Otevřít hlavní menu

Lehké opevnění vzor 36

Pevnůstka lehkého opevnění vz. 36 na jižní Moravě

Lehké opevnění vzor 36 (dobově lehké opevnění starého typu) je malý železobetonový objekt budovaný v rámci československého opevnění. Počet členů posádky se odvíjel podle počtu hlavních zbraní a tedy i střílen. Ke každé zbrani byl přidělen střelec a pomocník.

VýstavbaEditovat

Řízením výstavby objektů vz. 36 byla pověřena jednotlivá zemská vojenská velitelství (ZVV). Koncem května roku 1936 byly firmám zadány k výstavbě první úseky. První pevnůstky vyrostly v Orlických horách v červenci téhož roku, další následovaly na Trutnovsku, v prostoru Kadaně, Bíliny, Ústí nad Labem, Jindřichova Hradce, Třeboňska, Plzně, Českých Budějovic a na jižní Moravě. Postaveno bylo celkem 858 objektů (bez cvičných a zkušebních).[1]

KonstrukceEditovat

Stavební varianty (typy) lehkého objektu vz. 36 byly označeny písmeny A, B, C, D, E a F. Realizovány byly však pouze typy A, B, C. Typ E byl vystavěn jen ve dvou exemplářích. Jednotlivé typy se odlišují počtem střílen a tloušťkou obvodových stěn. Poměrně značné rozdíly jsou mezi pevnůstkami budovanými ZVV Praha (Čechy), ZVV Brno (jižní Morava) a ZVV Bratislava (jižní Slovensko). K pozorování okolí byla pevnůstka vybavena stropním otvorem pro zrcátkový periskop. Střílny tvarované v betonu byly díky větším rozměrům poměrně zranitelné. Mohly být uzavřeny dvojicí 30mm ocelových posuvných uzávěrů opatřených úzkým pozorovacím průzorem. S lafetací nebylo počítáno a zbraň byla umístěna na dřevěném stolku pod střílnou. Stolky se při střelbě nadměrně otřásaly, čímž trpěla její přesnost. Některé útvary se proto pokoušely o výrobu improvizovaných lafet. Systémově byl tento problém řešen až v roce 1938, kdy se v Královopolské strojírně v Brně nechalo vyrobit 500 speciálních lafet. Z nich se do září 1938 dostalo do pevnůstek pouze 240 kusů.

 
LO vz. 36 A

Výzbroj a vybaveníEditovat

Výzbroj mohly tvořit těžké kulomety vz. 24 nebo lehké kulomety vz. 26. V pevnůstkách chybělo jakékoliv ventilační zařízení, proto při déle trvající střelbě mohlo dojít k zamoření interiéru zplodinami z vystřelených nábojnic. Větrat se dalo pouze otevřenými jednoduchými plechovými vchodovými dvířky v týlové stěně objektu, což bylo při útoku z týlu velmi nebezpečné, případně bylo možné bojovat v plynových maskách. Velkou nevýhodou byla i absence vzájemného krytí, protože pevnůstky byly určeny pouze pro vedení čelních nebo kosých paleb. Ucelené postřelované pásmo bylo možné vytvořit pouze v jejich předpolí, prostor mezi pevnůstkami a v jejich týlu zůstával nepostřelován.

Výhodou objektů vz. 36 byla finanční nenáročnost díky jednoduché konstrukci a omezenému množství vnitřního vybavení. Malé rozměry také snižovaly pravděpodobnost zásahu nepřátelským ostřelováním. Nevýhody ovšem převažovaly, a proto se projektanti ŘOPu snažili za šestatřicítku najít kvalitnější náhradu, kterou se stalo lehké opevnění vz. 37.

Objekty ZVV BrnoEditovat

Pevnůstky budované ve III. sboru se výrazně odlišovaly, jednalo se o modernější konstrukci. Byly vybavené ventilátorem na nožní pohon a granátovým skluzem v týlu. V zadní části objektu se v podlaze nacházel úložný prostor pro střelivo překrytý prkny. Stropní deska byla v zadní části skloněná směrem do týlu.[2]

Objekty ZVV BratislavaEditovat

LO vz. 36 na Slovensku patřilo k nejmodernějším vůbec, protože k jeho zadání došlo až v listopadu 1936 a výstavba probíhala během jara 1937. V úseku II Šahy bylo vybudováno 10 objektů tohoto typu, zatímco zbytek zadaných pevnůstek byl přeprojektován na vz. 37. Vybudované objekty vz. 36 tvořily pomyslný konstrukční přechod mezi LO vz. 36 a vz. 37, byly k nim přistavěny předsíňky s mřížovými a pancéřovými dvířky, ve kterých se nacházel také ventilátor z řopíků. Objekty pravděpodobně byly vybaveny i periskopem.[3]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. SVOBODA, Tomáš; LAKOSIL, Jan; ČERMÁK, Ladislav. Velká kniha o malých bunkrech: Československé lehké opevnění 1936-1938. Praha: Mladá fronta, 2011. ISBN 978-80-204-2422-8. S. 25. Dále jen Svoboda. 
  2. Svoboda, s. 37–45.
  3. Svoboda, s. 48–49.

LiteraturaEditovat

  • Stehlík, Eduard: Pevnosti a opevnění v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2002, s. 382 – 386.
  • SVOBODA, Tomáš; LAKOSIL, Jan; ČERMÁK, Ladislav. Velká kniha o malých bunkrech: Československé lehké opevnění 1936-1938. Praha: Mladá fronta, 2011. 336 s. ISBN 978-80-204-2422-8. 

Externí odkazyEditovat