Wikipedie

Mojžíř

část města Ústí nad Labem

Mojžíř (německy Mosern) je část statutárního a krajského města Ústí nad Labem v České republice, spadající pod městský obvod Ústí nad Labem-Neštěmice. Nachází se na levém břehu řeky Labe, přibližně 7 km severovýchodně od centra města, a sestává ze tří základních sídelních jednotek – Mojžíř, Veselí a Sídliště Skalka. Při sčítání lidu roku 2011 měl Mojžíř 221 domů se 4 485 obyvateli.[3]

Mojžíř
Mojžíř a Neštěmice z Kozího vrchu
Mojžíř a Neštěmice z Kozího vrchu
Lokalita
Charakterčást města
ObecÚstí nad Labem
OkresÚstí nad Labem
KrajÚstecký kraj
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°40′50″ s. š., 14°6′54″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel4 222 (2021)[1]
Katastrální územíMojžíř (2,49 km²)
PSČ403 31
Počet domů221 (2011)[2]
Mojžíř
Mojžíř
Další údaje
Kód části obce98167
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

 
Mojžíř, před rokem 1916, fotografie: Rudolf Jenatschke

Za zmínku stojí nalezené známky osídlení staré nejméně pět tisíc let.

První písemná zmínka pochází z roku 1352.[3] V Mojžíři se nachází jeden z nejstarších kostelů v Polabí, kostel svatého Šimona a Judy, jehož výstavba začala na sklonku 16. století v místech původního kostela ze 14. století. Do poloviny dvacátého století v obci převažovali čeští Němci.

Vesnický ráz periferní části města narušila výstavba panelového sídliště v průběhu druhé poloviny osmdesátých let 20. století spolu s dalšími novostavbami (základní škola, mateřská škola a jesle, kulturní centrum a samoobsluha).

V roce 1998 začala privatizace bytů na sídlišti. V důsledku toho pak také začalo docházet ke kumulování vlastnictví bytů v rukou lidí, kteří v lokalitě přímo nebydlí.[4] Následně se pak o sídlišti Mojžíř začalo mluvit jako o jedné z hlavních sociálně vyloučených lokalit v rámci města. Začalo zde totiž docházet k pronajímání bytů za extrémní ceny lidem, kteří mají problém získat nájemní bydlení na běžném trhu - typicky se jedná o Romy. V roce 2018 bylo sídliště spolu s Předlicemi a dalšími částmi města vyhlášeno za tzv. bezdoplatkovou zónu, od čehož si představitelé města slibovali snížení ekonomické výhodnosti tohoto typu obchodu s chudobou. Očekávaný efekt se nicméně nedostavil a praxe vedoucí k vytváření ghetta neustala. Mojžíř tak mimo jiné k roku 2019 zůstával nadále částí Ústí nad Labem s nejvyššími cenami nájmů.[5][6]

Ochrana životního prostředí editovat

Na území Mojžíře se nachází tři zvláště chráněná území. Prochází jím hranice chráněné krajinné oblasti České středohoří. Ta byla vyhlášena 19. března 1976 výnosem ministerstva kultury ČSR na ploše 1063 km2 k „ochraně typického pohoří, tvořeného třetihorními vyvřelinami s řadou významných ekosystémů a velkou druhovou rozmanitostí.“[7] Nad Veselím se nachází přírodní památka Divoká rokle. Vyhlášena byla roku 2001 na zhruba 2,4 hektarech, a předmětem její ochrany je „unikátní skalní výchoz, který je odlučnou plochou starého sesuvu s odkrytým sledem vulkanogenních hornin úlomkovitého charakteru o mocnosti až 200 m, uložených v mísovité depresi prevulkanického reliéfu“.[8] Posledním chráněným územím, které do Mojžíře zasahuje jen částečně (větší část se nachází na území obce Povrly, respektive jejich části Neštědice), je přírodní rezervace Kozí vrch. Ta byla vyhlášena v roce 1983 na 36,86 hektarech a ochraňuje „významnou krajinnou dominantu labského údolí se všemi geologickými a geomorfologickými fenomény, mikroklimatickými jevy, rostlinnými a živočišnými společenstvy skal, sutí a přirozeného dubohabrového lesa“.[9]

Dále zde rostou tři památné stromy. Všechny exempláře jsou lípy malolisté, či též srdčité (Tilia cordata), a stojí před kostelem,[10] u sídliště[11] a u autobusové zastávky na Hlavní ulici.[12]

Obyvatelstvo editovat

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 496 obyvatel (z toho 246 mužů), z nichž bylo 34 Čechoslováků, 451 Němců a jedenáct cizinců. Kromě čtrnácti evangelíků a 28 lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[13] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 714 obyvatel: 93 Čechoslováků, 607 Němců, jednoho příslušníka jiné národnosti a třináct cizinců. Převládala římskokatolická většina, ale ve vsi žilo také třicet evangelíků a 129 lidí bez vyznání.[14]

Vývoj počtu obyvatel a domů v Mojžíři v letech 1869–2011[3][15]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 323 345 398 634 807 825 1034 657 674 593 561 2266 4831 4485
Počet domů 59 59 61 75 88 91 134 145 123 128 142 157 210 221

Významné objekty editovat

  • koupaliště (v současné době nefunkční)
  • zatravněné fotbalové hřiště (TJ Topol Mojžíř)
  • pobočka Severočeské vědecké knihovny
  • hasičská zbrojnice SDH Mojžíř

Pamětihodnosti editovat

 
Památkově chráněný venkovský dům

Kromě přírodních památek v podobě tří zvláště chráněných území (CHKO České středohoří, PP Divoká rokle, PR Kozí vrch), blíže zmíněných v sekci Ochrana životního prostředí, se v Mojžíři nachází řada kulturně-historických památek. Řadí se mezi ně třeba:

  • Kostel svatého Šimona a Judy – Kostel pocházející ze 14. století, dochovaný v barokní podobě. Ve východní věži se nachází zvon z roku 1924 od Rudolfa Pernera, původně z kostela sv. Jana Křtitele v Českém Bukově, a zvon z roku 1921 od Richarda Herolda. Další zvon z roku 1707 od Jana Baltazara Crommela je nezvěstný. Od roku 1995 je chráněn jako kulturní památka.[16]
  • Socha svatého Donáta – Nachází se u kněžiště kostela a je kulturní památkou.[17]
  • Venkovský dům čp. 24 – Stojí v blízkosti kostela a je chráněn jako kulturní památka.[18]
  • Hrad Mojžíř – Asi půl kilometru severovýchodně se na vrchu Strážný nacházejí zbytky malého středověkého hradu.

Doprava editovat

Obec je spojena s ostatními městskými částmi trolejbusovou (poté zrušena, místo ní jezdí zkrácená autobusová linka MHD č. 57) a má vlastní železniční zastávku, jež je součástí železničního koridoru tahu na Německo.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. ↑ a b c Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (I. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. Kapitola Okres Ústí nad Labem, s. 418–419. 
  4. ↑ PROKOPCOVÁ, Lenka. Sociálně vyloučená lokalita Mojžíř? [online]. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd, 2012 [cit. 2021-02-27]. Dostupné online. 
  5. ↑ LIŠKOVÁ, Kateřina. „Mluví, jako kdyby byla fakt Češka“: Konstrukce národnosti/etnicity v promluvách dětí. Sociální studia / Social Studies. 2012-04-18, roč. 9, čís. 2, s. 43–64. Dostupné online [cit. 2021-02-27]. ISSN 1803-6104. DOI 10.5817/soc2012-2-43. 
  6. ↑ Udělali z Ústí nad Labem celoplošné ghetto. Teď radnice zjišťuje, že tvrdá restrikce nefunguje. HlídacíPes.org [online]. 2019-09-26 [cit. 2021-02-27]. Dostupné online. 
  7. ↑ ANDĚL, Jiří a kolektiv. Geografie města Ústí nad Labem: příroda, obyvatelstvo, hospodářství a kultura. Ústí nad Labem: Acta Universitatis Purkynianae, 1999. ISBN 80-7044-256-5. S. 34–37. 
  8. ↑ PP Divoká rokle [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2014-01-27]. Dostupné online. 
  9. ↑ PR Kozí vrch [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2014-01-27]. Dostupné online. 
  10. ↑ Lípa u kostela v Mojžíři [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2014-01-27]. Dostupné online. 
  11. ↑ Lípa u sídliště v Mojžíři [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2014-01-27]. Dostupné online. 
  12. ↑ Lípa u zastávky v Mojžíři [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2014-01-27]. Dostupné online. 
  13. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 199. 
  14. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 389. 
  15. ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 321. 
  16. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-01-27]. Identifikátor záznamu 120363 : Kostel sv. Šimona a Judy. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  17. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-01-27]. Identifikátor záznamu 154965 : Socha sv. Donáta. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2]. 
  18. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-01-27]. Identifikátor záznamu 154699 : Venkovský dům. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [3]. 

Literatura editovat

  • Kolektiv autorů. Dějiny města Ústí nad Labem. Redakce Vladimír Kaiser, Kristina Kaiserová. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995. 369 s. ISBN 80-239-3245-4. 
  • BORSKÁ, Helena. Poznámky k historii města Ústí nad Labem a okolí. Ústí nad Labem: Spolek pro chemickou a hutní výrobu, 2005. 174 s. ISBN 80-902991-2-1. 
  • PINC, F.; KOLÁŘ, A. Vlastivědné výlety z Ústí n. L.. Ústí nad Labem: Nakladatelství Krajského národního výboru, 1957. 246 s. 
  • ŠPAČEK, Petr. Tak to bylo na Ústecku: Střekov, Sebuzín, Brná nad Labem, Svádov, Vaňov, Hostovice, Tuchomyšl, Předlice, Všebořice, Bukov, Skorotice, Božtěšice, Stříbrníky, Dobětice, Neštěmice a Mojžíř na starých pohlednicích a fotografiích. Ústí nad Labem: Statutární město Ústí nad Labem, 2009. 272 s. (Ústecká vlastivěda). ISBN 978-80-86646-28-2. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mojžíř&oldid=23248585“