Libochovice (zámek)

zámek v Česku

Libochovice jsou zámek ve stejnojmenném městěokrese LitoměřiceÚsteckém kraji. Zámek je chráněn jako národní kulturní památka.[1] Spravuje ho Národní památkový ústav a v návštěvních hodinách je přístupný veřejnosti.

Libochovice
Východní průčelí
Východní průčelí
Základní informace
Slohbarokní
ArchitektAntonio della Porta
Výstavba14. století
Přestavba1560–1564
1682–1690
Další majiteléZajícové z Hazmburka
Lobkovicové
Ditrichštejnové
Herbersteinové
Poloha
AdresaLibochovice, ČeskoČesko Česko
UliceNáměstí 5. května
Souřadnice
Libochovice
Libochovice
Další informace
Rejstříkové číslo památky45669/5-2131 (PkMISSezObr)
WebOficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Předchůdcem zámku bývala gotická tvrz, kterou ve čtrnáctém století vlastnili Zajícové z Hazmburka. Od nich ji získali Lobkovicové, kteří na místě zchátralé tvrze postavili renesanční zámek. Jeho dochovaná podoba je až výsledkem razantní raně barokní přestavby iniciované Gundakarem z Ditrichštejna. Jeho potomkům zámek patřil do poloviny devatenáctého století. Tehdy jej sňatkem získali Herbersteinové, kterým zůstal až do zestátnění v roce 1945.

HistorieEditovat

TvrzEditovat

Prvním panským sídlem v Libochovicích bývala tvrz připomínaná poprvé v roce 1335, kdy král Jan Lucemburský prodal hrad Hazmburk s městečkem Libochovice, tamní tvrzí a vesnicemi Radovesice, Lhota a Poplze za 2 300 kop českých grošů Zbyňku Zajícovi z Hazmburka. Ve čtrnáctém a patnáctém století se o tvrz dělili různí příslušníci rodu Zajíců z Hazmburka.[2] Ve svém predikátu se po Libochovicích psala Anna, manželka Viléma Zajíce z Hazmburka, která v městečku roku 1398 založila kaplanství. Není jasné, na kolik částí byla tvrz rozdělena. Z Aninných šesti dětí v roce 1411 vlastnili tři díly tvrze Mikuláš a Jaroslav, z nichž Mikuláš o rok později dva díly prodal svému bratru Oldřichovi. Ten roku 1414 přikoupil ještě třetí díl tvrze.[3]

Během husitských válek bylo podle Bohuslava Balbína městečko roku vypáleno[3] vojskem Jana Žižky, ale není jasné, jestli byla dobyta i tvrz.[2] Roku 1446 na tvrzi Zbyněk Zajíc z Hazmburka († 1463[4]) hostil Oldřicha z Rožmberka a další pány. Zápisy v zemských deskách z let 1550 a 1553 uvádí tvrz jako pustou.[2]

ZámekEditovat

 
Severní část zahrady obrácená k libochovickému náměstí

Roku 1558 Kryštof Zajíc z Hazmburka prodal hazmburské panství Janu Popelovi z Lobkovic. Nový majitel v letech 1560–1564 pověřil mistra Jakub stavbou nového zámku v renesančním slohu.[5] Jan Popel na zámku v roce 1569 zemřel[3] a statek po něm zdědil syn Jiří Popel z Lobkovic. Po svém mocenském vpádu v roce 1594 byl pořízen inventář zámeckého vybavení. Popisuje bohaté vybavení zámeckých pokojů tureckými koberci, nástěnným čalouněním vyšívaným stříbrem nebo zlatem a velké množství nábytku. K vybavení patřila také knihovna s 246 svazky nebo 69 obrazů a soch s převážně náboženskými motivy.[5]

Na konci šestnáctého století Libochovice spravovala královská komora. Dne 22. srpna 1606 císař Rudolf II. poskytl libochovické panství k doživotnímu užívání Zikmundovi Báthorymu.[3] Ten na zámku sídlil do roku 1610, kdy byl pro spiknutí proti císaři zatčen a uvězněn v Praze. Panství mu sice zůstalo (spravoval je hejtman Jak Kavkovec z Kavkovic), ale císař jej za půjčku 95 000 zlatých propůjčil Adamovi ze Šternberka. Po Zikmundově smrti v roce 1613 se Adam ze Šternberka stal jediným majitelem panství, které mu zůstalo až do roku 1619.[6]

 
Erb rodu Ditrichštejnů nad portálem v severním průčelí

Adam ze Šternberka během stavovského povstání v letech 1618–1620 odjel ze země a jeho majetek zabraly stavy. V říjnu roku 1620 se na zámek před vzbouřenými sedláky uchýlil Jan Adam Nostic.[6] Po potlačení povstání se Adam ze Šternberka na své statky vrátil, ale brzy zemřel a roku 1623 je zdědili jeho synové.[7] František Matyáš ze Šternberka a jeho syn Václav Vojtěch ze Šternberka[8] upředňostňovali Budyni nad Ohří a Václav Vojtěch roku 1676 libochovické panství prodal knížeti Gundakarovi z Ditrichštejna.[7] V roce 1676 městečko postihl požár, při kterém byl poškozen i zámek. Gundakar z Ditrichštejna proto v letech 1682–1690 najal stavitele Antonia della Portu, aby vystavěl nový zámek. Stavba měla být hotova během tří let, ale kvůli nedostatku peněz se protáhla.[6]

Ditrichštejnům zámek zůstal až do vymření rodu.[6] Posledním mužským příslušníkem byl Josef z Ditrichštejna, jehož dcera Terezie se v roce 1849 provdala za Jana Bedřicha z Herbersteina a Herbersteinům zámek zůstal až do roku 1945. V roce 1947 v zámku zřídilo libochovické Křenkovo vlastivědné muzeum pamětní světnici Jana Evangelisty Purkyněho (1787–1869),[9] který se na zámku jako syn panského obročního narodil. Jinou významnou osobností spojenou se zámkem byl v devatenáctém století spisovatel František Turinský (1797–1852).[10]

Stavební podobaEditovat

 
Nádvoří

Pozůstatky gotické tvrze se dochovaly v zámeckých sklepích. Gotického původu je také zámecká kaple a snad i ke kapli přistavěná věž.[5] Věž s kaplí byly jistě součástí renesančního zámku, jehož zbývající zdivo bylo zahrnuto do barokní stavby.[9] Renesanční jednopatrová stavba měla nejspíše čtyři křídla, která uzavírala centrální obdélníkový dvůr. Uvnitř se nacházelo 27 místností včetně dvou velkých sálů.[5]

Při barokních úpravách byla zámecká budova zvýšena o patro a získala tak dochovanou podobu s přibližně obdélníkovým půdorysem.[7] Fasády jsou členěné pravidelnými osami oken, která jsou zdobena segmentovými štíty v přízemí a trojúhelníkovými štíty v prvním patře. Jednotlivé okenní osy jsou vzájemně oddělené pásy vpadlých polí. Střed jižní strany je zdůrazněn nevýrazným dvouosým rizalitem. Dominantami východního průčelí orientovaného do zahrady jsou balkon a schodiště z počátku dvacátého století. Nádvoří lemují přízemní arkády, na severní straně slepé. Slepé arkády se nachází také v prvním patře východní a západní strany. Patra delší severní a jižní strany vizuálně propojují vysoké pilastry.[9]

V parku stojí sala terrena, jejíž východní křídlo je sklenuté šesti poli křížové klenby podepřené dvojicí středních sloupků. Zdobí ji štuky, mozaiky z mušlí ze sedmnáctého století a iluzivní malba z osmnáctého století.[9] Výzdoba je dílem italských umělců Jacoba Tencally a Giuseppa Mattoniho.[7]

InteriéryEditovat

Přízemní interiéry zámku jsou zaklenuté valenými klenbamilunetami. Stropy v patrech jsou ploché. Zdobí je raně barokní štuky od D. Gaggia a snad i S. Bussiho. Doplňují je malby Jacoba Tencally a J. Mundona.[9] Největším prostorem zámku je Saturnův sál. Jeho dominantou je velký krb, jehož římsu podpírají sochy dvou černochů. Nad římsou je štuková postava Saturna s amorky. Jeho autor nejspíše pocházel z okruhu spolupracovníků Antonia Porty a na výzdobě krbu se podílel Jan Brokoff.[7]

 
Kaple

Italské štuky a mytologické i alegorické malby se nachází také v dalších místnostech. K původnímu vybavení místností patří barokní kamna z modrých a bílých zdobených kachlů z roku 1685. Jsou dílem drážďanského mistra Georga Fischera. Z dalšího vybavení patří mezi zajímavosti například kopie obrazů hornoitalského mistra Jacopa Bassana, jejichž originály bývaly patrně ozdobou vyhlášených sbírek císaře Rudolfa II. na Pražském hradě. Pocházejí z konce sedmnáctého století a jsou mistrovským dílem Kristiána Schrödera. Zámecká galerie obsahuje Schröderovy kopie děl dalších mistrů: Tintoretta, Tiziana, Veronese nebo Rubense. Umělecké sbírky doplňují gobelíny z šestnáctého a sedmnáctého století nebo kamenina a čínský porcelán. Další dochované exponáty z druhé poloviny devatenáctého století jsou památkou na hraběte Josefa Herbersteina a jeho zahraniční cesty mimo Evropu.[7]

KapleEditovat

K severnímu křídlu přiléhá, původně pozdně gotická, zámecká kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova[11] s trojboce uzavřeným presbytářem orientovaným k severu. Její dochovaná podoba je výsledkem renovace z počátku dvacátého století, kdy byl v roce 1902 osazen také vstupní portál dovezený z Vídně. V devatenáctém století byla kaple uvnitř rozdělena do dvou pater a upravena k hospodářským účelům.[9]

ParkEditovat

 
Oranžérie

Plány zámeckého parku, založeného jako francouzská zahrada, pořídil roku 1683 knížecí zahradník Jan Tulipán[7] podle návrhu Antonia della Porty.[9] První zahradní stavbou se roku 1865 stala oranžérie. Byla využívána pro pěstování exotických rostlin. V zahradě jsou čtyři fontány, dílo kameníka Jakuba Mitthofera z roku 1689. Vodu do fontán přiváděl vodovod z vodárny v zámecké věži, který byl zásobován prameny z vrchů u Evaně. Na východním okraji na park navazovaly užitková zahrada a bažantnice.[7] V užitkové zahradě na břehu řeky Ohře byla zřízena školka, ve které se pěstovaly tvarované ovocné stromky.[10]

Ve druhé polovině osmnáctého století zahrada zpustla. V roce 1821 vznikly plány na její úpravu na anglický park, ale první práce (obnova oranžérie) se uskutečnily až roku 1853. V roce 1912 však byla část parku před zámkem změněna podle původních Tulipánových plánů. Další velké obnovy se zahrada dočkala v letech 1953–1958.[10]

Zámek ve filmuEditovat

Návštěvnost zámku
Rok Počet návštěvníků
2015 23 472[12]
2016 25 106[12]
2017 20 697[12]
2018 20 410[13]
2019 22 025[13]

Od dvacátého století je zámek vyhledáván nejen návštěvníky, ale i filmaři a to i zahraničními produkcemi. Mezi jinými se zde natáčel americký seriál Twelve Monkeys nebo německý dokument Ottilia von Faber. V roce 2016 zde byla natočena reklama na iPhone 7 nazvaná Romeo and Juliet americké technologické firmy Apple.[14] Odehrává se v vnitřních prostorech i ve venkovních prostorech zámku u slepého ramena Ohře. Byly zde také natočeny některé scény pro filmy Princ a já (2004), Zámek v Čechách (1993), Hodíme se k sobě, miláčku (1974), Anatomie zrady (2020), pohádky Jezerní královna (1998) a Sůva z nudlí (2006) a seriály 30 případů majora Zemana (díl Dáma s erbem) a Malý pitaval z velkého města (díl Jupiter).

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2013-01-22]. Identifikátor záznamu 158126 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b c Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Libochovice – zámek, s. 275. Dále jen Anděl (1984). 
  3. a b c d SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Libochovice zámek, s. 10. Dále jen Sedláček (1923). 
  4. Anděl (1984), s. 599.
  5. a b c d Anděl (1984), s. 276.
  6. a b c d Sedláček (1923), s. 11.
  7. a b c d e f g h Anděl (1984), s. 277.
  8. Sedláček (1923), s. 23.
  9. a b c d e f g Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Libochovice, s. 251–252. 
  10. a b c Anděl (1984), s. 278.
  11. MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. S. 115. 
  12. a b c Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2015–2017 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2021-07-14]. S. 26. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  13. a b Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2015–2017 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2021-07-14]. S. 24. Dostupné online. 
  14. PRAŽÁK, Daniel. Apple vydal novou reklamu na iPhone 7 a opět ji natočil v ČR! [online]. 2016-12-06 [cit. 2017-02-16]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • PEŠEK, Ladislav. Státní zámek Libochovice. 1. vyd. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ústí nad Labem, 2004. 43 s. ISBN 80-85036-24-X. 
  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Libochovice zámek, s. 8–11. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat