Otevřít hlavní menu
Edvard Beneš, po němž jsou dekrety pojmenovány (1884–1948)

Benešovy dekrety, či též dekrety presidenta republiky, je označení dekretů vydaných v exilu prezidentem Československé republiky Edvardem Benešem během druhé světové války a krátce po jejím skončení na osvobozeném území Československa po dobu, kdy nebylo možné vykonávat zákonodárnou moc skrze Národní shromáždění.[1][pozn. 1]

Prezident vydal ústavní dekrety s právní silou ústavních zákonů a dekrety, které mají sílu zákona. Ve Sbírce zákonů bylo publikováno 98 dekretů prezidenta a 7 dekretů bylo dodatečně republikováno.

Všechny ústavní dekrety a dekrety prezidenta republiky byly po válce, 5. března 1946, ratihabovány Prozatímním Národním shromážděním ústavním zákonem č. 57/1946 Sb.[3] Ústavní dekrety byly prohlášeny za ústavní zákony, dekrety byly prohlášeny za zákony. V současné době je většina dekretů obsolentních.

Vedle dekretů o znárodnění většiny průmyslových podniků, pojišťoven, bank, zavedení centrálního plánování, všeobecné pracovní povinnosti mezi ně patří dekrety spojené především s konfiskací majetku etnických Němců a Maďarů, zrádců a kolaborantů, ztrátou československého státního občanství Němců a Maďarů, zrušením německé university a německých vysokých škol technických.[4]

Ústavní soud potvrdil jejich platnost v době vzniku a jejich závaznost, tj. jimi nastolené změny zůstávají zachovány. Zkoumat, zda zůstávají platnou součástí českého právního řádu, odmítl, neboť jsou již právně neúčinné.[5]

PozadíEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Prozatímní státní zřízení.

Dekrety prezidenta republiky byly vydávány jako mimořádné řešení, kdy nebylo vzhledem k okupaci možné vykonávat zákonodárnou moc v souladu s Ústavní listinou.[1]

Vláda Velké Británie považovala odsuny německých menšin za způsob jak vyřešit národnostní problémy v Evropě a uvažovala o této možnosti již na počátku druhé světové války. Vycházelo se ze zkušeností při výměně křesťanského a muslimského obyvatelstva mezi Řeckem a Tureckem po první světové válce a při přesunech obyvatel v rámci Britského impéria. Československá vláda v londýnském exilu nezávisle na britské vládě také zvažovala odsun německé menšiny. Po nacistickém teroru proti českému obyvatelstvu, který byl rozpoután v reakci na atentát na Heydricha v červnu 1942, získala Benešova vláda od Velké Británie ústní souhlas s odsunem, který byl vázán na souhlas Spojených států a Sovětského svazu.[6] V roce 1945 odsun Němců odsouhlasily tři vítězné mocnosti na Postupimské konferenci.[7]

Dekrety vydané prezidentem Edvardem Benešem je možné rozdělit do tří částí:

  1. 19401944: Tyto dekrety byly vydány v exilu v Londýně. Upravují především vytvoření československé exilové vlády a jejích orgánů (včetně armády) a jejich organizací.
  2. 19431945: Vydány také v londýnském exilu. Upravují především převzetí kontroly osvobozeného území Československa od spojeneckých armád a organizace poválečné československé vlády.
  3. 1945 duben–1945 říjen: Dekrety vycházející z návrhů uvedených v Košickém vládním programu, který byl oficiálně čs. vládou přijat v dubnu 1945 v Košicích,[8] připravovaném komunisty v Moskvě od konce 1944.[9][10]

DebatyEditovat

Česká republika vyjádřila v Česko-německé deklaraci lítost, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd (v německé verzi Unrecht – bezpráví) nevinným lidem, a Česká republika lituje nepotrestání excesů, které při vysídlování proběhly.[11]

Bývalý český premiér Bohuslav Sobotka prohlásil, že česká vláda „nevidí důvod pro jakékoliv zpochybňování Benešových dekretů a pro jakékoliv otevírání této otázky.“ Podle předsedy Sudetoněmeckého krajanského sdružení Berndta Posselta patří Benešovy dekrety na „smetiště dějin“.[12]

V roce 2019 byl soudně potvrzen restituční nárok vdově po Karlovi des Fours Walderode, který jako Němec přišel o majetek na základě Benešových dekretů.[13] Podle prezidenta Zemana došlo tímto rozhodnutím k prolomení Benešových dekretů.[14]

Sporná je také konfiskace majetku členů lichtenštejnské knížecí rodiny, kteří se v 1930 přihlásili k německé národnosti a hlava jejich rodiny, vládnoucí kníže František Josef II., údajně spolupracoval se Sudetoněmeckou stranou,[15] ale v době druhé světové války měli lichtenštejnskou státní příslušnost a Lichtenštejnské knížectví bylo neutrálním státem.[16]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Emil Hácha vydal také jeden dekret státního prezidenta. Jím ale byla členům protektorátní vlády a dalším osobám ve veřejných funkcích uložena povinnost složení slibu věrnosti Adolfu Hitlerovinacistickému Německu.[2]

ReferenceEditovat

  1. a b § 2 ústavního dekretu presidenta republiky č. 20/1945 Sb., o prozatímním výkonu moci zákonodárné. Dostupné online.
  2. Dekret státního presidenta č. 83/1940 Sb., o slibu členů vlády, veřejných zaměstnanců a jiných orgánů veřejné správy. Dostupné online.
  3. Čl. I odst. 1 ústavního zákona č. 57/1946 Sb., kterým se schvalují a vyhlašují za zákon dekrety presidenta republiky. Dostupné online.
  4. Visegrad Four dispute over Benes Decrees
  5. Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 8. 3. 1995, sp. zn. Pl. ÚS 14/94, publikován pod č. 55/1995 Sb., [cit. 2015-07-27]. Dostupné online. (Alternativní odkaz)
  6. "Britové uvažovali o odsunu Němců od začátku války". Týden. 31. října 2010.
  7. "Stíny minulosti: Češi, Postupim a sudetoněmecká otázka". Dějiny a současnost.
  8. Košický vládní program (dále KVP) a „malý retribuční dekret“(Důsledky revolučního práva KVP a retribuce). Masarykova univerzita Právnická fakulta Brno.
  9. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/archiv/1290689-benesovy-dekrety
  10. http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/obrazova-publikace-klement-gottwald-1896-1953-zakladatel-lidove-demokratickeho-statu/
  11. Česko-německá deklarace. www.mzv.cz [online]. [cit. 17-07-2009]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17-07-2009. 
  12. "Benešovy dekrety patří na smetiště dějin, říká Bernd Posselt". Aktuálně.cz. 8. června 2014.
  13. Odvolací soud potvrdil rodu Walderode nárok na restituci. E15 [online]. 18. června 2019. Dostupné online. 
  14. Potvrzení restitučních nároků rodu Walderode prolamuje Benešovy dekrety, tvrdí prezident. Česká televize [online]. 27. června 2019. Dostupné online. 
  15. Lichtenštejni znovu žádají majetek v Česku. Novinky.cz [online]. 21. května 2014. Dostupné online. 
  16. „Bůh, kníže, Morava“, Lichtenštejnsko, knížectví moravské. Česká televize [online]. 30. dubna 2012. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • Blumenwitz, D.: Benešovy dekrety z roku 1945 z hlediska mezinárodního práva, in: Střední Evropa 8, č. 26, Praha 1992 nebo in: Edvard Beneš a Střední Evropa, Praha 1994.
  • Hanzlík, F.: Historické souvislosti přijetí Benešových dekretů a řešení otázky odsunu sudetských Němců, in: Politologický časopis roč. 2, č. 2, 1995.
  • KUKLÍK, Jan. Mýty a realita tzv. "Benešových dekretů": Dekrety prezidenta republiky 1940-1945. Praha: Linde Praha, 2002. 511 s. ISBN 80-7201-352-1. 
  • Pavlíček, V.: O dekretech prezidenta republiky, in: Právní aspekty odsunu sudetských Němců. ÚMV, Praha 1995, pp. 29–55.
  • Jakob Cornides: The Sudeten German Question after EU Enlargement – Eigentumsrecht und Eigentumsunrecht – Analysen und Beiträge zur Vergangenheitsbewältigung – Teil 2. Ed. Gilbert H. Gornig, Hans-Detlef Horn, Dietrich Murswiek. Berlin: Duncker & Humblot, 2009. 213–241.
  • Perzi, Niklas: „Die Beneš-Dekrete“ (Benešovy dekrety), ISBN 3-85326-099-3, Vídeň 2003.
  • Škrábek, Josef: „Včerejší strach. Jaké to bylo mezi Čechy a Němci ?“, 3. vydání, ISBN 80-7021-838-X, nakladatelství VYŠEHRAD, Praha 2006.
  • Diskuze nezávislých historiků, Češi, Němci a odsun, Academia Praha 1990
  • Milan Sládek, Němci v Čechách, nakladatelství Pragma 2002
  • Kolektiv autorů, Rozumět dějinám, Gallery s. r. o. pro Ministerstvo kultury ČR 2002
  • Tauchen, Jaromír: "Beneš-Dekrete" von einer rechtlich historischen Perspektive. Journal on European History od Law. London, STS Science Centre, roč. 1, 2010, č. 1, s. 41 – 45. (ISSN 2042-6402)
  • Berwid-Buquoy, Jan: „ Integration und Separation der Sudetendeutschen in der ČSR 1918–1920. Theorien der Nationalismen “ (Integrace a separace Sudetských Němců v ČSR 1918–1920. Teorie nacionalizmů), disertace na FU Berlin, ISBN 80-239-4433-9, nakladatelství HERBIA, České Budějovice 2005.
  • MANDLER, Emanuel. Benešovy dekrety. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-7277-139-6
  • Karel Jech, Karel Kaplan, kolektiv, Dekrety prezidenta republiky 1940 - 1945, Ústav pro soudobé dějiny AV, 1995 a 2002, 2 díly 1066 s., ISBN 80-7239-115-1, 80-7285-012-1

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat