Sčítání lidu (také populační census nebo soupis obyvatelstva) je proces získávání údajů o jednotlivých příslušnících obyvatelstva. Součástí sčítání bývá zjišťování dalších údajů, týkajících se sociálních a kulturních znaků (např. užívaného jazyka, praktikovaného náboženství, atd.). Termín se používá především ve spojení se státním sčítání obyvatelstva a domácností, které má být dle doporučení Spojených národů prováděno každých 10 let. Existuje také zemědělské sčítání a podnikatelské sčítání.

Sčítání se liší od běžného sociologického výzkumu tím, že nečerpá informace pouze ze vzorku populace, nýbrž od celého národa. Představuje způsob shromažďování statistických dat a plní důležitou roli při uplatňování demokracie (volby). Údaje ze sčítání jsou také běžně používány pro vědecké účely, obchod (marketing), plánování a v neposlední řadě při realizaci vzorkového výzkumu.

Obsah

Historie sčítáníEditovat

Starověká sčítáníEditovat

Nejstarší známé sčítání bylo uskutečněno Babyloňany v roce 3800 př. n. l. [zdroj?], tedy skoro před 6000 lety. Záznamy naznačují, že se sčítání opakovalo každých šest nebo sedm let a zahrnovalo nejen informace o počtu lidí a dobytka, ale i o množství másla, medu, mléka, vlny a zeleniny.

Jedno z nejstarších doložených sčítání proběhlo v letech 500499 př. n. l. v armádě Perské říše za účelem přidělení pozemků a placení daní.[1]

Sčítání probíhala i v Maurijské říši, což dokládá maurijský ministr Čanaka v díle Artašástra (cca 350283 př. n. l.), které předepisuje sběr statistických údajů o obyvatelstvu, sloužící jako podklad pro státní daňovou politiku. Artašástra obsahuje podrobný popis provádění populačního, hospodářského i zemědělského sčítání.[2]

Bible zmiňuje hned několik sčítání. Kniha Numeri popisuje Bohem přikázané sčítání, které proběhlo v době, když Mojžíš vyváděl Izraelity z Egypta. Později nařídil sčítání lidu král David, což však vyvolalo Boží odplatu, jelikož bylo sčítání motivováno vojensky nebo ukazovalo nedostatek víry v Boha.[3] V Evangeliu podle Lukáše je dáván římský soupis lidu do souvislosti s cestou Josefa a Marie z města Nazareta do Betléma.

Ve starověkém Římě prováděli sčítání lidu kvůli stanovení daní (viz úřad římského cenzora). Termín populační census (jak se sčítání také říká) pochází právě ze starého Říma, z latinského výrazu censere neboli odhadovat.

Nejstarší dodnes dochovaný soupis obyvatelstva pochází z Číny z doby Dynastie Chan. Byl pořízen na podzim roku 2 n. l. a podle odborníků je poměrně přesný. V Číně dynastie Chan v té době žilo 59,6 milionů lidí.[4] Další dochovaný soupis pochází rovněž z dynastie Chan, z roku 140, kdy už bylo zapsáno pouze 48 milionů lidí. Tento pozoruhodný demografický úbytek je přisuzován hromadnému stěhování do oblasti dnešní jižní Číny.[5]

Středověká sčítáníEditovat

Ze středověku známe sčítání zaznamenané v knize Domesday Book, které nařídil Vilém I. Dobyvatel v roce 1086, aby mohl správně zdaňovat nedávno získanou půdu. V roce 1183 bylo provedeno sčítání v křižáckém státě Jeruzalémské království, jehož smyslem bylo přesvědčit se o počtu mužů a množství peněz použitelných proti invazi sultána Saladina.

Velmi zajímavou formu sčítání užívali od 15. století po dobytí území Španěly staří Inkové v andské oblasti. Inkové neměli žádný psaný jazyk, ale údaje získané při sčítání, stejně jako jiná číselná i nečíselná data, zaznamenávali pomocí uzlíků na pestrobarevných šňůrkách kipu, vyrobených z bavlny či srsti lamy nebo alpaky.

Novodobá sčítáníEditovat

První soupis veškerého obyvatelstva s doprovodnými údaji (věk, pohlaví, rodinný stav, zaměstnání) proběhl v letech 1665-6 v Nové Francii (dnešní kanadské provincii Québec). První celonárodní sčítání proběhlo v roce 1703 na Islandu, následovalo Švédsko 1749, Dánsko 1769, Polsko 1789, USA 1790, Anglie, Wales a Francie roku 1801. Některé státy již dnes sčítání neprovádí a údaje získávají z registrů (obyvatelstva, matrik, katastru nemovitostí, plátců daní, ekonomických subjektů, nezaměstnaných, plátců sociálního pojištění či důchodců), například severské státy, Nizozemsko, Rakousko či Slovinsko. Kombinovaný postup využije v roce 2011, kdy proběhne sčítání v 73 státech světa, poprvé Německo.

Sčítání v českých zemích a ČeskoslovenskuEditovat

Před vznikem ČeskoslovenskaEditovat

Na území Čech a Moravy jsou známy berní rejstříky a seznamy poddaných ze 14.17. století, určité znaky úředního sčítání obyvatelstva mělo však až tzv. solní sčítání z roku 1702. Pravidelná sčítání lidu byla stanovena reskriptem, který 13. října 1753 vydala Marie Terezie, na jehož základě byla první konskripce (soupis) provedena v roce 1754 (první svého druhu v Evropě). V roce 1770 vydala patent nařizující provádění soupisu lidu, tažného dobytka a domů v českých, dolnorakouských a vnitřních rakouských dědičných zemích.[6]

Jako přechod mezi výše uvedenými soupisy obyvatel a moderním sčítáním lidu bývá označováno sčítání lidu z roku 1857. Dalším důležitým mezníkem byl rok 1869, kdy v Rakousko-Uhersku došlo jednak k prvnímu modernímu sčítání lidu, definujícímu podrobně znaky zjišťované u obyvatelstva (státní příslušnost, rodinný stav, náboženské vyznání), a jednak bylo stanoveno, že se sčítání bude od té doby opakovat pravidelně každých 10 let. Od tohoto roku jsou také data ze sčítání veřejně publikována. Další sčítání byla provedena v letech 1880 (zjišťována i gramotnost a řeč), 1890, 1900 a 1910.

V ČeskoslovenskuEditovat

V samostatném Československu proběhla sčítání v letech 1921, 1930 (poprvé zjišťována fertilita žen a minulé bydliště sčítaných), 1950, 1961 (dle trvalého pobytu), 1970, 1980 a 1991.

V roce 1939 proběhlo sčítání v Sudetech obsazených Německou říší.

V samostatné České republiceEditovat

V České republice se po osamostatnění konalo první Sčítání lidu, domů a bytů k 1. březnu 2001. Od roku 2001 jsou do sčítání zahrnuti i cizinci s dlouhodobým pobytem.[7] Až do roku 2001 byli sčítací komisaři najímáni přímo statistickým úřadem a rekrutovali se převážně ze zaměstnanců obecních úřadů.[7]

Sčítání v roce 2011 se konalo k rozhodnému okamžiku půlnoci z pátku 25. na sobotu 26. března 2011. Sčítání nařídil Parlament České republiky zákonem č. 296/2009 Sb., o sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011 podle návrhu české vlády a na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 763/2008.

Podrobnější informace naleznete v článku Sčítání lidu, domů a bytů 2011 v České republice.

V minulosti, s mnohem omezenější výpočetní technikou, byly předběžné výsledky v podrobném územním členění v rozsahu přibližně čtyřiceti nejdůležitějších údajů zpracovány zhruba do 6 týdnů, nepříliš odlišné definitivní výsledky byly zpracovány do 18 měsíců.[7]

Ochrana soukromíEditovat

Všechny údaje zjištěné při sčítání podléhají v České republice ochraně podle zákona č. 296/2009 Sb., o sčítání lidu, domů a bytů, zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě. Údaje mohou být využity výhradně ke statistickým účelům. Všechny osoby, které se podílejí na sběru a zpracování údajů, jsou vázány mlčenlivostí o všech skutečnostech, o nichž se v souvislosti se sčítáním dozvěděly. Povinnost mlčenlivosti trvá i po skončení sčítání a je časově neomezená. Výstupem ze šetření údajně jsou zcela anonymizovaná data, ze kterých nelze získat individuální informace o konkrétních domácnostech ani osobách, což ovšem někteří oponenti zpochybnili. Originální formuláře, stejně jako neanonymizovaná data na technických nosičích, mají být zničena.

Srovnatelnost údajů ze sčítáníEditovat

Sčítání se koná téměř ve všech zemích světa s výjimkou těch, jež jsou aktuálně postiženy válečnými konflikty apod. V neevropských státech většinou proběhne již v roce 2010 (např. v USA). Obdobným způsobem jako u nás (klasické sčítání s částečným využitím registrů) bude sčítání probíhat ve většině zemí EU. Jen v několika zemích, kde existují potřebné celostátní registry (Švédsko, Nizozemí, Finsko atd.), bude klasické sčítání nahrazeno využitím informací právě z těchto registrů. Ovšem i výše uvedené země mají problém s tím, že EU požaduje údaje, které u nich v registrech nejsou (např. některé údaje o domech, bytech a domácnostech).

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Census na anglické Wikipedii.

  1. KUHRT, A. The Ancient Near East c. 3000–330BC. Svazek 2. Londýn : Routledge, 1995. S. 695.  
  2. History of Indian Census [online]. 2000-04-30, [cit. 2007-09-13]. Dostupné online.  
  3. Bible [online]. 2000-04-30, [cit. 2007-09-13]. Dostupné online.  
  4. YOON, H. An early Chinese idea of a dynamic environmental cycle. GeoJournal. 1985, čís. 10 (2), s. 211–212.  
  5. BIELENSTEIN, Hans. The Cambridge History of China. Příprava vydání Denis Twitchett a John K. Fairbank. Svazek 1. Cambridge : Cambridge University Press, 1978. Kapitola Wang Mang, the restoration of the Han dynasty, and Later Han., s. 223–290.  
  6. Historie. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 – Pramenné dílo. 2005-12-13. Dostupné online [pdf, cit. 2007-09-13].  
  7. a b c Libuše Kolářová: V kolonce pohlaví bylo uvedeno: náruživé, Písecký deník, 2. 3. 2011, rozhovor se statistikem Jiřím Brůhou, ředitelem statistického úřadu z let 1977 až 1994.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat