August Sedláček

český historik, genealog, sfragistik a heraldik

August Sedláček (28. srpna 1843 Mladá Vožice[1]15. ledna 1926 Písek[2]) byl český učitel, historik, genealog, sfragistik a heraldik.

August Sedláček
1882
1882
Narození28. srpna 1843
Mladá Vožice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí15. ledna 1926 (ve věku 82 let)
Písek
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníStarý městský hřbitov
Povoláníučitel, spisovatel, historik
Alma materUniverzita Karlova
Tématadějiny, archivnictví, pomocné vědy historické a školství
OceněníŘád Františka Josefa
Manžel(ka)Ernestina Hlavatá
Tereza Barcalová
PříbuzníRudolf – bratr
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
August Sedláček okolo roku 1923 (foto Jos. Skalický, Písek)
Hrob Augusta Sedláčka na bývalém hřbitově v Písku
Pamětní deska prof. A. Sedláčka v budově, kde bývalo reálné gymnázium, dnes ZŠ na nám. Mikuláše z Husi, Tábor

Narodil se 28. srpna 1843 v Mladé Vožici, v rodině justiciára (úředníka na statku) Františka Sedláčka (1805–1896) a jeho manželky Františky, rozené Šemberové (1817–1891).[1] Jeho sourozenci byli: Rudolf (1837–1910), František (1838–1892) a Alois (1853–1901).[3]

V Mladé Vožici začal chodit do školy. Dne 16. června 1850 se přestěhoval s rodiči do Počátek (do čp. 12, chodil do školy v čp. 22), kam byl jeho otec přeložen jako soudce nově zřízeného okresního soudu. Poslední roky tehdejší hlavní školy absolvoval v Jindřichově Hradci. Poté začal studovat na gymnáziu v Jihlavě, odkud přestoupil na gymnázium v Písku, kde v roce 1863 maturoval.

V letech 1863–1867 studoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Celá rodina (rodiče Augusta Sedláčka a čtyři synové) byla v Praze policejně hlášena od roku 1872.[4] Mimo jiné navštěvoval přednášky historiků Václava Vladivoje Tomka, Antonína Gindelyho, Konstantina Höflera, archeologa Jana Erazima Vocela a klasického filologa Jana Kvíčaly. Podobně jako Zikmunda Wintera i jeho nejvíce inspiroval archivář Josef Emler. V letech 1867–1869 působil v Litomyšli jako středoškolský profesor dějepisu, zpočátku též latiny, češtiny a němčiny, poté v letech 1869–1875 v Rychnově nad Kněžnou a v letech 1875–1899 v Táboře, kde mimo jiné učil Emanuela Chalupného. V Ličně nedaleko Rychnova nad Kněžnou se v roce 1871 oženil s Ernestinou (Arnoštkou) Hlavatou. Když v 52 letech v roce 1899 zemřela,[5] odešel do penze a přestěhoval se do Písku, kde pracoval jako městský archivář. Dne 26. dubna 1922 se v Písku oženil podruhé, s učitelkou Terezou Barcalovou (1883–1972), která byla téměř o 40 let mladší.[6]

Již od mládí tíhl k historické topografii a ke kastelologii. Přípravou patnáctidílného díla Hrady, zámky a tvrze království Českého strávil přes dvacet let. Z nakladatelských důvodů vycházelo po celý jeho život a vydání bylo dovršeno teprve posmrtně. Při práci v archivech shromáždil ohromné množství materiálu, jen genealogická a topografická kartotéka měla přes 400 000 lístků, řada knih zůstala načrtnuta jen v rukopisných torzech. Četné příspěvky k historii českých měst završila téměř tisíc pět set stránková monografie Dějiny královského krajského města Písku nad Otavou (1911–1913), která vyšla k výročí prvního desetiletí trvání Československa ve druhém vydání. Přestože mu byla vytýkána stylistická neobratnost, plochost podávané látky a zamlčování evropského kontextu, především Josefem Pekařem[7] a Václavem Novotným, shromáždil k danému tématu množství informací, pro která jsou jeho práce dodnes vyhledávané. Historik Josef Pekař ocenil v nekrologu tuto Sedláčkovu důslednost slovy:

...v práci Sedláčkově, ani v prvotinách jejích, nenalezneme nic z toho romantického dekoru, bez něhož se tenkrát laskání se starými hrady a středověkem neobešlo... data, data, jen data a dosáhnouti úplnosti...

Budeme toho nejen my, ale i naši potomci vděčně vzpomínati, neboť z práce, kterou vykonal Sedláček, Sedláček samojediný, budou vědecky těžiti a žíti ještě celé generace.

