Blahočet

rod rostlin

Blahočet (Araucaria), také araukárie, je rod stálezelených jehličnanů z čeledi blahočetovitých.

Jak číst taxoboxBlahočet
alternativní popis obrázku chybí
Blahočet Bidwillův (Araucaria bidwillii)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělenínahosemenné (Pinophyta)
Třídajehličnany (Pinopsida)
Řádborovicotvaré (Pinales)
Čeleďblahočetovité (Araucariaceae)
Rodblahočet (Araucaria)
Juss., 1789
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Blahočet různolistý (Araucaria heterophylla)
Šišky blahočetu Bidwillova

Historie a rozšířeníEditovat

Blahočet je rostlina pocházející ze „středověku Země“ (druhohor), předchůdce dnešního blahočetu již rostl v geologických období jura a křída, kdy byl rozšířen po severní i jižní polokouli.[1] Se vznikem krytosemenných rostlin a změnou klimatu ustoupil blahočet převážně do tropického pásma a až na výjimky se vyskytuje jen na jižní polokouli.

Roste na východě Austrálie, severu Nového Zélandu, na Nové Kaledonii (nejvíce druhů), na Norfolku, Papui Nové Guineji, v Indonésii a dále na severní polokouli v Malajsii a na Filipínách. Další skupina blahočetů se vyskytuje na dvou místech Jižní Ameriky: druh Araucaria angustifolia v deštných pralesích poblíž pobřeží na jihovýchodě Brazílie a severovýchodě Argentiny a blahočet chilský (Araucaria araucana) v poměrně suché oblasti And na pomezí Chile a Argentiny.

PopisEditovat

Jsou to nahosemenné, většinou dvoudomé stromy, někdy lze ale nalézt samčí i samičí rozmnožovací orgány na jednom stromě, tato vlastnost se může v průběhu let změnit. Mají statný kmen, dorůstající do výše 30 až 80 m. Větve vyrůstají v pravidelných nebo skoro pravidelných přeslenech. Mladé stromky jsou větvené až k zemi, kdežto staré mají dlouhý, štíhlý kmen a většinou pravidelnou zploštělou korunu. Kožovité listy jsou spirálovitě uspořádané, tvar mají od jehlicovitých až po široké, vejčité. Dokonce někteří jedinci mají listy s rozdílnými tvary.

Samčí šištice jsou terminální nebo úžlabní, tvaru cylindrického nebo vejčitého, opylování se uskutečňuje větrem, pylová zrna však nemají vzduchové vaky. Samičí šištice rostou vzpřímeně na vrcholku stromu, mají tvar elipsoidní až kulovitý, v průměru mívají 7 až 25 cm. Plodové šupiny obsahují po jednom vajíčku. Po dozrání semen, za dva až tři roky, se šišky rozpadnou, některá semena mají postranní křidélka. Semen je v šišce 80 až 200 a jsou jedlá, podobají se piniovým „oříškům“, ale jsou větší.[2]

 
Vzrostlý blahočet chilský na zahradě v Petrově u Prahy

PoužitíEditovat

Některé druhy se cíleně vysazují pro produkci dřeva a pro jedlá semena. Jiné zase pro svůj neobvyklý růst se pěstují v zahradách a parcích. U nás je známý Blahočet ztepilý (lidově pokojová jedle), který lze jako jediný druh pěstovat v místnosti.

TaxonomieEditovat

Rod blahočet se skládá z 19 druhů. V rodu jsou čtyři existující sekce a dvě vyhynulé sekce, někdy považované za samostatné rody. Genetické studie ukazují, že existující příslušníci rodu mohou být rozděleni do dvou velkých skupin - první se skládá ze sekcí Araucaria, Bunya a Intermedia; a druhý ze silně monofyletické sekce Eutacta. Sekce Eutacta a Bunya jsou nejstarší taxony rodu, přičemž Eutacta je pravděpodobně starší.

Araucaria bindrabunensis (dříve zařazená do sekce Bunya) byla převedena do rodu Araucarites.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. SOCHA, Vladimír. Vymírání rostlin na konci křídy. OSEL.cz [online]. 9. června 2022. Dostupné online.  (česky)
  2. development.dendrologie.cz
  3. Farjon, Aljos: A Natural History of Conifers. London: Timber Press 2011, s. 159
  4. Araucaria description [online]. [cit. 2020-09-19]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat