Wikipedie

Velvary

město v okrese Kladno ve Středočeském kraji

Velvary (německy Welwarn) jsou město v okrese Kladno, 7 km severozápadně od Kralup nad Vltavou a 25 km severozápadně od Prahy. Město se rozkládá na pravém břehu Bakovského potoka, při jeho soutoku s Červeným potokem. Žije zde přibližně 3 000[1] obyvatel. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.

Velvary
Velvary, letecký pohled od jihovýchodu
Velvary, letecký pohled od jihovýchodu
Znak města VelvaryVlajka města Velvary
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecVelvary
Obec s rozšířenou působnostíSlaný
(správní obvod)
OkresKladno
KrajStředočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°16′54″ s. š., 14°14′10″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel2 986 (2023)[1]
Rozloha18,10 km²[2]
Nadmořská výška188 m n. m.
PSČ273 24
Počet domů943 (2021)[3]
Počet částí obce4
Počet k. ú.3
Počet ZSJ6
Kontakt
Adresa městského úřadunáměstí krále Vladislava 1
273 24 Velvary
el.podatelna@velvary.cz
StarostaPhDr. Radim Wolák
Oficiální web: www.velvary.cz
Velvary na mapě
Velvary
Velvary
Další údaje
Kód obce533041
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Místní části Editovat

Historie Editovat

První písemná zmínka o Velvarech pochází z roku 1282. Vznik jména Velvary uvádí kronikář Václav Hájek z Libočan do souvislosti s bojem proti Maďarům. Maďarský vojevůdce měl v noci sen, jak mu nějaký muž podává střídku chleba. Pojmenoval proto město střídka chleba, což je maďarsky Belvar a počeštěno to znělo jako Velvar. Podle jiné domněnky je název odvozen od slova var, což ve staré češtině znamenalo obydlený dům. A vyskytl se i názor, že šlo o obec velvarů, tedy lidí, kteří mnoho vařili. Slovo var však nejpravděpodobněji označovalo místa, kde ze země vyvěrají prameny. Název bude souviset s názvem bývalé osady Malovary, která již nyní s městem splynula a nachází se v jeho západní části.

 
Radnice a kostel sv. Kateřiny

Obec Velvary povýšil král Vladislav na královské město podruhé v roce 1482. Podruhé proto, že na začátku roku 1482 postihl město Velvary velký požár, při kterém shořely všechny písemné doklady o tom, že Velvary byly královským městem již jednou jmenovány. Velvary tak získaly právo vařit pivo, pořádat trhy a opevnit se hradbami, což také vzápětí udělaly. Až do poloviny 19. století bylo městečko důležitou zastávkou na staré cestě z Prahy do Saska.

Město Velvary bylo opevněno hradbami a vstup byl možný čtyřmi branami. Pražskou branou, kterou vystavěl na jižní straně náměstí za purkmistra Jiřího Mydláře v roce 1580 stavitel Bartoloměj Vlach. Roudnickou branou, která byla v roce 1841 z neznámých důvodů zbourána. A bránou Malovarskou, na jejímž místě později vznikla renesanční brána Slánská. Slánská brána byla později zbourána na příkaz paní hraběnky, které prý stínila do zahrady. Chržínskou bránu tvořila vlastně jenom vrata mezi dvěma zděnými pilíři. Dodnes se zachovala jen brána Pražská. Vedle Roudnické brány bývala Panská hospoda.

Roku 1864 vznikl v domě v Pražské ulici Sbor dobrovolných hasičů, první v Čechách. V roce 1882 byl zahájen provoz na železniční trati Kralupy – Velvary. Kolem roku 1900 zde začal vznikat průmysl, zejména výroba nábytku, které se však po roce 1990 silně omezila.

Vývoj počtu obyvatel podle sčítání lidu[4]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
2822 3146 3174 3221 3210 3053 3140 2749 3138 3040 3074 2848 2911 2993

Rok 1932 Editovat

V městě Velvary (2365 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody (výběr):[5]

  • Instituce: okresní soud, berní úřad, poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, kostely 3 katol., metod., synagoga, okresní chudobinec, sbor dobrovolných hasičů.
  • Průmysl a živnosti: továrna na brousící kotouče Ostrit, cihelna, 2 cukráři, cukrovar, 2 hodináři, hospodářské skladištní družstvo, hospodářské strojní družstvo, knihař, výroba ledku, 3 mlýny, výroba přístrojů, stavební družstvo, „Velvarská škrobárna” s.r.o.[6]
  • Služby: 3 lékaři, 2 zvěrolékaři, 2 advokáti, notář, 4 autodopravci, biograf Sokol, fotoateliér, 12 hostinců, 2 kapelníci, lékárna, Městská spořitelna, Okresní hospodářská záložna, Rolnická záložna, Živnostenská záložna, zubní ateliér.

V obci Ješín (549 obyvatel, samostatná ves se později stala součástí Velvar) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[7] cihelna, družstvo pro rozvod elektrické energie v Jišíně, holič, 2 hostince, kolář, půjčovna mlátiček, obuvník, 7 rolníků, řezník, 3 obchody se smíšeným zbožím, trafika, zámečník.

V obci Velká Bučina (přísl. Malá Bučina, 374 obyvatel, samostatná ves se později stala součástí Velvar) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[8] 2 hostince, kolář, kovář, krejčí, družstevní sběrna mléka, obuvník, pokrývač, 3 obchody se smíšeným zbožím, Spořitelní a záložní spolek pro obec Velká Bučina, trafika.

Pamětihodnosti Editovat

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Velvarech.
 
Pražská brána od jihu

Muzea a knihovna Editovat

V Městském muzeu, jež v roce 2002 oslavilo 70. výročí zpřístupnění svých sbírek veřejnosti, si je možno prohlédnout stálou expozici představující historii města Velvary a jeho okolí. Ve vitrínách jsou ukázky archeologických nálezů od starší doby kamenné po raný středověk, nacházejí se zde doklady o vývoji města od 13. století do roku 1918, ukázky historického nábytku a odívání z 19. století. V secesním sále je sbírka obrazů krajináře Georgese Karse.

Dnešní Městská knihovna má počátek ve Čtenářském spolku paní a dívek založeném počátkem 90. let 19. století, v roce 1892 se začaly půjčovat knihy. V roce 1948 byla ukončena činnost Čtenářského spolku a knihy byly předány Městské knihovně. V roce 1975 bylo otevřeno dětské oddělení, v roce 2001 stanice s veřejným internetem. V současnosti knihovna sídlí v budově bývalé Panské hospody.

Žurnalistika Editovat

Ve městě každým měsícem vychází periodikum s názvem Zpravodaj z Velvarska, na jehož vzniku se podílí Zdeňka Ortová a A. Kratochvílová. Publikace má informovat občany Velvar o aktuálním dění a dění na úřadě. Dále pak dává prostor reklamám živnostníků z města[13].

Zajímavosti a pověsti Editovat

K Panské hospodě se s největší pravděpodobností váže vznik písně Ó Velvary. Podle místní tradice stála u jejího zrodu událost z přelomu ledna a února roku 1591, kdy byla v Panské hospodě Jáchymovi z Bílé odcizena truhla s 996 tolary. Málokdo dnes ví, že spor, jestli mu byly peníze odcizeny, nebo zda je propil, se táhl mnoho let a dědil se z generace na generaci. A proto píseň Ó, Velvary nesložil Jáchym z Bílé, ale až některý z jeho potomků.

Zvon pro hřbitovní kostel sv. Jiří byl odlit v Nabdíně. Před litím přišlo několik dívek z Černuce a vhodily hrst stříbrných mincí do roztavené zvonoviny, aby tak zlepšily hlas zvonu. Jedna z mincí se nerozpustila, ale zůstala zalita na povrchu zvonu.

Další z povídek a pověstí o Velvarech pochází z doby, kdy se stavěl Karlův most. Na stavbu Karlova mostu se totiž vozila vajíčka, která se prý přidávala do malty, ze všech obcí, které byly někde poblíž. Velvaráci vymysleli, že je povezou uvařená natvrdo, aby se jim po cestě nerozbila. Když s tímto nákladem dojeli na Karlův most, zjistili, že vajíčka uvařená natvrdo se do malty přidávat nedají. A proto se dodnes Velvarákům říká tvrdovaječníci.

Znak Editovat

 
Znak města

Kdy byl znak městu udělen, se neví. Na nejstarší pečeti s latinským nápisem *S*ecretum**d*welwar, která podle typu písma pochází z poloviny 15. století, je zobrazen lev zepředu, držící tlapami dvě věže. Od poloviny 16. století máme pak na pečetích doložen v podstatě dnešní vzhled znaku. Jeho definitivní podobu měl dotvořit v roce 1607 správce velvarské školy Pavel Raphigius Litomyšlský, když namaloval do městské knihy Liber memorabilium et contractum barevný znak města a písař Štěpán Peristerius jej doplnil latinskou a českou básní, v nichž vysvětluje význam barev a figur. Na červeném štítě stojí na nízkém kvádrovém soklu dvě dvoupatrové věže s okny, nárožními věžičkami a valbovými střechami. Mezi věžemi stojí na soklu stříbrný vztyčený lev se zlatými drápy, červeným jazykem a zlatou korunou. Předními tlapami se dotýká pravé věže, jako by ji přidržoval. Jeho jednoduchý velmi dlouhý ocas ovíjí zezadu levou věž a jeho konec je propletený dolním oknem. Toto propletení je připisováno až Raphigiovi a písař Peristerius je v české básni vysvětluje takto: „Co znamená lev za ohon k věžím vázaný? Řeknu ti to: Totě odznak vedle práva; město mocného krále zasluhuje královského znamení. Vezdy bylo královské. Proto lev k věžím jest přivázán, aby krále od nich neodloučil.“

Výše uvedené doklady jednoznačně vyvracejí názor, že Velvary nejprve užívaly jako znak císařského orla a současný znak jim byl udělen v roce 1621. Podle dnešní literatury o městských znacích jsou rovněž nesprávné novodobé úpravy znaku jako cimbuří mezi věžemi, zelený trávník pod nimi i dvojitý ocas lva.

Významné osobnosti Editovat

 
Mariánský sloup na náměstí

Doprava Editovat

Dopravní síť Editovat

Okolo města vede silnice I/16 v úseku Slaný - Mělník. Městem prochází silnice II/240 v úseku Kralupy nad Vltavou - Velvary - Roudnice nad Labem. Z města vychází silnice II/616 Velvary - Podhořany.

Město Velvary leží na železniční trati 111 z Kralup nad Vltavou do Velvar. Jedná se o jednokolejnou regionální trať, doprava byla zahájena v roce 1882. Na území obce leží koncová dopravna Velvary a mezilehlá zastávka Velká Bučina.

Na trati je provozována železniční doprava podle předpisu SŽ D3

Veřejná doprava 2022 Editovat

Po železniční trati 111 jezdí denně 24 párů osobních vlaků z Kralup nad Vltavou.

Dopravní obslužnost je zajišťována motorovými vozy řad 809,810 a 841.2

Z města vedly autobusové linky do těchto cílů: Brandýsek, Kladno, Kralupy nad Vltavou, Mladá Boleslav, Praha, Slaný, Vraný.

Územně-správní začlenění Editovat

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Slaný, soudní okres Velvary[15]
  • 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Velvary[15]
  • 1868 země česká, politický okres Slaný, soudní okres Velvary[15]
  • 1913 země česká, kraj Praha, politický okres Kralupy nad Vltavou, soudní okres Velvary[16]
  • 1939 země česká, Oberlandrat Mělník, politický okres Kralupy nad Vltavou, soudní okres Velvary[17]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Kralupy nad Vltavou, soudní okres Velvary[18]
  • 1945 země česká, politický okres Kralupy nad Vltavou, soudní okres Velvary[19]
  • 1949 Pražský kraj, okres Kralupy nad Vltavou[20]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Kladno[21]

Fotogalerie Editovat

  •  

    Náměstí krále Vladislava od východu

  •  

    Severní část náměstí Krále Vladislava

  •  

    Renesanční dům č. 57 zvaný Dryjáčníkovský na náměstí a Pražská ulice

  •  

    Kostel sv. Jiří od JZ

  •  

    Městské muzeum v Pražské ulici

  •  

    Bývalý špýchar, Galerie J. Corvina

  •  

    PP Pod Šibenicí

  •  

    Lípy u sv.Trojice památné stromy

Odkazy Editovat

Reference Editovat

  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-12-11]. Dostupné online. 
  5. ↑ Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1831-1832. (česky a německy)
  6. ↑ Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2019-12-15]. Dostupné online. 
  7. ↑ Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 497. (česky a německy)
  8. ↑ Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1817. (česky a německy)
  9. ↑ Emanuel Poche, Umělecké památky Čech IV. str. 210.
  10. ↑ E. Poche, Umělecké památky Čech IV. str. 209.
  11. ↑ E. Poche, Umělecké památky Čech IV. str. 213.
  12. ↑ E. Poche, Umělecké památky Čech IV. str. 212.
  13. ↑ Archivovaná kopie. www.velvary.cz [online]. [cit. 2014-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-07-14. 
  14. ↑ K hudebnímu skladateli a klavíristovi Leopoldu Koželuhovi viz např. Lukáš M. Vytlačil: From Velvary, Bohemia, to the court in Vienna. The life of the imperial Kapellmeister Leopold Koželuh and a new complete edition of his keyboard sonatas. In: Czech Music Quarterly 16 (2016), No. 2, pp. 7-11. (dostupné on-line)
  15. ↑ a b c Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  16. ↑ Vyhláška ministerstva vnitra č. 226/1913 Sb.
  17. ↑ Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  18. ↑ Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  19. ↑ Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 28-09-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28-09-2011. 
  20. ↑ Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 22-05-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-05-2011. 
  21. ↑ Zákon č. 36/1960 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 22-05-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-05-2011. 

Literatura Editovat

  • KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku / 8. díl V-Ž. Praha: Libri, 2011. 896 s. ISBN 978-80-7277-410-4. 
  • FROLÍK, František a Markéta VLKOVÁ. Osobnosti Slánska a Velvarska s ukázkami jejich rukopisů. Nové Strašecí: Jiří Červenka - Gelton, 2017. ISBN 978-80-88125-06-8.
  • Knihovny Středočeského kraje. Kladno: Středočeská vědecká knihovna, 2004. ISBN 80-85191-46-6, s. 97.
  • PERGL, Jiří. Sbor dobrovolných hasičů ve Velvarech: nejstarší dobrovolný hasičský sbor v Čechách - založen roku 1864. Kladno: B61, 2004.
  • Poche, Emanuel (red.), Umělecké památky Čech IV. Praha: Academia 1982. Heslo Velvary, str. 209-213.
  • ŠPECINGER, Otakar. Historie a současnost města Velvar: 1482-1982. Kralupy nad Vltavou: Barvy a laky, 1982.
  • ŠPECINGER, Otakar a Radim BRÁZDA. Velvary: kapitoly z dějin královského města. Louny: Digon pro Městský úřad Velvary, 2008. ISBN 978-80-87019-10-8
  • Historie 1. dobrovolného hasičského sboru v Čechách, založeného roku 1864 ve Velvarech. Praha: Enigma, 1999.
  • ZAP, Karel Vladislav. Velvary. In: Památky archeologické a místopisné 1862, str. 24 – 26.
  • Ottův slovník naučný, heslo Velvary. Sv. 26, str. 534

Externí odkazy Editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Velvary&oldid=23034035“