Impresário

organizátor kulturních akcí

Impresário (italsky impresario, z impresa "společnost")[1] byl v 17. až 19. století šéf (případně i majitel) opery nebo divadla nebo operního či divadelního souboru, srovnatelný s dnešním intendantem nebo divadelním producentem. Byl ředitelem a tedy zodpovědný za finance, ekonomické hodnocení a marketing produkce a celého divadelního domu.

HistorieEditovat

Termín impresário má svůj původ ve společenském a ekonomickém světě italské opery, kde od poloviny 18. století do 30. let 19. století byl impresário klíčovou postavou při organizaci lyrické sezóny.[2] Majitelé divadla, většinou amatéři z řad šlechty, pověřili impresária angažováním skladatele (do 50. let 19. století se očekávalo, že opery budou nové), orchestru, zpěváků, kostýmů a kulis, to vše za značného finančního rizika.

V roce 1786 Wolfgang Amadeus Mozart satirizoval stres a emocionální chaos v jednoaktové frašce Der Schauspieldirektor („Divadelní ředitel").

Antonio Vivaldi neobvykle vystupoval jako impresário i skladatel; v roce 1714 řídil sezóny v Teatro San Angelo v Benátkách, kde po jeho opeře Orlando finto pazzo následovala řada dalších.

Alessandro Lanari (1787–1852), který začínal jako majitel obchodu s kostýmy, byl impresáriem v řadě úspěšných sezón, které produkoval pro divadlo Teatro La Pergola ve Florencii. Uvedl premiéry první verze opery Macbeth Giuseppe Verdiho, dvě opery Vincenza Belliniho a pět oper Gaetana Donizettiho, včetně Lucia di Lammermoor.

Domenico Barbaia (1778–1841) začínal jako číšník v kavárně a pak vydělal jmění v milánské opře La Scala, kde měl také na starosti provoz hazardu a zavedl ruletu.

Vévodkyně Elisabeth Sophie z Meklenburska[3] byla cembalistka, která předsedala severoněmecké dvorní hudbě sedmnáctého století jako impresário.

Skladatel Georg Friedrich Händel byl známý impresário, který své opery uváděl v Londýně ve vlastním divadle, a byl tedy uměleckým vedoucím a výkonným ředitelem v jedné osobě. To platí i pro Williama Shakespeara v jeho žánru. Taková personální unie nebyla obvyklá; impresáriem byl často mecenáš, který přispíval penězi.

Dalším vlivným impresáriem byl Sergej Ďagilev, zakladatel a ředitel baletu Ballets Russes.

Berlínský divadelní producent Max Reinhardt je dodnes považován za příklad role impresária. Přezdívku impresário měl v Lipsku také Peter Degner.

Moderní využitíEditovat

Tradiční termín se stále používá v zábavním průmyslu k označení producenta koncertů, zájezdů a dalších událostí v hudbě, opeře, divadle a dokonce i v rodeu.[4] Mezi významné moderní impresária v tradičním slova smyslu patří Thomas Beecham, Rudolf Bing, Sergej Ďagilev, Richard D'Oyly Carte, Fortune Gallo, Sol Hurok, Sarah Caldwell, Andrew Lloyd Webber, Aaron Richmond a producent jazzových festivalů George Wein. Bill Graham, který produkoval hudební show v The Fillmore Auditorium v San Franciscu, byl známý jako impresário rockové hudby.

Aplikace termínuEditovat

Termín impresário je příležitostně používán pro ostatní, jako jsou nezávislí kurátoři muzeí umění[5] a organizátoři konferencí, kteří mají vedoucí roli při organizování akcí.

Obrazní impresáriovéEditovat

Jacques-Yves Cousteau o sobě řekl, že byl impresáriem vědců,[6] protože spolupracoval s vědci při průzkumu pod vodou. Nicholas Wade popsal Jamese D. Watsona a E. O. Wilsona v The New York Times jako impresária děl Charlese Darwina.[7]

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Impresario na německé Wikipedii a Impresario na anglické Wikipedii.

  1. New Oxford American Dictionary. Impresa: podnik; listina; společnost. Mondadori's Pocket Italian–English English–Italian Dictionary. Termín je někdy chybně napsán jako impressario.
  2. Rosselli, John (1984). The Opera Industry in Italy from Cimarosa to Verdi: The Role of the Impresario. Cambridge University Press. .
  3. Porter, Cecelia Hopkins (2012). Five Lives in Music : Women Performers, Composers, and Impresarios from the Baroque to the Present. Urbana: University of Illinois Press. ISBN 9780252037016.
  4. "Broadway Rodeo". Časopis Time18. října 1937. Archivováno z originálu 2. června 2008.
  5. "New Impresario for the Showcase". Časopis Time. 24. listopadu 1967. Archivováno z originálu 1. října 2007
  6. Jacques-Yves Cousteau. Archivováno 2007-12-03 na Wayback Machine na Bartleby.com
  7. Nicholas Wade (25. října 2005). "Long-Ago Rivals Are Dual Impresarios of Darwin's Oeuvre". („Dávní rivalové jsou dvojí impresáriové Darwinova díla“) The New York Times.

Externí odkazyEditovat