Wikipedie

Donald Tusk

polský politik

Donald Franciszek Tusk (* 22. dubna 1957 Gdaňsk) je polský politik kašubské národnosti, od prosince 2023 předseda vlády Polska. Představuje nejdéle sloužícího premiéra třetí republiky, když první a druhý kabinet vedl již v období 2007 až 2014. Mezi roky 2014 až 2019 byl předsedou Evropské rady. V červenci 2021 se podruhé stal předsedou Občanské platformy, v jejímž čele stál již mezi lety 2003 až 2014.[1]

Donald Tusk
Donald Tusk (2022)
Donald Tusk (2022)
2. předseda Evropské rady
Ve funkci:
1. prosince 2014 – 30. listopadu 2019
PředchůdceHerman Van Rompuy
NástupceCharles Michel
14. a 18. předseda vlády Polska
Úřadující
Ve funkci od:
13. prosince 2023
PrezidentAndrzej Duda
VicepremiérWładysław Kosiniak-Kamysz
Krzysztof Gawkowski
PředchůdceMateusz Morawiecki
Ve funkci:
16. listopadu 2007 – 22. září 2014
PrezidentLech Kaczyński
Bronisław Komorowski
PředchůdceJarosław Kaczyński
NástupkyněEwa Kopaczová
2. a 6. předseda Občanské platformy
Úřadující
Ve funkci od:
3. července 2021
PředchůdceBorys Budka
Ve funkci:
1. června 2003 – 8. listopadu 2014
PředchůdceMaciej Płażyński
NástupkyněEwa Kopaczová
Stranická příslušnost
ČlenstvíKLD (1990–1994)
UW (1994–2001)
PO (od 2001)
Rodné jménoDonald Franciszek Tusk
Narození22. dubna 1957 (67 let)
Gdaňsk
PolskoPolsko Polsko
NárodnostKašubové
ChoťMałgorzata Tusková
RodičeDonald Tusk a Ewa Tusk
DětiMichał
Katarzyna
PříbuzníJózef Tusk (děd)
Bronisław Tusk (strýc)
Mikołaj Tusk (vnuk)
SídloSopoty (od 1992)
Alma materUniverzita v Gdaňsku
Profesepolitik, historik a hlavní představitel exekutivní moci
Náboženstvířímský katolík
OceněníNagroda Kisiela (2002)
Wprost Person of the Year (2008)
velkokříž Řádu peruánského slunce (2008)
Cena Karla Velikého (2010)
Wprost Person of the Year (2011)
… více na Wikidatech
PodpisDonald Tusk, podpis
CommonsDonald Tusk
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Rodina

editovat

Tusk se narodil v Gdaňsku v katolické rodině, která patřila k národnostní menšině Kašubů. Otec Donald Tusk (1930–1972) byl truhlář a matka Ewa Tusková (rozená Dawidowská, 1934–2009) pracovala jako zdravotní sestra. Jeho dědeček Józef Tusk (1907–1987) byl námořník, železniční úředník a houslař. 19. března 1940 byl uvězněn v koncentračním táboře Neuengamme u Hamburku. V srpnu 1942 byl propuštěn a 2. srpna 1944 jako občan Třetí říše povolán do Wehrmachtu. Nejdříve byl nasazen v Kuronsku a později budoval zákopy v Dánsku. Později přešel na stranu Spojenců, aby mohl bojovat v polské západní armádě. Minulost Józefa Tuska byla negativně použita proti Donaldu Tuskovi při prezidentské kampani v roce 2005. Dědeček z matčiny strany Franciszek Dawidowski zase pracoval při budování Hitlerova Vlčího doupěte, kde utrpěl zranění, při kterém přišel o oko.

Dětství a studia

editovat

Jméno Donald získal po otci a ten tak byl pojmenován podle přítele své matky, kterého poznala ve Skotsku. V rozhovoru pro izraelský deník Haarec popsal postavení kašubské menšiny jako skupiny obyvatel, která byla neustále v podezření jak u nacistů, tak u komunistů z neloajality. Sám se však o svých kašubských kořenech dozvěděl až během studií historie. Dům rodičů stál v těsné blízkosti gdaňských loděnic. Mohl tak sledovat, jak státní moc zasahuje proti loděnickým dělníkům.[2] V roce 1976 maturoval na gdaňské střední škole Mikuláše Koperníka. Během studií se v roce 1978 oženil s Małgorzatou Sochackou. Roku 1980 ukončil studium historie na gdaňské univerzitě po obhajobě diplomové práce na téma Józef Piłsudski. Na univerzitě pomáhal zakládat studentský výbor Solidarity a později místní nezávislé sdružení studentů. Začal pracovat jako novinář, spolupracoval s nezávislými odbory a s kašubským aktivistou, spisovatelem a novinářem Lechem Bądkowskim (1920–1984). Tusk měl zakázáno být zaměstnán ve státních firmách. Do novin pak přispíval pod pseudonymem Anna Barycz. Napsal první kašubský slovník pro děti a také několik knih o historii Gdaňsku. S přáteli založil firmu Swietlik na natírání továrních komínů, kde pracoval 7 let.

Vstup do politiky

editovat

Spoluzakládal středově konzervativní, liberálně katolickou politickou stranu Liberálně demokratický kongres (Kongres Liberalno-Demokratyczny), která měla kořeny v polské Solidaritě. V roce 1990 se stal předsedou této strany. Prosazoval tržní hospodářství, decentralizaci a evropskou integraci. Se sloganem Ani vlevo, ani vpravo - pouze rovnou do Evropy získala jeho strana 8 % hlasů ve volbách v roce 1991 a Tusk usedl v polském Sejmu. Při volbách v roce 1993 se strana nedostala do Sejmu. V březnu 1994 se sloučila s Demokratickou unií (Unia Demokratyczna) v Unii Svobody (Unia Wolności). Tusk se stal místopředsedou strany a při volbách v roce 1997 byl opět zvolen do Sejmu, kde působil jako náměstek předsedy senátu. V roce 2001 se Unie Svobody sloučila se stranou Akcja Wyborcza Solidarność pod novým názvem Občanská platforma. Po volbách ve stejném roce se stala největší opoziční silou a Tusk byl zvolen místopředsedou Sejmu a v roce 2003 i předsedou strany. V roce 2005 kandidoval v prezidentských volbách, ve kterých nakonec zvítězil Lech Kaczyński ze strany Právo a spravedlnost (Prawo i Sprawiedliwość).[3]

Premiér v letech 2007–2014

editovat

V roce 2007 Občanská platforma zvítězila ve volbách a prezident Lech Kaczyński pověřil Tuska sestavením vlády. Ten se v listopadu stal 14. premiérem třetí Polské republiky. Vítězství strana zopakovala i při parlamentních volbách roku 2011. V roce 2014 byl nejdéle sloužícím polským premiérem od roku 1989. V květnu 2010 byl v Cáchách oceněn Cenou Karla Velikého.

 
Donald Tusk po boku manželky Małgorzaty Tuskové

Předseda Evropské rady

editovat

Na summitu Evropské unie (EU) 30. srpna 2014 byl Donald Tusk jmenován předsedou Evropské rady. 9. září 2014 podal i s celou tehdejší polskou vládou demisi. Od 1. prosince 2014 se tak po Hermanu Van Rompuy stal novým tzv. evropským prezidentem. V březnu 2017 byl v této funkci Evropskou radou na dalšího 2,5 roku přes odpor vlády Beaty Szydłové potvrzen.[4]

V listopadu 2017 přirovnal Tusk Polsko pod vládou strany Právo a spravedlnost (PiS) k „putinovskému Rusku“. Polská premiérka Beata Szydłová na to reagovala slovy: „Donald Tusk jako předseda Evropské rady pro Polsko nic neudělal. Dnes zneužívá svůj post k útoku na polskou vládu, čímž útočí na Polsko.”[5]

Na zasedání Evropské rady v Bruselu dne 14. prosince 2017 vzbudil Tusk pozornost svým nekonformním postojem k otázce uprchlických kvót. Prohlásil, že politika kvót, kterou prosazuje Evropská komise zvláště vůči zemím Visegrádu, je neúčinná a rozděluje Evropskou unii. Za toto vyjádření byl Tusk některými evropskými politiky tvrdě kritizován.

Předseda Občanské platformy

editovat

Od roku 2021 předsedá opoziční straně Občanská platforma. V červnu 2023 strana v čele s Tuskem zorganizovala protivládní demonstraci v souvislosti s protiruským zákonem, který by dle kritiků polské vládě umožňoval umlčovat představitele polské opozice. Demonstrace se účastnilo přibližně 300 tisíc lidí, čímž se stala největší od pádu komunistického režimu v roce 1989. Sám Tusk uvedl, že je za svobodné Polsko ochoten "položit život".[6]

Třetí vláda Donalda Tuska

editovat

Poslanci Sejmu 12. prosince 2023 vyslovili důvěru vláda Donalda Tuska, kterou podpořila koalice tvořená Občanskou koalicí, Třetí cestou a Novou levicí poměrem 248 poslanců ze 449 hlasujících. Následně 13. prosince ministři nové vlády složili přísahu do rukou polského prezidenta Andrzeje Dudy.[7][8]

Osobní život

editovat

V roce 1978 se Donald Tusk oženil s Małgorzatou Sochackou. Manželé mají bydliště v Sopotech. Tuskova manželka vystudovala také historii. Syn Michał (* 1982) pracoval v deníku Gazeta Wyborcza, později na gdaňském letišti v marketingovém oddělení.[9] Dcera Katarzyna (* 1987) působí v zábavních pořadech televize Polsat. Mezi Tuskovy koníčky patří fotbal.[10][11]

Vyznamenání

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Expremiér Tusk se vrací do polské politiky, stal se šéfem opoziční strany. Deník N [online]. 2021-07-03. Dostupné online. 
  2. ↑ MOCEK, Michal. Donald Tusk. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2014-09-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-09-02. 
  3. ↑ BĚLKA, Michal; ČTK. Evropským „prezidentem“ bude Donald Tusk, funkce se ujme v prosinci. iDnes.cz [online]. 2014-08-30 [cit. 2014-08-31]. Dostupné online. 
  4. ↑ KANTER, James, Donald Tusk Gets 2nd Term as President of European Council, The New York Times, https://www.nytimes.com/2017/03/09/world/europe/donald-tusk-european-council-eu.html, 9. března 2017 (anglicky).
  5. ↑ "Polsko je jako putinovské Rusko, kritizoval poměry Tusk". Novinky. 19. listopadu 2017.
  6. ↑ „Nechceme autoritářské Polsko.“ Na demonstraci ve Varšavě se sešli přívrženci opozice. ČT24 [online]. 2023-06-04 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. 
  7. ↑ KOHOUTOVÁ, Magdalena. Nová polská vláda vedená Tuskem získala důvěru. ČT24 [online]. Česká televize, 2023-12-12 [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. 
  8. ↑ ČTK. Polsko má novou vládu. Tusk a jeho ministři složili přísahu prezidentu Dudovi. irozhlas.cz [online]. Český rozhlas, 2023-12-13 [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. 
  9. ↑ Kim jest Michał Tusk - "normalny koleś", ojciec, mąż czy "debil"?. Onet Wiadomości [online]. 2012-08-14 [cit. 2019-06-22]. Dostupné online. (polsky) 
  10. ↑ Donald Tusk [online]. 22 October 2007 [cit. 2017-03-10]. Dostupné online. 
  11. ↑ Jak premier Tusk kiwa kolegów, 2. srpna 2008
  12. ↑ PERÚ, Empresa Peruana de Servicios Editoriales S. A. EDITORA. Perú y Polonia inician una nueva etapa en sus relaciones, afirma presidente García (ampliación). andina.pe [online]. [cit. 2019-06-22]. Dostupné online. (španělsky) 
  13. ↑ Donald Tusk został „Słońcem Peru”. www.rmf24.pl [online]. [cit. 2019-06-22]. Dostupné online. (polsky) 
  14. ↑ Archivovaná kopie. www.kongehuset.no [online]. [cit. 2019-06-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-12-11. 
  15. ↑ State Awards Issued by Georgian Presidents in 2003–2015 Dostupné online (anglicky)
  16. ↑ Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-06-22]. Dostupné online. 
  17. ↑ Poroshenko presents awards to Tusk and Juncker. www.ukrinform.net [online]. [cit. 2019-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ УКАЗ ПРЕЗИДЕНТА УКРАЇНИ №212/2019. Офіційне інтернет-представництво Президента України [online]. [cit. 2019-10-22]. Dostupné online. (ua) 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Donald_Tusk&oldid=24178152“