Historickým pramenem se nazývá primární zdroj informací v historickém bádání. Každý pozůstatek lidské činnosti, který podává relevantní informaci o lidské minulosti, lze využít jako historický pramen. Zvláštní důležitost mají písemné historické dokumenty, jejichž výskyt zahajuje tzv. historické období (aktéři dějin vystupují z anonymity). Nepísemným pramenem se může stát např. archeologický nález, historický obraz známého města nebo třeba filmový záznam politické události.

Smlouva z Alcaçovas. Oznámení o smlouvě městu Sevilla, 14. března 1480. 1. strana.

Historická práce spočívá ve vyhledávání (rešerši) pramenů (historická heuristika), jejich analýze a kritice (tj. rozbor a hodnocení jejich důležitosti (relevance), hodnověrnosti, srovnávání s dalšími prameny atd.), interpretaci (výklad zjištěných informací) a zpracování zjištěných poznatků v širších souvislostech.

Rozdělení historických pramenů

editovat

Prameny je možné rozdělit podle několika hledisek: dle původu pramene (památky, pozůstatky a tradice, prameny), dle formálních znaků (písemné, nepsané, ústní), dle informační struktury (bezprostřední, zprostředkované), dle typu (písemné, hmotné, etnografické, ústní, lingvistické, fonografické, filmové a fotografické) a konečně dle obsahu (ergotechnické – ekonomika, sociotechnické – společnost, psychotechnické – vědomí, tradice).

Písemné prameny

editovat

Nepsané prameny

editovat
  • hmotné prameny: kosterní pozůstatky, výtvory lidské práce
  • obrazové prameny: kresby, kartografické materiály
  • audiovizuální prameny: rozličná záznamová media

Ústní prameny

editovat