Verneřické středohoří

geomorfologický podcelek Českého středohoří

Verneřické středohoří je jedním ze dvou geomorfologických podcelků Českého středohoří v severní části České republiky, převážně v Ústeckém kraji. Je členěno do dvou okrsků. Nejvyšším bodem je vrchol Sedla (727 m n. m.) nedaleko města Úštěku, nejnižším bodem podcelku pak je hladina Labe v Děčíně (121,9 m n. m.).[1]

Verneřické středohoří
Buková hora z Erbenovy vyhlídky
Buková hora z Erbenovy vyhlídky

Nejvyšší bod727 m n. m. (Sedlo)
Rozloha732 km²

Nadřazená jednotkaČeské středohoří
Podřazené
jednotky
Benešovské středohoří
Bukovohorské středohoří
Litoměřické středohoří
Ústecké středohoří

SvětadílEvropa
StátČeskoČesko Česko
Horninyčedič
PovodíLabe
Identifikátory
Kód geomorf. jednotkyIIIB-5A
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Geomorfologické členění

editovat

Česká republika se rozkládá na území čtyř geomorfologických oblastí. Jednou z nich je Krušnohorská soustava (též zvaná subprovincie). Ta se člení na oblasti, jednou z nich je Podkrušnohorská hornatina. Oblasti se dále člení na geomorfologické celky, jedním z nich je České středohoří (dle Demka IIIB-5). České středohoří má dva podcelky, severnější Verneřické středohoří (IIIB-5A)í, více na jihu je Milešovské středohoří (IIIB-5B).

Podcelky se dále dělí na okrsky a podokrsky. Podcelek Verneřického středohoří se dělí na čtyři okrsky: Ústecké středohoří, Bukovohorské středohoří, Benešovské středohoří a Litoměřické středohoří. [2]

Kompletní geomorfologické členění celého Českého středohoří uvádí následující tabulka:

Popis Verneřického středohoří

editovat

Tato severní část Českého středohoří má rozlohu 732 km2. Nejvyšším bodem je vrchol Sedla 727 m n. m., nejnižším hladina Labe v Děčíně s nadmořskou výškou 121,9 metrů. Složení hornin je různorodé – především jsou to magmatické horniny čedič, znělec a trachyt, dále pískovec a vzácněji třetihorní tufity, jíly a písky. Vyskytuje se zde řada magmatických suků, četné geomorfologické tvary byly formovány mrazovým zvětráváním a odnosem vulkanitů. Krajinu výrazně zformovala řeka Labe svou erozívní činností, hřbety a zarovnané povrchy jsou v této oblasti střídány hlubokými údolími řek (Labe, Ploučnice).[1]

Chráněné lokality

editovat

Téměř celý podcelek je v péči CHKO České středohoří. Je zde řada zvláště chráněných maloplošných území. V Ústeckém středohoří je to PP Divoká rokle, PP Jílovské tisy, PR Kozí vrch, PR Bohyňská lada, v Benešovském NPP Panská skála a NPP Březinské tisy, v Bukovohorském PR Kamenná hůra, NPP Dubí hora, v Litoměřickém NPR Sedlo, NPP Vrkoč, PP Magnetovec - Skalní hřib. [3]

Nejvyšší vrcholy

editovat

Reference

editovat
  1. a b Geomorfologie CHKO České středohoří. ceskestredohori.ochranaprirody.cz [online]. [cit. 2015-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-05-19. 
  2. BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. Praha: Academia, 2012. ISBN 978-80-200-2026-0. Kapitola Krušnohorská soustava, s. 111. 
  3. Z nížin do hor, str. 126, kapitola Verneřické středohoří

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat