Otevřít hlavní menu

Ploučnice (německy der Polzen; Pulsnitz) je česká řeka, která pramení v okrese Liberec pod Ještědem, protéká okresy Česká Lípa a Děčín a v městě Děčín ústí zprava do Labe. Odvodňuje severní část Čech vymezenou Ralskou pahorkatinou, Českým středohořím a Lužickými horami. Je plná meandrů převážně v lukách, vodácky splavná, dlouhá 106 km[1]. Povodí má rozlohu 1193,77 km²[2]

Ploučnice
Ploučnice v Mimoni.
Ploučnice v Mimoni.
Základní informace
Délka toku 106/112 km
Plocha povodí 1193,77 km²
Průměrný průtok v Benešově n/Pl. 8,6 m³/s
Světadíl Evropa
Hydrologické pořadí 1-14-03-001
Pramen
Ústí
Protéká
ČeskoČesko Česko (Liberecký - Mimoň, Česká Lípa, Ústecký kraj - Děčín)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe
Geodata
OpenStreetMap OSM, WMF
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

Průběh tokuEditovat

Od pramenů do StrážeEditovat

Prameny Ploučnice nalezneme dva. Jako Hlavní pramen Ploučnice je většinou označována dříve mohutná vyvěračka u Osečné na jižním okraji obce Janův Důl v nadmořské výšce 390 metrů. Vystupuje zde několik pramenů, které stékají do rybníka u Jenišovského mlýna.[3][4]

Někdy je uváděn i pramen (Horní Ploučnice), který se nachází o pár kilometrů dále a o něco výše u obce Hoření Paseky na JZ svahu Ještědu v nadmořské výšce 654 metrů.[5]

Nedaleko od pramene se mezi obcemi Chrastná a Osečná odděluje náhon Hamerská strouha, sloužící k napájení Hamerského rybníka. Dále Ploučnice protéká obcemi a osadami Břevniště, Útěchovice a Hamr na Jezeře. U Stráže pod Ralskem napájí Horecký rybník a dále plyne rovně mezi loukami územím, které bylo silně poznamenáno rozsáhlou těžbou uranu.

Od Stráže do České LípyEditovat

Nad Novinami pod Ralskem se zařezává do hluboké pískovcové soutěsky zakončené stometrovým tunelem. Tento úsek se nazývá Průrva Ploučnice.[6]

 
Průrva Ploučnice pod Ralskem

Dále až do České Lípy úzké, lidskou rukou nedotčené koryto meandruje loukami v neobydlené krajině. Od Stráže se Ploučnice obloukem vyhýbá vrchu Ralsko a vtéká do Mimoně. Úsek v Mimoni tvoří částečně regulované koryto s břehovými porosty a několika menšími stupni. Zde, u zámeckého parku v Mimoni, se do řeky zprava vlévá Panenský potok a Ploučnice dále pokračuje k Borečku, kde se nejvíce přibližuje k letišti Hradčany. Pak zleva přijímá vody Hradčanského potoka. Dále teče k severozápadu, severně od oblasti zvané Polomené hory územím, které bylo součástí vojenského prostoru Ralsko. Do neustále meandrujícího toku zprava od Zákup přitéká SvitávkaDobranovský potok.

V České LípěEditovat

Ve městě je říčka přemostěna desítkou silničních a potrubních mostů i lávek pro pěší, vede přes ni také most železniční tratě. Protože povodí Ploučnice je a bylo ploché, často se zde rozlévala a měnila koryto. Na jedné z pískových naplavenin založil některý pán z rodu Ronovců v 13. století hrad Lipý, nazývaný vodním hradem.[7] Z Ploučnice byl v 16. století napájen vodní příkop kolem hradu, který se přestavbami na 200 let před ničivým požárem z roku 1820 změnil v zámek.[8] Dnes je řeka svedena do kamenného koryta zhruba o 200 metrů dál a z hradu se stala udržovaná a zvelebovaná ruina.

Za Českou LípouEditovat

 
Soutok Labe s Ploučnicí

Za Českou Lípou Ploučnice přijímá zleva Robečský potok a zprava Šporku. Dál pokračuje osadami Stružnice a Jezvé, kde zprava přitéká Radečský potok a zleva malý Valteřický potok. Pak je na toku Horní Police s Valdeckým potokem zleva a Žandov, kde se zprava připojuje Vrbový potok. Pod Žandovem do ní zleva ústí drobné potoky Merboltický a Valkeřický, následují obce Malý a Starý Šachov, Oldřichov nad Ploučnicí a Františkov nad Ploučnicí, nad kterým se tyčí zřícenina hradu Ostrý. Poslední úsek až do Děčína má větší spád a je na něm množství jezů. V Benešově nad Ploučnicí se zprava vlévá Bystrá a zleva malý Fojtovický potok. Nakonec Ploučnice protéká osadami Jedlka a Soutěsky a v Děčíně se proti Podmoklům vlévá do Labe.[9]

PřítokyEditovat

Vodní režimEditovat

 
Železniční most v České Lípě

Průměrné měsíční průtoky Ploučnice (m³/s) ve stanici Benešov nad Ploučnicí:[10]

 

Hlásné profily:[11][12][13][14]

místo říční km plocha povodí průměrný průtok (Qa) stoletá voda (Q100)
Stráž pod Ralskem 82,60 120,99 km² 1,0 m³/s 58,5 m³/s
Mimoň 74,60 269,71 km² 2,3 m³/s 103,0 m³/s
Česká Lípa 36,40 623,94 km² 4,9 m³/s 159,0 m³/s
Benešov nad Ploučnicí 10,90 1156,74 km² 8,6 m³/s 227,0 m³/s

Výškový rozdíl mezi pramenem u Osečné a ústím v Děčíně je 263,6 metrů, průměrný spád je 2,56%. Roční srážky v povodí jsou v průměru 711 mm. V ústí do Labe je průměrný průtok 8,77 [m³/s], v roce 1946 zde byl zaznamenán 217 [m³/s].[9]

PojmenováníEditovat

V roce 1575 se nad Mimoní říkalo Ploučnici Srní potok (Rehwasser - srní voda), a osada na jejím břehu se proto jmenuje Srní Potok.[15]

Fauna a floraEditovat

 
Meandry Ploučnice u mostu v Heřmaničkách

V období znečišťování vod průmyslovými podniky a splašky měst množství ryb v Ploučnici kleslo, nicméně pestrost druhů zůstala zachována. Prováděné průzkumy v ní prokázaly 900 druhů vyššího rostlinstva, z toho 9 chráněných. Dále se zde vyskytuje 11 druhů obojživelníků, kteří potřebují k životu vodní toky a plochy. U řeky žije 100 druhů ptáků, z nichž mnohé patří mezi ohrožené (např. slavík obecný, ledňáček říční či skorec vodní). Protože část řeky nezamrzá, slouží jako zimoviště labutí velkých a divokých kachen.[9]

Liberecký kraj oznámil na podzim 2013 záměr vyhlásit dvě lokality meandrů Ploučnice (u Mimoně a u Žízníkova) přírodními památkami.[16]Po vyřešení rozporů s dotčenými obcemi byly přírodní památky Meandry Ploučnice a Niva Ploučnice zastupitelstvem Libereckého kraje v květnu 2014 schváleny. Jsou součástí Evropsky významné lokality Horní Ploučnice.[17]

Po roce 2000 byl postupně realizován projekt Čistá Ploučnice. S nákladem 600 milionů korun byly postaveny či zmodernizovány čističky odpadních vod a kanalizace v městech na povodí řeky. ČOV v Hradčanech (Ralsko) byla oceněna jako Vodohospodářská stavba roku 2013.[18]

VodáctvíEditovat

 
Ploučnice mezi Mimoní a Borečkem.

Ploučnice bývala oblíbenou řekou vodáků, později došlo k devastaci okolí horního toku uranovými doly a střední tok byl nepřístupný ve vojenském prostoru Ralsko. Podle vodáckého průvodce z roku 1978 v letech obsazení území sovětským vojskem po roce 1968 platil zákaz vystupovat na břeh v úseku 15 km od Borečku po Brennou. O povolení průjezdu se muselo žádat MNV Mimoň tři týdny před plánovanou plavbou.[19] Dnes Ploučnice řekou láká tichem, přírodou a romantikou. Sjížděný úsek měří 90 km.

Obtížnost se udává ZW C na horním a středním toku a WW I na dolním, ale vzhledem k různým překážkám je nutno počítat s náročností o něco větší. Ploučnice se obvykle splouvá od Stráže pod Ralskem, od hráze přehrady Horka. Na tamním vodočtu musí být alespoň 20 cm[20], jinak nezbývá než v prvním úseku za nižšího stavu vody lodě občas popostrčit přes mělčiny. Hned po osmi kilometrech čeká největší atrakce — Průrva Ploučnice. Až do Mimoně pak řeka meandruje bez větších překvapení. Za ní už začíná opravdová divočina. Členité meandry, stromy spadlé přes řeku a místa, kde se řeka dělí do mnoha ramen, dělají plavbu nezapomenutelnou. Víkendové splutí je možné ukončit u mostu v Brenné, Heřmaničkách nebo v Žizníkově. K projetí celého toku je třeba 3 až 4 dny. Z Benešova nad Ploučnicí do Děčína lze splout za 3 až 4 hodiny.[21]

Úsek pod Českou Lípou je těžší a sjízdný pouze za vyššího stavu vody. V Benešově musí být na vodočtu alespoň 90 cm vody. Nachází se zde množství jezů za normálního stavu nesjízdných a za vyššího nebezpečných.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. podle některých zdrojů 112
  2. Hydrologický seznam podrobného členění povodí vodních toků ČR [online]. [cit. 2013-08-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-22. 
  3. KOLEKTIV AUTORŮ. Město Žandov a blízké okolí. Žendov: MěÚ Žandov, 1998. Kapitola Ploučnice, s. 10. 
  4. KOLEKTIV AUTORŮ. Československé řeky. Praha: Olympia, 1978. Kapitola Ploučnice, s. 131. 
  5. ŠTEFÁČEK, Stanislav. Encyklopedie vodních toků Čech, Moravy a Slezska. Praha 2: Baset, 2008. ISBN 978-80-7340-105-4. Kapitola Ploučnice, s. 482. 
  6. TOUŠLOVÁ, Iveta; PODHORSKÝ, Marek; MARŠÁL, Josef. Toulavá kamera 2. Praha: freytag&berndt, 2005. ISBN 80-7316-233-4. Kapitola Průrva Ploučnice, s. 98. 
  7. PHDR.GABRIEL, František. Hrad Lipý. Praha: Společnost přátel starožitností, 1997. ISBN 80-901258-6-7. Kapitola Historické osudy hradu, s. 2. 
  8. Hrad Lipý, str. 24.
  9. a b c Žandov - Ploučnice, str. 11.
  10. Povodí Ohře – Vodohospodářská bilance dílčího povodí Ohře, dolního Labe a ostatních přítoků Labe (str. 69) [online]. [cit. 2016-06-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-25. 
  11. Evidenční list hlásného profilu Stráž pod Ralskem [online]. Český hydrometeorologický ústav [cit. 2016-06-04]. Dostupné online. 
  12. Evidenční list hlásného profilu Mimoň [online]. Český hydrometeorologický ústav [cit. 2016-06-04]. Dostupné online. 
  13. Evidenční list hlásného profilu Česká Lípa [online]. Český hydrometeorologický ústav [cit. 2016-06-04]. Dostupné online. 
  14. Evidenční list hlásného profilu [online]. Český hydrometeorologický ústav [cit. 2016-06-04]. Dostupné online. 
  15. ŠŤASTNÝ, Jiří. Uličník Mimoně. Mimoň: Město Mimoň, 2012. ISBN 978-80-260-1337-2. Kapitola Srní Potok, s. 122. 
  16. Michael Polák. Meandry řeky Ploučnice budou přírodní památkou. Českolipský deník [online]. 2013-11-07 [cit. 2013-11-07]. Dostupné online. 
  17. Michael Polák, ČTK. Na Ploučnici u Mimoně a Žizníkova vznikly rezervace. Českolipský deník [online]. 2014-05-15 [cit. 2014-05-15]. Dostupné online. 
  18. redakce. Zmodernizovaná čistička v Hradčanech dostala cenu. Českolipský deník [online]. 2014-03-30 [cit. 2014-03-31]. Dostupné online. 
  19. Československé řeky, str. 131.
  20. Československé řeky, str. 132.
  21. Encyklopedie vodních toků, str. 483.

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat