Otevřít hlavní menu

Nová Kaledonie (francouzsky: Nouvelle-Calédonie) je francouzské zámořské územíTichém oceánu. Má rozlohu 18 576 km² a v roce 2014 zde žilo přes 268 000 obyvatel. Správní středisko je Nouméa. Oficiálním jazykem je francouzština, ale široce se využívá melanéština a některá polynéská nářečí. Na ostrovech probíhá těžba niklu.

Nová Kaledonie
Nouvelle-Calédonie
vlajka Nové Kaledonie
vlajka
znak Nové Kaledonie
znak
Geografie

France on the globe (New Caledonia special) (small islands magnified) (Polynesia centered).svg Poloha Nové Kaledonie

Hlavní město: Nouméa
Rozloha: 18 580 km²
Nejvyšší bod: Mont Panié (1628 m n. m.)
Časové pásmo: +11
Poloha: 21°15′ j. š., 165°18′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 252 000
Hustota zalidnění: 13 ob. / km²
Jazyk: francouzština (úřední)
Státní útvar
Státní zřízení: zámořské území Francie
Vysoký komisař: Thierry Lataste
Měna: CFP frank (XPF)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 540 NCL NC
MPZ: F
Telefonní předvolba: +687
Národní TLD: .nc

Obsah

GeografieEditovat

 
La Baie des Tortues

Novou Kaledonii tvoří skupina ostrovů v jihovýchodní Melanésii. S rozlohou 18 576 km² je 4,2× menší než Česká republika. Hlavní ostrov Nová Kaledonie, nazývaný také Grande Terre, zaujímá 90 % rozlohy země a leží 1 270 km severovýchodně od pobřeží Austrálie. Mezi další ostrovy a souostroví patří:

PodnebíEditovat

Podnebí je tropické s ročním úhrnem srážek cca 2 000 mm v nižších polohách, na horách 2 000 až 4 000 mm. Hojnější srážky jsou od prosince do dubna. Průměrné teploty se pohybují mezi 18 a 23 °C.

DějinyEditovat

 
Katedrála Sv. Josefa v Nouméa

Původní obyvatelstvo ostrovů tvořili Melanésané. Ostrov Nová Kaledonie objevil v roce 1774 při své druhé plavbě James Cook. Ostrov pojmenoval podle starého latinského označení severní části Velké Británie, tj. Kaledonie. V roce 1853 ostrov na přímý rozkaz císaře Napoleona III anektovala francouzská armáda a rok později bylo založeno pozdější hlavní město Port-de-France (dnešní Nouméa). Francouzi začali využívat území jako trestaneckou kolonii a do roku 1897 sem bylo posláno na 22 000 trestanců. Mnozí z nich byli bývalí komunardi, kteří byli zatčeni po porážce Pařížské komuny (mezi nejznámější vězně patřili Victor Henri Rochefort či Louise Michelová). V roce 1864 byl na ostrově objeven nikl a to zapříčinilo příliv pracovní síly z okolních francouzských kolonií. Přistěhovalci přinesli s sebou i nemoci jako spalničky či neštovice, které zapříčinily úmrtí téměř poloviny původního obyvatelstva ostrova.

Po porážce Francie nacistickým Německem v roce 1940 se místní úřady přihlásily ke Svobodné Francii a od roku 1942 sloužil ostrov jako významná základna Spojenců. Od roku 1946 se stala Nová Kaledonie francouzským zámořským územím a v roce 1953 bylo všem místním obyvatelům nehledě na původ přiděleno francouzské občanství. Rostoucí produkce niklu lákala na ostrov stále více Evropanů a Polynésanů, takže se původní Melanésané stali menšinou.

V září 1987 proběhlo na ostrově referendum o případné nezávislosti Nové Kaledonie, na referendum byl ale odmítnut přístup pozorovatelům OSN. Hlavní politické strany bojující za nezávislost proto referendum bojkotovaly, a tak skončilo výsledkem 98,3 % pro setrvání pod francouzskou správou. V dubnu 1988 napětí kumulovalo únosem 34 místních francouzských policistů a vojáků. Únosci požadovali dialog s francouzskou vládou o nezávislosti ostrova. Francie označila únosce za teroristy a poslala speciální jednotky osvobodit unesené. Výsledkem bylo 19 mrtvých únosců a 2 mrtví na straně zásahových jednotek.

Situace se uklidnila až po podepsání Matignonské smlouvy v červnu 1988, která byla kompromisem mezi francouzskými loajalisty a separatisty a odložila otázku nezávislosti na přesně 10 let. Ostrov získal značnou autonomii. V roce 1998 byla oběma stranami podepsána Nouméaská smlouva, která určila přechodné období vedoucí k nezávislosti na 20 let. Smlouva byla schválena místním obyvatelstvem v referendu téhož roku (71,9 % oprávněných voličů volilo pro schválení smlouvy). V dalším referendu o nezávislosti 4. listopadu 2018 se voliči vyslovili pro zachování dosavadního stavu.[1]

Vláda Nové Kaledonie v roce 2010 schválila tzv. kanackou vlajku jako oficiální vlajku země. Ostrov je tak jedním z mála území na světě, které má dvě oficiální vlajky.

ObyvatelstvoEditovat

V roce 2012 původní melanéští Kanakové tvořili 45 % obyvatel, Francouzi necelých 35 % (novokaledonští Francouzi mluví většinou vedle francouzštiny též jazykem bichelamar, tj. francouzským pidginem, metropolitní – ti z Francie – francouzsky). Polynésané z Wallisu a Futuny 12 %, Tahiťané a další Polynésané z Francouzské Polynésie 4,5 %, dále Vietnamci a též Indonésané (hlavně Jávánci) – tvořící muslimskou minoritu (muslimové celkem 4,5-5 %). Většina, 59 %, obyvatel jsou římští katolíci, 17 % protestanti a dále ostatní křesťané.

ReferenceEditovat

  1. Nová Kaledonie zůstane francouzská. K referendu přišlo přes 80 procent voličů. ČT24 [online]. 2018-11-04 [cit. 2018-11-04]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat