Otevřít hlavní menu
Památník Katyň-Charkov-Mednoje ve svatokřížských horách, v Polsku
Katyňský masakr

Katyňský masakr nebo Katyňský zločin (polsky Zbrodnia katyńska) je označení pro povraždění polských válečných i civilních zajatců vězněných v sovětských koncentračních táborech a táborech pro válečné zajatce, které provedla NKVD v roce 1940. Povražděno bylo přibližně 22 000[1] mužů – zejména důstojníků a příslušníků inteligence.

PředehraEditovat

 
Polští vojáci zajatí Sověty během invaze do Polska

Poté, kdy nacistické Německo přepadlo 1. září 1939 Polsko a rozpoutalo tak druhou světovou válku v Evropě, se k jeho útoku v souladu s předchozími dohodami připojil dne 17. září i Sovětský svaz. Ten následně získal kromě území a porobeného obyvatelstva asi 15 000 válečných zajatců důstojnických hodností, k nimž připojil ještě asi 10 000 příslušníků inteligence (většinou rezervistů) zajatých mimo bojové operace. Ti byli vězněni ve zcela nevyhovujících podmínkách v západním Rusku, Bělorusku a na Ukrajině až do roku 1940, kdy vedení SSSR došlo na návrh šéfa NKVD Lavrentije Beriji k názoru, že není žádoucí, aby se „prominentní váleční zajatci“ obecně nepřátelsky smýšlející vůči SSSR a komunismu vůbec vrátili domů, a nechalo je povraždit.[2] Jako důvod likvidace se v příkazu k ní výslovně udává právě jejich nepřátelský postoj k SSSR a jeho režimu.[3]

 
Příkaz k vraždě navržený Berijou a podepsaný Stalinem, vrchním sovětským vůdcem, Klimentem Vorošilovem, významným maršálem Rudé armády, Molotovem, Sovětským diplomatem, a také Anastázem Mikojanem, vrchní autoritou Státního výboru obrany a souhlas k vraždě podepsaný Michailem Kalininem a Lazarem Kaganovičem

MasakrEditovat

Hlavní vraždění bylo koncentrováno na třech místech (Katyň, Kalinin a Charkov), kde bylo dohromady pozabíjeno asi 15 000 lidí (důstojníci), na řadě dalších míst však bylo v téže době po menších skupinkách povražděno dalších 10 000 (většinou příslušníci inteligence). Další řádově tisíce lidí byly povražděny v roce 1941. Z důvodu neshody, které z těchto zavražděných zahrnout pod pojem Katyňský masakr a které nikoliv, kolísají udávané počty obětí masakru, a to v rozmezí 15–28 tisíc lidí. Mezi zavražděnými byl například i bratr premiéra polské exilové vlády, generál Franciszek Sikorski, Xawery Czernicki či Jakub Wajda, otec režiséra Andrzeje Wajdy.

Poté, co již v roce 1939 provedli Němci na okupovaném polském území operace „Tannenberk“ a „Inteligence“, při kterých zahynulo kolem 60 tisíc předních Poláků a další byli odvlečeni do německých koncentračních táborů, znamenal Katyňský masakr další výraznou ztrátu v řadách polské elity.

Odhalení a lžiEditovat

 
Ruský prezident Medveděv a polský prezident Bronislaw Komorowski uctívají v dubnu 2011 památku obětí Katyňského masakru

Po vypuknutí Velké vlastenecké války se polská exilová vláda pokoušela vymoci propuštění svých Sovětským svazem vězněných občanů a vojáků včetně těchto povražděných, o nichž se domnívala, že ještě žijí (nebo v to alespoň doufala). Stalin tehdy tvrdil, že ve zmatcích na začátku bojů uprchli a on o nich nic neví[zdroj?]. V roce 1943 byly německou armádou u Katyně objeveny první masové hroby[4], do nichž byli zmasakrovaní zajatci pohřbeni. Německo se pokusilo celou věc propagandisticky využít, Sovětský svaz je na oplátku obvinil, že vraždění je jejich dílo. I v průběhu Norimberského procesu se Sovětský svaz nejprve pokusil svalit vinu za masakr na poražené Německo, to však nebylo reálné, neboť dostupné důkazy byly dost průkazné.[5] Sovětský svaz přesto popíral svou vinu až do roku 1990, kdy tehdejší sovětský vůdce Michail Gorbačov přiznal, že jde o zločin stalinismu. Posléze Sovětský svaz označil i zbylé masové hroby a vydal kopie klíčových dokumentů, včetně rozhodnutí o likvidaci zajatců podepsaného vedením SSSR.[6] Přesto však panují stále nejasnosti, týkající se tehdejších událostí,[7] případně jsou události Katyňského masakru zcela zpochybňovány.[6][8] Na konci dubna roku 2010 byly elektronické kopie základních dokumentů o masakru na příkaz prezidenta Medveděva zveřejněny na stránkách ruské Federální archívní agentury.[9]

V listopadu 2010 ruská Státní duma schválila rezoluci, která prohlásila, že Katyňský masakr byl zločin provedený na přímý příkaz Stalina a dalších sovětských funkcionářů.[10] V roce 2011 označil Katyňský masakr za zločin ruský prezident Dmitrij Medveděv[5] a prohlásil: „Odpovědnost za tento zločin nese tehdejší vedení Sovětského svazu. Snahy o nějaké jiné verze se neopírají ani o historické dokumenty, ani o morální důvody.“[11]

Muzea a památníkyEditovat

Existuje celá řada památníků připomínající masakr a jeho oběti, především v Polsku a na místech bývalého SSSR, kde k masakrům došlo. V roce 1993 otevřelo Muzeum polské armády ve Varšavě Katyňské muzeum.

DílaEditovat

FilmyEditovat

První filmy připomínající masakr vznikly na Západě. Po pádu komunismu v Polsku a dotčených zemích bývalého SSSR vznikla celá řada filmů i v tomto prostoru. Nejznámější z nich je film Andrzeje Wajdy Katyň z roku 2007.

Uctění obětí v roce 2007Editovat

Tragédie při uctění obětí v roce 2010Editovat

Související informace naleznete také v článku Havárie Tu-154 u Smolenska.

Dne 10. dubna 2010 při cestě na pietní akt zahynuli po pádu letadla Tupolev Tu-154 při přistání významní představitelé Polska, mimo jiné polský prezident Lech Kaczyński s manželkou Marií (pád letounu z téměř stovky pasažérů a členů posádky nikdo nepřežil).

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ČTK. Katyň: Symbol genocidy, válečných zločinů i mistrné propagandy. ihned.cz [online]. 10. 4. 2010, rev. 12. 4. 2010 [cit. 2010-04-20]. Dostupné online. 
  2. "Zastřelit, psal Berija Stalinovi. Rusové zveřejnili dokumenty o Katyni". Hospodářské noviny. 28. dubna 2010.
  3. NKVD Order № 00794/B
  4. KOCHAŃCZYK, Jan. Polska-Rosja. Chorzów: Videograf, 2014. ISBN 978-83-7835-313-3. Kapitola Polski kompleks Stalina, s. 188. (polština) 
  5. a b Христофоров, В. С. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-08-19]. Heslo КАТЫ́НЬ. Dostupné online. (rusky) 
  6. a b Lukeš, Igor. Katyň v. Chatyň. Dvě techniky lhaní o vraždách v katyňském lese. Respekt.cz [online]. 30. 5. 2008 [cit. 2010-04-20]. Dostupné online. 
  7. Александр Борисович Широкорад. Katyň a Kozí Hory Jeden z ruských pohledů na složitou historii rusko-polských vztahů. Britské listy [online]. 30.9.2009 [cit. 2010-04-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-10-06. 
  8. Milan Tůma. Goebbelsova časovaná nálož Katyň (1). Nový směr [online]. 30.9.2009 [cit. 2010-04-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-12-12. 
  9. http://zpravy.idnes.cz/rusko-zverejnilo-utajovane-dokumenty-o-katyni-naridil-to-medvedev-1ft-/zahranicni.asp?c=A100428_101955_zahranicni_stf
  10. Russian parliament condemns Stalin for Katyn massacre. BBC News. 3. srpna 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  11. "Byl to zločin, řekl Medveděv o Katyni. Slíbil Polákům nová fakta". Hospodářské noviny. 11. dubna 2011.

LiteraturaEditovat

  • ALLEN, Paul. Katyň. Stalinský masakr a triumf pravdy. Praha: Knižní klub, 2008. 487 s. ISBN 978-80-242-1978-3. 
  • HARZ, Maria. Bibliografia zbrodni katyńskiej. Materiały z lat 1943-1993 = Bibliography of the Katyń Crime. Materials from 1943-1993. Warszawa: Wojskowy Instytut Historyczny ; Centralna biblioteka Wojskowa, 1993. 174 s. (polsky, anglicky) 
  • KAISER, Gerd. Katyň. Státní zločin - státní tajemství. Praha: BB art, 2003. 399 s. ISBN 80-7341-075-3. 
  • BORÁK, Mečislav. Vraždy v Katyňském lese. Ostrava: Petit, 1991. 123 s. ISBN 80-900082-4-0. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat