Otevřít hlavní menu
Wikipedie

Lech Kaczyński

polský prezident

Lech Aleksander Kaczyński (18. června 1949 Varšava, Polsko – 10. dubna 2010 Smolensk, Rusko[1]) byl polský politik a prezident[2]. Mezi lety 2002 a 2005 byl primátorem Varšavy. Jeho bratr Jarosław Kaczyński je předsedou strany Právo a spravedlnost (Prawo i Sprawiedliwość) a bývalým premiérem Polska.

Lech Aleksander Kaczyński
Lech Aleksander Kaczyński
Prezident Polska
Ve funkci:
23. prosince 2005 – 10. dubna 2010
Předseda vlády Kazimierz Marcinkiewicz
Jarosław Kaczyński
Donald Tusk
Předchůdce Aleksander Kwaśniewski
Nástupce Bronisław Komorowski (zastupující)
Stranická příslušnost
Členství Právo a spravedlnost
Narození 18. června 1949
Polsko Varšava, Polsko
Úmrtí 10. dubna 2010 (60 let)
Rusko Smolensk, Rusko
Národnost Poláci
Choť Maria Kaczyńska
Rodiče Rajmund Kaczyński a Jadwiga Kaczyńská
Děti Marta Kaczyńska (* 1980), právnička
Ocenění Řád bílé orlice
velkokříž Maďarského záslužného řádu
Velký kříž Řádu Bílého dvojkříže
Řád knížete Jaroslava Moudrého 1. třídy
Order of National Hero (Georgia)
… více na Wikidatech
Podpis
Webová stránka president.pl
Commons Lech Kaczyński
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
matka Jadwiga Kaczyńská
bratr Jarosław Kaczyński

Zahynul 10. dubna 2010 při letecké havárii u Smolenska.

Obsah

ŽivotopisEditovat

Lech Kaczyński se narodil ve Varšavě, jeho otec Rajmund Kaczyński byl inženýr, příslušník Zemské armády a účastník Varšavského povstání, matka Jadwiga Kaczyńská byla polská filoložka. V dětství společně se svým bratrem Jarosławem, jednovaječným dvojčetem, účinkovali v dětském filmu O dwóch takich, co ukradli księżyc. Vystudoval práva na Varšavské univerzitě, od roku 1971 byl asistentem na katedře pracovního práva Gdaňské univerzity, doktorát získal v roce 1980, habilitoval o deset let později a následně přednášel jako profesor práva na Gdaňské univerzitě a varšavské univerzitě kardinála Stefana Wyszyńského.

V roce 1971 se odstěhoval do Gdaňska, kde se stal v roce 1977 prostřednictvím svého bratra spolupracovníkem Výboru na obranu dělníků (KOR). Od roku 1978 pracoval v nezávislých odborech Wolne Związki Zawodowe Wybrzeża, které se později staly základem pro Nezávislé odborové hnutí Solidarita. V roce 1981 se stal delegátem Solidarity a členem její programové komise. Po zavedení vojenského stavu byl v prosinci 1981 zadržen policií a vězněn až do října 1982. V druhé polovině 80. let byl blízkým spolupracovníkem Lecha Wałęsy a od roku 1988 se účastnil rozhovorů mezi vládními představiteli a Solidaritou, v roce 1989 byl účastníkem jednání mezi polskou vládou, opozicí a církví u tzv. kulatého stolu. V letech 1989 až 1991 byl senátorem a poté 1991 až 1993 poslanecem Sejmu. V roce 1991 byl bezpečnostním poradcem prezidenta Lecha Wałęsy, po konfliktu s Wałęsou a šéfem jeho kanceláře ale odešel. Od roku 1992 do 1995 byl předsedou Nejvyššího kontrolního úřadu. V roce 1995 kandidoval na prezidenta, ale odstoupil ještě před prvním kolem voleb. Vyhlásil ochotu podporovat koholiv, kdo by měl šanci porazil Lecha Wałęsu. V roce 2000 se stal ministrem spravedlnosti ve vládě Jerzyho Buzka. Ve stejném roce spoluzaložil politickou stranu Právo a spravedlnost (PiS), do roku 2003 byl jejím předsedou, později čestným předsedou.

V roce 2002 byl zvolen v přímých volbách primátorem Varšavy. Na funkci rezignoval v roce 2005 den před tím, než převzal úřad prezidenta. Během jeho působení v čele města bylo během oslav 60. výročí Varšavského povstání otevřeno museum povstání, město zřídilo také oddělení služeb občanům. Jako primátor v letech 2004 a 2005 zakázal Průvody rovnosti, manifestace pořádané LGBT organizacemi, oficiálně proto, že organizátoři nedali městu podklady potřebné k povolení manifestace.[3] Kontroverzní zákaz byl kritizován, byla zpochybňována jeho shoda s polskou ústavou a byl obviňován z homofobie. V roce 2007 Evropský soud pro lidská práva rozhodl o tom, že orgány města svým rozhodnutím porušily evropskou konvenci práv člověka.[4]

V roce 2005 kandidoval za stranu PiS v prezidentských volbách. V prvním kole přímé volby skončil druhý za Donaldem Tuskem ze strany Občanská platforma. Zvítězil 23. října 2005 ve druhém kole voleb se ziskem 54,04% hlasů poté, co získal podporu rádia Maryja a politických stran Samoobrana a Polská lidová strana. Prezidentem se stal 23. prosince 2005.[5]

Lech Kaczyński zahynul se svou manželkou a dalšími čelními politiky a vojáky Polska 10. dubna 2010 při leteckém neštěstí u Smolenska, když letěl do Ruska uctít památku Poláků zavražděných během Katyňského masakru.[6]

Pohřben byl i s manželkou 19. dubna 2010 v Krakově na královském hradě Wawel, což vyvolalo určité kontroverze.[zdroj?] Pohřbu se zúčastnil i český prezident Václav Klaus.

FotogalerieEditovat

  • Hrob Lecha Kaczyńského a Marie Kaczyńské na Wawelu (Krakov, 2010)

  • Pohřeb prezidenta L. Kaczyńského a jeho ženy na Wawelu (2010)

  • Pohřeb prezidenta Lecha Kaczyńského (2010)

  • Prezidenti Polska a České republiky s manželkami (2007)

  • Lech Kaczyński a Maria Kaczyńska s Betlémským světlem (2007)

  • Polský prezident Lech Kaczynski (2007)

  • Lech Kaczyński a jeho žena Maria Kaczyńska (2006)

Zahraniční delegace na státním pohřbuEditovat

stát zastoupený
Arménie Předseda parlamentu Hovik Abrahamjan
Ázerbájdžán Premiér Artur Rasizadə
Bělorusko Předseda Senátu Barys Batura
Česko Prezident Václav Klaus
První dáma Livia Klausová
Premiér Jan Fischer
Arcibiskup pražský Dominik Duka
Estonsko Premiér Andrus Ansip
Gruzie Prezident Michail Saakašvili
První dáma Sandra Roelofs
Kosovo Prezident Fatmir Sejdiu
Lotyšsko Prezident Valdis Zatlers
Litva Prezidentka Dalia Grybauskaitė
Maďarsko Prezident László Sólyom
Premiér Gordon Bajnai
expremiér Viktor Orbán
Moldávie Prozatímní prezident Mihai Ghimpu
Maroko Premiér Abbas El Fassi
Německo Prezident Horst Köhler
První dáma Eva Köhlerová
Vicekancléř a ministr zahraničí Guido Westerwelle
Rumunsko Prezident Traian Băsescu
Rusko Prezident Dmitrij Medveděv
Ministr zahraničí Sergej Lavrov
Slovensko Prezident Ivan Gašparovič
První dáma Silvia Gašparovičová
Premiér Robert Fico
Předseda parlamentu Pavol Paška
Slovinsko Prezident Danilo Türk
Ukrajina Prezident Viktor Janukovyč
Exprezident Viktor Juščenko
Expremiérka Julija Tymošenková
Ministr zahraničí Kosťantyn Hryščenko

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ↑ Alžběta Trousilová, Jaroslav Soukup. Letadlo s polským prezidentem Kaczyńským havarovalo, nikdo nepřežil. Novinky.cz [online]. 10.4.2010, rev. 10.4.2010 [cit. 2010-4-10]. Dostupné online. 
  2. ↑ Kaczyński Lech,v Encyklopedii PWN.
  3. ↑ Jakub Kynčl. Lech Kaczyński: dětská herecká hvězda, bojovník s korupcí i prezident. Novinky.cz [online]. 10.4.2010 [cit. 2010-4-10]. Dostupné online. 
  4. ↑ Polish gay activists win human rights case. Poland.pl [online]. 2007-05-04 [cit. 2010-4-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-06. (anglicky) 
  5. ↑ HÁJEK, Adam. Tragicky zesnulý Lech Kaczynski byl zastáncem tvrdé ruky. iDNES.cz [online]. 10. duben 2010 [cit. 2010-04-20]. Dostupné online. 
  6. ↑ ZYCHOWICZ, Piotr. Prezydent Lech Kaczyński nie żyje. Rzeczpospolita [online]. 10. duben 2010. Dostupné online. ISSN 0208-9130. (polsky) 

Externí odkazyEditovat

Autoritní data: AUT: js20051010044 | GND: 103565515 | ISNI: 0000 0001 0893 8675 | LCCN: no2005090685 | VIAF: 44720209 | WorldcatID: lccn-no2005090685
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lech_Kaczyński&oldid=16759313“