Otevřít hlavní menu

Buštěhradská dráha (BD; v dobových pramenech spíše B.E.B. z německého Buschtěhrader Eisenbahn) byla privátní železniční společnost, která v letech 1855–1922 provozovala tratě v severozápadních Čechách spojující Kladensko, později i Krušné hory a Podkrušnohoří s Prahou.

Buštěhradská dráha
Schéma tratí Buštěhradské dráhy
Schéma tratí Buštěhradské dráhy
Základní údaje
Datum založení 1852
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

 
Stanice Křimov, opuštěná trať do Reitzenhainu (2007)
 
Krušovický pivovar přepravoval pivo v chladících vozech BD (Železniční muzeum Lužná u Rakovníka; 2008)

Rozvoj těžby uhlí na Kladensku v polovině 19. století vyvolal požadavek nahradit koněspřežnou dráhu ze 30. let výkonnějším dopravním prostředkem. V roce 1852 tak byla založena Buštěhradská železniční společnost (něm. Buschtěhrader Eisenbahngesellschaft) a od 1. ledna 1855 obdržela koncesi k provozování parostrojní železnice. V buštěhradském zámku mělo administrativní centrum jedno panství v majetku byvšího císaře Ferdinanda, a proto se někdy usuzuje, že to bylo důvodem pojmenování dráhy jako Buštěhradská. Kladno však bylo v té době malým městečkem, kdežto Buštěhrad byl mnohem známější.[1] Jedním ze zakladatelů byl i známý podnikatel Vojtěch Lanna.[2]

Společnost uvedla do provozu první trať 5. listopadu 1855, úsek Staré KladnoKralupy nad Vltavou o délce 20,5 kilometrů. V Kralupech trať navazovala na státní dráhu Praha-Podmokly a také zde byla možná překládka uhlí na lodě a jeho další doprava po Vltavě a Labi. Současně byla převzata stará trať koněspřežky mezi Starým Kladnem a Vejhybkou (dnes stanice Kladno) a přestavěna pro parostrojní provoz. Roku 1863 získala společnost koncesi k přestavbě koněspřežky v úseku Vejhybka–Bruska na parostrojní provoz a její prodloužení do Buben, roku 1867 následovala koncese pro zbylý úsek Vejhybka–Lány (dnešní stanice Stochov). Při přestavbě byly některé úseky trasovány nově.

Na základě požadavku na železniční spojení od producentů cukru a chmele na Žatecku a Lounsku a rozvoje těžby hnědého uhlí v Podkrušnohoří postupně Buštěhradská dráha rozvinula své trati do celé oblasti. 4. února 1871 byl zahájen provoz na 83,8 kilometrů dlouhém úseku Lány–Chomutov, čímž Chomutov získal přímé spojení s Prahou. V Chomutově vystavěla BEB vlastní nádraží, které pak využívala společně s Ústecko-teplickou drahou.

V letech 1871–1872 vznikla podle návrhu architekta Vojtěcha Ig. Ullmanna výstavná správní budova v tehdejší Bredovské ulici na Novém Městě (Politických vězňů čp. 1531/9, po roce 1989 sídlo KSČM).[3]

Dne 3. března 1872 byl zahájen provoz na úseku SmíchovHostivice přes známé hlubočepské viadukty (moderní trať 122). Tím získala Buštěhradská dráha nové spojení s Prahou na průmyslový Smíchov, navíc sklonově příznivější než dejvická větev. V původních plánech bylo postavit na Smíchově nové, reprezentativní nádraží v oblasti Na Knížecí, tato myšlenka však byla opuštěna a zůstalo u provizorní zastávky Praha-Smíchov severní nástupiště.[4]

Dne 1. srpna 1872 zahájila BD provoz na 57,7 kilometrů dlouhém jednokolejném úseku z Chomutova do Vejprt s odbočkou KřimovNová Ves (Hora Svatého Šebestiána) s napojením na saskou železniční síť v Reitzenhainu.[5] Dne 1. března 1873 byl uveden do provozu dvanáctikilometrový úsek Chomutov–KadaňPrunéřov.

Také v následujících letech byla síť postupně rozšiřována, až v roce 1891 dosáhla největší délky 465 kilometrů.

Již před první světovou válkou se uvažovalo o zestátnění Buštěhradské dráhy. V roce 1918 vzniklé Československo zestátňování drah upřednostňovalo, a zákonem ze dne 8. června 1923 o nabytí Buštěhradské železnice státem č. 124/1923 Sb. ji s účinností již od 1. ledna 1923 vykoupil stát za 34,4 miliónu a úhradu závazků.[6] Byla začleněna do ČSD[7] stejně jako další soukromé tratě zestátněné zákony sousedních čísel schválenými v téže době. Jedním z důvodů, proč Buštěhradská dráha státu nabídla převzetí majetku, byly finanční problémy po válce. V letech 1921 a 1922 její hospodaření skončilo schodkem 33 miliónů korum.[8]

VozidlaEditovat

Na konci roku 1922 Buštěhradská dráha provozovala 254 lokomotiv, 226 tendrů, 330 osobních a 8366 nákladních vozů a 25 sněhových pluhů.[8] Z lokomotiv společnosti se zachovaly tři ve sbírkách Národního technického muzealokomotiva Kladno z roku 1855 jako nejstarší dochovaná lokomotiva v Čechách tvoří součást expozice v hlavní hale muzea; bývalá IIIa 272 (ČSD 324.391) jako neprovozní exponát je v železničním muzeu v Lužné u Rakovníka. Stroj 300.619 je také zapůjčen do Lužné.[9]

Parní lokomotivy BD
Řada Číslo Uspořádání Rok výroby Výrobce řada ČSD Obrázek
I 101–105 C2' n2t 1855–1861 Lokomotivfabrik der StEG  
Ia 401–422 C n2t 1890–1906 Wiener Neustadt, Floridsdorf, BMMF 300.601–623  
II 106–112 C n2 1863–1868 Lokomotivfabrik der StEG
III 113–170 C n2 1870–1873 Lokomotivfabrik der StEG, Floridsdorf 322.201–254
IIIa 180–277 C n2 1887–1907 Wiener Neustadt, Lokomotivfabrik der StEG 324.301–396  
IV 201–203 (do r. 1887)
301–306
D n2 1884, 1890 Wiener Neustadt 412.001–006
IVa 351–355 D n2 1909 BMMF 413.101–105
V 1–20 1B n2 1870–1872 Sächsische Maschinenfabrik/Chemnitz 232.201–220
Va 501–506 1'E1' n2t 1918 BMMF 524.101–106  
VI 81–84 1B n2 1873 Kessler/Karlsruhe
VII 90–96 2'B n2 1887–1897 Wiener Neustadt 253.301–307
VIII 51–73 2'C n2 1898–1914 Lokomotivfabrik der StEG 354.425–447  

Tratě BDEditovat

Trať Stavební délka
(km)[10]
První otevření Dokončení Poznámka
Dubny–Staré Kladno 002,690 5. listopad 1855 jen místní nákl. doprava
Wejhybka (Kladno)–Kralupy 024,813 23. únor 1856 23. únor 1872
Praha (Bubna) – Lužná u Rakovníka
Lužná u Rakovníka – Chomutov
Chomutov – Cheb
237,819 4. listopad 1863 1. březen 1873  
Lužná-Líšany – Rakovník 009,394 5. červen 1871 5. březen 1873 místní dráha
Březno u Chomutova – Kadaň-Prunéřov 010,251 9. listopad 1871  
Tršnice – Františkovy Lázně 004,129 9. prosinec 1871  
Praha-Smíchov – Hostivice 019,334 3. březen 1872
Chomutov – Křímov (– Reitzenhain) 036,243 12. květen 1872 23. srpen 1875 Úsek st. hranice – Reitzenhain ve vlastnictví Král. saských státních drah, pronajatý
Chomutov – Vejprty hranice 035,144 12. květen 1872 Místní dráha; úsek Vejprty – st. hranice pronajat Král. saským státním drahám
Sokolov – st. hranice (– Klingenthal) 027,786 1. červen 1876 1. říjen 1886 místní dráha; úsek st. hranice – Klingenthal majetkem Král. saských státních drah
Krupá–Kolešovice 012,311 15. září 1883 místní dráha
Celkem: 419,914 roku 1910 obnášela celková délka včetně uhelných a průmyslových drah (61,50 km) ~281 km
Zahájení provozu na jednotlivých traťových úsecích
Datum Traťový úsek[11]
05.11.1855 Kladno – Kladno-Dubí
16.11.1855 Kladno-Dubí – Kralupy nad Vltavou
04.11.1863 Praha-Dejvice – Kladno
27.04.1868 Praha-Dejvice – Praha-Bubny
22.04.1869 Kladno – Stochov
19.09.1870 Cheb – Karlovy Vary
04.02.1871 Stochov – Chomutov
09.11.1871 Ostrov nad Ohří – Prunéřov
09.12.1871 Tršnice – Františkovy Lázně
12.05.1872 Chomutov – Vejprty
03.07.1872 Praha-Smíchov – Hostivice
09.12.1872 Ostrov nad Ohří – Karlovy Vary
01.03.1873 Prunéřov – Chomutov
05.03.1873 Lužná u Rakovníka – Rakovník
23.08.1875 Křímov – Rakovník
01.06.1876 Sokolov – Kraslice-předměstí
15.09.1883 Krupá – Kolešovice
01.10.1886 Kraslice-předměstí – Klingenthal
15.04.1895 Vojkovice – Kyselka (převzetí dráhy firmy Mattoni)

Tratě provozované BDEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Buschtěhrader Eisenbahn na německé Wikipedii.

  1. SCHREIER, Pavel. Příběhy z dějin našich drah. Praha: Mladá fronta, 2009. Kapitola Dráhy zvané uhelné, s. 85. 
  2. Vojtěch Lanna na stránkách vila-lanna.cz
  3. Mgr. Petr Šámal: Výzdoba pražské obytné budovy od šedesátých let 19. století do první světové války, disertační práce, FF UK 2015
  4. Musil, Stanislav. Vůně pražských nádraží. Editor: Matěj Barták. Praha: Plot, 2005. ISBN 80-86523-49-7
  5. BINTEROVÁ, Zdena. Historie Vejprt. Chomutov: Tiskárna Akord Chomutov, 2007. 192 s. ISBN 978-80-239-9870-2. S. 168. Dále jen Binterová (2007). 
  6. https://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=3333&Section=1&IdPara=1&ParaC=2
  7. Binterová (2007), s. 171
  8. a b VAŠEK, Vladimír. Stavby horských tratí z Chomutova v retrospekci i očima pamětníků. Památky, příroda, život. 2015, roč. 47, čís. 2, s. 8. ISSN 0231-5076. 
  9. http://www.ntm.cz/muzeum/sprava-sbirek/centralni-evidence-sbirek/osnov_24/9z
  10. Geschichte der Eisenbahn der österreichisch-ungarischen Monarchie, IV. Band, k.u.k. Hofbuchhandlung & k.u.k. Hofbuchdruckerei Karl Prochaska, Wien-Teschen-Leipzig, 1899, Seiten 331–332
  11. KOUTNÝ, Robert; MEISEL, Thorald; TYLLER, Rudolf. Ozvěny historie – lidé a technika. Pozor přijíždí vlak!. 3. vyd. Kraslice: Nakladatelství R. Vilímka a R. Kotlínka, 2016. 197 s. ISBN 978-80-270-2420-9. Kapitola Buštěhradská dráha, s. 5. 

LiteraturaEditovat

  • Jiří Ryvola, Zdeněk Pospíšil: Buštěhradka, Radix 2005, ISBN 80-86031-62-4
  • Walter Rollmann: Eisenbahngeographie der Sudetenländer. Zahn & Jaensch, Dresden 1935 [Prag, phil. Diss.] ÖNB
  • Siegfried Bufe, Heribert Schröpfer: Eisenbahnen im Sudetenland. Bufe-Fachbuchzentrum, München 1991, ISBN 3-922138-42-X

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat