Publius Vergilius Maro

Publius Vergilius Maro (2. pád Publia Vergilia Marona, 15.  října 70 př. n. l.Andes u Mantovy21. září 19 př. n. l.Brindisi) byl nejslavnější římský básník Augustovy doby, která je označována za zlatý věk římské literatury.

Publius Vergilius Maro
Parco della Grotta di Posillipo5 (crop).jpg
Narození 15. října 70 př. n. l.
Borgo Virgilio
Úmrtí 21. září 19 př. n. l. (ve věku 50 let)
Brindisi
Místo pohřbení Parco Virgiliano
Povolání básník
Národnost Římané
Žánr epos a pastoral poetry
Významná díla Eclogues
Georgica
Aeneis
Rodiče Magia Polla
Vlivy Aulus Furius Antias
Homér
Theokritos
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

 
Park se vchodem do jeskyně Posillipo a Vergiliovým hrobem

Řada biografických údajů Vergiliova života zůstává nejasných a vychází z pozdně antických a raně středověkých legend. Pocházel ze záalpské Galie (Galia cisalpina), narodil se nedaleko Mantovy. Jeho venkovští rodiče byli možná prostí, ale dost zámožní na to, aby synovi mohli dopřát vyššího vzdělání. Vergilius studoval nejprve (od r. 55 př. n. l.) v Cremoně a v Mediolanu (dnešní Milán), později v Římě, kam přišel asi roku 52 př. n. l., zde studoval rétoriku, filosofii a matematiku. Poněvadž byl nepevného zdraví, měl slabý hlas a byl ostýchavý, nelákala ho veřejná dráha, na niž se rétorikou připravoval. Styk s členy mladořímské školy přivedl Vergilia ke studiu helénistické poezie, hlavně řeckého básníka Theokrita. Sblížil se s neoteriky (kroužek latinských básníků poloviny 1. století př. n. l., kteří si vzali za vzor alexandrijskou poezii), ti mu byli zřejmě vzorem v počátcích jeho básnické tvorby.

Zemřel po cestě do Říma v přístavu v Brindisi. Jeho tělo bylo odvezeno do Neapole. Po staletí byl hledán Vergiliův hrob. Jeho umístění bylo lokalizováno do jeskyně Posillipo jižně od Neapole (dnes místní část města). Jeho pozdější kenotaf je umístěn ve Vergiliové parku před jeskyní.

DíloEditovat

  • Catalepton (Drobnosti) – jedná se o čtrnáct epigramů napsaných v mládí, toto dílo nemá velký význam.
  • Zpěvy pastýřské (Bucolica) – deset idyl (napodobujících Theokrita), napsaných mezi lety 4237 př. n. l. Mnohé partie napsal z vděku svým ochráncům při finančních problémech. Z jeho finanční tísně mu pomohl až Maecenás, který mu tím umožnil věnovat se pouze literární činnosti. Tuto sbírku pastorálních idyl – nyní nazývaných eklogy – označil za ohlasy Theokrita.
  • Dvacet let klidného života po vydání Bukolik vyplnil Vergilius rozsáhlým studiem řecké i římské literatury a uměleckým zráním, za něhož vznikla jeho dvě hlavní díla. V letech 3629 př. n. l. vytvořil z podnětu Maecenáta, který chtěl probudit pokleslý zájem o zemědělství, didaktický epos Georgica (Zpěvy rolnické) a Aeneis.
  • Nejznámějším Vergiliovým dílem je hrdinský epos Aeneis, na kterém začal pracovat od roku 29 př. n. l., pravděpodobně na Augustův podnět. V Aeneis básník změřil své síly s Homérem, spojil mýtus s historií a vytvořil epos, kterým se natrvalo zapsal do dějin. Dvanáct zpěvů (knih) líčí útěk trójského hrdiny a legendárního praotce římského národa Aenea z hořící Tróje, jeho bloudění po moři a konečně šťastné přistání v Latiu. V prvních šesti zpěvech hledá Aeneas se svými druhy na příkaz bohů novou vlast a pronásledován hněvem bohyně Juno bloudí léta po mořích; v sedmém až dvanáctém zpěvu podstupuje boje s italskými kmeny, aby v Latiu založil novou Tróju a římský národ. Vergilius chtěl toto dílo spálit, ale byl přemluven, aby je odkázal přátelům, kteří mu slíbili, že je nevydají. K tomuto slibu nebylo přihlíženo a téměř dokončené dílo bylo pouze zredigováno a vydáno. Pro své značné vlastenectví se dílo stalo značně populární. V tomto díle je však Aeneas líčen značně zženštělý[zdroj?] (je to pravděpodobně způsobeno tím, že Vergilius byl spíše básníkem něžným než básníkem líčícím hrdinské činy). Dále se mnoho kritiků pozdější dob domnívá, že Aeneada není příliš originální (prvních 6 knih je ovlivněno Homérovou Odysseiou, knihy 7–12 Iliadou), přesto toto dílo výrazně ovlivnilo středověkou a následně i novověkou epiku a náhled na tento básnický styl.
  • Georgica (Zpěvy rolnické, česky samostatně 1977) – didaktická báseň (napsaná z podnětu Maecenata, jemuž byla i věnována), která ve čtyřech knihách pojednává o rolnictví. První kniha je o orbě, druhá o vinařství a sadařství, třetí o chovu dobytka a čtvrtá o včelařství. Shrnuje základní poznatky o zemědělství této doby a podává instrukce, jak si mají organizátor zemědělské výroby a pěstitel počínat. Proto je tento spis považován za nejlepší Vergiliovo dílo a vycházel opakovaně a bohatě ilustrován až do 19. století. Nejde o vědecké dílo, výklad je podáván zábavnou formou. Slavnými partiemi jsou například hymnus na Itálii a chvála venkovského života.
  • Culex – báseň o smrti komára, který probudil pastýře, aby zabránil jeho uštknutí hadem.

Online dostupná dílaEditovat

 
Simone Martini: Frontispis ke kodexu Vergiliových děl, Biblioteca Ambrosiana, Milán
 
Publius Vergilius Maro

LiteraturaEditovat

  • Svoboda Ludvík, a kolektiv: Encyklopedie antiky. Academia: Praha 1973, heslo Vergilius, str. 667n.
  • JIRÁNI, Otakar. Vergilius : Život a dílo : K dvoutisícímu výročí narození básníkova. Praha: Jednota československých matematiků a fysiků, 1930. 131 s. Dostupné online. 
  • Ottův slovník naučný, heslo Vergilius. Sv. 26, str. 573
  • VERGILIUS. Zpěvy rolnické a pastýřské: geórgika a búkolika. V Praze: Jan Laichter, 1937. Laichterova sbírka krásného písemnictví. (překlad Otomar Vaňorný)
  • VERGILIUS. Zpěvy pastýřské. Praha: Paseka, 2004. Klub přátel poezie. Výběrová řada. ISBN 80-7185-601-0. (překlad Heleny Kurzové)
  • VERGILIUS. Zpěvy rolnické (Georgica). Praha: Academia, 2016. Europa. ISBN 978-80-200-2558-6. (překlad Heleny Kurzové)
  • VERGILIUS, Zpěvy rolnické a pastýřské. Přel. Otmar Vaňorný. Praha: SNKLHU 1959
  • VERGILIUS, Publius Maro, Zpěvy pastýřské a rolnické. Přeložil Antonín Škoda. Praha: A. Štorch 1939

Externí odkazyEditovat