Otevřít hlavní menu

Levicový libertarianismus (též levý libertarianismus)[1] je označení, které používají filosofové, teoretici a politická hnutí pro část směrů libertarianismu.

Černá vlajka - anarchistický symbol
Anarchismus
  • Směry:

Mezi základní témata současného levicového libertarianismu patří: svoboda, vlastnictví, rovnost, všeobecný základní příjem, trvalá udržitelnost, omezené přírodní zdroje, ekologie a další.

Obsah

Myšlenkové směryEditovat

Libertariánský socialismusEditovat

Levicový libertarianismus představuje doktrínu, silně apelující na osobní svobodu jednotlivce, zároveň ale rovnostářskou v některých otázkách, např. ve vlastnictví přírodních zdrojů. Podle této definice pod tento pojem spadají anarchokomunisté (viz Petr Kropotkin jako teoretik anarchokomunismu, který ve svých úvahách dospěl k vizi ekologické výroby),[2] anarchokolektivisté (např. Bakunin) a mutualisté.

Za tento typ levicového libertarianismu se staví současní teoretici jako Peter Vallentyne, Hillel Steiner, nebo Michael Otsuka.[3] Sám sebe jako levicového libertariána popisuje i lingvista Noam Chomsky.

Tento pojem bývá občas někdy jako synonymum libertariánského socialismu,[4] nebo se tak také sami popisují přívrženci georgismu.[5]

Steiner-Vallentyneovský levicový libertarianismusEditovat

Mnoho anglosaských analytických a politických filosofů uznalo potřebu programů sociální péče v rámci libertariánské teorie. Základní z nich byly popsány v knize The Origins of Left-Libertarianism: An Anthology of Historical Writings.[6]

Podle autorů (Vallentyne a Steiner) patří do tradice levého libertarianismu osobnosti jako Hugo Grotius, Thomas Jefferson, Thomas Spence, John Stuart Mill, Herbert Spencer a Henry George.

Levicový tržní anarchismusEditovat

Tahle definice se odvolává na Velkou francouzskou revoluci,[zdroj?] kdy pojem levice představoval odpůrce starého režimu (Ancien Régime) (což byl například i Frédéric Bastiat, představitel klasického liberalismu). V tomto případě se ideologie zakládá na minarchismu,[zdroj?] gradualismu a reformismu,[zdroj?] tedy orientaci, která bývá často brána jako pravicová.

Výrazný vliv na pozdější zastánce těchto směrů měl Murray Rothbard. Mezi jejich hlavní představitele patří Samuel Edward Konkin III. (autor agoristického Nového libertariánského manifestu,[7] zakladatel Hnutí libertariánské levice)[8] a Roderick Long. Ti se sblížili s představiteli Nové levice nad otázkami, jako pacifismus nebo práva menšin.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. VAN PARIJS, Philippe, HRUBEC, Marek, BRABEC, Martin, a kol. Všeobecný základní příjem. Praha, Filosofia, 2007
  2. TOMEK, Václav. Anarchismus : svoboda proti moci. Praha : Vyšehrad, 2006
  3. OTSUKA, Michael. Libertarianism without Inequality. Oxford University Press, 2003
  4. Např. FAATZ, Chris. Toward a Libertarian socialism. anglicky přístupné online Archivováno 11. 7. 2010 na Wayback Machine
  5. Viz Henry George: Spisy, New York Public Library a What Is Geolibertarianism ?
  6. VALLENTYNE Peter a STEINER, Hillel. The Origins of Left-Libertarianism: An Anthology of Historical Writings. Palgrave Macmillan, 2001
  7. New Libertarian Manifesto. www.blackcrayon.com [online]. [cit. 2008-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-05. 
  8. Movement of the Libertarian Left. www.geocities.com [online]. [cit. 2006-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-05-02. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat