 
  2. a b c ČTK; redakce kultury. Činohru Národního divadla povede Špinar, šéfem baletu bude Barankiewicz. iHNed.cz [online]. 2014-12-20, rev. 2014-12-21 [cit. 2015-02-11]. Dostupné online. 
  3. a b BEDNÁŘOVÁ, Veronika. Jsem gay. No a co? Říká nová šéfka činohry Národního divadla Daniela Špinar. Reflex.cz [online]. 2015-02-11 [cit. 2015-02-11]. Dostupné online. 
  4. Daniel Špinar po kritice ředitele sám předčasně končí v Národním divadle. iDNES.cz [online]. 2021-08-26 [cit. 2022-09-28]. Dostupné online. 
  5. Daniela Špinar se loučí s činohrou Národního divadla: Mnoho povyku pro nic, nebo konec výrazné éry?. Vltava [online]. 2022-05-24 [cit. 2022-09-28]. Dostupné online. 
  6. ‚Mějte se rádi, vaše Daniela.‘ Ředitelka Činohry Národního divadla oznámila, že se cítí být ženou | Pop kultura. Lidovky.cz [online]. 2021-11-03 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat