Otevřít hlavní menu

Mantova (latinsky Mantua, v mantovském dialektu Màntua) je italské historické město v Lombardii, sídlo stejnojmenné provincie a zároveň diecéze. Roku 70 př. n. l. se v okolí Mantovy narodil Publius Vergilius Maro, zdejší nejznámější občan.[1] O Mantově se zmiňuje také William Shakespeare ve hře Romeo a Julie jako o místu, kam musel Romeo utéct do vyhnanství z Verony před pomstou Kapuletů, a také Giuseppe Verdi ve své opeře Rigoletto.

Mantova
Màntua
Mantova
Mantova
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 19 m n. m.
Stát Itálie Itálie
region Lombardie
provincie Mantova
Mantova
Mantova
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 63,81 km²
Počet obyvatel 48 671 (k 1, lednu 2 016) (2016)
Hustota zalidnění 762,75 obyv./km²
Správa
Starosta Mattia Palazzi Partito democratico
Oficiální web www.comune.mantova.it
Telefonní předvolba 0376
PSČ 46100
Označení vozidel MN
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mantova má 48 400 obyvatel (celá aglomerace 100 000 obyvatel) a leží asi 35 km jihozápadně od Verony. Od severu je město chráněné třemi ve středověku založenými jezery na řece Mincio: Lago Superiore, Lago di Mezzo, Lago Inferiore.

Obsah

HistorieEditovat

 
Mantova, letecký pohled od severu. Vlevo dole hrad, za ním Vévodský palác (Palazzo ducale), uprostřed kupole baziliky svatého Ondřeje apoštola.

Město vzniklo na jakémsi ostrově v řece Mincio a je patrně etruského původu, za punských válek je dobyli Římané, od Césara získalo městská práva a Augustus zde usídloval válečné veterány. V raném středověku město silně utrpělo nájezdy byzantinců, Langobardů a Franků a v 10. století připadlo hrabatům z Canossy (rodina Attoni di Cannosa). V období jejich vlády došlo k rozkvětu městečka.[2] Poslední z nich, hraběnka Matylda Toskánská, prý dala 1098 postavit rotundu San Lorenzo. Po její smrti roku 1114 se Mantova stala svobodným městem, roku 1198 byla vytvořena jezera na severní straně města a roku 1273 se vlády zmocnil rod Bonacolsi, za něhož město prosperovalo, podobně jako za vlády rodu Gonzaga (1328-1627). Když rod vymřel, město dobyla císařská vojska a vyplenila. Od roku 1708 patřila Mantova jako významná pevnost k Rakousku a roku 1866 se připojila ke sjednocené Itálii.

PamětihodnostiEditovat

 
Hrad z nábřeží
 
Katedrála sv. Petra apoštola
 
Rotunda S. Lorenzo, 11. století

Hrad sv. Jiří je středověká pevnost na severu města, v 15. a 16. století rozšířená o rozsáhlý vévodský palác (Palazzo Ducale) s několika dvory a mnoha uměleckými poklady. Pro rodinu Gonzagů zde pracovali například Leone Battista Alberti, Andrea Mantegna, Giulio Romano, Donatello, Peter Paul Rubens, Pisanello a další.

Na náměstí Piazza Sordello (nazvaném podle trubadúra ze 13. století, o němž píše Dante, ale také Browning, Joyce a další) naproti Palazzo Ducale je katedrála sv. Petra apoštola (Duomo). Na místě starokřesťanského kostela vznikla ve 12. století románská cihlová stavba, z níž se zachovala věž. Kostel byl goticky přestavěn v letech 1393-1401 a znovu po požáru roku 1545 podle plánů G. Romana. Kostel je trojlodní basilika s kupolí nad křížením a plochým stropem v lodi, mramorové průčelí je z roku 1756.

Ještě jižněji je tržiště Piazza delle Erbe, jehož jihovýchodní stranu tvoří radnice (Palazzo della Ragione) s věží a orlojem. Vedle radnice stojí rotunda sv. Vavřince (San Lorenzo), postavená kolem roku 1100 a inspirovaná chrámem Božího hrobuJeruzalémě. Masivní cihlová stavba s kupolí má uvnitř dvojí ochoz, zbytky fresek byzantského slohu a u vchodu stojí mramorový sarkofág ze 6. století.

Za řadou měšťanských domů na protější straně náměstí stojí kostel sv. Ondřeje (Sant´Andrea), stavěný podle plánů G. B. Albertiho v letech 1472-1496, ale dokončený až o sto let později. Vysoká kupole je z 18. století. Je to jednolodní prostorná stavba 99 m dlouhá s masivní válcovou klenbou, v první kapli vlevo je pohřben A. Mantegna.

Jižně od města stojí v renesanční zahradě slavný Palazzo Te, rozsáhlá a přísně symetrická čtvercová přízemní vila s velkým vnitřním dvorem, postavená v letech 1525-1535 podle plánů Giulia Romana s původní vnitřní štukovou a freskovou výzdobou. Uvádí se jako příklad manýrismu: je postaven v klasických slozích, architekt však jejich pravidelnost záměrně narušil mnoha drobnými detaily.

Osobnosti městaEditovat

Partnerská městaEditovat

FotoalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Dle Suetoniova Vita Vergili na svém údajném epitafu prohlásil „Mantua me genuit“ (Mantova mne zrodila)
  2. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Itálie. Praha: Olympia, 1990. ISBN 80-7033-101-1. Kapitola Mantona, s. 62. 

LiteraturaEditovat

  • K. Baedeker, Northern Italy. Leipzig 1910, str. 314-321
  • Ottův slovník naučný, heslo Mantova. Sv. 16, str. 789

Externí odkazyEditovat