Otevřít hlavní menu

Lehké opevnění vzor 37

typ československého opevnění
Lehký objekt vzor 37
Lehký objekt vzor 37 pod Ralskem u Srního Potoka

Lehké opevnění vzor 37 (dobově lehké opevnění nového typu, lidově řopík) je železobetonová pevnůstka lehkého opevnění budovaného v rámci výstavby československého opevnění. Lidové označení „řopík“ vzniklo již v druhé polovině třicátých let podle zkratky ŘOP (Ředitelství opevňovacích prací). ŘOP výstavbu řídilo a zadávalo externím stavebním firmám.

Ve třicátých letech 20. století se na základě změněné politické situace v sousedním Německu tehdejší československá vláda rozhodovala o způsobu případné obrany republiky. V rámci velké modernizace armády bylo přistoupeno i k budování stálého pohraničního opevnění. Objekty o síle posádky v počtu jednotek mužů byly organizačně zahrnuty do tzv. lehkého opevnění. Zpočátku bylo budováno lehké opevnění vzor 36, jehož výstavba byla posléze zastavena a nahrazena dokonalejším lehkým opevněním vzor 37. Zemská vojenská velitelství, která řídila výstavbu objektů vzor 36, nahradil v případě objektů vzor 37 nově ustanovený orgán ŘOP.

VýstavbaEditovat

Československé předválečné opevnění bylo budováno především u německých, polských, maďarských a posléze i rakouských hranic. Zde buď doplňovalo těžké opevnění nebo bylo stavěno samostatně. Postupně byly budovány i vnitrozemské obranné linie, umožňující v případě nutnosti zpomalení a ztížení postupu nepřátelských sil v případě plánovaného ústupu armády na Slovensko. Mezi ně patří již z velké části dokončená obranná postavení nazývaná Liběchovská příčka, Pražská čára a Vltavská linie. Plánované byly další dvě ústupové příčky, a to přibližně na česko-moravském a moravsko-slovenském pomezí.

Během dvou let výstavby se podařilo dokončit téměř deset tisíc pevnůstek.

Po Mnichovské dohodě v září 1938 větší část vybudovaného opevnění zůstala na území odstoupených Sudet. Zde se většina z nich dochovala. Většina objektů opevnění ve vnitrozemí byla krátce po vzniku Protektorátu na příkaz německé okupační správy zničena, aby neposloužila případnému odboji. Do dnešní doby se dochovalo několik tisíc pevnůstek rozesetých po zalesněných svazích pohraničních hor, ale i na rovinách Čech, jižní Moravy i Slezska.

Popis objektuEditovat

Objekty vz. 37 byly projektovány jako miniaturizace těžkého pěchotního srubu, díky čemuž s ním mají shodné taktické vlastnosti a mnoho podobných stavebních prvků. Zbraně (1-2 lehké nebo těžké kulomety), byly osazeny v lafetách v ocelolitinových střílnách. Vstup byl opatřen mříží a jedněmi pancéřovými dveřmi. V zalomeném meziprostoru byl vstup chráněn vchodovou střílnou. Ruční ventilátor zajišťoval dodávku čerstvého vzduchu a chránil tak osádku v počtu 3 až 7 mužů před zadušením zplodinami vzniklými při střelbě. K obraně nepostřelovaných částí týlu sloužil granátový skluz a k pozorování a signalizaci jeden, nebo dva periskopy ve stropu pevnůstky. Konstrukce objektu byla železobetonová o síle čelní stěny a stropu 80 nebo 120 cm (normální nebo zesílená modifikace). Ze strany nepřítele byla navíc pevnůstka opatřena kamennou rovnaninou a zemním záhozem, který objekt dále zodolňoval a maskoval. Díky všem opatřením odolával objekt vz. 37 zásahům střel ráže 105 mm v normálním, nebo 155 mm v zesíleném provedení.

Postupem času bylo vyprojektováno ve třech základních stupních odolnosti pět pěchotních typů, jejichž využitím mohl být přehrazen jakýkoliv terén bez nutnosti výstavby atypických řešení. Tyto typy byly opatřeny písmenným označením A - E. Každá z těchto základních variant pak měla modifikace lišící se stranovým uspořádáním, výškovým členěním, úhlem os střílen a sílou stěn a stropu. Tento systém zjednodušoval, zrychloval a zlevňoval výstavbu i díky možnosti využití typizovaného vnitřního zařízení.

Typ AEditovat

Tento typ byl určen pro boční palby dvou kulometů ve střílnách, krytých z pohledu nepřítele charakteristickými uchy. "Uši" měly za úkol znemožnit nepřátelskému vojákovi vyhnout se při přilnutí ke stěně vstupu do palebného vějíře střílny. Osádku mělo tvořit 7 mužů. Jedná se o nejrozšířenější typ lehkého objektu vzor 37 a o základní prvek obranné linie lehkého opevnění. Bylo budováno šest modifikací, lišících se úhlem rozevření os střílen a dle tohoto úhlu označovaných jako A-120, 140, 160, 180, 200 a 220 (číslo za pomlčkou vždy udává úhel os střílen ve stupních). Nejvíce rozšířenou modifikací byla A-160. Typ A byl nejvíce rozšířenou verzí lehkého opevnění vz. 37. Jeho podíl byl asi 85 % ze všech vybetonovaných objektů.

 
Lehký objekt vz. 37 typ A v Jizerských horách

Typ BEditovat

Typ B je opatřen jednou boční střílnou ve stejném provedení jako typ A, druhá střelecká místnost je vybavena střílnou čelní. Příslušná strana objektu postrádá krycí ucho a v místě čelní střílny chybí i krycí zához. Varianty jsou B1 (při pohledu čelem k nepříteli je boční střílna vpravo) a B2 (vlevo). Podle úhlu sevření os střílen se dále rozlišovaly varianty B1(2)-80, 90 a 100. Lomené či šikmé varianty byly budovány, ale jsou velmi vzácné. Objekt byl používán při nutnosti palebného vykrytí hluchých míst vzniklých nevhodnou konfigurací terénu nebo v ohybech linie. Typ B zabíral asi 5% podíl ze všech vybudovaných objektů vz. 37 na území tehdejšího Československa.

 
Lehký objekt vz. 37 typ B (čelní střílna) na Kladensku

Typ CEditovat

 
Lehký objekt vz. 37 typ C pod Švédským vrchem v Jestřebích horách

Jednoduché kulometné hnízdo pro jeden čelně střílející kulomet a jeho dvoučlennou obsluhu. Původně měly tyto objekty být vybaveny střechou pouze z vlnitého plechu, avšak velká část jich byla při výstavbě opatřena střechou železobetonovou. Uvnitř mělo být pouze nejnutnější vybavení a byl budován pouze v nižší odolnosti. Rovněž chyběla jakákoliv uzávěra vstupu včetně vchodové střílny. Díky velké zranitelnosti neměl být využíván v prvních sledech. Typ C tvořil v roce 1938 asi 2 % ze všech vybetonovaných objektů vz. 37. Stavěl se tedy nejméně ze všech objektů, které byly určeny ke kulometné střelbě.

Typ DEditovat

Jedná se o jednostranný objekt se střílnou pro boční palbu. Zjednodušeně řečeno jde o polovinu objektu typu A. Podle orientace rozlišujeme typ D1 (střílna vpravo) a typ D2 (vlevo). Objekty tohoto typu byly využívány při posílení paleb v jednom směru, na koncích linie anebo jako náhrada za objekt typu A v nevhodném terénu (prudký svah nebo k linii příčný násep). Tento typ objektu zaujímal 8% podíl ze všech vystavěných řopíků.

 
Lehký objekt vz. 37 typ D u Prachatic
 
Lehký objekt vz. 37 typ E na Břeclavsku

Typ EEditovat

Tento typ byl objektem určeným pro čelní palby, stejně jako zjednodušený typ C. Na rozdíl od něj se však jedná z hlediska odolnosti a vybavení o plnohodnotný objekt. Vyskytuje se v obou odolnostech (normální i zesílené) a ve dvou zrcadlově obrácených modifikacích. E1 (na obrázku) má vstupní chodbu zalomenou doprava a E2 doleva. Používaly se zde zejména těžké kulomety vz. 35 a vz. 37.

Typy F, G, HEditovat

Těmito písmeny byly označeny dělostřelecké objekty lehkého opevnění vzor 37. Všechny měly být určeny pro běžný 3,7 cm protitankový kanón (KPÚV - kanón proti útočné vozbě). První dva typy měly být obdobné typům D a E, tedy typ F pro boční palbu a typ G pro čelní palbu. Typ H měl být pouze úkrytem pro kanón a jeho obsluhu. Vlastní palba měla probíhat v polním postavení vybudovaném poblíž. Vybudován byl jen jediný objekt typu G u Malých Hoštic na Opavsku a jediný objekt typu H v bratislavské Petržalce. Oba se dodnes dochovaly.

Typy K1-4Editovat

Tento typ měl být perspektivní náhradou nepříliš povedených konstrukcí F a G. Vyjma jediného pokusného objektu nebyl vybudován ani jediný.

 
Jeden z atypů - přistavěné LO vz. 37A-160N do náspu Hraničního zámku v Hlohovci

Atypické objektyEditovat

Když projektanti nemohli do terénu vložit některý z výše uvedených typů, museli navrhnout více či méně atypickou verzi. Jedním z příkladů byl objekt typu A vestavěný do nájezdového rampy Hraničního zámku v Hlohovci v okrese Břeclav. Tento objekt byl v dubnu 2007 zlikvidován.[1]

Řopíky ve vnitrozemíEditovat

Opevnění vzniklo i v hlubokém vnitrozemí, kde byla v letech 19361938 vybudována 112 km dlouhá linie („Pražská čára“), obepínající ze západu obloukem hlavní město. Probíhala od Mělníka přes Velvary a Smečno k Nižboru, odtud po levém břehu Berounky k Zadní Třebani a dále přes Hřebeny u Mníšku až k Vltavě u Slap. Celkem zde bylo postaveno 830 betonových pevnůstek (77 objektů lehkého opevnění vz. 36 a 753 objektů vz. 37), z nichž naprostá většina byla již krátce po okupaci systematicky zničena výbušninami. Pouze 38 řopíků (zpravidla v zastavěných oblastech) bylo znehodnoceno zabetonováním. Několik z nich se v posledních letech podařilo obnovit (např. ve Smečně, v Sazené (atypický) či v Doksech).

OdkazyEditovat

Související článkyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Podrobné informace o objektu 6/4063/A-160 [online]. Ropiky.net [cit. 2019-03-06]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • ANGER, Jan. Na směru hlavního úderu. (Obrana západních a jihozápadních Čech v září 1938.).. Historie a vojenství. Časopis Historického ústavu Československé armády.. Roč. 40 (1991), čís. 6, s. 34 - 35. Dostupné online [cit. 2018-11-16]. ISSN 0018-2583. (čeština) 
  • CEJPEK, Stanislav. Československá armáda v roce 1938 a obrana jižních Čech. Marginalia Historica V. Roč. 2002, čís. V, s. 243. Dostupné online [cit. 2018-11-16]. ISSN 1804-5367. (čeština) 
  • DUBÁNEK, Martin; FIC, Tomáš; LAKOSIL, Jan. Putování po československém opevnění 1935-1989. Muzea a zajímavosti. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2010. 258 s., [40] s. barev. obr. s. ISBN 978-80-204-2200-2. (čeština) 
  • DUBÁNEK, Martin; LAKOSIL, Jan; FIC, Tomáš; PILVOUSEK, Tomáš. Nové putování po československém opevnění 1935-1989. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2017. 310 s. (Tipy na výlet). ISBN 978-80-204-4393-9. (čeština) 
  • DUBÁNEK, Martin; LAKOSIL, Jan; MINAŘÍK, Pavel. Utajená obrana železné opony. Československé opevnění 1945-1964. Redakce David Pazdera. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2008. 216+32 stran barevných příloh s. ISBN 978-80-204-1758-9. (česky) 
  • FIDLER, Jiří; SLUKA, Václav. Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920 - 1938. 1. vyd. Praha: LIBRI, 2006. 767 s. ISBN 80-7277-256-2. (čeština) 
  • HAMÁK, Bedřich; VONDROVSKÝ, Ivo. Mobilizovaná československá armáda 1938 (30. září 1938). 2., dopl. a opr.. vyd. Dvůr Králové nad Labem: Fortprint Dvůr Králové nad Labem, 2011. 207 [10] složených l. barev. obr. příl. : il., mapy, portréty, plány, faksim s. ISBN 978-80-86011-44-8. (čeština) 
  • HŘÍDEL, Karel; LÁŠEK, Radan. Opevnění z let 1936 - 1938 na Šumavě. 1. vyd. Dvůr Králové nad Labem: FORTE, 2011. 63 s. (Pevnosti). ISBN 80-901580-9-9. (česky) 
  • Eduard Stehlík; ČTVERÁK, Vladimír; DURDÍK, Tomáš; LUTOVSKÝ, Michal; STEHLÍK, Eduard. Pevnosti a opevnění v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Redakce Jaroslav Richter. 2. Dotisk. vyd. Praha: Libri, 2002. 555 fot., obr. s. ISBN 80-7277-096-9. Kapitola Československý pevnostní systém z let 1935-38, s. 387 - 415. (čeština) [Dále jen STEHLÍK.]
  • LAKOSIL, Jan. Historie opevňování Šumavy [online]. Praha: ropiky.net, 2004-03-26 [cit. 2018-11-03]. Dostupné online. (česky) 
  • LAKOSIL, Jan; SVOBODA, Tomáš. Sudety 1938.Pohledem důstojníků německé armády. Redakce Věra Vlková, David Pazdera. Praha: Mladá fronta, 2013. 244 s., [26] s. faksim. a fot. s. ISBN 978-80-204-2894-3. (čeština) 
  • LAKOSIL, Jan. Šumava 1938. prvé. vyd. Praha: Mladá fronta, 2018. ISBN 978-80-204-4816-3. (česky) 
  • LAKOSIL, Jan. Šumava krásná i smrtící v dobových fotografiích a dokumentech : lehké opevnění, okupace, železná opona. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2014. 286 s. ISBN 978-80-204-3481-4. (česky) 
  • LAKOSIL, Jan. Utajená obrana Šumavy. Lehké opevnění jihozápadní hranice Československa od Mnichova po současnost. Redakce Věra Vlková, David Pazdera. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2012 (2012 tisk). 328 + 16 stran barevné přílohy s. ISBN 978-80-204-2791-5. (česky) 
  • LAKOSIL, Jan; SVOBODA, Tomáš; ČERMÁK, Ladislav. Souboj bez vítěze. Německé přípravy na dobývání čs. lehkého opevnění v roce 1938. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2010. 310 [16] s. barev. obr. příl. s. ISBN 978-80-204-2201-9. (čeština) 
  • LÁŠEK, Radan. Jednotka určení SOS. Díl třetí. Praha: Codyprint, 2008. 335 il., mapy, portréty, faksim. s. ISBN 978-80-902964-9-7. (čeština) 
  • LÁŠEK, Radan. Velitelé praporů SOS. Redakce Olga Pensdorfová a Tomáš Kubeš. Praha: Codyprint, 2009. 227 s. ISBN 978-80-903892-0-5. (čeština) 
  • LÁŠEK, Radan. Ztracené varty – strážci šumavské hranice 1938. 1. vyd. Praha: Codyprint, 2018. 248 s. ISBN 978-80-903892-4-3. Kapitola Velitelé šumavských praporů. (čeština) 
  • LIKOVSKÝ, Jakub; BAUER, Zdeněk. Opevnění Republiky československé 1935-1938.. 1. vyd. Praha: Železný, 1998. 116 s. (čeština) 
  • Pamětní spis o česko-slovenském stálém opevnění. Překlad Kupka, Vladimír. 1. vyd. Karlov: FORTprint, 2000. 220 s., mp., plánky s. (Pevnosti). ISBN 80-86011-10-0. (čeština) 
  • RÁBOŇ, Martin. Val na obranu republiky : československé opevnění z let 1935-1938 na Králicku. Brno: Spolek přátel československého opevnění, 2005. 527 s. ISBN 80-86463-21-4. 
  • SANDER, Rudolf. Abecední přehled dislokace československé mírové armády v letech 1918-1939. Sborník archivních prací.. 2000, roč. 50, čís. 1, s. 205-319. ISSN 0036-5246. (čeština) 
  • SVITÁK, Miloslav. Krvavá hranice západních a jižních Čech na podzim 1938 : incidenty mezi čs. jednotkami a henleinovci : události od 12. září 1938 do 11. října 1938 pohledem zpravodajského oddělení I. sboru. 1. vyd. Jindřichův Hradec: Miloslav Sviták, Jindřichův Hradec, 2017. 272 ilustrace, mapy, portréty, faksimile s. ISBN 978-80-906853-0-7. (čeština) 
  • SVOBODA, Tomáš; LAKOSIL, Jan; ČERMÁK, Ladislav. Velká kniha o malých bunkrech. Československé lehké opevnění 1936-1938. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2011. 335, [16] s. fot. a map s. ISBN 978-80-204-2422-8. (čeština) 
  • ŠMÍDA, Zdeněk. Státní hranice a pohraniční turistika [online]. Zdeněk Šmída, rev. 2017 [cit. 2018-11-21]. Dostupné online. (čeština) 

Externí odkazyEditovat