Josef Emler
Josef Emler (10. ledna 1836 Libáň[2] – 10. února 1899 Praha[3]) byl český historik, archivář a nejvýznamnější vydavatel edic.
| Prof. Dr. Josef Emler | |
|---|---|
 | |
| Narození | 10. ledna 1836 Libáň  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 10. února 1899 (ve věku 63 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov [1] |
| Povolání | archivář, historik, vysokoškolský učitel a filozof |
| Děti | Jan Emler |
| Příbuzní | Jan Svatopluk Procházka vnuk |
 multimediální obsah na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatV letech 1856–1859 studoval historii a filologii na univerzitě ve Vídni, poté následovalo studium na Ústavu pro rakouský dějezpyt v letech 1859–1861, kde byl žákem předních vědců té doby jako byli např. Theodor von Sickel, Albert Jägr, Josef Aschbach a další. V roce 1860 získal stipendium pro studium v jihoněmeckých archivech, kde zpracovával kancelářské listiny Konráda II. a Jindřicha III. Krátce učil na gymnáziu v Ječné (1862-63). V roce 1869 obhájil na pražské univerzitě doktorát a v roce 1872 získal habilitaci na základě spisu O zbytcích desk zemských v r. 1541 pohořelých.
V 70.–80. letech 19. století vykonával funkci jednatele Národního muzea a člena redakční rady časopisu Památky archeologické. Z titulu této funkce také přednesl jeden ze zahajovacích projevů při otevření nové budovy muzea v roce 1891.[4]
V roce 1886 vytvořil na žádost městské rady vlajku Prahy. Barvy vlajky jsou odvozeny ze znaku města (červený štít a zlatá hradba s věžemi).[5]
Rodina
editovatDne 21. února 1865 se v Nymburku oženil s Kateřinou Dlabačovou[2] (1843–1919), dcerou přítele Boženy Němcové, MUDr. Jana Dlabače (1809-1873) a Marie rozené Černé (1801-1850). Josef Emler byl tedy bratrancem pražského primátora Tomáše Černého. [6]Manželé Emlerovi měli tři dcery a jednoho syna.[3]
Dílo
editovat- Rukovět chronologie křesťanské
- Průvodce po radnici staroměstské
- Die Kanzlei der böhmischen Könige Přemysl Ottokars II. und Wenzels II. und die aus derselben hervorgegangenen Formelbücher
Edice
editovat- Deset urbářů českých z doby před válkami husitskými
- Ein Bernaregister des Pilsner Kreises vom Jahre 1379
- Fontes rerum Bohemicarum
- Pozůstatky desk zemských království českého roku 1541 pohořelých
- Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae – díly II., III. a IV. (1253–1346)
- Regesta Imperii
- Sněmy české
- Spisové císaře Karla IV. na oslavu pětistyleté památky jeho
- Zlomek urbáře kláštera hradišťského
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ hrob Josefa Emlera na vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-24.
- ↑ a b s Kateřinou, rozenou Dlabačovou (1843—??).Matrika oddaných, Nymburk, 1858-1894, snímek 85
- ↑ a b Soupis pražských obyvatel, Emler Josef 1836
- ↑ Karel Sklenář, Obraz vlasti, Příběh Národního muzea. Praha 2001, s.290
- ↑ Zpravodaj vexi.info č.155 leden – únor 2018
- ↑ STEINBAUER, Jan. O předcích zemského a říšského mladočeského poslance JUDr. Eduarda Brzoráda. Děje rodů von Herites, von Krziwanek, Delorme a Brzorád. online. [cit. 27.01.2024].
Literatura
editovat- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0.
- KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Emler na Wikimedia Commons 
Autor Josef Emler ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Emler
- Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Josef Emler v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Irena Veselá: Josef Emler (1836-1899)
