Rétorika

Další významy jsou uvedeny na stránce Rétorika (rozcestník).

Rétorika neboli řečnictví je umění a nauka mluveného projevu, především veřejně přednášené řeči.

Jde o jednu z nejstarších jazykových disciplín, která se již ve starověku vyvinula ve dvě pojetí, umění přesvědčovat (persvaze) a umění výřečnosti, vybroušené mluvy (elokvence). Ve středověku byla rétorika zaměřena i na psaný projev a tvořila spolu s gramatikou a dialektikou tzv. trivium, součást svobodných umění vyučovaných na univerzitách. Ve dvacátém století založil tzv. Novou rétoriku Chajim Perelman.

Známí řečníciEditovat

 
Démosthenés překonal vrozenou vadu řeči a stal se nejslavnějším athénským řečníkem.[1]

Postup tvorby řečnických dělEditovat

  • 1. inventio = nalezení látky či tématu řeči
  • 2. dispositio = uspořádání a strukturalizace té látky
  • 3. elocutio = nalezení výrazu a formy, v nichž bude řeč pronesena
  • 4. memoria = zapamatování si připravené řeči, uložení si do paměti
  • 5. actio = samotný přednes, výstup.

Předmět rétorikyEditovat

  • řeči soudní
  • řeči poradní
  • řeči oslavné

Shrnutí Aristotelovy Réroriky - část III. 14Editovat

Aristoteles chápe úvody k soudním řečím jako případy úvodů k epideiktickým řečím. "Podobají se spíše úvodům v řečech epideiktických," které potřebujeme, abychom vysvětlili úvodní diskrepanci mezi úvodem a předmětem v obhajobě Heleny. Helena je tedy smíšená řeč; Aristoteles prosí, ať se raději úvody soudních řečí v tomto od ní odlišují.

LiteraturaEditovat

  • ŠIMURKA, David. Mluvte jako mluvčí - Cvičebnice aktivní slovní zásoby. Praha: [s.n.], 2008. 
  • ARISTOTELES. Rétorika. Athény: [s.n.], 4. st. př. n. l.. Dostupné online. 
  • GLORIA, Beck. Zakázaná rétorika. [s.l.]: [s.n.] 

Související článkyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Encyklopedie antiky. Academia, Praha 1973. Heslo Démosthenés

Externí odkazyEditovat