— Josef Pekař: Za Augustem Sedláčkem[8]
Za sto let dají mně za pravdu, jak smýšlím, že ten slovanský kmen, kterému říkáme Čechové, sídlil v té zemi odedávna. Tak zvané stěhování národův v tom smyslu, jak se vykládá, je bajka.
— August Sedláček, Děje Prácheňského kraje (1926)[9]

Ocenění

editovat

Některé omyly Augusta Sedláčka

editovat

Ač je jeho přínos nesporný, široký Sedláčkův záběr od historie přes heraldiku, kastelologii až po míry a váhy byl někdy vykoupen nízkou přesností jeho vývodů. Krystalickým příkladem Sedláčkovy „geografie“ budiž jeho pokus o interpretaci Ptolemaiovy mapy Germánie, kdy – ač správně postřehl její limity a zkreslení – za Casurgis (Praha) neváhal považovat Kostelec nad Orlicí, za Eburodunum (Brno) Týnec u Břeclavi, a tak dále.[10] Podobně i Sedláčkova filologie někdy zcela pomíjela kontext pravděpodobnosti, jak ilustruje jeho snaha o ztotožnění dávného Canburgu nebo Wogastisburgu se zcela marginálními lokalitami.[11] Jak bývalo mezi tehdejšími českými historiky obvyklé, i Sedláček byl zavilý „čechocentrista“, kladoucí původ všech a všeho na doslovné moderní území českých zemí. Např. podle Sedláčka (Hrady, zámky a tvrze, 3, s. 192) byl Petr z Lindy drobným zemanem jihočeského původu, zatímco podle Herberta Pexy (a skutečnosti) pocházel z Lince.[12] Český časopis historický v roce 1940 vyzdvihuje práci Jana Bartáka (Okres Jílovský), který se „nespokojil s pouhým přejímáním (často chybných) signatur ze Sedláčkových Hradů, ale jde vždy přímo k původnímu prameni“.[13] Konečně Dr. Adolf Ludvík KrejčíkPořídil Rejstřík jmenný a věcný k dílu Augustina Sedláčka, Paměti a doklady o staročeských mírách a váhách (Praha, Česká akademie věd a umění, 1933), v nichž opravil nejeden Sedláčkův omyl.[14]

  • Rozvržení sbírek a berní r. 1615 dle uzavření sněmu generálního nejvyššími berníky učiněné – podle rukopisu desk zemských k tisku opravil August Sedláček (1869)[15]
  • Rychnov nad Kněžnou: pokus dějepisný (1871)
  • Děje města Čáslavě (1874)[16]
  • Jak se měnily a ustálily meze Čech a Rakous dolních (1877)
  • Kl. Ptolemaia Zprávy o Čechách a zemích sousedních (1880)
  • Fünfzehn Jahre landwirthschaftlich-industriellen Wirkens auf der Herrschaft Benatek (1881)[17]
  • Historische Notizen über die Herrschaft Benatek (1882)[18]
  • Hrady, zámky a tvrze království Českého I–XV (1882–1927)[19]
  • Průvodce na Karlšteině (1884)[20]
  • Karlstein (1892)[21]
  • Sbírka pověstí historických lidu českého v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (1895)[22]
  • Děje Třebenic (1897)[23]
  • Průvodce po památných místech okolí Táborského. III., Klokoty (1898)
  • Českomoravská heraldika (1. díl začal psát Martin Kolář, dokončil Sedláček) I–II (1902–1925)[24]
  • Jan Žižka z Trocnova (1906)[25]
  • Českomoravská heraldika – část zvláštní
  • Místopisný slovník historický království Českého (1909)[26]
  • Dějiny královského krajského města Písku nad Otavou I–III (1911–1913)[26][27][28]
  • Byl-li Hus na Kozím u Tábora: odpověď panu faráři Leflerovi (1913?)[29]
  • Zbytky register králů římských a českých z let 1361–1480 (1914)[30]
  • Pýcha urozenosti a vývody u starých Čechův a Moravanů (1914)[31]
  • Snůška starých jmen, jak se nazývaly v Čechách řeky, potoky, hory a lesy (1920)[32]
  • Z dějin Vitorazska: jak se tvořily a měnily meze Čech a Rakous Dolních (1920)[33]
  • O starém rozdělení Čech na kraje (1921)
  • Sbírka pověstí historických lidu českého v Čechách, na Moravě i ve Slezsku 1922)[34]
  • Paměti a doklady o staročeských mírách a váhách (1923)[35]
  • Děje prácheňského kraje (1926)
  • Paměti z mého života (1924)[36]
  • Průvodce po Husinci a okolí – část dějepisnou napsal August Sedláček, část místopisnou napsal Josef Veselý (1826)
  • Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty 1–5 (2001–2003)

Spolupracoval při tvorbě hesel v Ottově slovníku naučném a v Českém slovníku naučném. Používal zkratku „sčk“.[37]

Reference

editovat
  1. a b DigiArchiv SOA v Třeboni – ver. 19.09.16. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2019-09-25]. Dostupné online. 
  2. DigiArchiv SOA v Třeboni – ver. 19.09.16. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2019-09-25]. Dostupné online. 
  3. www.myheritage.cz [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online. 
  4. Policejní přihlášky – konskripce, karton 535, Sedlačzek Franz, 1805. digi.nacr.cz [online]. [cit. 2019-09-25]. Dostupné online. 
  5. Úmrtí. Národní listy. 12. 5. 1899, s. 3. Dostupné online. 
  6. DigiArchiv of SRA Trebon – ver. 19.09.16 – Matrika oddaných, Písek, 1919–1925, snímek 181. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2019-09-25]. Dostupné online. 
  7. Oponentský posudek disertační práce Stanislav Vohryzek. is.muni.cz [online]. [cit. 2019-09-25]. Dostupné online. 
  8. Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. Knihovna Akademie věd České republiky [cit. 2019-09-25]. Dostupné online. 
  9. SEDLÁČEK, August. Děje Prácheňského kraje. [s.l.]: [s.n.], 1926. Dostupné online. 
  10. SEDLÁČEK, August. Kl. Ptolemaia zprávy o Čechách a zemích sousedních. [s.l.]: [s.n.], 1880. Dostupné online. S. 27. 
  11. SEDLÁČEK, August. O poloze hradův v letopisech franckých Wogastisburg a Canburg řečených. [s.l.]: [s.n.], 1881. Dostupné online. S. 248. 
  12. Jihočeský sborník historický, Svazky 51–53. [s.l.]: [s.n.], 1982. S. 183. 
  13. Český časopis historický, Svazek 46. [s.l.]: [s.n.], 1940. S. 150. 
  14. Československá akademie zemědělská. Věstník, měsíčník pro zemědělskou vědu a praxi, Svazek 21. Berlín: Československá akademie zemědělská, 1947. S. 282. 
  15. Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online. 
  16. Děje města Čáslavě. archive.org [online]. [cit. 2019-09-25]. archive.org Dostupné online. 
  17. Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online. 
  18. Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online. 
  19. Internet Archive Search: Hrady%2C%20z%C3%A1mky%20a%20tvrze%20kr%C3%A1lovstv%C3%AD%20%C4%8Desk%C3%A9ho. archive.org [online]. [cit. 2019-09-25]. Dostupné online. 
  20. Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online. 
  21. Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online. 
  22. Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online. 
  23. Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online. 
  24. Českomoravská heraldika. archive.org [online]. Česká akademie císaře Františka Josefa, 1902 [cit. 2019-09-25]. Dostupné online. 
  25. Digitální knihovna Kramerius. kramerius.cbvk.cz [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online. 
  26. a b Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online. 
  27. Digitální knihovna Kramerius. kramerius.cbvk.cz [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online. 
  28. Digitální knihovna Kramerius. kramerius.cbvk.cz [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online. 
  29. Digitální knihovna Kramerius. kramerius.cbvk.cz [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online. 
  30. Zbytky register králů římských a českých z let 1361–1480. kramerius4.nkp.cz [online]. [cit. 2019-09-25]. Dostupné online. 
  31. Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online. 
  32. August Sedláček: Snůška starých jmen, jak se nazývali v Čechách řeky, potoky, hory a lesy / August Sedláček: a hodgepodge of old names, as it was called in Czech rivers, streams, mountains and forests. www.academia.edu [online]. Digital library Uzhgorod [cit. 2019-09-25]. Dostupné online. 
  33. Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online. 
  34. Digitální knihovna Kramerius. kramerius.lib.cas.cz [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online. 
  35. August Sedláček: Paměti a doklady o staročeských mírách a váhách / Memory and evidence of old Bohemian Imperial units. www.academia.edu [online]. Digital library - Uzhgorod [cit. 2019-09-25]. Dostupné online. 
  36. Digitální knihovna Kramerius. kramerius.lib.cas.cz [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online. 
  37. bibliografie A. Sedláčka. www.klub-augusta-sedlacka.cz [online]. [cit. 2024-01-11]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • August Sedláček – na paměť šedesátých narozenin jeho napsal F. A. Slavík. Praha: v. n., 1903
  • DOUPALOVÁ, Eva. Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí. Praha: SPN, 1988
  • KOPIČKOVÁ, Božena; BLÜML, Josef. August Sedláček a pomocné vědy historické: sborník prací z konference ke stopadesátému výročí narození Augusta Sedláčka. Mladá Vožice: Městský úřad v Mladé Vožici, 1995. 136 s. ISBN 9788090006133. S. 11–22. 
  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 359–360. 
  • KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví: od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: III. díl: Q–Ž. Praha; Litomyšl: Paseka; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 92. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat