Léopold Sédar Senghor
Léopold Sédar Senghor (9. října 1906, Joal-Fadiouth, Francouzská Západní Afrika (Senegal) – 20. prosince 2001, Verson, Normandie, Francie) byl básníkem a prvním prezidentem Senegalu.
| Léopold Sédar Senghor | |
|---|---|
 | |
| 1. prezident Senegalu | |
| Ve funkci: 6. září 1960 – 31. prosince 1980 | |
| Předseda vlády | Mamadou Dia (1957–1962) Abdou Diouf (1970–1980) |
| Předchůdce | nově vzniklý úřad |
| Nástupce | Abdou Diouf |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | SFIO Parti socialiste (Sénégal) |
| Narození | 9. října 1906 Joal-Fadiouth |
| Úmrtí | 20. prosince 2001 Verson |
| Místo pohřbení | Bel-Air Cemetery |
| Choť | Ginette Éboué (1946–1956) Colette Hubert (1957–2001) |
| Příbuzní | Charles M. Huber (prasynovec) |
| Alma mater | Fakulta umění Pařížské univerzity École normale supérieure Lyceum Ludvíka Velkého |
| Profese | politik, básník, spisovatel a francouzský odbojář |
| Náboženství | katolická církev |
| Ocenění | velkokříž Řádu čestné legie (1961) řetěz Řádu Pia IX. (1962) čestný doktor Lavalovy univerzity (1966) Mírová cena německého knižního obchodu (1968) Zlatý věnec (1975) … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
| Commons | Léopold Sédar Senghor |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
ŽivotEditovat
Narodil se v malé rybářské vesnici bohatému otci z kmene Serer a peulské matce. Sererové na počátku 20. století vyznávali směs animismu a křesťanství a jejich společnost byla značně matriarchální. Navštěvoval katolickou misijní školu, poté studoval v Dakaru a později v Paříži, kde roku 1932 získal francouzské občanství. Ve Francii několik let působil jako učitel. Podílel se na vytvoření konceptu literárního hnutí négritude spočívajícího v odmítnutí koloniálních hodnot a v oslavě africké minulosti a tradičního uspořádání africké společnosti. Négritude se výrazně projevuje v jeho básnické tvorbě plné takřka mytických obrazů z africké minulost.
Po vypuknutí 2. světové války vstoupil do francouzské armády, byl zajat a rok a půl strávil v zajateckém táboře. Po válce byl opakovaně zvolen jako zástupce Senegalu do francouzského Národního shromáždění.
V dubnu 1959 se po vzniku Federace Mali stal předsedou jejího federálního shromáždění. Když se Senegal stal po krátkém životě Federace Mali 5. září 1960 nezávislým, Senghor se stal jeho prvním prezidentem.
Senghorovy politické postoje byly blízké socialismu, nikdy však nebyl marxistou. Socialismus podle Senghora nebyl v Africe ničím novým, Senghor viděl jeho blízkost kolektivistickému uspořádání tradiční (předkoloniální) africké společnosti, tak opěvované konceptem négritude.
Roku 1962 po odhaleném spiknutí vedeném předsedou vlády, převzal Senghor i tento úřad a nová ústava z března 1963 posílila prezidentské pravomoci. Senghorův Union progressiste sénégalaise (UPS – Senegalský pokrokový svaz) se roku 1966 stal jedinou povolenou politickou stranou.
Blízká byla Senghorovi i myšlenka africké jednoty. Pod jeho vedením se stal Senegal roku 1974 zakládajícím členem ECOWAS – Západoafrického ekonomického společenství.
Po studentských nepokojích v 70. letech byl Senghor nucen od politické monopolizace ustoupit. Uvolňování politického systému začalo povolením dalších dvou stran v roce 1976. Ekonomické problémy a další tlak na politické reformy však vedl k Senghorově rezignaci v prosinci 1980. To, že se Senghor dobrovolně vzdal moci, což byl v tehdejší Africe nevídaný jev, mu přineslo mezinárodní uznání a pověst demokrata. Po svém odchodu do politického důchodu pobýval střídavě v Dakaru, Paříži a v Normandii, odkud pocházela jeho druhá manželka. V roce 1983 byl zvolen členem Francouzské akademie.
Zemřel 20. prosince 2001 a Jacques Chirac po jeho smrti poznamenal: „Poezie ztratila mistra, Senegal státníka, Afrika vizionáře a Francie přítele.“
Česky vyšly Senghorovy básnické sbírky Zpěvy stínu (1947) a Nokturna (1967).
VyznamenáníEditovat
velkokříž Řádu čestné legie – Francie, 1961[1]
rytíř s řetězem Řádu Pia IX. – Vatikán, 2. října 1962[2]
velkokříž s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku – Itálie, 2. října 1962[3]
velkostuha Řádu republiky – Tunisko, 1966
rytíř Nassavského domácího řádu zlatého lva – Lucembursko, 26. října 1970[4]
Pamětní medaile 2500. výročí Perské říše – Írán, 14. října 1971[5]
velkokříž s řetězem Řádu bílé růže – Finsko, 1973[6]
velkokříž s řetězem Řádu svatého Jakuba od meče – Portugalsko, 13. března 1975[7]
velkokříž s řetězem Řádu Isabely Katolické – Španělsko, 13. listopadu 1978[8]
velkokříž Národního řádu za zásluhy – Francie
komandér Řádu umění a literatury – Francie
komandér Řádu akademických palem – Francie
velkokříž Národního řádu lva – Senegal
_-_ribbon_bar.gif){kind=small}
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ Léopold Sédar Senghor | La grande chancellerie. www.legiondhonneur.fr [online]. [cit. 2019-07-09]. Dostupné online.
- ↑ http://www.vatican.va/archive/aas/documents/2006/gennaio%202006.pdf
- ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-06-27]. Dostupné online.
- ↑ SCHOOS, Jean. Die Orden und Ehrenzeichen des Großherzogtums Luxemburg und des ehemaligen Herzogtums Nassau in Vergangenheit und Gegenwart. Lucemburk: Verlag der Sankt-Paulus Druckerei AG, 1990. ISBN 2-87963-048-7. S. 344.
- ↑ Grand State Banquet. web.archive.org [online]. 2016-03-05 [cit. 2019-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Suomen Valkoisen Ruusun ritarikunnan suurristin ketjuineen ulkomaalaiset saajat. www.ritarikunnat.fi [online]. [cit. 2019-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-11-02.
- ↑ ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-06-27]. Dostupné online.
- ↑ Boletín Oficial del Estado [online]. Dostupné online.
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Léopold Sédar Senghor na Wikimedia Commons
| Prezident Senegalu | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: - |
1960 – 1981 Léopold Sédar Senghor |
Nástupce: Abdou Diouf |
| 16. křeslo Francouzské akademie | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Antoine de Lévis-Mirepoix |
1983–2001 Léopold Sédar Senghor |
Nástupce: Valéry Giscard d'Estaing |
| Kníže básníků | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Maurice Carême |
1978–2001 Léopold Sédar Senghor |
Nástupce: Jean Ristat |
