Francouzská Polynésie

Zámořské společenství Francie v Oceánii

Francouzská Polynésie (francouzsky Polynésie française) je zámořské společenství FrancieOceánii tvořené 118 ostrovy rozesetými po území velkém asi jako celá Evropa.

Francouzská Polynésie
Polynésie française
Porinetia Farani
vlajka Francouzské Polynésie
vlajka
znak Francouzské Polynésie
znak
Geografie

Poloha Francouzské Polynésie
Poloha Francouzské Polynésie

Hlavní městoPapeete
Rozloha4 167 km²
Nejvyšší bodMont Orohena (2241 m n. m.)
Časové pásmo−10
Poloha
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel268 270
Hustota zalidnění64 ob. / km²
Jazykfrancouzština (úřední jazyk), tahitština a další jazyky
Státní útvar
Státní zřízenízámořské společenství Francie
PrezidentÉdouard Fritch
MěnaCFP frank (XPF)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1258 PYF PF
MPZF
Telefonní předvolba+689
Národní TLD.pf

Vědci se dnes všeobecně shodují, že právě Francouzská Polynésie je územím, které bylo osídleno lidmi jako jedno z posledních míst planety. Prvními ostrovy, které byly ve Francouzské Polynésii osídleny, byly Markézské ostrovy. Stalo se tak teprve ve druhém století před naším letopočtem. Z Francouzské Polynésie pochází aerolinie AirTahiti a Air Tahiti Nui.

Historie editovat

Polynésané souostroví osídlili kolem roku 200 př. n. l. V reakci na vyhoštění francouzské katolické misie byla na ostrovy vyslána válečná loď a v roce 1842 byl nad Tahiti a ostrovem Tahuata vyhlášen francouzský protektorát. Celé souostroví bylo Francií anektováno v 80. letech 19. století.[1]

Členění editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Francouzské Polynésie.
 
Ostrov Bora-Bora
 
Dělení Francouzské Polynésie

Ostrovy se seskupují do několika souostroví sopečného původu, která dohromady pokrývají oblast o rozměrech asi 2000 km² ze západu na východ a 2400 km² ze severu na jih. Sousedy Francouzské Polynésie jsou na západě ve vzdálenosti asi 350 km Cookovy ostrovy, na severu ve vzdálenosti asi 430 km Kiribati a na východě ve vzdálenosti asi 370 km Pitcairnovy ostrovy.

Skládá se z pěti souostroví, nejznámějším ostrovem je zřejmě Tahiti v souostroví Společenské ostrovy. Ostrov Tahiti je nejosídlenější a nachází se na něm hlavní město Papeete s mezinárodním letištěm Fa'a'ā International Airport, které je jediným mezinárodním letištěm ve Francouzské Polynésii (bylo postaveno v roce 1960). Díky tomu je Tahiti leteckou bránou Francouzské Polynésie a všichni, kteří sem přilétají ze zahraničí, musí projít právě Papeete. Tahiti je vzdáleno asi 7800 km západně od pobřeží Peru a 3800 km od severovýchodního okraje Nového Zélandu.

Francouzská Polynésie je jednou z pěti tzv. Zámořských společenství a dělí se oficiálně[2] na pět částí (francouzsky subdivisions administratives):

  1. Návětrné ostrovy (francouzsky Îles du Vent), jež jsou součástí Společenských ostrovů
  2. Závětrné ostrovy (francouzsky Îles Sous-le-Vent), jež jsou součástí Společenských ostrovů
  3. Souostroví Markézy (francouzsky Îles Tuamotu Marquises)
  4. Souostroví TuamotuGambierovy ostrovy (francouzsky Îles Tuamotu Tuamotu-Gambier)
  5. Jižní souostroví (francouzsky Îles Australes), jehož součástí je Bassovy ostrovy (francouzsky Îles (de) Bass)

Ekonomika editovat

K hlavním zdrojům příjmů Francouzské Polynésie patří turistika, chov černých perel a produkce kopry pro olej. Také se tu pěstují ananasy, vanilka, káva a různé ovoce.

Testování atomových zbraní editovat

 
Satelitní snímek NASA - atol Fangataufa

Francouzská Polynésie sloužila jako pokusná střelnice pro atomové zbraně v 60. až 90. letech 20. století, kam se přesunuly ze severní Afriky poté, co se osamostatnila bývalá kolonie Alžírsko.[3] Na atolech Mururoa a Fangataufa Francie až do roku 1973 prováděla pokusné jaderné výbuchy v atmosféře, poté až do roku 1996 výbuchy podzemní.[4]

Související články editovat

Reference editovat

  1. Francouzská Polynésie: Malé souostroví s jadernou minulostí. 100+1 zahraniční zajímavostí. 8. února 2018.
  2. Journal officiel de la République française ("Official Journal of the French Republic"), May 20 1972.
  3. Jaderné testy zhoršily zdraví domorodců. Aktuálně.cz [online]. Economia, 4.8.2006 [cit. 2010-02-27]. Dostupné online. 
  4. ŠUTA, Miroslav. 20 let od útoku na Rainbow Warrior - Francouzští atentátníci zůstali ve vězení jen 2 roky [online]. Britské listy, 11. července 2005 [cit. 2010-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-01. 

Externí odkazy editovat