Archivnictví

Archivnictví je věda zabývající se archivy a problematikou s nimi spojenou. Zaměření archivnictví je propojeno s pomocnými vědami historickými a v některých bodech se protíná s knihovnictvím a muzeologií. Mezi známé instituce, kde se archivnictví vyučuje patří Institut für Österreichische Geschichtsforschung, Scuola Vaticana di Paleografia e Diplomatica nebo Archivní škola Marburg

Archivnictví: Jacob von Rammingen, Von der Registratur (1571), Baldassare Bonifacio, De Archivis (1632)

Historie oboruEditovat

Původ této intelektuální tradice je neznámý. Můžeme se však zmínit o nejstarších známých knihách, které popisují archivnictví. Tyto dvě knihy, které jsou nejstaršími předchůdci archivnictví jsou tištěné roku 1571, avšak byly pravděpodobně napsány v první polovině stejného století. Autor těchto knih, německý šlechtic Jacob von Rammingen, se může považovat za ”otce” k tomuto archivnickému dílu. Rammingen založil tradici jak archivovat dokumenty. V Německu přežila tato tradice dvě století. Rammingen byl první kdo formuloval archivní teorii.[1]

Pohled na předešlé období archivnictví a práci s archiváliemi shrnul později v roce 1890 významný bavorský archivář Franz von Löher.[2]

V roce 1891 vznikl v profesní spolek nizozemských archivářů, kteří měli za úkol analyzovat dosavadní práci v nizozemských archivech a sjednotit svou činnost jak po praktické tak teoretické stránce. Z jejich činnosti vznikl sborník příspěvků, jenž se později stal základem moderního archivnictví jako vědy.[3][4]

Přehled vydávaných českých archivních časopisůEditovat

současnéEditovat

zanikléEditovat

Přehled vydávaných zahraničních archivních časopisůEditovat

rakouskéEditovat

slovenskéEditovat

německéEditovat

maďarskéEditovat

nizozemskéEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. VON RAMMINGEN, Jacob. The earliest predecessors of archival science - Jacob von Rammingen's two manuals of registry and archival management, printed in 1571, translated by JBLD Strömberg.. Lund: Wallin & Dalholm, Lundaboken: [s.n.], 2010. 
  2. LÖHER, Franz. Archivlehre. Paderborn: [s.n.], 1890. Dostupné online. 
  3. MULLER, S.; FEITH, J.A.; FRUIN, R. Hendleiding voor het ordenen en beschrijven van archiven, ontworpen in opdarcht van de Vereeniging van Archivarissen in Nederland. Groningen: [s.n.], 1898. Druhé vydání v r. 1920. 
  4. KRATOCHVÍL, Václav. Hollandská theorie archivní a reforma archivnictví u nás. Český časopis historický. 1907, roč. 13. 

LiteraturaEditovat

českáEditovat

  • HRUBÝ, Václav. Úvod do archivní teorie i prakse. Praha: Společnost přátel starožitností, 1930. 
  • VOLF, Miloslav; HAAS, Antonín. Archivní příručka. Praha: Svoboda, 1948. 
  • Archivní příručka. Praha: Archivní správa MV ČR, 1965. 
  • ŠTOURAČOVÁ, Jiřina. Úvod do archivnictví. Brno: Vydavatelství Masarykovy univerzity, 1999. ISBN 80-210-2216-7. 
  • BARTOŠ, Josef. Úvod do archivnictví pro historiky. Olomouc: Univerzita Palackého, 2000. ISBN 80-244-0142-8. 
  • HOFFMANNOVÁ, Jaroslava, PRAŽÁKOVÁ, Jana. Biografický slovník archivářů českých zemí. Praha: Libri, 2000. ISBN 80-7277-023-3.

zahraničníEditovat

  • BRENNECKE, Adolf. Archivkunde. Bearb. und erg. von Wolfgang Leesch. Leipzig: [s.n.], 1953. 
  • CASANOVA, Eugenio. Archivistica. Siena: [s.n.], 1928. 
  • ENDERS, Gerhard. Archivverwaltungslehre. Berlin: [s.n.], 1962. 
  • JENKINSON, Hilary. A Manual of Archiv Administration. London: [s.n.], 1922. Dostupné online. Druhé vydání v r. 1937; třetí vydání v roce 1966. 
  • MEISNER, Heinrich Otto. Archivalienkunde von 16. Jhd. Bis 1918.. Leipzig: [s.n.], 1969. 
  • VON RAMMINGEN, Jacob. The earliest predecessors of archival science - Jacob von Rammingen's two manuals of registry and archival management, printed in 1571, translated by JBLD Strömberg. Lund: Wallin & Dalholm, Lundaboken: [s.n.], 2010. 
  • SCHELLENBERG, T. R. Modern archive Principles and Techniques. Chicago: [s.n.], 1956.