Otevřít hlavní menu

Jean-Claude Juncker (* 9. prosince 1954 Redange) je lucemburský politik a právník, od 15. července 2014 předseda Evropské komise, který se funkce ujal 1. listopadu téhož roku (viz Junckerova komise). Evropský parlament jej zvolil většinou 422 ze 729 hlasů.[1][2]

Jean-Claude Juncker
Jean-Claude Juncker (duben 2019)
Jean-Claude Juncker (duben 2019)

12. předseda Evropské komise
Úřadující
Ve funkci od:
1. listopadu 2014
Předchůdce José Manuel Barroso

Předseda vlády Lucemburska
Ve funkci:
20. ledna 1995 – 4. prosince 2013
Panovník Jindřich I. Lucemburský
Jan Lucemburský
Předchůdce Jacques Santer
Nástupce Xavier Bettel

Prezident Euroskupiny
Ve funkci:
2005 – 2013
Nástupce Jeroen Dijsselbloem
Stranická příslušnost
Členství Sociálně křesťanská strana

Narození 9. prosince 1954 (64 let)
Redange
Lucembursko Lucembursko
Choť Christiane Frising
Alma mater Lycée Michel Rodange
Univerzita ve Štrasburku
Profese politik a advokát
Náboženství římský katolík
Ocenění Velký záslužný kříž s hvězdou a šerpou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1988)
medaile Roberta Schumana (1991)
Europäischer Handwerkspreis (1999)
Cena Cicero Rednerpreis (2002)
Cena Karla Velikého (2006)
… více na Wikidatech
Podpis Jean-Claude Juncker, podpis
Commons Jean-Claude Juncker
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V letech 1995 až 2013 působil jako předseda vlády Velkovévodství lucemburského, čímž se stal nejdéle sloužícím premiérem v historii Evropské unie a jedním z nejdéle působících hlav vlád v demokratických zřízeních vůbec.[3] Současně s tímto úřadem zastával v období 1989–2009 post ministra financí. Mezi roky 1990–1995 byl předsedou Sociálně křesťanské strany (PCS/CVS).

V rámci lucemburského předsednictví EU, v letech 1997 a 2005, byl vždy na šest měsíců předsedou Evropské rady, respektive Rady Evropské unie. Mezi roky 2005–2013 vedl jako první stálý prezident Euroskupinu.

Osobní životEditovat

MládíEditovat

Narodil se v Redange a většinu dětství strávil v Belvaux. Jeho otec, profesí ocelářský dělník, bojoval ve druhé světové válce na straně Třetí říše, když byl přinucen narukovat do Wehrmachtu. Mladý Jean-Claude studoval v belgickém Clairefontaine a před návratem domů úspěšně odmaturoval v Lycée Michel Rodange. V tuto dobu, konkrétně v roce 1974, vstoupil do Sociálně křesťanské strany. Následně roku 1979 absolvoval magisterské studium práv na francouzské University of Strasbourg, ale právnickou praxi nikdy nevykonával. Juncker mluví kromě svého rodného jazyka (lucemburština) také plynně francouzsky, německy a anglicky.

Politická kariéraEditovat

Po návratu do Lucemburku se díky svým rétorickým schopnostem stal tajemníkem v parlamentu. Poprvé byl do Sněmovny reprezentantů, jednokomorového šedesátičlenného lucemburského parlamentu, zvolen v roce 1984 a okamžitě se v nové vládě pozdějšího předsedy Evropské komise Jacquese Santera stal ministrem práce. Tím se ujal role moderátora řady debat při jednáních v Evropské unii, kde se poprvé projevila jeho proevropská profilace. Zároveň se stal guvernérem Světové banky.

Krátce před parlamentními volbami v roce 1989 byl vážně zraněn při silniční nehodě. Následně strávil dva týdny v kómatu. Nicméně se po znovuzvolení vrátil do Sněmovny reprezentantů a v nové vládě zastával dvě ministerská křesla, když k portfeji práce získal i portfej financí.

Na počátku 90. let předsedal ECOFINu, Radě ministrů financí členských zemí EHS, která se klíčově podílela na konečné verzi Maastrichtské smlouvy. Juncker byl spoluzodpovědný za uzavření oddílu ekonomické a monetární politiky unie a sám smlouvu podepsal v roce 1992. V tomto období se stal parlamentním lídrem své strany.

Předseda vládyEditovat

Do sněmovny byl znovuzvolen v roce 1994, aby pokračoval v obou ministerských úřadech. Po oznámení nominace Santera na místo předsedy EK, byl 20. ledna 1995 jmenován velkovévodou Jeanem za předsedu vlády, ve které byla jeho strana v koalici se Socialisticko-dělnickou stranou (POSL-LSAP). Po jmenování se vzdal postu ve Světové bance, ale ponechal si obě předešlé ministerské funkce. Navíc se stal i ministrem zahraničí.

V prvním funkčním období premiéra se Juncker zaměřil na ekonomickou platformu v prohlubování bilaterálních mezinárodních vztahů, tak aby zvýšil prestiž Lucemburska v zahraničí. V roce 1996 v rámci své návštěvy Dublinu, se projevil jako úspěšný mediátor při sporu mezi francouzským prezidentem Jacquesem Chiracem a německým kancléřem Helmutem Kohlem ohledně politiky Ekonomické a monetární unie EU, jejímž byl členem. Tisk o něm referoval jako o hrdinovi z Dublinu, kterému se podařilo urovnat jejich spor.

 
Při schůzce v Bílém domě s prezidentem USA Georgem Bushem, 15. dubna 2005

V roce 1997 se z titulu funkce předsedy vlády stal na půl roku předsedou Evropské rady. Zaměřil na integraci unie především oblasti sociálních věcí a vytvořil plán boje s nezaměstnaností, který byl pojmenován jako „lucemburský proces“ (předsedou EK byl také Lucemburčan). Inicioval vznik neformální skupiny Euro 11 ministrů financí, kteří se zamýšleli nad další monetární politikou unie.

 
Premiér Juncker a ruský prezident Vladimir Putin 24. května 2007

V roce 1999 byl znovuzvolen do parlamentu a podržel si i funkci premiéra. Koalice se Socialisticko-dělnickou stranou již nebyla obnovena, místo ní vytvořil vládu s Demokratickou stranou (PD/Dp). Po dalších volbách v roce 2004, se socialističtí dělníci stali druhou nejsilnější stranou a Juncker se vrátil k obnovení koalice s nimi. Na Sumitu EU byl dezinformován o smrti tehdy již nemocného Jásira Arafata, což předčasně oznámil do médií.

 
Juncker v březnu 2014 hovoří s ukrajinským premiérem Jaceňukem, který se dostal k moci po svržení Viktora Janukovyče

V roce 2005 se podruhé stal předsedou Evropské rady. V této roli navštívil amerického prezidenta George Bushe ve Washingtonu. Krátce před jeho koncem proběhlo v Lucembursku referendum o ratifikaci Smlouvy o Ústavě pro Evropu. Juncker spojil existenci vlády s úspěchem v referendu. Výsledkem 56,5 % pro smlouvu z celkové 88% účasti voličů, slavil úspěch. V Scheveningenu byl v témže roce zvolen na schůzce ECOFINu představitelem pro společnou měnu, tzv. Panem Euro na dobu dvou let. Jeho úkolem byla koordinace hospodářské politiky eurozóny.

V roce 2009 odsoudil snětí exkomunikace nad kontroverzním biskupem Richardem Williamsonem.

Předseda Evropské komiseEditovat

Když v prosinci 2013 opustil úřad lucemburského premiéra, byl nejdéle sloužícím předsedou vlády v historii Evropské unie (dříve Evropských společenství). 15, července 2014 jej Evropský parlament zvolil novým předsedou Evropské komise.

Juncker prosazuje povinné kvóty pro přerozdělování uprchlíků mezi členské státy EU. S Junckerem a Evropskou komisí se kvůli tomu dostal do sporu maďarský premiér Viktor Orbán, který odmítl její návrh na přerozdělování uprchlíků a návrh Evropské komise označil za "absurdní, téměř šílený".[4]

Po smrti dlouholetého kubánského vůdce a revolucionáře Fidela Castra Juncker tweetoval, že "Smrtí Fidela Castra ztratil svět muže, který byl pro mnohé hrdinou."[5]

 
Juncker a americký ministr zahraničí John Kerry 25. března 2016
 
Juncker a německá kancléřka Angela Merkelová v Bruselu 22. června 2017

Juncker podpořil v roce 2014 sankce EU proti Rusku. V červnu 2017 Juncker kritizoval nové americké sankce proti Rusku, které připravil Kongres USA a které postihnou i evropské firmy spolupracují na rozšíření plynovodu Nord Stream, který přivádí zemní plyn z Ruska do Německa po dně Baltského moře.[6]

Postoj k separatismuEditovat

Lucembursko pod vedením Junckera dne 21. února 2008 uznalo jednostranné vyhlášení nezávislosti Kosova na Srbsku.[7] 9. července 2011 Lucembursko pod vedením Junckera uznalo výsledky referenda o samostatnosti Jižního Súdánu a vyhlášení nezávislosti na Súdánu.[8]

V říjnu 2017 jako předseda Evropské komise Juncker odmítl referendum o nezávislosti Katalánska a jednostranné vyhlášení nezávislosti na Španělsku, které je členským státem EU. V projevu, který pronesl na univerzitě v Lucemburku, prohlásil: „Pokud Katalánsku dovolíme - a nic nám do toho není - aby se oddělilo, jiní udělají totéž. To nechci.“[9]

KritikaEditovat

Daňová aféraEditovat

Díky únikům informací LuxLeaks vyšlo najevo, že v letech 2002–2010, v době kdy byl Juncker lucemburským premiérem, pomáhalo Lucembursko nadnárodním monopolům platit nižší daně. Tajné dohody s nadnárodními firmami se týkaly okolo 340 společností. Juncker měl přitom cíleně bránit daňové reformě EU.[10] Jenom Německo přišlo na daních kvůli politice Lucemburska o 197,99 miliónu dolarů. Podle německého vyšetřovatele Norberta Naulina „Tato podpora při daňových únicích, kterou jsme viděli při svém vyšetřování u bank, je systematickou a organizovanou formou hospodářské kriminality.“[11]

Europoslanec Fabio de Masi, který je místopředsedou Vyšetřovacího výboru Evropského parlamentu pro praní peněz, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňové úniky (PANA), uvedl: „Je absurdní, že milióny Evropanů, kteří trpěli kvůli úsporným politikám, mají nyní za předsedu Komise EU kmotra daňového dumpingu.“[10] Kvůli daňové aféře vyvolala skupina europoslanců, včetně předsedy britské UKIP Nigela Farage či Marine Le Penové z FN, hlasování o vyslovení nedůvěry Evropské komisi pod vedením Junckera, návrh ale nezískal podporu většiny europoslanců.[12]

Odhalení pomníku Karla MarxeEditovat

V květnu 2018 se Juncker zúčastnil slavnostního odhalení obří sochy Karla Marxe, kterou zaplatila Čína, v Marxově rodném městě Trevír v Německu u příležitosti 200. výročí jeho narození.[13] Bývalý český prezident Václav Klaus jeho účast označil za přiznání vlivu, který Marx na „projekt evropské integrace v jeho dnešní podobě Evropské unie má“.[14]

VyznamenáníEditovat

Stát Stuha Název Datum udělení
Francie  Francie   Rytíř Řádu umění a literatury 1985
  Velkodůstojník Řádu čestné legie 2002
Itálie  Itálie   Velkokříž Řádu zásluh o Italskou republiku[15] 2007, 19. listopadu
Kapverdy  Kapverdy   Velkokříž Řádu Amílcara Cabrala 2008
Kazachstán  Kazachstán   Řád přátelství 2014
Litva  Litva   Velkokříž Řádu Vitolda Velikého[16] 2013, 25. listopadu
Lotyšsko  Lotyšsko   Velkokříž Řádu tří hvězd 2006
Lucembursko  Lucembursko   Velkokříž Řádu za zásluhy Lucemburského velkovévodství 1988
  Velkokříž Řádu dubové koruny 1994
  Velkokříž Řádu Adolfa Nasavského
Německo  Německo   Velký záslužný kříž s hvědou a šerpou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo 1988
  Velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo[17] 2013
Norsko  Norsko   Velkokříž Norského královského řádu za zásluhy[18] 1996
Polsko  Polsko   Komtur Řádu znovuzrozeného Polska 2004
Portugalsko  Portugalsko[19]   Velkokříž Řádu prince Jindřicha 1988, 12. listopadu
  Velkokříž Řádu Kristova 2005, 6. května
Rakousko  Rakousko   Velká čestná dekorace ve zlatě na stuze Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku[20] 2010
Rumunsko  Rumunsko   Velkokříž Řádu rumunské hvězdy 2003
Řecko  Řecko   Velkokříž Řádu Spasitele[21] 2013
Španělsko  Španělsko   Rytíř velkokříže Řádu Isabely Katolické[22] 2007, 16. dubna
Ukrajina  Ukrajina   Řád knížete Jaroslava Moudrého I. třídy 2019
Bádensko-Württembersko  Bádensko-Württembersko   Řád za zásluhy Bádenska-Württemberska 2011
Porýní-Falc  Porýní-Falc   Řád za zásluhy Porýní-Falce[23] 2011
Sársko  Sársko Řád za zásluhy Sárska[24] 2010, 10. listopadu
Suverénní řád Maltézských rytířů   Řádový řetěz Maltézského záslužného řádu 2010

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean-Claude Juncker na anglické Wikipedii.

  1. EUROPEAN COMMISSION. A new start for Europe: My agenda for Jobs, Growth, Fairness and Democratic Change. Press release. 15 July 2014. Dostupné online [cit. 15 July 2014]. (anglicky) 
  2. MEPs elect Jean-Claude Juncker to head EU Commission. BBC News. 15 July 2014. Dostupné online [cit. 15 July 2014]. (anglicky) 
  3. MCDONALD-GIBSON, Charlotte. Luxembourg PM Jean-Claude Juncker calls snap elections amid secret service scandal – risking longest held office for any EU leader. The Independent. 11 July 2013. Dostupné online [cit. 12 August 2013]. (anglicky) 
  4. "Zdravím, diktátore! přivítal šéf Evropské komise Orbána v Rize". iDNES.cz. 22. května 2015.
  5. "Politici zblblí Fidelem. Juncker by mohl z fleku nosit tričko s vrahem Che Guevarou". Aktuálně.cz. 28. listopadu 2016.
  6. Protiruské sankce škodí EU, zaveďme opatření proti USA, žádá německá ministryně. Lidovky.cz. 31. července 2017.
  7. Le Luxembourg reconnaît formellement le Kosovo, Le Gouvernement du Grande-Duché de Luxembourg, 2008-02-21 (francouzsky)
  8. Le Luxembourg reconnaît la République du Sud-Soudan. www.mae.lu. 9. července 2011. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  9. Nezávislost Katalánska zůstává otazníkem, Puigdemontovi dochází čas. iDNES.cz. 13. října 2017.
  10. a b Juncker měl cíleně blokovat daňovou reformu v EU. Novinky. 4. ledna 2017.
  11. Daňové úniky: nová čísla prý mluví proti Junckerovi. Novinky. 31. května 2017.
  12. Pokus o odvolání Evropské komise v europarlamentu neprošel. Novinky. 27. listopadu 2014.
  13. Klaus a AfD kritizovali vztyčení Marxovy sochy, Juncker požadoval hodnocení v kontextu doby. Novinky. 4. května 2018.
  14. Marxova socha je výsměch obětem komunismu, vzkázal Němcům exprezident Klaus. iDnes. 6. května 2018.
  15. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-08-11]. Dostupné online. 
  16. Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-08-11]. Dostupné online. 
  17. Archiv der Bundesregierung | Archiv von bundesregierung.de | Bundeskanzlerin ehrt Jean-Claude Juncker. archiv.bundesregierung.de [online]. [cit. 2019-08-11]. Dostupné online. 
  18. ASKHEIM, Svein. Jean-Claude Juncker. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (norsky) 
  19. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-11]. Dostupné online. 
  20. https://www.parlament.gv.at/PAKT/VHG/XXIV/AB/AB_10542/imfname_251156.pdf
  21. „Großkreuz des Erlösers“ für Jean-Claude Juncker. Wort.lu [online]. 2013-06-11 [cit. 2019-08-11]. Dostupné online. (německy) 
  22. https://www.boe.es/boe/dias/2007/04/17/pdfs/A16866-16866.pdf
  23. Juncker erhält Verdienstorden von Rheinland-Pfalz. www.rhein-zeitung.de [online]. [cit. 2019-08-11]. Dostupné online. (německy) 
  24. MAE - Treffen der luxemburgischen Staatsregierung und der saarländischen Landesregierung in Senningen / Aktuelles aus Politik und Wirtschaft / Berlin / Mini-Sites. berlin.mae.lu [online]. [cit. 2019-08-11]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat