Otevřít hlavní menu
Tento článek je o části politického spektra. Další významy jsou uvedeny na stránce Levice (rozcestník).

Levice je poměrně vágní označení používané pro popis celé řady politických pozic a ideologií. Obvykle je levice používaná pro popis skupin, hájících zájmy nižších, někdy i středních vrstev, podporujících změnu tradičního sociálního uspořádání s cílem rovnostářského přerozdělování bohatství a privilegií. Obsah pojmů levice a pravice se v různých společnostech a v různých dobách může různě vyvíjet.

Historie pojmu a jeho aplikace v praxiEditovat

Pojmy levice a pravice vznikly na konci 18. století v období Velké francouzské revoluce, kde v Generálních stavech zasedali přívrženci nového řádu, třetí stav a radikálové (Montagnardi) nalevo a zastánci starého řádu, reakční a monarchističtí aristokraté (Feuillanti) napravo.[1] V zásadě se levicové uskupení řídí heslem francouzské republiky Liberté, égalité, fraternité (Svoboda, rovnost, bratrství). Zřetelně se politická levice vyvinula během Červnového povstání dělnictva roku 1848 ve Francii. Organizátoři První internacionály se považovali za nástupce levice z Velké Francouzské revoluce. Pojem je používán na řadu revolučních hnutí v Evropě, zejména socialismu, anarchokomunismus a komunismu. Za levici je taktéž považována sociální demokracie. V současném politickém diskurzu znamená levice většinou sociální liberalismus. V České republice jsou považovány za levicové strany například ČSSD nebo KSČM.

Zelené politické strany od svého vzniku v 70. letech 20. století tvrdí, že lidskou společnost nelze rozdělit na dva tábory a sami sebe neumísťují na pravolevé spektrum. Tvrdí, že nejsou vpravo ani vlevo, ale vepředu.[2]

Základní rysy levicové politikyEditovat

  • Akcentuje rovnostářství, prosazuje politickou rovnost, sociální rovnost, v různé míře i ekonomickou rovnost a prosazuje také rovnost příležitostí prostřednictvím ochrany sociálně slabších vrstev. Dále upřednostňuje státní, družstevní nebo jinou společnou formu vlastnictví výrobních prostředků před vlastnictvím soukromým. Je pro náboženskou rovnost, případně se staví proti náboženství.

Za levicové se považují sociálnědemokratické, socialistické, eurokomunistické, radikální a mnohé liberální politické strany, většinou i strany zelených. Za krajní levici se označují komunistické strany, především nereformované a anarchistické organizace.

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

ReferenceEditovat

  1. PLECITÁ-VLACHOVÁ, Klára. Levice a pravice [online]. Revue Politika, 2001-9-20 [cit. 2009-09-11]. Dostupné online. (čeština) 
  2. PEČÍNKA, Pavel. Zelená zleva?: Historie ekologických stran v Evropě. [s.l.]: G plus G ISBN 80-86103-58-7. 
  3. HEYWOOD, Andrew. Politologie. Praha: Eurolex Bohemia, 2004. ISBN 80-86432-95-5. S. 452. 
  4. HEYWOOD, Andrew. Politologie. Praha: Eurolex Bohemia, 2004. ISBN 80-86432-95-5. S. 270. 
  5. ŽALOUDEK, Karel. Encyklopedie politiky. Praha: Libri, 1999. ISBN 80-85983-75-3. S. 228. 

Související článkyEditovat

LiteraturaEditovat

  • BOBBIO, Norberto. Pravice a levice: důvod a rozdělení politické scény. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003. 153 s. ISBN 80-7325-012-8. (čeština) 

Externí odkazyEditovat