Otevřít hlavní menu

Vojenský lázeňský ústav (Karlovy Vary)

nemocnice a kulturní památka České republiky na území obce Karlovy Vary

Vojenský lázeňský ústav (rovněž Vojenská lázeňská léčebna, německy Militär-Badehaus) je komplexní lázeňské zařízením v Karlových Varech postavené v letech 1853–1855 pro účely rakouské armády.

Vojenský lázeňský ústav
v Karlových Varech
Pohled od východu
Pohled od východu
Účel stavby

Lázeňský hotel

Základní informace
Sloh novorenesanční
Architekt Václav Hagenauer
Výstavba 1853–1855
Přestavba 1905, 1924
Stavebník Spolek pro postavení vojenské nemocnice
Poloha
Adresa Mlýnské nábřeží 574/7, Karlovy Vary, ČeskoČesko Česko
Ulice Mlýnské nábřeží
Souřadnice
Vojenský lázeňský ústav v Karlových Varech
Vojenský lázeňský ústav
v Karlových Varech
Další informace
Rejstříkové číslo památky 38313/4-884 (PkMISSezObr)
Web Vojenská lázeňská léčebna
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nachází se v lázeňském území při levém břehu říčky Teplá asi 600 metrů severně od nejznámějšího karlovarského pramene Vřídla. V suterénu léčebny vyvěrá Sadový pramen. Přístup pro veřejnost k jedné pramenní váze je od Sadové kolonády ve Dvořákových sadech.[1]

Široké veřejnosti nabízí své služby v tříhvězdičkovém lázeňském hotelu Sadový pramen jako součást Vojenských lázeňských a rekreačních zařízení.[2]

Od roku 1994 je chráněn jako kulturní památka.[3]

HistorieEditovat

Roku 1850 vypracoval projekt budovy Václav Hagenauer, architekt hraběte BuquoyeČerveného Hrádku, častého lázeňského hosta Karlových Varů.

 
Budova po první přestavbě (1905) na pohlednici z roku 1906

Pro objekt bylo vybráno místo, kde se na trávníku u břehu Teplé bílilo prádlo. Roku 1851 prodal pozemky o výměře 4 820 m² jejich majitel pan Stadler Spolku pro postavení vojenské nemocnice. Za pozemky zaplatil Spolek 6 300 zlatých, což pro něj byla výhodná cena. O dvacet let později musela městská rada dát za vedlejší pozemek dnešních Dvořákových sadů 300 tisíc zlatých. V roce 1852 byla zahájena sbírka na stavbu, částečně byly náklady výtěžkem ze dvou loterií, povolených rakouským císařem. Přispěla i karlovarská městská rada darem 50 000 cihel. Stavba budovy, tehdy nazývané Militärbadehaus byla zahájena dne 18. srpna 1852. V průběhu výstavby však došly finanční prostředky, získané ze sbírek a darů. Podporovatel ústavu, člen výboru pro založení ústavu Dr. Gallus Hochberger, tehdy věnoval pro rychlé dokončení stavby k dispozici celý svůj majetek. Za obětavou činnost byl vyznamenán propůjčením titulu dvorního rady, udělením Řádu železné koruny III. třídy a povýšen císařem do rytířského stavu. Stavba ústavu byla dokončena dne 30. června 1855 a slavnostní otevření a vysvěcení budovy nového ústavu se za účasti předních církevních, vojenských i civilních osobností konalo dne 12. července 1855. Vysvěcena byla nejen budova ústavu, ale i zdejší kaple. Karlovarští občané nebyli stavbou nadšeni. Budova se jim zdála příliš jednoduchá a posměšně ji nazývali Kommissbrot (Komisárek). V roce 1881 byl do budovy přiveden potrubím Tereziin pramen. Vojenský lázeňský ústav byl prvním komplexním lázeňským zařízením v Karlových Varech a zároveň jedním z prvních stálých lázeňských ústavů a jedním z největších vojenských lázeňských ústavů v Evropě. Poskytoval bezplatné ubytování a lékařskou péči, nejprve pouze během lázeňské sezony od 15. dubna do 15. října, od roku 1901 již celoročně.[4][5]

K první přestavbě došlo v roce 1905, kdy byly doplněny fasády a sochařská výzdoba. K výrazné přestavbě a změně dispozice budovy došlo v roce 1924. Ministerstvo národní obrany se rozhodlo přeměnit přízemí ústavu na jedenáct obchodních místností a přistavět třetí podlaží, aby nebyl snížen počet lůžek. Přestavbu provedla stavební firma Müller a Kapsa z Plzně a za tři měsíce předala dílo do provozu. Během druhé světové války se stal ústav součástí válečných nemocnic pro zraněné německé vojáky. V této době byly provedeny úpravy pro potřeby nemocničnímu provozu. I po druhé světové válce sloužil ústav armádě a byl postupně nově vybaven o lékárnu, novou lékařskou techniku a nové procedury. Jeden čas sídlila v ústavu okresní vojenská správa. K ústavu byl přičleněn lázeňský dům Chopin se čtyřiceti lůžky, a tak bylo pro příslušníky československé armády k dispozici celkem 240 lůžek. Od roku 1952 převažovali pacienti k doléčování onemocnění zažívacího traktu po předchozí nemocniční léčbě. Vojenská lázeňská léčebna – lázeňský dům Sadový Pramen má kapacitu 162 lůžek a poskytuje léčebnou péči, zaměřenou zejména na problematiku metabolických poruch, cukrovky a léčbu onemocnění pohybového aparátu.[4][5][2] Na podzim roku 2011 proběhla kompletní rekonstrukce vnějších fasád budovy.[5]

Stavební podobaEditovat

Areál vojenského léčebného ústavu je třípatrový, původně dvoupatrový komplex s vnitřním dvorem, postavený na téměř čtvercovém půdorysu o rozměrech 59x53 metrů. Budova je krytá sedlovými plochými střechami. Původně se vyznačovala strohou fasádou a přísnou symetričností. V prvním patře jižního křídla byla umístěna kaple s polygonálním arkýřem, opatřená nástropní freskou Boha Otce a Ducha svátého s anděly a nástěnnými malbami čtyř Evangelistů od Wilhelma Kandlera. Zařízení kaple tvoří jednoduchý oltář se sousoším ukřižovaného Krista se dvěma klečícími anděly po stranách: Sochařské dílo z bílého kararského mramoru vytvořil sochař Julius Malzer a dokončil v roce 1856 Václav Levý. Oltář byl za komunistického režimu zakryt závěsem. Do jídelny byl zavěšen velkoplošný obraz Objevení horkých pramenů Karlem IV. od malíře Viléma Kandlera z roku 1848, za nějž získal autor státní ocenění. Původně byl vytvořen k oslavám 500. výročí založení Karlovy univerzity, avšak do Prahy se nedostal a později jej získal Vojenský lázeňský ústav. Původní nástropní fresky v jídelně od Viléma Kandlera byly patrně počátkem 20. století zabíleny. V dubnu 1900 byla z parku bývalé střelnice přemístěna pod arkýře kaple do uzavřeného vnitřního atriového nádvoří busta dr. Galluse Hochbergera, iniciátora a mecenáše stavby Vojenského ústavu. Sochu vytvořil roku 1890 Tomáš Seidan.[4][6]

V roce 1905 došlo ke klasicistním úpravám. Fasády budovy byly doplněny vysokým pilastrovým iónským řádem s hlavicemi a obohaceny o trojúhelníkové štíty a sochařskou výzdobu. Mezi dvě krajní okna v prvním poschodí byly přidány dvě niky a do nich byly umístěny sochy. Do jedné niky socha římského gladiátora, do druhé pak socha bohyně Hygieie. Nad ně v druhém poschodí byla prázdná místa v tympanonech vyzdobena ornamenty s reliéfy zbraní pěšáků a dragounů rakouské armády. Další úpravy pocházejí z roku 1924, kdy došlo k přístavbě třetího patra. Ve třetím patře budovy byl roku 1855 umístěn unikátní a nejstarší hodinový stroj v Karlových Varech, dochovaný v autentické podobě a ve funkčním stavu.[4][5]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Sadový pramen [online]. karlovyvary.cz [cit. 2019-02-19]. Dostupné online. 
  2. a b Vojenská lázeňská léčebna Karlovy Vary [online]. Svaz léčebných lázní České republiky [cit. 2019-02-19]. Dostupné online. 
  3. Lázeňský dům - vojenský ústav lázeňský [online]. Národní památkový ústav [cit. 2019-02-19]. Dostupné online. 
  4. a b c d HANYKOVÁ, Eva; ZEMAN, Lubomír; ŠPIČKA, Milan. Karlovarské domy – architekti, stavitelé. 1. vyd. Karlovy Vary: Lázeňské editační sdružení ve spolupráci se společností Baustav, 2015. 183 s. ISBN 978-80-270-0156-9. S. 130 – 132. 
  5. a b c d Karlovy Vary - Vojenský lázeňský ústav [online]. Památky a příroda Karlovarska [cit. 2019-02-19]. Dostupné online. 
  6. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-02-19]. Identifikátor záznamu 150291 : Vojenský lázeňský ústav. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 

Externí odkazyEditovat