Ferdinand z Trauttmansdorffu (1825–1896)
Ferdinand hrabě z Trauttmansdorffu-Weinsbergu (německy Ferdinand Graf von und zu Trauttmansdorff-Weinsberg; 27. června 1825 Vídeň – 12. prosince 1896 Friedau, Rakousko) byl rakouský šlechtic, diplomat a politik z významného rodu Trauttmansdorffů usazeného v Čechách. Řadu let byl rakouským vyslancem v různých zemích, později předsedou rakouské Panské sněmovny, získal též Řád zlatého rouna. Mimo jiné vlastnil statky na Moravě (Koryčany).
Diplomat a politik editovat
Pocházel z knížecí linie Trauttmansdorffů, narodil se ve Vídni jako jediný syn hraběte Josefa z Trauttmansdorffu (1788–1870), dlouholetého vyslance v Prusku, a hraběnky Josefy Károlyiové (1803–1863). S ohledem na dlouholeté působení svého otce v zahraničí byl předurčen k diplomatické kariéře, kterou zahájil po roce 1847 na nižších postech v Londýně, Paříži, Berlíně a Stuttgartu. V letech 1859–1866 byl rakouským vyslancem v Karlsruhe, kde se mu podařilo přimět Bádensko ke spojenectví s Rakouskem v prusko-rakouské válce 1866. V letech 1867–1868 byl vyslancem v Mnichově a svou diplomatickou kariéru završil prestižní funkcí velvyslance u Svatého stolce (1868–1872).
Po otcově smrti se stal doživotním členem Panské sněmovny a zdědil také velkostatek Koryčany na jižní Moravě. V roce 1871 byl krátce poslancem Moravského zemského sněmu, již v roce 1872 se ale stal místopředsedou Panské sněmovny ve Vídni, od roku 1879 byl jejím předsedou, jako politik patřil ke konzervativnímu křídlu ústavověrné strany. Jako diplomat získal několik záslužných řádů v zahraničí, v roce 1878 byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna, v Rakousku obdržel též Řád Františka Josefa (1867) a Leopoldův řád (1870). Od roku 1884 byl nejvyšším komořím císařského dvora, mimoto obdržel čestné posty c. k. komořího (1849) a tajného rady (1868).
Majetek editovat
Ještě před převzetím Koryčan[1] z otcovy pozůstalosti koupil v roce 1869 velkostatek Friedau v Dolních Rakousích, zdejší zámek nechal přestavět, často zde pobýval a také zde zemřel. I když na svých moravských statcích pobýval jen výjimečně, jako milovník koní spoluzakládal a finančně podporoval Spolek na podporu chovu koní na Moravě, čestné funkce zastával i v různých spolcích v Rakousku.
Rodina editovat
V roce 1860 se ve Vídni oženil s princeznou Marií Františkou z Lichtenštejna (1834–1909). Měli spolu šest dětí, z nichž nejmladší syn Adolf (1877–1914) padl za první světové války. Starší syn Karel Ferdinand (1864–1910) díky spříznění s Lichtenštejny rozšířil rodový majetek na Moravě o velkostatek Hostim. Dcera Marie Františka (1862–1940) byla manželkou hraběte Karla Coudenhove, místodržitele v Čechách.
Děti editovat
- 1. Marie Františka (28. 1. 1862 – 27. 1. 1940)
- ⚭ (1886) hrabě Karl Maria Coudenhove (8. 2. 1855 Vídeň – 8. 2. 1913 Merano), slezský zemský prezident 1894– 1896 a 12. český místodržitel 1896–1911
- 2. Alois Josef (5. 3. 1863 Vídeň – 10. 3. 1915)
- 3. Karel Ferdinand (24. 3. 1864 Vídeň – 4. 1. 1910 Pressbaum, Dolní Rakousy)
- ⚭ (1892) Marie Tereza z Colloredo-Mannsfeldu (5. 8. 1869 Dobříš – 27. 2. 1960 Vomp)
- 4. Josefína (30. 10. 1866 Vídeň – 7. 11. 1936 Chlumec)
- ⚭ (1892) hrabě Ottokar Klemens Westphalen z Fürstenbergu (18. 6. 1866 Chlumec – 12. 3. 1941 Chlumec)
- 5. Karolína (10. 4. 1869 Řím – 22. 12. 1959 Drosendorf-Zissersdorf)
- 6. Adolf (22. 6. 1877 – 21. 8. 1914 Jarosławice, Polsko), padl v 1. světové válce
- ⚭ (1911) Marie Tereza z Colloredo-Mannsfeldu (vdova po starším bratrovi)
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl 3., s. 71; Praha, 1998 ISBN 80-85983-15-X
Literatura editovat
- MALÍŘ, Jiří a kol.: Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918; Brno, 2012 ISBN 978-80-7325-272-4
- Ottův slovník naučný, díl 25.; Praha, 1906 (reprint 2002) ISBN 80-7185-439-5
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferdinand z Trauttmansdorffu na Wikimedia Commons
Rodokmen Trauttmansdorffů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
