Sokolovská pánev

Sokolovská pánev
	Jezero Medard
Nejvyšší bod	569,7 m n. m. (Zelený vrch)
Délka	36 km
Šířka	9 km
Rozloha	312 km²
Střední výška	451,8 m n. m.
Nadřazená jednotka	Podkrušnohorská oblast
Sousední; jednotky	Doupovské hory; Slavkovský les; Chebská pánev; Krušné hory
Světadíl	Evropa
Stát	Česko
	; Sokolovská pánev na mapě Česka
Horniny	terciérní sedimenty, hnědé uhlí
Povodí	Ohře
Souřadnice	50°13′ s. š., 12°45′30″ v. d.
Identifikátory
Kód geomorf. jednotky	IIIB-2
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sokolovská pánev je český geomorfologický celek nacházející se v severozápadní části Podkrušnohorské oblasti, na území okresů Sokolov a Karlovy Vary. Nejvyšším bodem je Zelený vrch (569,7 m n. m.). Na starších mapách ještě nalezneme bývalý nejvyšší vrch v Sokolovské pánvi, a to Dvorský vrch (původně 573 m n. m.). Jeho vrcholová partie však byla odtěžena lomem na kámen a tak se nejvyšší bodem stal Zelený vrch.

Vymezení

Sokolovská pánev je terciérní pánev s vrásově zlomovou stavbou. Je to oboustranně tektonicky ohraničený, stupňovitý, příčně asymetrický příkop, protažený ve směru západ – východ. Pánev má délku 36 km, šířku 9 km a rozlohu 312 km². Na jihu je omezena oherským okrajovým zlomem, který ji odděluje od Slavkovského lesa. Na severu je pánev ohraničena stupňovitým zlomovým krušnohorským pásmem. Na západě je oddělena od chebské pánve krystalinickým hřbetem u Chlumu sv. Maří. Východní okraj tvoří krystalinický hřbet oherského krystalinika, překrytý vulkanity Doupovských hor. Na území se z větších sídel nacházejí města Sokolov, Chodov, Nové Sedlo a Habartov.

Geomorfologické členění

Sokolovská pánev nemá z hlediska českého geomorfologického členění žádný podcelek, dělí se na čtyři okrsky, kterými jsou:

Geologie

Podloží západní části pánve je tvořen krystalinikem, zastoupeným metamorfovanými horninami, zejména rulami a svory, východní část pánve žulami karlovarského plutonu. Pánev je vyplněna třetihorními (kenozoickými) jezerními sedimenty.

Geneze pánve

Jedná se o příkopovou propadlinu vzniklou v ose podkrušnohorského prolomu. Je omezena vysokými a příkrými svahy Krušných hor a Slavkovského lesa a její reliéf má mírně zvlněný charakter a je vyplněna jezerními sedimenty. Je prostorově a geneticky úzce svázána s vulkanismem, vulkanogenní horniny se na složení terciérní výplně pánve podílejí asi 55 %. Hlavním zdrojem vulkanického materiálu byly vulkanické systémy v západní části Doupovských hor a izolovaná vulkanická centra na území sokolovské pánve a přilehlé části Krušných hor a Slavkovského lesa.

Litostratigrafie

Pohled z přilehlých svahů Krušných hor - v pozadí Slavkovský les

Pohled z přilehlých svahů Slavkovského lesa - v pozadí Krušné hory

Pohled na povrchový lom Jiří

Za poznáním stratigrafie sokolovské pánve stojí zkušenost mnoha generací odborníků. Poslední stratigrafické členění na základě vrstevního sledu bylo schváleno Českou stratigrafickou komisí v roce 2004.^[1]

Litostratigraficky se sokolovská pánev člení na 4 základní jednotky – souvrství.^[2]

Starosedelské souvrství

Starosedelské souvrství obsahuje nejstarší terciérní sedimenty a nemá úzký vztah k tektonické struktuře sokolovské pánve, která vznikla až později. K uložení sedimentů došlo před koncem eocénu. Souvrství je tvořeno kaolinitickými jíly, písky, štěrky, pískovci, slepenci a křemenci, mocnost dosahuje až 40 m. V sedimentech starosedelského souvrství se se hojně objevuje fosilní flóra. Tyto fosilní pozůstatky třetihorní flóry je možno vidět zejména v evropsky významné lokalitě Pískovna Erika a přírodní památce Údolí Ohře, kde se vyskytují i zajímavé pseudokrasové útvary.

Novosedelské souvrství

Je převážně oligocenního stáří a ukládání sedimentů probíhalo již za tektonické činnosti. Mocnost dosahuje až 85 m. V souvrství se nacházejí uhelné lávky sloje Josef, jejichž sedimentaci provázela stupňující se vulkanická činnost, což dokládají vložky tufů a tufitů i složení popelovin v uhlí.

Sokolovské souvrství

Odráží období intenzivní extenze pánve, spojené s vulkanismem. Ukládání vrstev již probíhalo v tektonických hranicích sokolovské pánve. Stáří sokolovského souvrství je přibližně 22,8–21,3 Ma. Společným znakem sokolovského souvrství je mnohonásobné opakování hornin vulkanického původu a sedimentů ukládaných v podmínkách tektonicky vyvolané subsidence. Souvrství dosahuje mocnosti až 300 m a zahrnuje i hlavní uhelné sloje Anežka a Antonín, které jsou od sebe odděleny habartovskými nebo těšovickými vrstvami.

Cyprisové souvrství

Téměř celé cyprisové souvrství je tvořeno bitumenními jílovci, většinou světle hnědé barvy, často s lístkovitou odlučností. Omezeně, ve východní části pánve, se vyskytují písky, pískovce a slepence. Pro cyprisové souvrství je charakteristická jemně rozptýlená příměs karbonátů. Obsah organického uhlíku je zpravidla v rozmezí několik procent, výjimečně až 18 %. Mocnost souvrství dosahuje až 180 m.^[3]^[4]

Hydrologie

Nejvýznamnějším vodním tokem řeka Ohře, pramenící ve Smrčinách v Německu, která protéká územím přibližně od západu k východu. Do nejzápadnějšího úseku Ohře v pánvi zasahuje evropsky významná lokalita Ramena Ohře. Před Sokolovem byla řeka svedena do uměle upravených a přeložených říčních koryt. Mezi význačnější přítoky patří řeka Svatava, která pramení v Krušných horách a Lobezský potok, pramenící ve Slavkovském lese. V rámci rekultivací a revitalizací území zasaženého povrchovou těžbou uhlí bylo vytvořeno několik významných nových vodních ploch. V prostoru vytěženého lomu Medard a lomu Libík vzniklo jezero Medard, v prostoru bývalého lomu Michal pak jezero Michal.

Hornická činnost

První písemné zmínky o těžbě uhlí v Sokolovské pánvi jsou z roku 1760. Zpočátku probíhaly menší těžby na okraji pánve, kde byly vázány na výchozy sloje. K většímu rozsahu dobývání uhlí došlo až po roce 1870, kdy byla prodloužena páteřní železnice – Buštěhradská dráha z Chomutova do Chebu. S opravdovými začátky těžby uhlí byl spjat Johann David Starck. V roce 1945 bylo v provozu celkem 39 hlubinných dolů a 15 malolomů. Postupně však těžba přešla k povrchovému dobývání, které nabylo největšího rozmachu v druhé polovině 20. století. Západní část uhelného ložiska je již vytěžena, těžba po roce 2000 se uskutečňuje lomem Jiří a lomem Družba. Lom Družba však 31. srpna 2011 dočasně ukončil těžbu z důvodu sesuvu vnitřní výsypky lomu Jiří, po roce 2025 by měla těžba uhlí pokračovat až do vyuhlení zásob.^[5]

Odkazy

Reference

↑ JISKRA, Jaroslav. Velká kniha hornictví Karlovarského kraje. Sokolov: Jan Bodrov – studio OKO, 2010. ISBN 978-80-254-7338-2. S. 40.
↑ ROJÍK, Petr. New stratigraphic subdivision of the Tertiary in the Sokolov Basin in Northwestern Bohemia. Praha: Journal of the Czech Geological Society, 2004. Dostupné online. S. 176–184. (anglicky) Archivováno 13. 10. 2016 na Wayback Machine.
↑ PEŠEK, Jiří. Terciérní pánve a ložiska hnědého uhlí České republiky. Praha: Česká geologická služba, 2010. ISBN 978-80-7075-759-8.
↑ Rojík Petr, Návrh stratigrafického členění terciéru sokolovské pánve, Zpravodaj Hnědé uhlí, 2/2005, Most
↑ Oficiální stránky Sokolovské uhelné a.s. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Sokolovská pánev na Wikimedia Commons
Turistický portál Karlovarského kraje – Sokolovská uhelná pánev

[1] JISKRA, Jaroslav. Velká kniha hornictví Karlovarského kraje. Sokolov: Jan Bodrov – studio OKO, 2010. ISBN 978-80-254-7338-2. S. 40.

[2] ROJÍK, Petr. New stratigraphic subdivision of the Tertiary in the Sokolov Basin in Northwestern Bohemia. Praha: Journal of the Czech Geological Society, 2004. Dostupné online. S. 176–184. (anglicky) Archivováno 13. 10. 2016 na Wayback Machine.

[Pešek-3] PEŠEK, Jiří. Terciérní pánve a ložiska hnědého uhlí České republiky. Praha: Česká geologická služba, 2010. ISBN 978-80-7075-759-8.

[4] Rojík Petr, Návrh stratigrafického členění terciéru sokolovské pánve, Zpravodaj Hnědé uhlí, 2/2005, Most

[5] Oficiální stránky Sokolovské uhelné a.s. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]