Otevřít hlavní menu
Wikipedie

Florbal

týmový míčový sport podobný pozemnímu hokeji

Florbal je kolektivní halový sport. Hraje se na hřišti o rozměrech 40×20 metrů s lehkým dutým plastovým míčkem. Při standardní herní situaci je z každého týmu na hřišti v jeden moment pět hráčů v poli a jeden brankář. Hráči při hře používají speciální florbalové hole (tzv. florbalky) a snaží se vstřelit protivníkovi gól. Brankáři žádnou hůl nepoužívají, chytají pouze svým vlastním tělem, zejména rukama a nohama. Zápas se hraje na tři dvacetiminutové třetiny.

Florbal
Floorball game.jpg
Nadřazené odvětví
Halové sporty
Disciplíny
mezinárodně dle pravidel IFF,
kleinfeld (3+1, Švýcarsko)
Vrcholné soutěže
Mistrovství světa 1991
Mezinárodní federace
Název: Mezinárodní florbalová federace (IFF)
Založena: 1986
Web: floorball.sport
Národní svaz
Název: Český florbal
Založen: 1992
Web: www.ceskyflorbal.cz

Florbal se oblíbený v mnoha zemích světa, zejména v Česku, Dánsku, Estonsku, Finsku, Lotyšsku, Norsku, Švédsku a Švýcarsku.

Florbal je organizován Mezinárodní florbalovou federací (IFF). Nejvyšší mezinárodní florbalová soutěž je Mistrovství světa ve florbale, které se koná každé dva roky. Jen reprezentace Česka, Finska, Norska, Švédska a Švýcarska dokázali zatím získat na mistrovství medaili. Mezi neprestižnější profesionální národní florbalové ligy patří Finská Salibandyliiga a Švédská Superliga.

V Česku florbal zastřešuje organizace Český florbal. Nejvyšší české florbalové soutěže jsou Extraliga mužů (podle sponzora také Tipsport Superliga) a Extraliga žen. V Česku se koná několik největších mezinárodních turnajů, např. Czech Open a Prague Games v Praze, Hummel Open Game v Brně a Ostrava Cup v Ostravě.

Florbal je uznaný sport Mezinárodního olympijského výboru a od ročníku 2017 je zařazen v programu Světových her.[1]

Obsah

Historie florbalu ve světěEditovat

První formy sportu podobného modernímu florbalu se objevily v 50. letech ve Spojených státech amerických v továrně na plasty Cosom ve státě Minneapolis pod názvem Floor hockey,[2] a také na kanadských univerzitách.

Velkého rozkvětu se ale florbal dočkal až v 70. letech ve Švédsku, pod jménem innebandy. Název vychází ze hry bandy. Innebandy hráli převážně švédští hokejisté v letním období. V roce 1981 Švédové založili jako první svou národní florbalovou asociaci. Švédsko má dodnes má nejvíce registrovaných florbalistů na světě.

Ještě během 80. let byly založeny národní florbalové asociace v Japonsku, Švýcarsku (pod názvem unihockey) a Finsku (salibandy). S rozdílnými názvy se také mírně lišila pravidla.

Ke sjednocení mezinárodních pravidel došlo v roce 1986 v souvislosti se založením Mezinárodní florbalové federace (IFF).[2] V roce 1994 se ve Finsku konalo první Mistrovství Evropy mužů. V té době měla IFF 14 členů. O rok později se ve Švýcarsku konalo i jediné Mistrovství Evropy žen. Od roku 1996 se formát turnaje změnil na Mistrovství světa. To již měla IFF 20 členů, z nichž 12 se zúčastnilo mistrovství. Finále prvního ročníku sledovalo ve stockholmské Globen aréně 15 000 diváků. Od té doby se Mistrovství světa koná každoročně, v lichém roce bojují ženy a v sudém muži. IFF má od posledního rozšíření v roce 2015 45 členů a dalších 25 čeká na přijetí.

Historie florbalu ve ČeskuEditovat

Prvnímu českému kontaktu s florbalem napomohl výměnný pobyt studentů z univerzity KY z Helsinek. Českým vysokoškolákům se hra ve Finsku zalíbila. V roce 1984, při pobytu v Praze, Finové zanechali darem dvanáct florbalek s míčky a studenti VŠE s nimi hráli v malé tělocvičně téměř rok, než se florbalky zničily. Florbal se pak vrátil do Česka znovu až v roce 1991.[3]

Česká florbalová unie (ČFbU, dnes Český florbal) byla založena v roce 1992. Do IFF a ČSTV byla přijata v roce 1993. V té době mělo IFF osm členů. V roce 1993 vznikají první oddíly a následně se konají první ročníky České extraligy mužů (tehdy ještě jako 1. ligy) a Czech Open. V roce 1994 se již Česko účastní prvního Mistrovství Evropy a koná se první ročník České extraligy žen (také ještě jako 1. ligy). V roce 1998 se v Česku poprvé konalo Mistrovství světa. Česko se dosud účastnilo všech mužských, ženských i juniorských mistrovství v nejvyšší divizi. Prvního mezinárodního úspěchu, stříbrné medaile, dosáhla česká reprezentace na Mistrovství světa mužů v roce 2004, což je dodnes její největší úspěch. Junioři získali první český mistrovský titul na Mistrovství světa do 19 let v roce 2019 a ženy získaly bronzovou medaili na Mistrovství světa žen v roce 2011.

Český florbal je z hlediska počtu členů na třetím místě za druhými Finy a před čtvrtými Švýcary.

Současný světový florbalEditovat

 
Florbalový míček

Mistrovství světa ve florbaleEditovat

Konalo se již dvanáct ročníků mužského mistrovství světa, přičemž osmkrát vybojovalo vítězství Švédsko a čtyřikrát Finsko. První cenný kov vybojovalo Česko na mistrovství světa v roce 2004, které pořádalo Švýcarsko. Tenkrát Česko v semifinále narazilo na výběr domácích, které porazilo 5:3. Ve finále Česko podlehlo Švédsku, a získalo tak stříbrnou medaili. Při mistrovství v roce 2008 v Česku Švédy poprvé sesadilo z trůnu Finsko. To titul obhájilo na vlastní půdě v roce 2010. Češi na domácí půdě obsadili čtvrté místo, ve Finsku v roce 2010 získali bronz, když porazili tým Švýcarska rozdílem 9:3. Pro mužský tým Česka to byla druhá medaile. Poslední třetí bronzovou medaili Češi získali v roce 2014.

Mistrovství světa žen proběhlo již jedenáct ročníků, zlato vybojovaly Švédky osmkrát, Finky dvakrát a jedenkrát Švýcarky. Češky na domácí půdě v roce 2013 obsadily také čtvrté místo jako muži, když je porazily Švýcarky v prodloužení 4:3. Ve Švýcarsku 2011 vybojovaly bronz, když porazily tým Švýcarska 3:2. Pro ženský tým to byla první medaile z mistrovství světa a pro český florbal tehdy třetí.

Olympijské hryEditovat

Florbal obdržel v prosinci 2008 uznání Mezinárodního olympijského výboru. Od této chvíle může začít usilovat o zařazení na program olympijských her, jenž může být na návrh programové komise MOV upravován pro každé jednotlivé olympijské hry. Naposledy byl program upraven pro hry 2020 v Tokiu. Pro zařazení na program Olympijských her nejsou stanoveny konkrétní podmínky, ale pro úspěšnou snahu musí florbal ještě výrazně rozšířit počet členských zemí v asociaci IFF.

Statistiky podle zemíEditovat

Země Rok založení
florbalové federace 		Počet klubů Počet hráčů
Švédsko  Švédsko 1981 1030 75 164
Česko  Česko 1992 463 74 039
Finsko  Finsko 1985 881 51 876
Švýcarsko  Švýcarsko 1985 431 30 153
Norsko  Norsko 1992 298 7 496
Slovensko  Slovensko 1998 58 4 123
Lotyšsko  Lotyšsko 1993 59 3 002
Rusko  Rusko 1992 30 3 000
Polsko  Polsko 1995 43 1 617
Jižní Korea  Jižní Korea 2004 92 1 500
Maďarsko  Maďarsko 1989 30 1 400
Austrálie  Austrálie 1996 27 1 568
Japonsko  Japonsko 1983 85 2 561
Kanada  Kanada 2001 35 1 210
Německo  Německo 1992 182 10 642
Dánsko  Dánsko 1989 115 6 500

Jak se hrajeEditovat

Na hřišti 40×20 metrů, které je ohraničeno 50 cm vysokými mantinely, proti sobě nastupují dvě družstva s pěti hráči v poli a brankářem. Většinou se hraje na tři útočníky a dva obránce. Branky jsou 160 cm široké, 115 cm vysoké, hluboké 65 cm v dolní části a 40 cm v horní části, mají měkkou obvodovou a chytací síť. Hraje se na 3×20 minut (tento limit platí u elitních soutěží, u mládeže a v nižších soutěží se časy liší), přestávky mezi třetinami jsou 10 minut (v elitních soutěžích). Juniorky hrají třikrát 15 minut čistého času s přestávkou 5 minut.

Hráči v poli odehrávají míček florbalovou holí, zároveň však není přípustné hrát holí nad úrovní kolen. Míček lze odehrát nebo zpracovat i nohou, ale vstřelení gólu kopnutím je porušením pravidel. Kontakt mezi hráči už není zakázán jako v počátcích hry – hra tělem se toleruje. Hra hlavou nebo rukou je zakázaná, stejně jako výskok. Brankář hokejku nepoužívá a může míček odrazit kteroukoliv částí těla nebo chytat do rukou, pokud se jakoukoliv částí těla nebo výstroje dotýká velkého brankoviště. Dále brankář nesmí dostat nahrávku od spoluhráče, tzv. „malou domů“ a při výhozu nesmí přehodit půlící čáru.

Švýcarský florbalEditovat

Ve Švýcarsku se vyvinula odlišná forma florbalu. Hlavním rozdílem bylo, že brankář měl hokejku, jako má brankář v hokeji.

V současnosti hrají Švýcarsku florbal podle mezinárodních pravidel (tam nazývaný Grossfeld – velký florbal) pouze v nejvyšších soutěžích. V nižších soutěžích se hraje tzv. Kleinfeld – malý florbal, kde v poli hrají pouze tři hráči (plus brankář). Kleinfeld hraje převážná většina florbalistů v nižších soutěžích. Švýcaři k tomuto rozdělení přistoupili asi také proto, že ve Švýcarsku není dostatek velkých hal (40x20 m).

VýstrojEditovat

Dělí se na výstroj brankáře a výstroj hráče v poli:

Výstroj hráče:

  • Florbalová hůl: délka 70–105 cm (podle výšky hráče), tvrdost 21,5–42 mm (21,5 mm nejtvrdší, 42 mm nejměkčí), musí mít certifikát IFF (v ligových soutěžích).
  • Obuv: nejlepší je určená přímo pro florbal
  • Míčky: registrovány IFF, také v různých barvách, v ČR povolen jen bílý a od MS 2008 i „vanilkový“
  • Doplňky: nátepníky, čelenky, potítka atd.
  • Dres: všichni hráči v poli mimo brankáře, musí mít stejnou soupravu
  • ochranné brýle, které nejsou povinné

Výstroj brankáře:

  • Brankářská maska (musí být schválena IFF)
  • Brankářská vesta
  • Brankářské chrániče (lokty, kolena, holeně, suspenzor)
  • Brankářské kalhoty
  • Brankářský dres
  • Brankářské rukavice

Poloprofesionální florbal v ČeskuEditovat

OdkazyEditovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Florbal&oldid=17528700“