Otevřít hlavní menu

Nigel Paul Farage (výsl. [ˈnaɪdʒəl ˈpɔːl ˈfærɑːʒ] IPA; * 3. dubna 1964 Farnborough) je britský politik, do července 2016 předseda Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP). Do roku 2009 v Evropském parlamentu předsedal euroskeptické frakci Nezávislost a demokracie, poté společně s Francescem Speronim vedl nástupnickou frakci Evropa svobody a přímé demokracie. Až do února 2019 byl nestraník.[1] Od téhož měsíce se stal členem nové politické strany s názvem Brexit Party a od března 2019 jejím lídrem.[2]

Nigel Farage
Nigel Farage MEP 1, Strasbourg - Diliff.jpg

Lídr Brexit Party
Ve funkci:
22. března 2019 – současnost
Předchůdce Catherine Blaiklock

Předseda Strany nezávislosti Spojeného království
Ve funkci:
27. září 2006 – 28. července 2016
Předchůdce Roger Knapman
Nástupce Malcolm Pearson

Poslanec Evropského parlamentu za obvod South East England
Ve funkci:
1999 – současnost
Předchůdce Jeffrey Titford (úřadující)
Stranická příslušnost
Členství Brexit Party

Narození 3. dubna 1964 (55 let)
Downe
Choť Kirsten Mehrová
Alma mater Dulwich College
Profese politik, autor autobiografie, Commodity broker a mluvčí
Webová stránka www.NigelFarageMEP.co.uk
Commons Kategorie Nigel Farage
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nigel Farage (2008)
Nigel Farage (2015)

Obsah

Mládí a osobní životEditovat

Narodil se v roce 1964 ve Farnborough v hrabství Kent. Jeho otcem byl Guy Oscar Justus Farage, makléř a alkoholik, který rodinu opustil, když bylo Nigelovi pět let.[3] Studoval na Dulwich College v Jižním Londýně, v roce 1982 se však místo univerzitního studia rozhodl pro dráhu komoditního makléře.[3][4] V prosinci 1986, v jeho 21 letech, mu byla diagnostikována rakovina varlete, z níž se však plně vyléčil.[3][5]

Poprvé se oženil roku 1988 s Graine Hayesovou. Z tohoto manželství vzešli dva synové – Samuel (* 1989) a Thomas (* 1991). Od roku 1999 je jeho druhou manželkou Němka Kirsten Mehrová, s kterou má další dvě děti – dcery Victorii (* 2000) a Isabelle (* 2005).[6]

Politické začátky a UKIPEditovat

Již během studia byl aktivním členem Konzervativní strany, a to až do roku 1990, kdy Margaret Thatcherová rezignovala na post ministerské předsedkyně. Stranu definitivně opustil, když se o dva roky později vláda Johna Majora připojila k tzv. Maastrichtské smlouvě (Smlouva o Evropské unii).[3]

V roce 1993 se stal zakládajícím členem Strany nezávislosti Spojeného království (United Kingdom Independence Party, zkr. UKIP),[3] za niž pak pětkrát kandidoval v národních parlamentních volbách.

Roku 1999 byl poprvé zvolen do Evropského parlamentu a působení v něm se stalo jeho doménou.[3] Svůj mandát pak obhájil v letech 2004 a 2009. V současnosti[kdy?] je představitelem třináctičlenné skupiny poslanců zvolené za UKIP a s italským poslancem Francescem Speronim předsedá euroskeptické frakci Europe of Freedom and Democracy.

Kromě toho se roku 2006 zúčastnil doplňovacích parlamentních voleb v obvodu Bromley a Chislehurst, jež se konaly po smrti dosavadního konzervativního poslance Erica Fortha. S osmi procenty se umístil na třetím místě, když porazil kandidáta vládních Labouristů. Jednalo se o druhý nejlepší výsledek UKIP v doplňovacích volbách z dosavadních dvaceti pěti, kterých se strana zúčastnila.

Lídr UKIPEditovat

Dne 12. září 2006 byl Nigel Farage zvolen lídrem UKIP ziskem 45 % hlasů s 20% náskokem před druhým nejúspěšnějším kandidátem. V rozhovoru pro rozhlasovou stanici BBC 4 toho dne prohlásil, že ukončí vnímání UKIP veřejností jako strany jednoho tématu a bude spolupracovat se spřízněnými politiky z euroskeptické iniciativy Better Off Out.

Ve svém prvním projevu na konferenci UKIP 8. října 2006 prohlásil, že je UKIP ve středu britského veřejného mínění ("at the centre-ground of British public opinion") a skutečným hlasem opozice ("real voice of opposition"). „Ve Velké Británii fungují tři sociálně demokratické strany — Názory labouristů, liberálních demokratů a konzervativců jsou v téměř všech zásadních otázkách takřka nerozeznatelné.“ („We've got three social democratic parties in Britain — Labour, Lib Dem and Conservative are virtually indistinguishable from each other on nearly all the main issues“). To je podle Farage jedním z důvodů, proč devět milionů lidí, kteří ještě v roce 1992 volili, v současnosti k volbám nechodí.[7]

Dne 19. října 2006 se Farage zúčastnil tříhodinového živého vysílání s moderátorem Jamesem Whaleem v rozhlasové stanici talkSPORT. O čtyři dny později Whale ve svém pořadu oznámil své rozhodnutí kandidovat za UKIP v roce 2008 na starostu Londýna.[8] Farage řekl, že Whale má nejen odvahu, ale i skutečné porozumění pro názory obyčejných lidí. Whale se však rozhodl nekandidovat, protože by jinak nemohl nadále moderovat svůj pořad. UKIP pak do voleb nominovala Gerarda Battena.[9]

Dne 4. července 2016, krátce po britském referendu o vystoupení z Evropské unie, ve kterém převážily hlasy pro tzv. brexit, Farage ohlásil svůj odchod z předsednické funkce UKIP. Uvedl přitom: „Mým cílem bylo dostat Británii z Evropské unie. Svoji misi jsem splnil. Je čas, abych odešel z čela strany.“[10][11]

V prosinci 2018 opustil Stranu nezávislosti Spojeného království. Důvodem bylo, že předseda strany Gerard Batten prý je posedlý islámem. Farage dále kritizoval to, že Batten zaměstnal krajně-pravicového aktivistu Tommy Robinsona jako svého poradce.[12] UKIP následně opustil frakci Evropa svobody a přímé demokracie v Evropském parlamentu.[13]

Kontroverze v Evropském parlamentuEditovat

Dne 18. listopadu 2004 zveřejnil Farage v Evropském parlamentu, že Jacques Barrot, designovaný komisař za Francii, měl ve Francii dvouletý zákaz výkonu veřejné funkce poté, co byl v roce 2000 shledán vinným ze zpronevěry 2 miliónů liber z vládních fondů, které přesměroval do kapes svých spolustraníků. Farage uvedl, že francouzský prezident Jacques Chirac udělil Barrotovi amnestii. Původní reportáže BBC tvrdily, že podle francouzského práva je ilegální zveřejňovat takové odsouzení,[14] avšak tento zákaz se vztahuje pouze na francouzské úředníky během doby, kdy jsou v úřadu. Zákaz zveřejňování odsouzení pokrytých amnestií, jak je kodifikován ve francouzském trestním zákoníku, neplatí obecně a zvláště ne pro členy Evropského parlamentu z jiných členských států EU. Předseda parlamentu Josep Borrell nařídil Farageovi, aby vzal své komentáře zpět pod hrozbou „právních následků“.[15] Nicméně den nato se potvrdilo, že Barrot dostal v daném případě od soudu osmiměsíční podmíněný trest odnětí svobody, ten však byl rychle vymazán amnestií od Chiraca a jeho parlamentní většiny. Předseda komise José Manuel Barroso přiznal, že o Barrotově kriminálním záznamu nevěděl, když ho jmenoval místopředsedou komise.[16] Frakce socialistů a liberálů v Evropském parlamentu se poté přidaly k UKIPu a požadovaly Barrotův vyhazov v důsledku toho, že svoje odsouzení nezveřejnil během přijímacích pohovorů.

V květnu 2009 levicový deník The Guardian uvedl, že Farage před zástupci Foreign Press Association prohlásil, že za deset let své práce obdržel a spotřeboval asi dva miliony liber z peněz daňových poplatníků v rámci výloh a náhrad.[17] Bývalý britský ministr pro Evropu Denis MacShane se nechal slyšet, že měl Farage radost, že si „narval kapsy zlatem“. Farage se proti jeho dezinterpretaci ohradil,[18] ale uvítal veřejné nastolení otázky europoslaneckých výloh: "Během pětiletého mandátu každý ze sedmdesáti osmi britských poslanců Evropského parlamentu dostane kolem milionu liber. To pokryje zaměstnání administrativních pracovníků, fungování jejich kanceláří a neustálé cestování mezi jejich domovem, Štrasburkem a Bruselem." (Over a five year term each and every one of Britain's 78 MEPs gets about £1 million. It is used to employ administrative staff, run their offices and to travel back and forth between their home, Brussels and Strasbourg.)[19]

Brexit PartyEditovat

Nigel Farage se stal lídrem kandidátky Brexit Party v britské části eurovoleb 26. května 2019, kterých se Spojené království měla zúčastnit v důsledku odložení brexitu. Předvolební průzkumy předpovídaly Brexit Party jasné vítězství v těchto volbách.[20][21] V průměru výsledků průzkumů ze začátku května měla tato strana 30 % preferencí, zatímco Konzervativní strana by dostala pouze 12 % a Labouristická strana 21 % hlasů.[22]

Nigel Farage a Česká republikaEditovat

Dne 4. března 2009 přijal prezident Václav Klaus skupinu poslanců Evropského parlamentu ze skupiny Independence/Democracy v čele s Nigelem Faragem.[23][24] Během setkání měl Václav Klaus ocenit Farageovy projevy v Evropském parlamentu.[25]

Dne 19. července 2009 poslanec Evropského parlamentu za ČSSD Jiří Havel na svém blogu Nigela Farage ostře napadl v reakci na jeho projev hodnotící české předsednictví EU a vyzdvihující vystoupení českého prezidenta Václava Klause.[26] Havel svého kolegu srovnával s Miroslavem Sládkem, označil jej spojením "nacionalista, někdo říká fašista"[27] a nazval ho troubou. Za to sklidil tvrdou kritiku euroskeptických bloggerů.[28][29][30]

Nigel Farage jménem UKIP vítal vznik české euroskeptické politické strany, Strany svobodných občanů, popřál jí hodně úspěchů a vyzval ji ke společnému boji za svobodnou Evropu.[31]

Dne 18. června 2012 navštívil Prahu. Prezident republiky Václav Klaus ho opět přijal na Pražském hradě.[32] Ve 14.40 jednal v hotelu Leonardo s předsedou české Strany svobodných občanů Petrem Machem a slovenské strany Svoboda a solidarita Richardem Sulíkem.[33] V 17.30 promluvil v rámci setkání s veřejností, které uspořádala Akce DOST.[34] Ve 20 hodin vystoupil v pořadu České televize Hyde Park.[35]

V roce 2017 byl opět přítomen v Praze, proto aby podpořil Stranu svobodných občanů před volbami do Poslanecké sněmovny.

ReferenceEditovat

  1. Former leader Nigel Farage quits UKIP. www.bbc.com. 2018-12-04. Dostupné online [cit. 2019-04-04]. (anglicky) 
  2. https://www.bbc.com/news/uk-politics-47668067
  3. a b c d e f GOLDSMITH, Rosie. Profile: Nigel Farage, UKIP leader. BBC [online]. 2012-12-04 [cit. 2016-07-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. BĚLKA, Michal. Farage končí v čele britských euroskeptiků. Chci zpátky svůj život, řekl. iDNES.cz [online]. 2016-07-04 [cit. 2016-07-04]. Dostupné online. 
  5. FARAGE, Nigel. Nigel Farage: Cancer, a lemon-sized testicle and how the NHS failed me [online]. The Telegraph, 2015-03-13 [cit. 2016-07-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. WATTS, Robert. Making plans with Nigel [online]. The Telegraph, 2007-03-11 [cit. 2009-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. (anglicky) Politics, UKIP 'voice of British majority'. BBC News. 2006-10-07. Dostupné online [cit. 2009-06-08]. 
  8. (anglicky)Radio host 'could challenge Ken', news.bbc.co.uk
  9. (anglicky)Whale again rules out being UKIP London Mayor candidate, democracyforum.co.uk, diskuse na webu British Democracy Forum: Forum; Political Parties; UKIP
  10. ČRO. Hlavní tvář brexitu Nigel Farage rezignoval na funkci lídra euroskeptické strany. Český rozhlas [online]. 2016-07-04 [cit. 2016-07-04]. Dostupné online. 
  11. UKIP leader Nigel Farage stands down. BBC [online]. 2016-07-04 [cit. 2016-07-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Former leader Nigel Farage quits UKIP. www.bbc.com. 2018-12-04. Dostupné online [cit. 2019-04-04]. (anglicky) 
  13. POLITICSHOME.COM. Ukip boss Gerard Batten quits EU group after fresh attack from Nigel Farage. PoliticsHome.com [online]. 2018-12-07 [cit. 2019-04-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. BBC NEWS, Europe, Profile: Jacques Barrot [online]. Newswww.bbc.net.uk, 2004-11-22 [cit. 2009-06-08]. Dostupné online. 
  15. Latest News, Breaking News and Current News from the UK and World [online]. Telegraph [cit. 2009-06-08]. Dostupné online. 
  16. Latest News, Breaking News and Current News from the UK and World [online]. Telegraph [cit. 2009-06-08]. Dostupné online. 
  17. Ukip leader boasts of his £2m in expenses, Politics, The Observer [online]. Guardian [cit. 2009-06-08]. Dostupné online. 
  18. McShane misses the point on expenses - UK Independence Party [online]. Ukip.org, 2009-05-19 [cit. 2009-06-08]. Dostupné online. 
  19. MEP expense spotlight turns focus to EU - UK Independence Party [online]. Ukip.org, 2009-05-25 [cit. 2009-06-08]. Dostupné online. 
  20. Volby 2019 | Brexit a eurovolby: Farage míří k jasnému vítězství. Reflex.cz [online]. [cit. 2019-05-16]. Dostupné online. (česky) 
  21. ECHO24. Drtivá porážka tradičních britských stran v eurovolbách? Brexitová strana má obří podporu - Echo24.cz. echo24.cz [online]. 2019-05-12 [cit. 2019-05-16]. Dostupné online. (česky) 
  22. KIRK, Ashley a SCOTT, Patrick: European elections polls latest. Brexit Party forecast to win majority of UK seats. (Nejnovější volební průzkumy pro evropské volby. Pro Brexit Party se předpovídá zisk většiny křesel za Spojené království.) The Telegraph, [1], 16. května 2019 (anglicky).
  23. Klaus přijme na Hradě euroskeptiky [online]. Ekonom, 2009-05-25 [cit. 2009-02-27]. Dostupné online. 
  24. Euroskeptici spolu s Železným navštíví svého „guru“ Klause [online]. iDnes.cy, 2009-05-25 [cit. 2009-03-02]. Dostupné online. 
  25. Vaclav Klaus: the man of the moment. web.archive.org [online]. UK Independence Party, 2009-03-05. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  26. Nigel Farage - předseda britské strany UKIP komentuje práci českého předsednictví EU. reformy.shoptet.cz [online]. [cit. 2009-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-10-06. 
  27. HAVEL, Jiří. Jiří Havel » Štrasburkovice nad mou marnivostí | Názory Aktuálně.cz. Aktuálně.cz [online]. 2009-07-19. Dostupné online. (česky) 
  28. ŽÍDEK, Bohumír. Jiří Havle, omluvte se, nebo odstupte!. Blog iDNES.cz [online]. 2009-07-20. Dostupné online. 
  29. KREMLÍK, Vítězslav. Europarlament: Kdo je tu fašista, ať zvedne ruku. Blog iDNES.cz [online]. 2009-07-21. Dostupné online. 
  30. mpanek. O politice už nejde blogovat. Shift happens! [online]. 2009-07-23 [cit. 2019-05-16]. Dostupné online. (česky) 
  31. SVOBODNÍ. Zdravice Nigela Farage. [s.l.]: YouTube, 2010-03-13. Dostupné online. 
  32. MARTINEK, Jan. Prezident Klaus přijal na Hradě předního euroskeptika Nigela Farage. Novinky.cz [online]. 2012-06-18 [cit. 2019-05-16]. Dostupné online. 
  33. ReformyCz. Pražský meeting lídrů euroskeptických stran, poté Nigel Farage v Hyde parku – reformy.cz [online]. Reformy.cz, 2012-06-18. Dostupné online. (česky) 
  34. Hovory s... Nigelem Faragem. www.akce-dost.cz [online]. Hnutí D.O.S.T., 2016-04-09. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  35. Hyde Park ČT24. Česká televize [online]. Česká televize, 2012-06-18. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazyEditovat