Wikipedie

Leopold Koželuh

český hudební skladatel a pedagog

Leopold Koželuh (rodným jménem Jan Antonín Koželuh) (26. červen 1747 Velvary[1] – 7. květen 1818 Vídeň) byl český hudební skladatel a pedagog.

Leopold Koželuh
Základní informace
Narození26. června 1747
Velvary
České královstvíČeské království České království
Úmrtí7. května 1818 (ve věku 70 let)
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Žánryopera, klasická hudba a balet
Povoláníhudební skladatel, hudební pedagog, klavírista a učitel
Nástrojeklavír
DětiKateřina Koželuhová
Příbuzníbratranec Jan Antonín Koželuh
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis editovat

 
Rodný dům s pamětní deskou Leopolda Koželuha ve Velvarech

Narodil se ve Velvarech se jménem Jan Antonín v rodině ševce Antonína Bartoloměje Koželuha. Skladatel Jan Antonín Koželuh byl jeho bratranec a po nějakou dobu ho vyučoval hudbě.[2] Roku 1774, aby zabránil nedorozuměním a záměnám se svým bratrancem, si změnil křestní jméno na Leopold. Své příjmení psal někdy jako Koželuch. Odešel na studia do Prahy, kde se začal věnovat hudbě. K jeho učitelům hudby v sedmdesátých letech 18. století patřil i František Xaver Dušek, který jej učil kompozici a hru na klavír.[3][4] Pro divadlo v Kotcích psal hudbu k pantomimám a baletům.[5] Jeho prvním opusem je baletní hudba z roku 1771, která byla provedena s velkým úspěchem.[3] Podobných skladeb v následujících letech složil 25.

 
Divadlo v Kotcích

Roku 1778 se odstěhoval do Vídně;[3] zde byl pravděpodobně krátce jeho učitelem Johann Georg Albrechtsberger. Ve Vídni se Koželuh zařadil mezi nejznámější pianisty a skladatele. Velký ohlas vyvolala jeho kantáta k úmrtí Marie Terezie na verše Michaela Denise.[3] Na císařském dvoře se mu podařilo získat místo učitele hudby arcivévodkyně Marie Alžběty, dcery Marie Terezie.[6] Vyučoval i v dalších šlechtických rodinách a stal se váženou a uznávanou osobou. V roce 1781 se uvolnilo místo v Salcburku po odchodu W. A. Mozarta a Koželuh dostal nabídku toto místo převzít, avšak odmítl.[4] Od roku 1784 ve Vídni provozoval vlastní hudební nakladatelství, které později vedl jeho bratr Antonín Tomáš.[3][4] Jeho díla vydávali také nakladatelé v jiných státech a Leopold Koželuh byl známý po celé Evropě.

V polovině osmdesátých let se oženil se šlechtičnou Marií Annou von Allstern, Jeho dcerou byla Kateřina Koželuhová–Cibbini, která se později stala pianistkou na císařském dvoře.[3][6] Koželuh měl řadu přátel mezi šlechtickými rodinami. Patřil mezi ně i Jan Rudolf Černín z Chudenic, majitel zámku Jemčina. Pro jeho proslulé parforsní hony Koželuh složil několik loveckých fanfár.[7]

Na objednávku českých stavů Koželuh složil slavnostní kantátu pro korunovaci císaře Leopolda II. českým králem. Její premiéra se konala 12. září 1791 ve Stavovském divadle a zcela zastínila Mozartovu korunovační operu La Clemenza di Tito.[3][6] Získal tím přízeň císařské rodiny a upevnil svou prestiž jako skladatel.

Podobně jako Mozart, vstoupil Koželuh okolo roku 1790 ve Vídni do zednářské lóže.[4] Roku 1792, když Mozart zemřel, přijal nabídku stát se po něm dvorním skladatelem a komorním kapelníkem ve Vídni.

V roce 1802 těžce onemocněl dnou a svoji skladatelskou činnost byl nucen omezit. Pro edinburského vydavatele George Thomsona upravoval skotské, irské a velšské lidové písně.[4] Věnoval se pedagogické práci a povinnostem u dvora. Mezi jeho žáky patřila v letech 1804–1810 princezna Marie–Luisa, pozdější manželka císaře Napoleona I.[4][6]

S nástupem nových hudebních směrů zájem o jeho tvorbu postupně klesal. Zemřel ráno 7. května 1818 a byl pochován na později zrušeném hřbitově v Matzleinsdorfu.[3]

Koželuhovým nástupcem ve Vídni se stal František Kramář.

Dílo editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam skladeb Leopolda Koželuha.

Do dnešní doby se dochovaly asi čtyři stovky Koželuhových skladeb. Patří k nim mj. asi třicet symfonií a 22 klavírních koncertů včetně jednoho koncertu pro čtyřruční klavír, nesporně jednoho z nejlepších děl tohoto poměrně vzácného druhu. Komorní hudbu zastupují dva koncerty pro klarinet, 24 houslových sonát, 63 klavírní tria a šest smyčcových kvartetů. Z dalších skladeb jsou známa dvě oratoria (Mojžíš v Egyptě), devět kantát a rozmanitá církevní díla, šest oper (dochovala se pouze opera Gustav Vasa - okolo roku 1792), baletní hudba a lovecké fanfáry.

Skladby Leopolda Koželuha jsou číslovány podle katalogu, jejž sestavil muzikolog Milan Poštolka. Většinu svého díla vytvořil Koželuh ve Vídni mezi jedenatřicátým a pětapadesátým rokem svého života.[4]

Koželuhovo dílo se setkalo s ohlasem po celé Evropě již během jeho života. Patřil mezi nejdůležitější osobnosti hudebního života konce 18. století. V posledních letech života se však ani on nevyhnul kritice. Bylo mu vytýkáno, že tvoří příliš mnoho. K jeho kritikům se přiřadili i Mozart a Beethoven. Řada jeho skladeb nese znaky hudebního romantismu, některá díla však jsou záměrně konzervativní, což dokládá například označení „triová sonáta“ které Koželuh používal pro klavírní tria.

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leopold Kozeluch na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Koželuh, Leopold, 1747-1818 [online]. Středočeská vědecká knihovna v Kladně [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h CODR, Milan; ŘEŽÁBEK, Jan. Přemožitelé času sv. 20. Praha: Nezávislé tiskové centrum INTERPRESS MAGAZIN, 1990. Kapitola Leopold Koželuh, s. 97–101. 
  4. ↑ a b c d e f g POŠTOLKA, Milan. Leopold Koželuh. Život a dílo [online]. Praha: 1964 [cit. 2020-11-11]. Dostupné online. 
  5. ↑ Koželuh, Leopold – Divadelní Encyklopedie. encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d STURZ, Jiří Bartoš. Korunovační kantáta Leopolda Koželuha po 225 letech (ve světle doby a interpretace). www.casopisharmonie.cz [online]. [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. 
  7. ↑ KOTHERA, Lumír. Lovecká hudba císařského kapelníka Leopolda Koželuha. Myslivost. Roč. 2006, čís. 3. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • Flamm-Harten, C.: Leopold Koželuh (1968)
  • Kennedy, Michael and Bourne, Joyce, eds. The Concise Oxford Dictionary of Music. Fourth edition, 1996 (2004 reprint). Oxford, New York: Oxford University Press. ISBN 0-19-860884-5.
  • Sondheimer, Robert: Die Theorie der Sinfonie und die Beurteilung einzelner Sinfoniekomponisten bei den Musikschriftstellern des 18. Jahrhunderts. Leipzig: Breitkopf & Härtel, 1925.
  • Deutsch, Otto Erich. Koželuh Ritrovato. Music and letters. London. v. 26 no. 1, Jan. 1945, p. 47-50.
  • Poštolka, Milan. Leopold Koželuh : život a dílo. Praha : Státní hudební vydavatelství, 1964.
  • Československý hudební slovník osob a institucí I. (A–L), 1963, SHV, Praha
  • Vytlačil, Lukáš M.: From Velvary, Bohemia, to the court in Vienna. The life of the imperial Kapellmeister Leopold Koželuh and a new complete edition of his keyboard sonatas. Czech Music Quarterly roč. 16, č. 2, Praha 2016, pp. 7–11. (dostupné on-line)

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Leopold_Koželuh&oldid=23768699“