Otevřít hlavní menu

Úsek H-33 lehkého opevnění vz. 37

úsek lehkého opevnění v okrese Prachatice
Pohled na očistěný H-33/23/A-180 s prvky poválečné reaktivace
Pohled zpředu na čelní stěnu s rovnaninou, záhozem a levou střílnu H-33/14/B2-100
Pohled na původní stanoviště H-33/7/D2 - rovnanina

Úsek H-33 je úsek čs. lehkého opevnění vzor 37[1][2] vybudovaný od 20. 9. 1937 do 17. 12. 1937 (objekty č. 17-24 byly postaveny v blíže nezjištěných dnech do uvedeného termínu) jihozápadně od Prachatic[3] jako součást[4] Prachatických uzávěr na kótě Libín.[5][6]

Poloha a popis úsekuEditovat

Původní záměr na vybudování 39 (40) stanovišť úseku H-42Editovat

 
Pohled na H-33/12/A-140 - zezadu na zadní stěnu, pravou střílnu a čelní stěnu
 
Pohled na H-33/11/A-120 Z - zadní stěna a vrostlý strom

Úsek lehkého opevnění H-33 Prachatice je situován jihozápadně od Prachatic ve směru na Albrechtovice.[3] Podle původního záměru měly být objekty úseku H-33 součástí později rozděleného (po 12. září 1937) úseku H-42, který měl tvořit uzávěru silnice z Libínského Sedla do Prachatic. Celkem byla v tomto úseku naplánována výstavba 40 objektů.[7] Poloha objektů úseku H-33 (stejně jako H-42) využívá nadmořské výšky terénu Šumavského podhůří, zejména okolí Albrechtovického kopce (839,4 m. n. m.) a Libína (1093 m. n. m.). Objekty jsou situovány v nadmořské výšce od 651 do 930 m. n. m..[3] Ve výsledném a dochovaném stavu úsek H-33 tvoří 16 objektů nového typu vz. 37, z toho:

  • 1 objekt A-120[8],
  • 4 objekty A-140[9],
  • 6 objektů A-160[10],
  • 1 objekt A-160
  • 2 objekty A-220
  • 2 objekty B2-80
  • 1 objekt B2-90
  • 2 objekty B2-100
  • 1 objekt E
  • 3 objekty A-180[11],
  • 0 objekt C-2[12] a
  • 2 objekty D-1
  • 4 objekty D-2[13][14]

Podnikatel, kterému byla stavba zadána postupoval podle schválené výkresové dokumentace nazývané Polírní plán, kterou uvádíme na příkladu z úseku II. sboru:A120N.[15] V rámci ověření kvality materiálu byla v průběhu výstavby úseku na pořízených kontrolních kostkách objektů úseku H-33 destruktivními zkouškami prováděnými v Kloknerově ústavu v Praze (Výzkumný a zkušební ústav hmot a konstrukcí stavebních (při ČVUT)) zjištěna krychelná pevnost použitého betonu od 280 do 486 kg/cm2 (45 MPa) podle ČSN 1039:1935. Na úseku H-33 však jsou doloženy výsledky měření pouze u 15 objektů (č. 2 – 16). Vojenská správa požadovala krychelnou pevnost 450 kg/cm2 a za nedodržení snižovala cenu za provedení stavby.[16] Všechny objekty byly podle následně upraveného plánu postaveny a s výjimkou zničených se dochovaly do současnosti.[3][17] Vzhledem k poloze objektů 1 – 8 v katastru obce Jelemek na území pozdějšího Protektorátu Čechy a Morava, byly tyto objekty po okupaci ČSR 15. březnu 1939 v červnu 1939 německou okupační správou zcela zničeny s použitím velkého množství trhavin.[18][3]

Přehled objektů úseku H-33[3]Editovat

č. Objekt č. Typ Odolnost Souřadnice Betonáž M.n.m. Pevnost Stav Sklon Kategorie
1 1 B2-90 N 48°59′32″ s. š., 14°3′ v. d. 20. 9. 1937 761 ? zničen[19]
2 2 D2 N 48°59′19″ s. š., 14°2′43″ v. d. 29. 9. 1937 782 336 zničen[20]
3 3 D1 N 48°59′18″ s. š., 14°2′42″ v. d. 7. 10. 1937 782 451 zničen[21]
4 4 A-140 N 48°59′38″ s. š., 14°3′2″ v. d. 20. 10. 1937 800 280 zničen[22]
5 5 A-140 N 48°59′39″ s. š., 14°2′45″ v. d. 22. 10. 1937 813 ? zničen[23]
6 6 A-180 N 48°59′38″ s. š., 14°2′36″ v. d. 25. 10. 1937 818 379 zničen[24]
7 7 D2 N 48°59′45″ s. š., 14°2′10″ v. d. 26. 10. 1937 815 383 zničen[25]
8 8 A-160 N 48°59′16″ s. š., 14°2′32″ v. d. 29. 10. 1937 774 316 zničen[26]
9 9 A-180 N 48°59′15″ s. š., 14°2′28″ v. d. 15. 11. 1937 759 310 dochován[27]
10 10 A-140 N 48°59′15″ s. š., 14°2′18″ v. d. 18. 11. 1937 727 284 dochován[28]
11 11 A-120 Z 48°59′13″ s. š., 14°2′7″ v. d. 19. 11. 1937 678 415 dochován[29]
12 12 A-140 N 48°59′9″ s. š., 14°1′52″ v. d. 22. 11. 1937 656 444 dochován[30]
13 13 D2 N 48°59′3″ s. š., 14°1′42″ v. d. 25. 11. 1937 699 486 dochován[31]
14 14 B2-100 N 48°59′13″ s. š., 14°1′50″ v. d. 30. 11. 1937 651 379 dochován[32]
15 15 B1-100 N 48°58′44″ s. š., 13°59′45″ v. d. 1. 12. 1937 930 452 dochován[33]
16 16 B2-80 N 48°58′54″ s. š., 13°59′36″ v. d. 4. 12. 1937 898 474 dochován[34]
17 17 A-220 N 48°58′51″ s. š., 13°59′19″ v. d. 1937 854 ? dochován[35]
18 18 B2-80 N 48°58′59″ s. š., 13°58′56″ v. d. 1937 843 ? dochován[36]
19 29 E N 48°58′57″ s. š., 13°58′50″ v. d. 1937 856 ? dochován[37]
20 20 D1 Z 48°58′54″ s. š., 13°58′42″ v. d. 1937 839 ? dochován[38]
21 21 B2-100 N 48°58′51″ s. š., 13°58′35″ v. d. 1937 819 ? dochován[39]
22 21a D2 Z 48°58′48″ s. š., 13°58′25″ v. d. 1937 808 ? dochován[40]
23 22 A-220 N 48°58′41″ s. š., 13°58′30″ v. d. 1937 798 ? dochován[41]
24 23 A-180 N 48°58′38″ s. š., 13°58′13″ v. d. 1937 733 ? dochován[42]

Historie úseku H-33Editovat

Poloha a taktické určení úsekuEditovat

 
Pohled na H-33/12/A-140 - zezadu na zadní stěnu, levou střílnu a čelní stěnu
 
"Prasečí ocásek"
 
Pohled na opravený objekt
 
Pohled na zához opraveného objektu
 
Pohled do interiéru H-33/13/D2, střílnu a výdřevu
 
Pohled do interiéru H-33/13/D2 - střílnu
 
Pohled do interiéru H-33/13/D2, výdřevu a kovové dveře
 
Pohled na H-33/15/B1-100 - pohled shora z čelní stěny - detail zakrytá pravá střílna
 
Pohled na levou odkrytou střílnu, čelní stěnu a zához, granátový skluz, zadní stěnu s dveřmi a záhozem H-33/17/A-220

Úsek byl plánován a realizován jako součást obrany jihozápadní hranice Československa s Německou říší zajišťované I. armádním sborem Československé armády.[43][44][45] V terénu byl vytýčen v květnu 1937 velitelem 9. pěší brigády plk. gšt. Františkem Lančem a jako stavební úsek H-42 měl původně zahrnovat 40 lehkých objektů postavených v délce 12 km.[17] Takticky byl určen pro zachycení útoku Wehrmachtu na Prachatice a dále na Strakonice a Písek.[46] Vzhledem k předpokládanému směru úderu Wermacht z jihozápadu měla tedy prachatická uzávěra přispívat ke zdržení útoku a na pražskou čáru na Prahu.[47] Výstavba byla naplánována po obou stranách kóty 1096 Libín, kde měl úsek palbou přetínat silnici z Volar do Prachatic. V době plánování a výstavby tvořil první linii lehkého opevnění ve směru od Volar na Prachatice.

Změna taktického určení po dokončení úseku v průběhu roku 1938Editovat

Po dokončení výstavby úseku H-33 (stejně jako úseku H-42) na konci roku 1937 bylo rozhodnuto o výstavbě dalších úseků v bezprostřední blízkosti státní hranice. Byly vyměřeny a zadány k výstavbě

  • úsek 199 (Loučová), termín zadání 30. 7. 1938, zadáno 72 objektů, vybetonováno 9[48][49]
  • úsek 194 (Stachy), termín zadání 26. 7. 1938, zadáno 47 objektů, vybetonováno 11 objektů[50][51]
  • úsek 194a (Stachy), termín zadání 26. 7. 1938, zadáno 46 objektů, vybetonováno 9[52]
  • úsek 191 (Horní Vltavice) (Lenora?),termín zadání 30. 5. 1938, zadáno 70 objektů, vybetonováno 46[53][54]
  • úsek 195 (Volary),termín zadání 30. 5. 1938, zadáno 70 objektů, vybetonováno 63[55]
  • úsek 196 (Jablonec), termín zadání 2. 6. 1938, zadáno 71 objektů, vybetonováno 27[56][57]
  • úsek 197 (Křenov),termín zadání 2. 7. 1938, zadáno 89 objektů, vybetonováno 34[58][59]

Na úseku Volary - Křenov tedy bylo zadáno 465 (!) objektů. S ohledem na překotný politický vývoj v roce 1938 se podařilo do termínu odstoupení pohraničí, ve kterém všechny byly všechny nově plánované objekty postaveny, dokončit jen 199 z plánovaného počtu. V případě reálného konfliktu by se včleněním těchto těchto úseků při čs.-německé hranici úseky H-42 a H-33 staly druhou linií (sledem) lehkého opevnění a změnilo se tak i taktické určení obou úseků v kontextu zamýšlené strategie a taktiky čsl. armády po mobilizaci v prostoru Prachatic.[60]

Zajištění dokončených objektů armádou v době míru před mobilizacíEditovat

V době výstavby úseku H-33 byla nejbližší vojenská posádka v Prachaticích v Žižkových kasárnách[61], kde byla dislokována část (rota) hraničářského praporu 4 z Vimperka.[62][63][64][65][66] Tyto jednotky zajišťovaly v rámci výstavby pouze pochozí hlídky a logistiku (činnost vojenského stavebního dozoru) a při mobilizaci nebyly včleňovány do obrany hranice. Vlastní ochranu hranice v míru zajišťovala v politickém okrese Prachatice (Strakonice a Vimperk) v době míru družstva stráže obrany státu (SOS) z praporu 10 se sídlem ve Strakonicích, jehož velitelem byl pplk. Jaroslav Rejžek z velitelství 10. pěší brigády.[67][68][69][70]

Výstavba úsekuEditovat

Velitelství ženijního vojska I. sboru vyzvalo k účasti na soutěži o výstavbu původního úseku H-42 v červenci 1937 šest prověřených stavebních firem, z nichž jedna účast odmítla. Podmínkou bylo provedení stavby 39 lehkých objektů ve lhůtě 90 dnů, maximálně do 31. 10. 1937 (40. objekt byl do projektu zahrnut až po zadání prací). Jako vojenský stavební dozor (VSD) byl určen kpt. pěch. Soběslav Koblic z pěš. pluku 11 a technikem dozoru byl určen čet.asp. Ing. František Svoboda (od podzimu 1937 ppor. prez. služby) z ženijního pluku 5. Ze soutěže o zadání výstavby úseku vyšla vítězně firma Arch. František Fína v Plzni, která nabídla nejnižší cenu 836 749,34 Kč. Po schválení výběru ŘOP byla stavba vítězné firmě zadána dne 29. 7. 1937 a 2. 8. 1937 jí bylo předáno staveniště. Před zahájením prací ještě došlo k upřesnění podmínek a navýšení počtu objektů na 40.[71] V průběhu výstavby došlo k souhře technických a organizačních obtíží. Vybraná firma sice nabídla nejnižší cenu za zhotovení úseku v původním rozsahu (tedy včetně dosud neplánovaného úseku H-33), ale neměla dostatečné manažerské schopnosti a zkušenosti. Nedokázala zajistit potřebný počet dělníků české národnosti (nebo německých odpovídajících bezpečnostním požadavkům), protože poměry na jihozápadní hranici se dramatizovaly sílícími provokacemi henleinovských bojůvek a Sudetoněmeckého Freikorpsu.[72] Kromě toho zadržovala dělníkům příplatky za přesčasy, které byly vzhledem k termínu zhotovení díla a technologickému požadavku na kontinuální betonáž nezbytné. Vznikl konfliktní vztah majitele firmy k vojenskému stavebnímu dozoru i k vlastním zaměstnancům. Dalším faktorem průtahů ve výstavbě objektů byly velmi nepříznivé geografické a dopravní podmínky, protože staveniště bylo dostupné pouze nezpevněnými komunikacemi vedoucími z Prachatic do strmého kopce (nadmořská výška Prachatic je 561 m. n. m.). Deštivý podzim roku 1938 tyto problémy ještě umocnil. Postupně též narůstaly neshody mezi důstojníky stavebního dozoru – kpt. Koblicem a ppor. prez. služby Ing. Svobodou. Konflikt vyvrcholil na konci října 1937, kdy si na kpt. Koblice stěžovala stavební firma, technik Svoboda i mužstvo vojenského stavebního dozoru. Šetření zpravodajských orgánů I. armádního sboru prokázalo, že se kpt. Koblic dopustil řady přečinů, např. že se stravoval v kuchyni mužstva, aniž za stravu platil. 15. 11. 1937 byl proto odvelen nazpět k pěšímu pluku 11 a nahrazen por. žen. Ing. Otakarem Gráfem, který byl zároveň vojenským stavebním dozorem úseku H-33. Technikem obou úseků zůstal ppor. Ing. Fr. Svoboda.[73]

Dodatečné vyčlenění úseku H-33Editovat

Vzhledem k narůstajícím průtahům ve výstavbě objektů H-42 velitel ženijního vojska I. sboru rozhodl 12. září 1937 o odejmutí části objektů firmě Fína: nejprve 10, následně 14 a nakonec 24 objektů. Z odejmutých objektů na východním křídle původního úseku H-42 byl vytvořen nový úsek H-33 lehkého opevnění vz. 37.[3] Výstavba úseku H-33 byla svěřena firmě Jenč, Hladeček a Kroft, která úspěšně realizovala výstavbu 19 objektů úseku E-21 Čerňovice[74] a 47 objektů úseku E-22 Stříbro.[75] Ta nasadila na stavbu vyčleněného úseku zhruba 100 dělníků, což stavbu urychlilo.[76] Naproti tomu na zbytku úseku H-42 i za této redukce počtu objektů se podařilo staviteli Fínovi dokončit konečný počet 16 objektů (původně číslovaných jako č. 24 – 39) až 4. 12. 1937 a část objektů byla betonováno po sjednané mezní lhůtě předání do konce října.[77]

Úsek H-33 v době mobilizace 23. září 1938Editovat

Po mobilizaci byly k dislokaci do úseků Prachatické uzávěry určeny jednotky 5. divize, jejímž velitelem byl brigádní generál Bedřich Neumann.[78] Původně Hraniční oblast 31. Obranu zajišťoval pěší pluk 11.[79][80] Úkolem 5 divize byla obrana hlavního obranného postavení na západ od toku Vltavy u Zlaté Koruny po Stachy o celkové délce 98 km. Druhé obranné postavení v úseku Netolice-Hluboká zajišťoval pěší pluk 51. Druhé obranné postavení v úseku Lhenice - Libínské Sedlo zajišťoval záložní pěší pluk 61 pěšího pluku 11 z Písku.[81][82] V Prachaticích bylo také velitelské stanoviště pěšího pluku 61.[83]

Úsek H-33 po roce 1938Editovat

Po Mnichovské dohodě byly Prachatice přičleněny k Německé říši.[84] Úsek H-33 je názorným příkladem toho, jak německá vojenská a politická správa prosazovala po 1. říjnu 1938 korigování území původně stanoveného k odstoupení Německé říši podle místních politických, dopravních, vojenských a geografických podmínek. Objekty úseku H-33 s výjimkou 9 objektů č. 1 – 9 byly zahrnuty do území, které ČSR byla nucena odstoupit podle Mnichovské dohody. Z mapy opevnění je zřejmé, že zcela osamocené objekty východního křídla Prachatické uzávěry se staly z vojenského hlediska zcela bezcennými.[85] Toto řešení vedlo k úplnému zachování řopíků, které připadly na území Německé říše. 9 objektů u obce Jelemek bylo po 15. březnu 1939, kdy jejich území přešlo do Protektorátu německou vojenskou správou zničeno.[86][3] Do historie obou úseků spadá i vyúčtování nákladů obou stavebních firem, ke kterému došlo paradoxně až v květnu 1939, tedy po vytvoření Protektorátu Čechy a Morava a po okupaci bývalé ČSR nacistickým Německem, které tyto objekty měly zabránit. Firmě Fína byl zaplacen doplatek za úsek H-42 389 109,50 Kč a firmě F. Jenč, F. Hladeček a F. Kroft za úsek H-33 1 553 239,71 Kč. Celkové náklady na výstavbu úseku H-33 a H-42 činily 1.576.401,91 Kč.[87]

Úsek H-33 po roce 1948Editovat

 
Pohled na levou odkrytou střílnu, čelní stěnu a zához, granátový skluz, zadní stěnu s dveřmi a záhozem H-33/17/A-220

Vzhledem k poloze směrem k hranici se Spolkovou republikou Německo byl úsek H-33 (stejně jako úsek H-42) po roce 1948 zahrnut do československého opevnění během studené války jako součást obrany státní hranice. V rámci reaktivace řopíků na nich byly provedeny úpravy pro boj v podmínkách jaderné války. Úsek H-33 (stejně jako H-42 a úseky v okolí Volar) se stal součástí obranné linie zajišťované 62. motostřeleckým plukem dislokovaným od 1.10.1958 do 1. 11. 1991 v Prachaticích (jeho předchůdcem byl 62. střelecký pluk dislokovaný tamtéž),[88][89] který byl součástí 15. motostřelecké divize v Českých Budějovicích.[90][91][92]

Protiatomové úpravy (PAO)Editovat

Objekty H-33, které nebyly likvidovány v průběhu II. světové války prošly v letech 1958 - 1962 tzv. protiatomovými opatřeními (PAO) zajišťujícími pasivní ochranu před tlakovou vlnou a pronikavou radiací.[93][94] Úprava spočívala v čistění a bílení vnitřních stěn objektu. Týlová (vchodová) stěna byla obložena rovnaninou a záhozem zeminou po úroveň stropu. Vchod do objektu byl opatřen tlakovými dveřmi. Pro instalované filtroventilační zařízení byl vyzděn cihlový komínek. Zemina na týlové straně si vyžádala vložení vchodové chodbičky z betonových prefabrikátů. Opatření omezila palebnou sílu objektu, protože byla zrušena vchodová střílna a granátový skluz. Tyto úpravy spolu s původní homogenizací záhozu z doby výstavby objektů, maskovací nátěr a eroze viditelných betonových stěn splnily požadavek na dokonalé splynutí objektu s terénem.[95]

Výzbroj reaktivovaných objektůEditovat

Československá lidová armáda k reaktivaci objektů nejprve v padesátých letech využívala původní předválečnou výzbroj a vybavení, zejména těžký kulomet vz. 37. Postupné zavádění sovětských kulometů vz. 43 Gorjunov, čs. lehkého kulometu vz. 52/57 od roku 1952 a zejména plošné zavádění nového čs. univerzálního kulometu UK vz. 59 od roku 1961 vedlo od roku 1952 k vývoji a osazování nové lafety označované UL1, která zbraň vyvažovala pružinou.[96][97]

Další ženijní práceEditovat

Kromě úpravy LO 37 byla v okolí Prachatic budována stálá ženijní opevnění, zejména úkryt ženijní ÚŽ-6.[98] Tyto práce zajišťovala (spolu s údržbou reaktivovaných lehkých objektů) zejména ženijní rota 62. motostřeleckého pluku v jeho záložních prostorech ve Zbytinách a ve VVP Boletice.[99] Až do roku 1990 byla reaktivovaným objektům věnována 62. motostřeleckým plukem pravidelná péče, byly osazeny lafetami, ventilátory a periskopy. Vnitřní nátěry byly obnovovány, kovové části byly konzervovány, takže objekty byly plně bojeschopné a po nástupu osádky s výzbrojí připraveny k boji.[100]

Úsek H-33 po roce 1989Editovat

Dokumentace a prezentace objektů lehkého opevnění je zejména po roce 1989 předmětem zájmu dobrovolníků, amatérských badatelů a výzkumníků, jejichž přínos pro výzkum čs. lehkého opevnění v kontextu historie pohraničí je značný.[3][17][45][101] Oba prachatické úseky jsou důležitým dokladem o historii města Prachatic a jeho okolí od roku 1918. V širším kontextu patří k hmotným dokladům o proměnách česko-německého pohraničí v době historických mezníků do roku 1938, v letech 1938 – 1945 a v letech 1948 – 1989.

Úsek H-33 v literatuřeEditovat

Budování a problematice čs. opevnění v letech 1935 – 38 je věnována rozsáhlá odborná literatura. Komunita sdružená kolem portálu ropiky.net zajišťuje fotografickou dokumentaci dochovaných objektů, jejich lokalizaci, akvizici vojenských dokumentů z doby plánování a výstavby objektů, zveřejňuje mapy, technické a taktické detaily.[3] Významným tématem je výzkum opevnění na Šumavě před rokem 1938 i po roce 1945, jehož výsledky jsou publikované v renomovaných nakladatelstvích a jehož autory jsou vojenští ("pevnostní") historici zaměřující se na čs. pohraniční fortifikaci.[102] Vzrůstá i zájem veřejnosti o historii opevňování Šumavy v době studené války.[103][104][105]

Úsek H-33 v turisticeEditovat

Po roce 1989 se lehké objekty staly předmětem profesionálního i amatérského zájmu, na který navazuje "pevnostní turistika"[106][107][108][109] a pořádání prezentací opevnění a významných událostí spojených s opevňovacími pracemi a záříjovou mobilizací v roce 1938. S ohledem na politické souvislosti se oba úseky lehkého opevnění u Prachatic dochovaly bez destrukce v době německé okupace (jako tomu bylo u úseků tvořících ústupové příčky a vojenské opevnění Prahy). Zatím zde vzniklo jedno muzeum v objektu H-33/10/A-140N[28][110][111][112][113] Nezajištěné a nevyužívané "řopíky" jsou i bezpečnostním a hygienickým rizikem, které se snaží Město Prachatice a další obce řešit.[114]

GalerieEditovat

Pohledy na dochované objektyEditovat

Pohledy na původní stanoviště objektů 1–9 zničených Wermacht po 15. 3. 1939Editovat

Pohledy na objekty reaktivované po roce 1948Editovat

Pohled na H-33/10/A-220[28]Editovat

Pohled na H-33/22/A-220Editovat

Detaily zemních úprav a rovnaniny u čelní (zadní) stěnyEditovat

Detaily vchodůEditovat

Detaily střílen zvenčíEditovat

Detaily střílen objektů reaktivovaných po roce 1948 z interiéruEditovat

Detaily interiérů objektů reaktivovaných po roce 1948Editovat

Detaily vnějších stěn objektů reaktivovaných po roce 1948Editovat

Detaily vnějších stěn objektů opravených po roce 1990Editovat

OdkazyEditovat

Související článkyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Eduard Stehlík; ČTVERÁK, Vladimír; DURDÍK, Tomáš; LUTOVSKÝ, Michal; STEHLÍK, Eduard. Pevnosti a opevnění v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Redakce Jaroslav Richter. 2. Dotisk. vyd. Praha: Libri, 2002. 555 fot., obr. s. ISBN 80-7277-096-9. Kapitola Československý pevnostní systém z let 1935-38, s. 387 - 415. (čeština) [Dále jen STEHLÍK.]
  2. SVOBODA, Tomáš; LAKOSIL, Jan; ČERMÁK, Ladislav. Velká kniha o malých bunkrech. Československé lehké opevnění 1936-1938. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2011. 335, [16] s. fot. a map s. ISBN 978-80-204-2422-8. S. 61 66. (čeština) [Dále jen Velká kniha o malých bunkrech.]
  3. a b c d e f g h i j Seznam objektů úseku H-33 Prachatice [online]. Příprava vydání Zdeněk Hanáček,Miloš Doležal,Vladimír Sýkora et al. Praha: rev. 2009-12-22 [cit. 2019-04-21]. Dostupné online. (čeština) 
  4. HŘÍDEL, Karel; LÁŠEK, Radan. Opevnění z let 1936 - 1938 na Šumavě. 1. vyd. Dvůr Králové nad Labem: FORTE, 2011. 63 s. (Pevnosti). ISBN 80-901580-9-9. (česky) [Dále jen HŘÍDEL.]
  5. CEJPEK, Stanislav. Československá armáda v roce 1938 a obrana jižních Čech. Marginalia Historica V. Roč. 2002, čís. V, s. 243. Dostupné online [cit. 2018-11-16]. ISSN 1804-5367. (čeština) [Dále jen CEJPEK.]
  6. ANGER, Jan. Na směru hlavního úderu. (Obrana západních a jihozápadních Čech v září 1938.).. Historie a vojenství. Časopis Historického ústavu Československé armády.. Roč. 40 (1991), čís. 6, s. 34 - 35. Dostupné online [cit. 2018-11-16]. ISSN 0018-2583. (čeština) [Dále jen ANGER.]
  7. HŘÍDEL, s. 23.
  8. Velká kniha o malých bunkrech, s. 116 – 119
  9. STEHLÍK, tamtéž.
  10. STEHLÍK, tamtéž.
  11. STEHLÍK, tamtéž.
  12. STEHLÍK, 396 - 398.
  13. STEHLÍK, tamtéž.
  14. LAKOSIL, Jan. Utajená obrana Šumavy. Lehké opevnění jihozápadní hranice Československa od Mnichova po současnost. Redakce Věra Vlková, David Pazdera. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2012 (2012 tisk). 328 + 16 stran barevné přílohy s. ISBN 978-80-204-2791-5. S. 15, 300. (česky) [Dále jen Utajená obrana Šumavy. ].
  15. Polírní plán. A120N. Půdorys. 1:25. PO 11 [online]. Příprava vydání Ivo Vondrovský. Praha: Ředitelství opevňovacích prací, 1937-01-22, rev. 1918-11-13 [cit. 2019-04-20]. Dostupné online. (čeština) 
  16. Velká kniha o malých bunkrech, s. 69 - 70
  17. a b c Seznam objektů úseku H-42 Prachatice [online]. Praha: ropiky.net, rev. 2018-09-18 [cit. 2018-11-01]. Dostupné online. (česky) 
  18. HŘÍDEL, s. 24, 27.
  19. Objekt H-33/1/B2-90 [online]. Ropiky.net [cit. 2019-04-15]. Dostupné online. 
  20. Objekt H-33/2/D2 [online]. Ropiky.net [cit. 2019-04-15]. Dostupné online. 
  21. Objekt H-33/3/D1 [online]. [cit. 2019-04-15]. Dostupné online. 
  22. Objekt H-33/4/A-140 [online]. [cit. 2019-04-15]. Dostupné online. 
  23. Objekt H-33/5/A-140 [online]. Ropiky.net [cit. 2019-04-15]. Dostupné online. 
  24. Objekt H-33/6/A-180 [online]. Ropiky.net [cit. 2019-04-15]. Dostupné online. 
  25. Objekt H-33/7/D2 [online]. Ropiky.net [cit. 2019-04-15]. Dostupné online. 
  26. Objekt H-33/8/A-160 [online]. Ropiky.net [cit. 2019-04-15]. Dostupné online. 
  27. Objekt H-33/9/A-180 [online]. Ropiky.net [cit. 2019-04-15]. Dostupné online. 
  28. a b c Objekt H-33/10/A-140 [online]. Ropiky.net [cit. 2019-04-15]. Dostupné online. 
  29. Objekt H-33/11/A-120Z [online]. Ropiky.net [cit. 2019-04-15]. Dostupné online. 
  30. Objekt H-33/12/A-140 [online]. Ropiky.net [cit. 2019-04-15]. Dostupné online. 
  31. Objekt H-33/13/D2 [online]. Ropiky.net [cit. 2019-04-15]. Dostupné online. 
  32. Objekt H-33/14/B2-100 [online]. Ropiky.net [cit. 2019-04-15]. Dostupné online. 
  33. Objekt H-33/15/B1-100 [online]. Ropiky.net [cit. 2019-04-15]. Dostupné online. 
  34. Objekt H-33/16/B2-80 [online]. Ropiky.net [cit. 2019-04-15]. Dostupné online. 
  35. Objekt H-33/17/A-220 [online]. Ropiky.net [cit. 2019-04-15]. Dostupné online. 
  36. Objekt H-33/18/B2-80 [online]. Ropiky.net [cit. 2019-04-15]. Dostupné online. 
  37. Objekt H-33/19/E [online]. Ropiky.net [cit. 2019-04-15]. Dostupné online. 
  38. Objekt H-33/20/D1Z [online]. Ropiky.net [cit. 2019-04-15]. Dostupné online. 
  39. Objekt H-33/21/B2-100 [online]. Ropiky.net [cit. 2019-04-15]. Dostupné online. 
  40. Objekt H-33/21a/D2Z [online]. Ropiky.net [cit. 2019-04-15]. Dostupné online. 
  41. Objekt H-33/22/A-220 [online]. Ropiky.net [cit. 2019-04-15]. Dostupné online. 
  42. Objekt H-33/23/A-180 [online]. Ropiky.net [cit. 2019-04-15]. Dostupné online. 
  43. SANDER, Rudolf. Abecední přehled dislokace československé mírové armády v letech 1918-1939. Sborník archivních prací.. 2000, roč. 50, čís. 1, s. 205-319. ISSN 0036-5246. (čeština) [Dále jen SANDER.]
  44. FIDLER, Jiří; SLUKA, Václav. Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920 - 1938. 1. vyd. Praha: LIBRI, 2006. 767 s. ISBN 80-7277-256-2. S. 1 - 767. (čeština) [Dále jen FIDLER.]
  45. a b Historie opevňování Šumavy [online]. Praha: ropiky.net, 2004-03-26 [cit. 2018-11-03]. Dostupné online. (česky) 
  46. HŘÍDEL, s. 23.
  47. LIKOVSKÝ, Jakub; BAUER, Zdeněk. Opevnění Republiky československé 1935-1938.. 1. vyd. Praha: Železný, 1998. 116 s. S. 1 - 116. (čeština) 
  48. Seznam objektů úseku 191 Lenora [online]. Praha: ropiky.net, 2004-03-26 [cit. 2019-04-21]. Dostupné online. (česky) 
  49. HŘÍDEL, s. 28.
  50. Seznam objektů úseku 194 Stachy [online]. Praha: ropiky.net, 2004-03-26 [cit. 2019-04-21]. Dostupné online. (česky) 
  51. HŘÍDEL, tamtéž.
  52. Seznam objektů úseku 194a Stachy [online]. Praha: ropiky.net, 2004-03-26 [cit. 2019-04-21]. Dostupné online. (česky) 
  53. Seznam objektů úseku 191 Lenora [online]. Praha: ropiky.net, 2004-03-26 [cit. 2019-04-21]. Dostupné online. (česky) 
  54. HŘÍDEL, s. 30.
  55. Seznam objektů úseku 195 Volary [online]. Praha: ropiky.net, 2004-03-26 [cit. 2019-04-21]. Dostupné online. (česky) 
  56. Seznam objektů úseku 196 Jablonec [online]. Praha: ropiky.net, 2004-03-26 [cit. 2019-04-21]. Dostupné online. (česky) 
  57. HŘÍDEL, s. 36-38.
  58. Seznam objektů úseku 197 Křenov [online]. Praha: ropiky.net, 2004-03-26 [cit. 2019-04-21]. Dostupné online. (česky) 
  59. HŘÍDEL, s. 38-40.
  60. HŘÍDEL, s. 23.
  61. FENCL, Pavel; MAGER, Jan Antonín; JURČO, Antonín. Prachatice. Obrazy z paměti města. 1. vyd. Prachtice: Město Prachatice, 2012. 410. ilustrace (převážně barevné), mapy, portréty, faksimile s. ISBN 978-80-260-2975-5. S. 106. (čeština) [Dále jen Prachatice. Obrazy z paměti města]
  62. HŘÍDEL, s. 11.
  63. SANDER, Rudolf. Abecední přehled dislokace československé mírové armády v letech 1918-1939. Sborník archivních prací.. 2000, roč. 50, čís. 1, s. 205-319. ISSN 0036-5246. (čeština) 
  64. FIDLER, Jiří; SLUKA, Václav. Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920 - 1938. 1. vyd. Praha: LIBRI, 2006. 767 s. ISBN 80-7277-256-2. S. 1 - 767. (čeština) [Dále jen FIDLER.]
  65. Hraničářský prapor 4 [1938-1938] 4th Border Battalion [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz [cit. 2018-11-17]. Dostupné online. (čeština, angličtina) 
  66. 4. hraničářský prapor Vimperk - r. 1930-32 (73 fotografií) Dobové fotografie z 4. hraničářského praporu Vimperk. [online]. Cheb: Vojensko.cz [cit. 2018-11-25]. Dostupné online. (čeština) 
  67. LÁŠEK, Radan. Velitelé praporů SOS. Redakce Olga Pensdorfová a Tomáš Kubeš. Praha: Codyprint, 2009. 227 s. ISBN 978-80-903892-0-5. Kapitola 10/Prapor Strakonice pplk. Jaroslav Rejžek, s. 82 - 90. (čeština) 
  68. Přehled obvodů, velitelů, početních stavů a ztrát praporů SOS. [online]. Praha: Codyprint, 2017 [cit. 2018-11-17]. Dostupné online. (čeština) 
  69. LÁŠEK, Radan. Ztracené varty – strážci šumavské hranice 1938. 1. vyd. Praha: Codyprint, 2018. 248 s. ISBN 978-80-903892-4-3. Kapitola Velitelé šumavských praporů, s. 28. (čeština) 
  70. LÁŠEK, Radan. Jednotka určení SOS. Díl třetí. Praha: Codyprint, 2008. 335 il., mapy, portréty, faksim. s. ISBN 978-80-902964-9-7. (čeština) 
  71. HŘÍDEL, tamtéž
  72. SVITÁK, Miloslav. Krvavá hranice západních a jižních Čech na podzim 1938 : incidenty mezi čs. jednotkami a henleinovci : události od 12. září 1938 do 11. října 1938 pohledem zpravodajského oddělení I. sboru. 1. vyd. Jindřichův Hradec: Miloslav Sviták, Jindřichův Hradec, 2017. 272 ilustrace, mapy, portréty, faksimile s. ISBN 978-80-906853-0-7. S. 5 - 272. (čeština) 
  73. HŘÍDEL, s. 24.
  74. Seznam objektů úseku E-21 Čerňovice [online]. Praha: ropiky.net, rev. 2011-5-12 [cit. 2018-11-17]. Dostupné online. (čeština) 
  75. Seznam objektů úseku E-22 Stříbro [online]. Praha: ropiky.net, rev. 2009-12-22 [cit. 2018-11-17]. Dostupné online. (čeština) 
  76. HŘÍDEL, tamtéž.
  77. HŘÍDEL, tamtéž
  78. JAKL, Tomáš. Před čtyřiceti lety zemřel generál Neumann, účastník tří odbojů [online]. Praha: Vojenský historický ústav [cit. 2018-11-25]. (čeština) 
  79. HŘÍDEL, s. 23.
  80. HAMÁK, Bedřich; VONDROVSKÝ, Ivo. Mobilizovaná československá armáda 1938 (30. září 1938). 2., dopl. a opr.. vyd. Dvůr Králové nad Labem: Fortprint Dvůr Králové nad Labem, 2011. 207 [10] složených l. barev. obr. příl. : il., mapy, portréty, plány, faksim s. ISBN 978-80-86011-44-8. S. 5 - 207. (čeština) [Dále jen HAMÁK]
  81. HŘÍDEL, s. 11.
  82. Pěší pluk 11.11th Infantry Regiment [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz [cit. 2018-11-23]. Dostupné online. (čeština, angličtina) 
  83. CEJPEK, s. 243.
  84. FENCL, Pavel. Prachatice. Praha. Litomyšl. Třeboň.: Paseka.Státní oblastní archiv v Třeboni, 2007. 60 s. (Zmizelé Čechy). ISBN 978-80-7185-843-0. S. 27. (čeština) [Dále jen Prachatice. Zmizelé Čechy.]
  85. HŘÍDEL, s. 15.
  86. HŘÍDEL, s. 27.
  87. HŘÍDEL, s. 61.
  88. 62. motostřelecký pluk.62nd Motor Rifle Regiment [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz [cit. 2018-11-22]. Dostupné online. (čeština, angličtina) 
  89. VULTERÝN, Ivan, et al. Vojsko v Prachaticích. 1. vyd. Praha: nákladem vlastním, 2017. 126 s. (čeština) [Dále jen VULTERÝN]
  90. DUBÁNEK, Martin; LAKOSIL, Jan; MINAŘÍK, Pavel. Utajená obrana železné opony: Československé opevnění 1945–1964. Praha: Mladá fronta, 2008. ISBN 978-80-204-1758-9. S. 22–24.  [Dále jen Dubánek.]
  91. Dubánek, s. 29–32.
  92. LAKOSIL, Jan. Šumava krásná i smrtící v dobových fotografiích a dokumentech : lehké opevnění, okupace, železná opona. prvé. vyd. Praha: Mladá fronta, 2014. 286 s. ISBN 978-80-204-3481-4. S. 1. (česky) 
  93. HŘÍDEL, s. 27.
  94. Dubánek, s. 35-36.
  95. HŘÍDEL, s. 17.
  96. Dubánek, s. 156-160.
  97. HŘÍDEL, s. 16 - 17.
  98. Dubánek, s. 124 – 126.
  99. VULTERÝN, s. 111
  100. HŘÍDEL, s. 17.
  101. LAKOSIL, Jan. H-42 snadno a rychle [online]. Praha: ropiky.net, 2005-10-18 [cit. 2018-11-03]. Dostupné online. (česky) 
  102. HŘÍDEL, s. 23.
  103. LAKOSIL, Jan. Utajená obrana Šumavy.Lehké opevnění jihozápadních hranic od Mnichova po současnost [online]. Praha: ropiky.net, 2012-11-20 [cit. 2019-04-19]. Dostupné online. (čeština) 
  104. Utajená obrana Šumavy.
  105. Dubánek.
  106. DUBÁNEK, Martin; LAKOSIL, Jan; FIC, Tomáš; PILVOUSEK, Tomáš. Nové putování po československém opevnění 1935-1989. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2017. 310 s. (Tipy na výlet). ISBN 978-80-204-4393-9. S. 1 - 310. (čeština) 
  107. DUBÁNEK, Martin; FIC, Tomáš; LAKOSIL, Jan. Putování po československém opevnění 1935-1989. Muzea a zajímavosti. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2010. 258 s., [40] s. barev. obr. s. ISBN 978-80-204-2200-2. S. 1 - 258. (čeština) 
  108. ŠMÍDA, Zdeněk. Státní hranice a pohraniční turistika [online]. Zdeněk Šmída, rev. 2017 [cit. 2018-11-21]. Dostupné online. (čeština) 
  109. VLASÁK, Petr. Ve stínu [online]. Týn nad Vltavou: Petr Vlasák [cit. 2018-11-21]. Dostupné online. (čeština) 
  110. Československé opevnění. Areál bývalého československého opevnění na Prachaticku. [online]. Prachatice: Areál bývalého československého opevnění na Prachaticku. [cit. 2018-11-21]. Dostupné online. 
  111. Usek H-33 Prachatice ropik c.18 [online]. IGRACEK27, 2009-4-29 [cit. 2018-11-21]. Dostupné online. (čeština) 
  112. Objekt H-33/10/A-140 [online]. Praha: ropiky.net, rev. 2016-5-9 [cit. 2018-11-14]. (čeština) 
  113. FRÖHLICHOVÁ, Leona. Bunkrů jsou desítky, lidé o nich často ani nevědí Zdroj: https://prachaticky.denik.cz/zpravy_region/bunkru-jsou-desitky-lide-o-nich-casto-ani-nevedi-20170217.html. Prachatický Deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2017-2-7 [cit. 2018-11-14]. Roč. 2017, čís. 2017-2-7. Dostupné online. ISSN ?. (čeština) 
  114. FRÖHLICHOVÁ, Leona. V bunkru v lese našli mrtvého bezdomovce Zdroj: https://prachaticky.denik.cz/zpravy_region/v-bunkru-v-lese-nasli-mrtveho-bezdomovce-20170216.html. Prachatický Deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2017-2-17 [cit. 2018-11-15]. Roč. 2017, čís. 2017-2-17. Dostupné online. ISSN ?. (čeština) 

LiteraturaEditovat

  • ANGER, Jan. Na směru hlavního úderu. (Obrana západních a jihozápadních Čech v září 1938.).. Historie a vojenství. Časopis Historického ústavu Československé armády.. Roč. 40 (1991), čís. 6, s. 34 - 35. Dostupné online [cit. 2018-11-16]. ISSN 0018-2583. (čeština) 
  • CEJPEK, Stanislav. Československá armáda v roce 1938 a obrana jižních Čech. Marginalia Historica V. Roč. 2002, čís. V, s. 243. Dostupné online [cit. 2018-11-16]. ISSN 1804-5367. (čeština) 
  • DUBÁNEK, Martin; FIC, Tomáš; LAKOSIL, Jan. Putování po československém opevnění 1935-1989. Muzea a zajímavosti. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2010. 258 s., [40] s. barev. obr. s. ISBN 978-80-204-2200-2. S. 1 - 258. (čeština) 
  • DUBÁNEK, Martin; LAKOSIL, Jan; FIC, Tomáš; PILVOUSEK, Tomáš. Nové putování po československém opevnění 1935-1989. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2017. 310 s. (Tipy na výlet). ISBN 978-80-204-4393-9. S. 1 - 310. (čeština) 
  • DUBÁNEK, Martin; LAKOSIL, Jan; MINAŘÍK, Pavel. Utajená obrana železné opony. Československé opevnění 1945-1964. Redakce David Pazdera. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2008. 216+32 stran barevných příloh s. ISBN 978-80-204-1758-9. S. 89 - 90. (česky) 
  • FENCL, Pavel. Prachatice. Praha. Litomyšl. Třeboň.: Paseka.Státní oblastní archiv v Třeboni, 2007. 60 s. (Zmizelé Čechy). ISBN 978-80-7185-843-0. S. 27. (čeština) 
  • FENCL, Pavel; MAGER, Jan Antonín; JURČO, Antonín. Prachatice. Obrazy z paměti města. 1. vyd. Prachtice: Město Prachatice, 2012. 410. ilustrace (převážně barevné), mapy, portréty, faksimile s. ISBN 978-80-260-2975-5. S. 106. (čeština) 
  • FIDLER, Jiří; SLUKA, Václav. Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920 - 1938. 1. vyd. Praha: LIBRI, 2006. 767 s. ISBN 80-7277-256-2. S. 1 - 767. (čeština) 
  • HAMÁK, Bedřich; VONDROVSKÝ, Ivo. Mobilizovaná československá armáda 1938 (30. září 1938). 2., dopl. a opr.. vyd. Dvůr Králové nad Labem: Fortprint Dvůr Králové nad Labem, 2011. 207 [10] složených l. barev. obr. příl. : il., mapy, portréty, plány, faksim s. ISBN 978-80-86011-44-8. S. 5 - 207. (čeština) 
  • HŘÍDEL, Karel; LÁŠEK, Radan. Opevnění z let 1936 - 1938 na Šumavě. 1. vyd. Dvůr Králové nad Labem: FORTE, 2011. 63 s. (Pevnosti). ISBN 80-901580-9-9. S. 23. (česky) 
  • Eduard Stehlík; ČTVERÁK, Vladimír; DURDÍK, Tomáš; LUTOVSKÝ, Michal; STEHLÍK, Eduard. Pevnosti a opevnění v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Redakce Jaroslav Richter. 2. Dotisk. vyd. Praha: Libri, 2002. 555 fot., obr. s. ISBN 80-7277-096-9. Kapitola Československý pevnostní systém z let 1935-38, s. 387 - 415. (čeština) [Dále jen STEHLÍK.]
  • LAKOSIL, Jan. H-42 snadno a rychle [online]. Praha: ropiky.net, 2005-10-18 [cit. 2018-11-03]. Dostupné online. (česky) 
  • LAKOSIL, Jan. Historie opevňování Šumavy [online]. Praha: ropiky.net, 2004-03-26 [cit. 2018-11-03]. Dostupné online. (česky) 
  • LAKOSIL, Jan; SVOBODA, Tomáš. Sudety 1938.Pohledem důstojníků německé armády. Redakce Věra Vlková, David Pazdera. Praha: Mladá fronta, 2013. 244 s., [26] s. faksim. a fot. s. ISBN 978-80-204-2894-3. S. 1 - 243. (čeština) 
  • LAKOSIL, Jan. Šumava 1938. prvé. vyd. Praha: Mladá fronta, 2018. 280 s. ISBN 978-80-204-4816-3. (česky) 
  • LAKOSIL, Jan. Šumava krásná i smrtící v dobových fotografiích a dokumentech : lehké opevnění, okupace, železná opona. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2014. 286 s. ISBN 978-80-204-3481-4. S. 1. (česky) 
  • LAKOSIL, Jan. Utajená obrana Šumavy. Lehké opevnění jihozápadní hranice Československa od Mnichova po současnost. Redakce Věra Vlková, David Pazdera. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2012 (2012 tisk). 328 + 16 stran barevné přílohy s. ISBN 978-80-204-2791-5. S. 15, 300. (česky) 
  • LAKOSIL, Jan; SVOBODA, Tomáš; ČERMÁK, Ladislav. Souboj bez vítěze. Německé přípravy na dobývání čs. lehkého opevnění v roce 1938. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2010. 310 [16] s. barev. obr. příl. s. ISBN 978-80-204-2201-9. S. 1 - 310. (čeština) 
  • LÁŠEK, Radan. Jednotka určení SOS. Díl třetí. Praha: Codyprint, 2008. 335 il., mapy, portréty, faksim. s. ISBN 978-80-902964-9-7. (čeština) 
  • LÁŠEK, Radan. Velitelé praporů SOS. Redakce Olga Pensdorfová a Tomáš Kubeš. Praha: Codyprint, 2009. 227 s. ISBN 978-80-903892-0-5. Kapitola 10/Prapor Strakonice pplk. Jaroslav Rejžek, s. 82 - 90. (čeština) 
  • LÁŠEK, Radan. Ztracené varty – strážci šumavské hranice 1938. 1. vyd. Praha: Codyprint, 2018. 248 s. ISBN 978-80-903892-4-3. Kapitola Velitelé šumavských praporů, s. 28. (čeština) 
  • LIKOVSKÝ, Jakub; BAUER, Zdeněk. Opevnění Republiky československé 1935-1938.. 1. vyd. Praha: Železný, 1998. 116 s. S. 1 - 116. (čeština) 
  • Pamětní spis o česko-slovenském stálém opevnění. Překlad Kupka, Vladimír. 1. vyd. Karlov: FORTprint, 2000. 220 s., mp., plánky s. (Pevnosti). ISBN 80-86011-10-0. S. 1 - 200. (čeština) 
  • SANDER, Rudolf. Abecední přehled dislokace československé mírové armády v letech 1918-1939. Sborník archivních prací.. 2000, roč. 50, čís. 1, s. 205-319. ISSN 0036-5246. (čeština) 
  • Seznam objektů úseku H-42 Prachatice [online]. Praha: ropiky.net, rev. 2018-09-18 [cit. 2018-11-01]. Dostupné online. (česky) 
  • SVITÁK, Miloslav. Krvavá hranice západních a jižních Čech na podzim 1938 : incidenty mezi čs. jednotkami a henleinovci : události od 12. září 1938 do 11. října 1938 pohledem zpravodajského oddělení I. sboru. 1. vyd. Jindřichův Hradec: Miloslav Sviták, Jindřichův Hradec, 2017. 272 ilustrace, mapy, portréty, faksimile s. ISBN 978-80-906853-0-7. S. 5 - 272. (čeština) 
  • SVOBODA, Tomáš; LAKOSIL, Jan; ČERMÁK, Ladislav. Velká kniha o malých bunkrech. Československé lehké opevnění 1936-1938. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2011. 335, [16] s. fot. a map s. ISBN 978-80-204-2422-8. S. 61 - 66. (čeština) 
  • ŠMÍDA, Zdeněk. Státní hranice a pohraniční turistika [online]. Zdeněk Šmída, rev. 2017 [cit. 2018-11-21]. Dostupné online. (čeština) 
  • VULTERÝN, Ivan, et al. Vojsko v Prachaticích. 1. vyd. Praha: nákladem vlastním, 2017. 126 s. (čeština) 

Externí odkazyEditovat