Otevřít hlavní menu

Občanské fórum

české politické hnutí mezi lety 1989–1991

Občanské fórum, ve zkratce OF, bylo politické hnutí, které vzniklo dva dny po začátku „sametové revoluce“ v Praze jako široká, spontánní platforma občanských nezávislých aktivit. OF odmítalo totalitní komunistický režim. Na Slovensku obdobnou roli hrálo hnutí Verejnosť proti násiliu (VPN). Prvním neformálním lídrem hnutí OF byl Václav Havel.

Občanské fórum
Logo
Zkratka OF
Datum založení 19. listopadu 1989
Datum rozpuštění 1991 (rozpad / „transformace“)
Předseda lídři: Václav Havel (listopad '89) / Petr Pithart (prosinec '89) / Jan Urban (únor '90) / Ivan Fišera, Petr Kučera, Vojtěch Sedláček (červen '90) / Dagmar Havlová, Petr Kučera, Martin Palouš, Vojtěch Sedláček (září '90)
předseda: Václav Klaus (říjen '90)
Zakladatel Václav Havel
Ideologie liberální demokracie, různé ideologie[1]
Stranické noviny Občanský deník
Shromáždění v den generální stávky 25. listopadu 1989 v Praze na Václavském náměstí před budovou Melantrichu, z jejíhož balkónu promlouvali představitelé Občanského fóra
Výsledek Občanského fóra ve volbách do České národní rady v roce 1990. V bleděmodře značených okresech zvítězilo, ve žlutě vyznačených okresech jej předstihlo Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko

Později, po rozštěpení v říjnu 1990, se „OF Václava Klause“ orientovalo politicky do pravého středu a konzervatismu. Jeho předsedou byl zvolen Václav Klaus, který z něj vytvořil „svou“ ODS.[2][3]

VznikEditovat

Vzniklo 19. listopadu 1989, také jako reakce na brutální zásah proti studentské demonstraci na Národní třídě, úvodní prohlášení sepsal Václav Havel,[4] sdružení bylo založeno v Činoherním klubu.[4] Cílem založení bylo stát se opozicí Národní fronty a začít vést dialog s představiteli komunistické moci,[4] čímž pokračovalo ve snaze Charty 77, od níž se lišilo širším polem působnosti, když zde působili i představitelé studentských stávkových výborů.[4]

Široké spektrumEditovat

Občanské fórum zahrnovalo široké spektrum názorů a osobností z levice i pravice, společným cílem byl přechod k demokratické společnosti.[5] Kromě nestraníků kandidovalo ve volbách roku 1990 pod hlavičkou OF čtrnáct politických subjektů, jejichž orientace sahala od reformního komunismu (Obroda) nebo krajní levice (Levá alternativa) až ke konzervatismu (ODA) či levicového libertarianismu (Transnacionální radikální strana):[1]

V září 1990 se převážně z iniciativy Daniela Kroupy zformoval Meziparlamentní klub demokratické pravice, který se stal nejsilnější parlamentní frakcí v rámci OF. V opozici vůči němu vznikl v prosinci Liberální klub Občanského fóra, který byl ale početně slabší (působili v něm např. Petr Pithart, Jan Sokol, Jiří Dienstbier nebo Miloš Zeman). Názorově blízko k němu měl Klub sociálních demokratů Občanského fóra, který byl ustanoven také v prosinci a vytýkal ostatním členům fóra odklon napravo a chybějící sociální a ekologický program. Liberálové a sociální demokraté stáli v opozici vůči předsedovi Klausovi, který měl ale podporu v regionech.

Hnutí „ze zdola“Editovat

OF vznikalo jak „ze shora“ tak „ze zdola“. Josef Mrázek (1944–2018), jeden z četných spoluzakladatelů OF, shrnuje jeho vznik v poznámce:[6]

Občanské fórum a plány na lepší politiku v Británii a v Česku
Britské listy, 27. září 2012

V listopadu roku 1989 převládal v české společnosti negativní pohled na stranictví, a tak se skupina, které připadla úloha převzít od komunistů moc, nemohla prohlásit za politickou stranu. Ani by v tu chvíli nešlo udělat v každé vesnici novou stranickou organizaci. Všude však byli lidé ochotní starat se o věci veřejné, kteří věřili, že teď stačí dělat všechno tak, jak to má být. Proto se rychle ujala myšlenka Občanského fóra s daleko širšími záměry než převzít od komunistů moc. Občanské fórum bylo budováno zároveň shora i zdola. Skupina disidentů z komunistických časů si zformovala pro potřebu svých jednání pojem koordinační centrum OF (KC OF) a angažovaní občané většinou nepatřící do žádných struktur vytvářeli skutečná občanská fóra v obcích. To nebyl velký problém na vesnicích a v malých městech, většinou stačilo poradit. Pozadu zůstávali lidé ve velkých městech.

V začátcích OF chyběly stanovy popisující tvorbu zastoupení ve větších celcích, městech a okresech a v krajích, nebo existovaly a nevěděli jsme o nich a dělali jsme to, co nám připadalo, že je potřeba. A povedlo se to. Právě, když centrum usoudilo, že by se mělo propojit s hnutím, které se již všude ujalo, byli jsme schopni vyslat zástupce krajských OF do centra a vytvořit většinu v Radě KC OF. Ještě před volbami v roce 1990 se skoro všechno urovnalo a v některých okresech dokonce proběhly před hlavními volbami primárky OF.

V září roku 1990 byly již k dispozici zlepšené stanovy OF i jednací řády pro všechny úrovně OF. To bylo ale všechno v duchu tehdy populárního hesla voleb 1990 "Strany jsou pro straníky, Občanské fórum je pro všechny". Stranicky uvažujícím občanům chyběla možnost využívat OF pro získávání zvláštních výhod. Někteří rychle zapomněli, že jsme za komunistů v narážce na straníky říkali: "Jsme si všichni rovni, ale někteří jsou si rovnější". A chtěli se zbavit silného OF, které stálo v cestě návratu k rozdělení národa na občany různých kategorií. Proto místo dodržování stanov, rozbíječi OF vykřikovali, že OF je beztvaré a mělo by se předělat na rigidní stranu. To se brzy manipulacemi a zradou Václava Klause také uskutečnilo.

LídřiEditovat

Občanské fórum, založené jako politické hnutí, vznikalo v době odporu vůči stranictví obecně. Mělo tak velmi volnou strukturu a ze začátku nemělo ani funkci předsedy. Hybatelem dění fóra se tak stával kolektivní orgán Koordinačního centra OF (KC). Jako hlavní lídr celého hnutí se pak dá označit post hlavního představitele KC, kterým byl jako první Václav Havel. Díky přípravám na jeho zvolení prezidentem ČSSR přebírá 14. prosince 1989 tuto úlohu právník Petr Pithart. Jeho nejznámějším projevem v této funkci je televizní vysílání 19. ledna 1990 překřtěné na „možná, že slyším trávu růst“, kterým se proslavil. Když pak odchází na Úřad vlády a stává se premiérem České republiky, na jeho místo nastupuje novinář Jan Urban, který dovádí hnutí k prvním svobodným parlamentním volbám v červnu 1990. Sám však kandidovat odmítal a už dopředu avizované odstoupení po červnových volbách den po oznámení volebních výsledků rezignací uskutečnil.

Do čela fóra se tak postavili tři dosavadní členové KC Petr Kučera, Vojtěch Sedláček a Ivan Fišera. Proměňující se politická situace a nespokojenost regionálních fór v průběhu léta a na podzim roku 1990 způsobily debatu o budoucnosti OF, která vyústila ve sněm, konající se 15. září 1990. Nové stanovy zde schválené počítaly s vytvořením nového kolektivního lídra OF, který představovali čtyři představitelé následně zvolení – Martin Palouš, Vojtěch Sedláček, Petr Kučera a Dagmar Havlová (švagrová Václava Havla). Ještě na tomtéž sněmu však byla položena otázka, zda není lepší ustanovit přímo předsedu fóra. Tato myšlenka byla uskutečněna za méně než měsíc.

Rozstěpení, zánik („transformace“)Editovat

Martin Palouš, jeden ze čtyř představitelů OF, získal při předchozí volbě nejvíce hlasů. Byl tak přirozeně jmenován jako kandidát na předsedu, zejména pak prohavlovskou částí OF. Protikandidátem se stal – v té době federální ministr financí – Václav Klaus, kterého podporovaly zejména regiony a Meziparlamentní klub demokratické pravice. Třetím kandidátem byl Pavel Rychetský, ten se však kandidatury chvíli před volbou vzdal. Na sněmu, který se konal 13. října 1990 v pražské Hostivaři, byl v poměru 115 ku 52 hlasům zvolen na post předsedy OF právě Václav Klaus. Spolu s volbou získal také nově schválené pravomoci, díky kterým mohl začít s „transformací“ OF směrem od hnutí ke straně (sněm 12.-13. ledna 1991). Vnitřní rozpory dvou politických proudů však způsobily postupný rozpad OF, který nastal 23. února 1991. Spolu s ním samozřejmě zaniká předsednické funkce. Klaus tak byl prvním a zároveň posledním předsedou OF.

Josef Mrázek (1944–2018) popisuje jeho rozštěp a zánik v poznámce:[3]

Konec nadějí a začátek osudného úpadku státu přinesla v říjnu 1990 zrada, kterou bylo zahubeno Občanské fórum
Britské listy, 17. dubna 2014

Jan Čulík znamenitě referuje o knize Jamese Krapfla, Revolution with a human face. Politics, Culture and Community in Czechoslovakia, 1989-1992. Zdá se, že to je poprvé, kdy je správně pochopena zásadní odlišnost Občanského fóra rostoucího jako výraz stavu společnosti a Občanského fóra, které potřebovaly "elity" pro mocenské záměry.

Obě Občanská fóra existovala paralelně již od listopadu, ale my, kteří jsme organizovali občanské politické hnutí Občanské fórum jako něco zásadně odlišného od rigidní mocenské struktury KSČ, jsme dost nechápali, že by někdo chtěl pokračovat starým stranickým stylem. Takže od "elit" jsme převzali jen název "Občanské fórum" a volně jsme tvořili to, co bylo reakcí na předchozí dlouhodobé vyloučení občanů ze hry.

Nebylo to úplně všude. Tak třeba na okrese Nymburk působil železný thatcherovec Hynek Fajmon v tvrdém stranickém stylu a bylo pár míst, kde se příležitosti chopili překabátění komunisté a pracovali tak, jak uměli.

Zakládal jsem OF v obci, pomáhal na celém okrese a v Praze na Jižním městě a pracoval v kraji a jako jeho volený zástupce v Radě KCOF (Koordinačního centra Občanského fóra). Pracoval jsem na Stanovách OF a spolupořádal Sněmy OF. Přišel jsem do styku s mnoha lidmi na všech úrovních OF a mohu potvrdit, že to, co se dá vyčíst z komentáře Jana Čulíka, je pravdivé ve všech směrech. Na jedné straně zde bylo lidové OF, koncipované jako služba občanům, na druhé straně byl zájem "elit", mít své místo v hierarchické mocenské struktuře.

KCOF a jeho Rada (nejvyšší orgán OF) sídlily ve Špalíčku – mezi Národní třídou a Václavským náměstím. Lidé z KCOF a někteří z šestnáctičlenné Rady tvrdě pracovali. Disidentská "elita" zde téměř nebyla vidět, žila jinde. Ta dvojkolejnost byla více než zřejmá, ale podařilo se nám schválit docela dobré Stanovy OF, a tak jsme doufali, že se kolem nich všechno spojí, stačilo je dodržovat.

Mezitím Václav Klaus objížděl okresy a vysvětloval placeným "manažerům", jak dobře na tom budou, až on udělá z OF pevnou stranu.

Byli to najmutí nevolení lidé, ale okresy je v rozporu se stanovami posílaly na Sněmy do Prahy jako delegáty, protože Sněmy byly časté (více než jeden za měsíc) a volené, normálně zaměstnané zástupce okresů ježdění unavovalo.

Tak se stalo, že byl překvapivě předsedou OF zvolen Klaus a okamžitě přikročil k jeho likvidaci. Skoncoval s demokracií i Stanovami, zmocnil se aparátu i majetku OF a měl hotovou ODS.

Marně jsme zorganizovali Černošickou výzvu za zachování OF. Klaus ovládl Havla a Rychetského a z lánských jednání vyloučili delegaci Výzvy, podporovanou 21 poslanci ČNR.

Tím bylo zahubeno původní lidové OF a z OF "elit" se stala klasická strana ODS, disidentskou "elitou" požadovaný mocenský nástroj. Již tenkrát se media hned postavila za vítěze a tak se lidé ani nedozvěděli, co vlastně se stalo. Skončily naděje a začal se naplňovat neblahý osud republiky.

NázevEditovat

Slovo fórum navrhl Jan Urban, neboť se inspiroval východním Německem a jeho Neues Forum (Nové fórum), adjektivum občanské přidal Václav Havel.[4]

Editovat

Logem Občanského fóra bylo modré písmeno O se vmalovanýma modrýma očima a červeným úsměvem a červené písmeno F. Logo vzniklo 25. listopadu 1989 na základě neformální jednodenní rychlosoutěže mezi středními a vysokými školami vyhlášené Občanským fórem. Vybráno bylo logo, jehož autorem byl student prvního ročníku Vysoké školy uměleckoprůmyslové, oboru písma a knižní kultury, grafik Pavel Šťastný, tehdy ve věku 24 let. Návrh prý vznikl čtvrt hodiny před uzávěrkou soutěže jako jeden z žertů, kterými se studenti bavili, když došli k názoru, že žádný návrh seriózního, technického loga již nestačí nikdo zpracovat. Pavel Šťastný pak navrhoval veškerou grafiku pro Občanské fórum, včetně grafiky návrhu ústavy. I díky úspěchu tohoto loga se stal též autorem log pro Datart, E-Gate, Seznam.cz, Slovanský dům a Banánové rybičky.[7]

Nástupnické politické stranyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b MALÍŘ, Jiří; MAREK, Pavel. Politické strany – vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. 
  2. http://www.totalita.cz/vysvetlivky/of.php
  3. a b Josef Mrázek: Konec nadějí a začátek osudného úpadku státu přinesla v říjnu 1990 zrada, kterou bylo zahubeno Občanské fórum, Britské listy, 17. dubna 2014
  4. a b c d e MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revoluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 278. 
  5. Vzpomínáte? Československé volby v roce 1990, to byla divočina!. iDNES.cz [online]. 2010-06-01 [cit. 2018-01-23]. Dostupné online. 
  6. Josef Mrázek: Občanské fórum a plány na lepší politiku v Británii a v Česku, Britské listy, 27. září 2012
  7. Logo Občanského fóra vzniklo jako vtip. A rozjelo autorovi kariéru. iDNES.cz [online]. 2013-11-17 [cit. 2018-01-23]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

SUK, Jiří. Občanské fórum: Listopad – prosinec 1989. 2. díl. Dokumenty. Brno: Doplněk, 1998. 328 s. ISBN 80-85270-78-1, ISBN 80-7239-007-4. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat