Mensdorff-Pouilly

šlechtická rodina

Mensdorff-Pouilly [-puji] je šlechtický rod s kořeny v Lotrinsku.

Mensdorff-Pouilly
(Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein)
Erb rodu Mensdorff-Pouilly
Rok založení1395 povýšení do šlechtického stavu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Emanuel hrabě Mensdorff-Pouilly (1777–1852), generál císařsko-královské armády, narozen ještě jako baron de Pouilly, od roku 1818 rakouský hrabě von Mensdorff-Pouilly, společný předek a zkladatel početné rodiny

Historie

editovat

Dějiny rodu začínají rokem 1395, kdy byl rod povýšen do stavu baronů se jménem dnešního francouzského Pouilly-sur-Meuse. Až do 18. století hráli spíše méně významnou úlohu, o zvýšení významu se zasloužil hlavně Emanuel Mensdorff-Pouilly, který se dostal po emigraci rodu do rakouské armády, vzal si za ženu Sophii z německého sasko-koburského rodu, byl to také on, kdo přijal jméno Mensdorff (narodil se ještě jako Emmanuel de Pouilly). V roce 1818 byl rodu udělen v Rakousku titul hrabě. Od roku 1838 měl inkolát pro Čechy, Moravu a Slezsko, zakoupil se na Nečtinách. V roce 1864 po vymření rodu Ditrichštejnů zdědil Alexandr Mensdorff-Pouilly krom majetku i jméno a erb, čímž došlo k rozdělení na dvě větve. Alexandrova knížecí větev používala do roku 1887 název Dietrichstein-Nikolsburg[1], následně pak příslušníci této knížecí větve používali titul hrabat Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly.

Alexandrův starší bratr Alfons Friedrich (1810–1894) založil hraběcí větev. Dospělosti se dožili dva jeho synové: Alfons Vladimír (1864–1935) a Emanuel (1866–1948). Emanuel Mensdorff-Pouilly společně se svými synovci Alfonsem (1891–1973) a Františkem (1897–1991), syny zemřelého bratra Alfonse, podepsali v září 1939 Národnostní prohlášení české šlechty.[2]

Panství

editovat

Mezi někdejší a současná panství rodu patří např.:

 
Podoba velkého erbu z publikace Ernsta Augusta Krahle podle erbovní listiny z roku 1844
 
Podoba erbu rodiny de Pouilly užívaná ve Francii (na hrobce v Cornay)

Rodový erb je ve stříbrném poli modrý lev (ve skoku). Erbovní znamení bylo i pro Rakousko rozeznáno v roce 1818 (spolu s uznáním hraběcí šlechtické hodnosti). K druhému rozeznání došlo v roce 1844.[3]

Podle pozdější úpravy mají Mensdorff-Pouilly za štítonoše dva zlaté odvrácené gryfy, na štítu je položena hraběcí koruna (koruna s devíti perlami). Nad ní helma s klenotem zobrazující pelikána krmícího mladé svoji krví.

Bojový pokřik rodu je “Sans varier” (Beze změny), ve velkém erbu na pásce za klenotem. Rodovým heslem je “Fortitudine et caritate” (Statečností a láskou), ve velkém erbu na pásce pod štítem v barvě modré, písmena zlatou.

Větev Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein užívala čtvrcený štít, v prvním a čtvrtém poli znak Mensdorff-Pouilly, v druhém a třetím poli dietrichtensteinský znak (vinařské nože).

Pohřebiště

editovat

Významní členové rodu

editovat

Reference

editovat
  1. Vladimír Pouzar, Almanach českých šlechtických rodů, Brandýs nad Labem 1999, s. 257.
  2. DROCÁR, Jan; LOUŽECKÝ, Pavel. Historická šlechta: Mensdorff-Pouilly. www.historickaslechta.cz [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. 
  3. Wappenbuch der Oesterreichischen Monarchie, Band 15, Nürnberg 1845, Tafel 5

Literatura

editovat
  • JUŘÍK, Pavel. Dietrichsteinové, Mensdorff-Pouilly. Spřízněni s králem. Praha: Euromedia Group, 2024. 168 s. (Universum). ISBN 978-80-284-0134-4. 
  • ŠVAŘÍČKOVÁ SLABÁKOVÁ, Radmila. Rodinné strategie šlechty : Mensdorffové-Pouilly v 19. století. Praha: Argo, 2007. ISBN 978-80-7203-859-6. 
  • KOŠŤÁL, Vratislav, KOŠŤÁLOVÁ, Renata: Francouzská šlechta v českých zemích; Brno, 2021; s. 167–182 ISBN 978-80-7364-118-4

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat