Jan Křen

český historik (1930–2020)

Jan Křen (22. srpna 1930, Praha7. dubna 2020 tamtéž[1]) byl český historik se specializací na česko-německé vztahy,[2] vysokoškolský pedagog a jeden z představitelů disentu v době normalizace.

prof. PhDr. Jan Křen, DrSc.
Jan Křen v roce 2014
Jan Křen v roce 2014
Narození 22. srpna 1930
Praha
Úmrtí 7. dubna 2020 (ve věku 89 let)
Praha
Příčina úmrtí COVID-19
Povolání pedagog a historik
Ocenění Medaile Za zásluhy mzz II. stupeň (2002)
Politická příslušnost KSČ (1946–1969)
Občanské fórum
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

Vystudoval historii na Fakultě společenských věd Vysoké školy politické ÚV KSČ (1953). V letech 19461969 byl členem KSČ.

Do roku 1970 působil jako vedoucí katedry historie na VŠP a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Věnoval se studiu dějin první republiky, KSČ a československého odboje za druhé světové války. Z jeho rozsáhlého díla o čs. emigraci na Západě za druhé světové války mohly ovšem vyjít jen první dva svazky. Pro nesouhlas s okupací vojsky Varšavské smlouvy byl vyloučen ze strany, v roce 1970 musel opustit své pracoviště a až do roku 1989 pracoval jako dělník-čerpač u podniku Vodní zdroje. Stal se jedním ze zakládajících signatářů Charty 77, publikoval v samizdatu a významně se podílel na přípravě bytových seminářů podzemní univerzity.

Po listopadu 1989 se stal jedním ze zakladatelů Institutu mezinárodních studií nově založené Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a jeho prvním ředitelem. Byl rovněž jedním z iniciátorů založení Česko-německé komise historiků, jejímž cílem je prostřednictvím zkoumání společných dějin Čechů a Němců přispět ke vzájemnému porozumění a pochopení minulosti a jejíž české sekci deset let předsedal. Problému česko-německých vztahů v novodobých dějinách a nahlížení na ně věnuje Křen začnou část svého badatelského úsilí. Angažoval se rovněž v Česko-německém fondu budoucnosti. Jeho kniha Konfliktní společenství o vztazích Čechů a Němců se dočkala několika vydání v obou zemích.

Jako hostující profesor působil na univerzitách v Brémách (19831984), Berlíně (19901991) a Marburgu (1998). Za svoji knihu Dvě století střední Evropy byl v roce 2006 oceněn cenou Magnesia Litera v kategorii naučné literatury a v roce 2007 polskou Cenou Wacława Felczaka a Henryka Wereszyckého, udělovanou za díla v oblasti historie. V roce 2000 obdržel Velký kříž za zásluhy od německého prezidenta a od roku 2002 byl nositelem medaile Za zásluhy.

Zemřel 7. dubna 2020 ve věku 89 let v nemocnici na Bulovce, kde podlehl onemocnění COVID-19.[3]

Dílo (výběr)Editovat

  • Československo v období odlivu poválečné revoluční vlny a upevňování panství buržoasie (1921–1923). Praha : Rudé právo, 1956
  • Československo v období dočasné a relativní stabilizace kapitalismu (1924–1929). Praha : SNPL, 1957
  • Mnichovská zrada. Praha : SNPL, 1958
  • Jak se žilo na vesnici. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1958 (s J. Hájkovou)
  • Do emigrace. Buržoazní zahraniční odboj 1938–1939. Praha : Naše vojsko, 1963
  • Odsun Němců ve světle nových pramenů. 1967. (série článků v časopisu Dialog; jde o vůbec první vědeckou práci českého historika zpracovávající toto téma)
  • V emigraci. Západní zahraniční odboj 1939–1940. Praha : Naše vojsko, 1969
  • Konfliktní společenství. Češi a Němci 1780–1918. Toronto : Sixty-Eight Publishers, 1986
  • Integration oder Ausgrenzung. Deutsche und Tschechen 1890–1945. Brémy : Donat und Temmen, 1989. (s Václavem Kuralem a Detlefem Brandesem)
  • Bílá místa v našich dějinách. Praha : Lidové noviny, 1990
  • Historické proměny češství. Praha : Karolinum, 1992
  • (ed.) Obraz Němců Rakouska a Německa v české společnosti 19. a 20. století. Praha : Karolinum, 1998. (s Evou Broklovou)
  • Dvě století střední Evropy. Praha : Argo, 2005
  • Historik v pohybu. Praha : Karolinum, 2013
  • Čtvrt století střední Evropy. Praha : Karolinum, 2019

OceněníEditovat

  • Goethe Medaille (Německo, 1994)
  • Palackého medaile Akademie věd (1996)
  • Medaile Univerzity Karlovy (1998)
  • Velký kříž za zásluhy (Německo, 2000)
  • Medaile za zásluhy II. stupně (2002)
  • Cena Josefa Hlávky (2006)
  • Magnesia Litera (2006)
  • Cena Wacława Felczaka a Henryka Wereszyckého (Polsko, 2007)
  • Cena Wenzela Jaksche (Německo, 2014)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ČTK. Zemřel historik Jan Křen. S nemocí covid-19 se léčil v Nemocnici Na Bulovce. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-04-07 [cit. 2020-04-08]. Dostupné online. 
  2. Profil v databázi Národních autorit ČR. [cit. 7. 4. 2020]
  3. tev. Historik a disident Jan Křen zemřel. Zaměřoval se na česko-německé vztahy. ČT24 [online]. Česká televize, 2020-04-07 [cit. 2020-04-07]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • red. ČČH představuje. [Zahraniční práce prof. PhDr. Jana Křena, DrSc.] In: Český časopis historický, 3/1994, s. 604. ISSN 0862-6111.
  • POUSTA, Zdeněk; SEIFTER, Pavel; PEŠEK, Jiří (edd.). Occursus – Setkání – Begegnung. Sborník ku poctě 65. narozenin prof. dr. Jana Křena. Praha : Karolinum 1996. 220 s. ISBN 80-7184-227-3.
  • red. Portréty vyznamenaných. In: Bulletin Historického ústavu AV ČR. 1/1996, s. 4–6. ISSN 0862-7126.
  • PÁNEK, Jaroslav; VOREL, Petr, a kol. Lexikon současných českých historiků. Praha ; Pardubice: Historický ústav Akademie věd České republiky ; Sdružení historiků České republiky (Historický klub) ; Východočeské muzeum, 1999. 373 s. ISBN 80-85268-84-1. 
  • MÍŠKOVÁ, Alena; URBAN, Jan. Bílých míst je stále dost, ale jsou jiná než před deseti lety. [rozhovor] In: Dějiny a současnost. Kulturně historická revue, 6/1999, s. 35–36. ISSN 0418-5129.
  • PEŠEK, Jiří; TŮMA, Oldřich (edd.). O dějinách a politice. Janu Křenovi k sedmdesátinám. Ústí nad Labem : Albis International, 2001. 231 s. ISBN 80-86067-53-X.
  • KAISEROVÁ, Kristina; PEŠEK, Jiří (edd.). Viribus unitis – nedosti bylo Jana Křena. Janu Křenovi k pětasedmdesátinám. Ústí nad Labem : Albis international, 2005. 278 s. ISBN 80-86971-03-1.

Externí odkazyEditovat